Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Vrah o vlásek neprošel

Rozhodlo devět nanogramů DNA z jednoho vlasu
Publikováno: Vesmír 76, 365, 1997/7

Člověka vždy potěší, když čte o tom, jak právo zvítězilo nad zločinem, obzvláště když jde o obtížný případ, jehož rozluštění záleží na důvtipu vyšetřovatelů a na úspěšném použití nejnovějších kriminalistických metod. Náš případ se odehrával v různých zemích Evropy i v Americe a vrah byl usvědčen ze série brutálních vražd dobrou mezinárodní spoluprací policie a vynikající prací kriminalistickou. Bylo nalezeno pojítko mezi jednotlivými vraždami a použita nejmodernější technika analýzy biologického materiálu – DNA pro důkaz identifikace jedné ze zavražděných osob na základě jediného lidského vlasu. Odborný tisk přinesl zprávu M. N. Hofmeistra a kol. o použití analýzy DNA k usvědčení vraha a J. Neděly o významu „rukopisu“ vraha pro jeho odhalení.

Co předcházelo
Dne 15. září 1990 se v korytě Břežanského potoka na předměstí Prahy našlo mrtvé tělo mladé ženy, částečně bylo ponořeno do vody a překryto větvemi. Mrtvá měla na sobě pouze punčochy a na prstě ruky prstýnek. Byla identifikována jako 29letá B.B., naposledy viděná 14. září 1990 na Václavském náměstí. Její tělo se našlo hned druhý den ráno. Byla uškrcena. Nepodařilo se zajistit žádný biologický materiál, který by pomohl vyšetřování. Až do jara 1992 zůstal případ neobjasněn.

Od ledna 1991 do dubna 1992 byla nalezena mrtvá těla sedmi prostitutek v zalesněných oblastech různých částí Rakouska, jedno poblíž Bregenz, dvě u Štýrského Hradce a čtyři u Vídně. Oběti byly ohlášeny jako pohřešované nejméně 16 a nejdéle 353 dní před objevením těla. Tím i stav zachovalosti pozůstatků byl většinou špatný, v některých případech bylo tělo v rozkladu, v jiných z něho zbyla již pouhá kostra. Všechny však nesly některé společné znaky ve vztahu k příčině a způsobu smrti: polohu těla, odění ponechané na těle nebo v jeho blízkosti. V těch případech, kde bylo možno stanovit příčinu smrti, šlo u uškrcení kusem oděvu patřícího oběti (kalhotkami nebo košilí). Těla byla nalezena v poloze jako při koitu, bez oděvu nebo částečně odhalená. Ve všech případech byly šperky ponechány na těle, doklady a osobní potřeby a majetek chyběly. Textilní vlákna byla nalezena na jedné oběti a předána k mikroskopické analýze, biologický materiál vhodný pro stanovení DNA byl zajištěn pouze v jednom případě.

Dvacátého a třicátého června a jedenáctého července 1991 se našla těla tří prostitutek v Los Angeles (dvě ve středu města a jedno poblíž Malibu). Všechny tři ženy byly uškrceny jejich vlastním prádlem – podprsenkou. Vyšetřovatelé z Policejního oddělení a z oddělení místního šerifa zjistili spojitost mezi třemi vraždami podle stejného způsobu naříznutí podprsenek i stejného způsobu, jakým byl na nich uvázán uzel. V jednom případě (u S.E.) byl odebrán poševní a anální výtěr s obsahem spermií. Žádný jiný materiál vhodný pro analýzu DNA se nepodařilo zajistit. Tyto případy nebyly známy kriminálním ústřednám ani v Rakousku, ani v České republice.

Podezřelý
V květnu 1991 upozornil detektiv ve výslužbě rakouskou policii na 44letého muže J.U., který byl r. 1976 odsouzen k doživotnímu vězení za 15 trestných činů, které spáchal od r. 1966 do r. 1975. Mezi nimi byl i pokus o znásilnění a vražda 18leté M.S., uškrcené vlastní podprsenkou v Německu r. 1974. Během výkonu trestu zahájil J.U. spisovatelskou kariéru. Po napsání několika knížek byl jako příklad napraveného vězně omilostněn a propuštěn na svobodu 23. května 1990. V následujících dvou letech projížděl J.U. ve svém autě Rakouskem, Německem, Itálií a zeměmi východní Evropy, řídil divadelní představení svých her, pracoval jako reportér pro noviny a psal články, převážně pojednávající o prostituci.

V letech 1991 a 1992 se v Rakousku zvýšil počet vražd prostitutek. Některé z těchto vražd vyvolaly svou podobností u vyšetřovatelů podezření, že vrahem je jedna a táž osoba. V souvislosti s tím byly vzaty v úvahu i dosud otevřené případy Interpolu z ostatních evropských zemí. Česká strana nahlásila nevyřešený případ vraždy B.B. z Prahy. Policie zjistila, že J.U. byl v Praze týž den, kdy došlo k vraždě. Rovněž v Rakousku se při prověřování alibi J.U. zjistila shoda jeho cestování s místy, kde byly oběti naposledy viděny. Navíc J.U. odletěl 10. července 1991 do Los Angeles a vrátil se do Vídně 16. června téhož roku. Během své návštěvy Los Angeles dosáhl pod záminkou, že pracuje na reportáži pro noviny toho, že ho policejní hlídky provázely městskými rajóny prostitutek. Během jeho pobytu byly zavražděny tři prostitutky, které se obvykle zdržovaly v blízkosti hotelů, v nichž byl ubytován. Od svého návratu do Vídně byl sledován. Dne 15. února 1992 odletěl na Floridu do Miami, kde byl dva týdny nato zatčen a předán rakouské policii.

Důkazy
Důkazy proti J.U. byly založeny především na souvislostech mezi jeho cestami a místy zavraždění jedenácti obětí. Mezi všemi případy existovaly určité podobnosti a ani v jednom z nich neměl podezřelý alibi. Byly zde i nápadné podobnosti s vraždou německé dívky M.S. v r. 1974, za niž byl odsouzen.

Dva různé typy textilních vláken z oděvu L.U. byly nalezeny u jedné oběti z Rakouska. Identitu vláken s látkou z jeho oděvu potvrdila laboratoř Vědeckého policejniho ústavu v Curychu. Spermatické buňky z rekta prostitutky S.E. z Los Angeles byly sice stejného typu jako u J.U., avšak rovněž jako u 20 % populace. Silný důkaz, který by spojil podezřelého alespoň s jednou obětí, však stále chyběl. V červnu 1992 zajistili vyšetřovatelé tři vlasy včetně kořínků z předního sedadla vozu BMW, kterým podezřelý cestoval do Prahy v době vraždy B.B. v září 1990. L.U. svůj vůz prodal a ten byl posléze dán do šrotu. Sedadla však byla předtím z vozu vyjmuta a po 18 měsících byla stále ještě v garáži. Zajištěné vlasy byly v červenci 1992 předány k mikroskopickému vyšetření opět do Vědeckého policejního ústavu v Curychu. Tři vlasy nalezené pod povlakem automobilového sedadla byly mikroskopicky nerozlišitelné od vlasů z hlavy pražské oběti B.B.

V dubnu 1993 byla požádána laboratoř Soudního lékařství v Bernu o analýzu DNA, aby se zjistilo, zda tři vlasy, nalezené na sedadle J.U., náležejí pražské oběti B.B. (pozn. red.: o analýze DNA v lidském vlasu viz též Vesmír 69, 470, 1990/8). Porovnávaly se vlasy z různých částí hlavy zavražděné B.B., odebrané při pitvě v září 1990 v Praze a uložené v papírové obálce (referenční vzorek), se třemi vlasy včetně kořínků (evidenční vzorek), dodanými vyšetřovateli v plastickém obalu. (Mikroskopická analýza byla provedena bez zalévání vlasů do kanadského balzámu či jiného média).

Devět nanogramů lidské DNA se podařilo extrahovat pouze z jednoho ze tří dodaných vlasů z auta J.U., z ostatních dvou vlasů se to nepodařilo. V červnu 1993 byly dva nanogramy DNA z evidenčního vzorku a dva nanogramy DNA z referenčního vzorku namnoženy polymerázovou řetězovou reakcí a provedla se jejich typologie i srovnání.

Profily DNA získané z B.B. referenčního vlasového vzorku (z hlavy mrtvoly) se kryly s profily DNA získanými z evidenčního vlasového vzorku z auta podezřelého. S použitím údajů o švýcarské kavkazoidní populaci a za předpokladu nezávislého výběru se vyskytne mnohonásobný lokus profilu DNA jedenkrát v počtu 2,1 milionu žen. Dále byla provedena negativní paternitní zkouška s použitím DNA obou rodičů B.B. s tím výsledkem, že dárce evidenčního vzorku nemohl být vyloučen jako dítě matky a otce B.B. Podle výsledků typizace DNA je 102krát více pravděpodobné, že evidenční vlasový vzorek byl z dítěte E.H. a S.H. než nepříbuzného, náhodně zvoleného individua.

Proces
Soudní proces se konal ve Štýrském Hradci od dubna do června 1994. Použitá metodologie včetně statistické metody aplikované populační genetiky, použité v tomto případě, byla přijata dobře a jednoznačně. Evidenci, založenou na DNA, přednesl kvalifikovaný odborník, který se podílel na analýze. Seznámil porotu se základy analýzy DNA s použitím přehledných tabulí, demonstrovaných přímo v soudní síni.

Rozsudek
J.U. byl odsouzen na doživotí za vraždu 9 žen, včetně pražské oběti B.B., u níž byla použita evidence pomocí DNA analýzy. Ta hrála ústřední roli v procesu a prokázala, že oběť byla v kontaktu s jeho automobilem. Navíc sehrály svou roli i další okolnosti, očití svědkové a evidence zajištěných textilních vláken. Rozsudek byl oznámen J.U. v 21 hodin. Šest hodin nato se vrah oběsil ve své cele.

„Otisků prstů“ v DNA se v soudnictví již využívá (viz Vesmír 68, 700, 1989/12; 70, 523, 1991/9; 71, 608, 1992/11), avšak v tomto případě poprvé analýza z jediného vlasu posloužila k usvědčení vraha.

Literatura

Hofmeister a kol.: Journal of Forensic Science 41, 155 – 162, 1996/1
Neděla J.: Modus operandi. Kriminalistický sborník 39, 169 – 186, 1995/5

MOLEKULÁRNÍ KRIMINALISTIKA

Když v r. 1980 Američané A. R. Wymanová a R. White (viz Vesmír 68, 700, 1989/12) v podstatě nahodile objevili, že na některých variabilních úsecích lidského genomu je osobitost každého člověka vyjádřena tak individuálně, že je možné podle nich zpětně určit jejich nositele, chopili se toho během krátké doby kriminalisté. A výsledky takových testů začaly být uplatňovány i v důkazním řízení v soudní praxi. Šlo vlastně o jakési nové otisky prstů na DNA, dovolující stejně spolehlivě určovat původce z krve, spermat a dalších tělesných materiálů. Rychlost v přijímání nových postupů umožnila dobrá zvyklost amerického soudnictví, stavějící na osvědčivších se rozhodnutích z minulosti. V tomto případě na tzv. Fryeově slyšení z r. 1923, kdy bylo poprvé uplatněno pravidlo, že v důkazním řízení mohou být přijaty výsledky nových metod, pokud jsou již obecně uznávány vědeckou obcí. Po počáteční euforii v uplatňování těchto nových postupů nastalo jisté ochlazení. V r. 1989 americký genetik Lander, nepochybně z nejčistších etických pohnutek, poukázal na některé ne zcela vyřešené technické problémy a odhalil neuvěřitelně nedbalé a nezodpovědné jednání laboratoří, které testy prováděly. Přitom šlo obžalovaným doslova o krk. Snad více v touze po zviditelnění začali poukazovat jiní Američané, D. Hartl a R. Levontine (viz Vesmír 71, 608, 1992/11), na příliš optimistické představy o jedinečnosti sledovaných vlastností. Zejména neměly platit v uzavřených etnických skupinách. Na chvíli začali soudci váhat a objevily se dokonce hlasy požadující revize případů, kde byly výsledky s otisky prstů na DNA použity. V tu chvíli se na vzniklé situaci začali přiživovat experti vystupující jako suverénní znalci před americkými soudy, jedno na které straně, hlavně však dostatečně tučně odměňovaní.

To vše se dělo především v USA, které byly proti ostatnímu světu přeci jen o krok napřed. V Evropě se tento pohyb ode zdi ke zdi v této míře již nekonal. Dnes se opět uvážlivě pokračuje v započaté, zcela jistě správné cestě. Navíc možnost namnožit si DNA i z nepatrných množství zachyceného materiálu (např. ze zbytků tkání obklopujících vlasové cibulky) pomocí PCR poskytuje opravdu nevídanou pomůcku v kriminalistice. Pomáhá nejen usvědčovat pachatele, ale i osvobozovat nespravedlivě podezřívané. Není pochyb o tom, že se tu píše významná kapitola historie kriminalistiky.

GENETICKÁ ANALÝZA VÍRUSU USVEDČILA PÁCHATEĽA

V marci tohto roku súd v Louisiane v USA prvýkrát pripustil ako dôkazový materiál genetickú analýzu vírusu.

Jednalo sa o prípad ako stvorený pre bulvárne časopisy. Lekár sa pokúsil zavraždiť svoju bývalú milenku injekciou vírusu HIV, ktorý získal z krvi svojich pacientov trpiacich AIDS. Pri usvedčovaní páchateľa boli využité najnovšie poznatky o genetike vírusu HIV. Vedcom je už dlhšie známe, že po pôsobení lieku AZT, ktorý sa podáva pacientom s AIDS, dochádza k zámene nukleotidov (stavebných zložiek DNA) v genóme vírusu, konkrétne v géne kódujúcom enzým polymerázu. Vedci teda sekvenovali tento vírusový gén, čiže prečítali genetickú informáciu na úrovni nukleotidov. Takto vyšetrili vírusy získané z krvi obete, z krvi pacientov usvedčovaného lekára a vírusy získané od ďalších pacientov z celého sveta. Porovnali poradie nukleotidov v génoch pre polymerázu z vírusov rôzneho pôvodu a pomocou počítača zostavili fylogenetický (vývojový) strom. Jasne sa ukázalo, že vírusy pochádzajúce z obete a pacientov obvineného sú vývojovo najbližšie až identické.

Kiežby takýchto prípadov využitia moderných vedeckých poznatkov bolo čo najmenej.

¦tefan Vilček

Diskuse

Žádné příspěvky