Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Voda nad zlato

Investice do získávání pitné vody porostou
Publikováno: Vesmír 79, 88, 2000/2

Starořecký filozof Thales Milétský považoval vodu za základ všeho jsoucna. Z doby přibližně 500 let př. n. l. pochází jeho citát: Podstatou všech věcí je voda, z vody vše pochází, do vody se vše vrací. Podnětem k vyslovení této moudrosti bylo poznání, že voda je základní podmínkou života nejen pro člověka, ale pro všechny živé tvory, rostliny, přírodu (míněna je samozřejmě voda sladká, nikoliv mořská). Bez potravy může člověk přežít měsíce, bez vody jen několik dnů. Bez ní je existence života, a tedy i lidské společnosti, nemožná.

Kolik je vody?
Celkové množství vody na Zemi se odhaduje na 1460 milionů km3, z toho zásoby sladké vody činí asi 37 milionů km3. Toto množství se nám může zdát velké, ale zkusme si ho představit jako krychli, jejíž základna je dlouhá zhruba 333 km. Navíc dvě třetiny z toho tvoří voda vázaná v ledovcích či neroztávajícím sněhu, která je pro nás zatím nedostupná. Při současných technologiích využíváme zásobu sladké vody jen z jedné třetiny.

Spotřeba se v různých zemích pohybuje od 10 do 7000 litrů na osobu denně, včetně vody využívané pro zemědělskou a průmyslovou výrobu. Průměrná přímá spotřeba vody je 40 až 60 litrů na osobu denně, na sídlištích s kanalizací dokonce 400 až 500 litrů denně. Podle pramenů WHO (Světové zdravotnické organizace) má v současné době jen něco více než třetina obyvatel (39 %) přísun pitné vody plně zajištěný, další třetina (35 %) nemá pitnou vodu jistou a zbývající část (26 %) má sice zajištěné množství vody, ale její čistota (chemické složení) neodpovídá zdravotnickým normám.

O to nepříjemnější je skutečnost, že se zásoby sladké vody na zeměkouli snižují. V letech 1950–2000 podle odhadu FAO (Organizace pro výživu a zemědělství) klesly v Evropě o třetinu, v Asii o tři čtvrtiny a v Africe o dvě třetiny. Disproporce mezi zásobami vody a její spotřebou se tak stále prohlubuje. Přitom lze předpokládat, že spotřeba vody bude stoupat, neboť dnes musí její zásoby vystačit zhruba pro 6 miliard obyvatel Země, zatímco v roce 2025 bude (podle demografické prognózy expertů OSN) na Zemi již 8 miliard a v r. 2050 již 10 miliard lidí. K výživě 90 milionů lidí, o něž každoročně počet obyvatel Země vzroste, je rok co rok potřeba 27 milionů m3 sladké vody navíc. Nároky na množství vody porostou především v rozvinuté části světa, což souvisí zejména s vysokým rozvojem průmyslu a zemědělství.

Voda v zemědělství
K vyprodukování 1 tuny obilí se spotřebuje 1,5 milionu litrů vody a na 1 tunu hovězího masa dokonce 34 milionů litrů vody. K vyrobení 1 tuny oceli stačí „jen“ 290 tisíc litrů.

Nejde však pouze o množství spotřebované vody. Intenzifikace rostlinné a živočišné výroby, využívání zemědělské půdy, odlesňování, používání průmyslových a organických hnojiv, pesticidů a dalších chemických látek, konzervace krmiv, rozvoj mechanizace – to vše se v některých oblastech zvýšenou měrou podílí na znehodnocování vodních zdrojů. I malý zdroj znečištění může znehodnotit miliony krychlových metrů kvalitní spodní nebo povrchové vody. Podle údajů FAO je takto jen v Evropě ohroženo 20 % povrchových vod a na 60 % zemědělsky obhospodařovaných ploch dosahuje koncentrace hnojiv a pesticidů stupně, který kvalitu vody ohrožuje.

Zemědělství, jehož cílem je zabezpečit výživu stále většího množství obyvatel zeměkoule, se však bez intenzifikace těžko obejde. Střetávají se tak dva zájmy – stoupající nároky na výrobu potravin a požadavky na zabezpečení kvalitní pitné vody. Zemědělství však neznamená pouze velkou spotřebu vody a ohrožování její kvality, zahrnuje také hospodaření na trvalých travních porostech (loukách a pastvinách). Jejich úloha při ochraně hydrosféry je značná.

Trvalé travní porosty svým kořenovým systémem vytvářejí účinný biologický filtr zamezující proplavování živin, zejména nitrátů, a tím zabraňují znehodnocování rezervoárů pitné vody. Tato schopnost má význam především v pásmech hygienické ochrany. Travní porosty působí příznivě na strukturu půdy, a tím na zadržování srážkové vody, což se uplatní zejména v podmínkách, kde jsou vodní zdroje omezené a odkud vodní toky odtékají (tak je tomu například u nás). Navíc infiltrace dešťových srážek v půdách pastvin a sečených luk je vyšší než u půd s plodinami intenzivněji obdělávanými. Tyto a další ekologické funkce však mohou travní porosty plnit, jen když jsou vyrovnaně vyživovány a správně využívány.

Investice do zdrojů vody
Při požadavcích na množství a jakost vody je nutné vycházet ze skutečnosti, že množství vody je omezené a nároky na spotřebu vzrůstají. Značné je také znečištění, nejen kvantitativní, ale i kvalitativní (v důsledku pestřejší směsi znečišťujících látek). Zajištění pitné vody pro budoucnost je složité. Některé projekty (např. odvlečení ledovců jako zdrojů pitné vody do míst zvýšené potřeby, vícenásobné využívání vody, snižování výparu z vodní hladiny přidáním chemických sloučenin aj.) nejsou dosud technicky zvládnuty, jiné (čištění vody biologickou, chemickou, fyzikální, popřípadě kombinovanou cestou) zas jsou ekonomicky nákladné. Zásadní zůstane především racionální využívání zdrojů vody.

Snaha udržet, popřípadě zvýšit stav zdrojů sladké vody je dnes patrná všude ve světě. Lze předpokládat, že investice vynaložené na získávání pitné vody brzy citelně vzrostou. Největší vzrůst lze očekávat v Severní Americe a Evropě.

OSN založila agenturu Globální partnerství, jejímž cílem je vytvořit platformu, na níž by se mírovými jednáními mohlo dospět k spravedlivějšímu dělení zásob pitné vody. V řešení otázky sladké vody se angažuje i Světová banka. Podílí se na financování projektů, jako jsou zavodňovací systémy v Pákistánu či Egyptě nebo optimalizace rozvodů a dodávek vody v Uzbekistánu.

Česká republika patřila r. 1989 k státům s největším znečištěním povrchových vod v Evropě. Díky vysokým investicím do životního prostředí a restrukturalizaci průmyslu i zemědělství se naše situace zlepšila. Přesto legislativa ČR zatím zahrnuje jen rámcový zákon na ochranu životního prostředí z r. 1992 a mnoho rezortních předpisů, z nichž některé pocházejí ještě z období před rokem 1989. Při našem plánovaném vstupu do Evropské unie budou pro ochranu vodních zdrojů potřeba značné investice nejen z veřejných prostředků, ale i na podnikové úrovni. Bude třeba přijmout zákonné normy ve většině kritických oblastí týkajících se ochrany hydrosféry, které jsou obsaženy v „Bílé knize“.

Stará indiánská pravda říká, že cokoliv postihne Zemi, postihne také její syny. Proto zápas o ochranu už tak omezeného množství sladké vody na zeměkouli je i zápasem o budoucnost lidstva. Chceme-li vytvořit podmínky pro existenci lidské společnosti, je potřeba si pospíšit a zvrátit nebezpečné tendence v ochraně hydrosféry. Je třeba udělat vše pro to, aby nemohla být naplněna chmurná předpověď britského korunního prince Charlese, že nás naši vnuci proklejí. Kvalitní vody je totiž stále méně.

Obrázky

Soubory

DATA A SOUVISLOSTI - Voda na Zemi: 2000_002.pdf (1 MB)
Článek ve formátu PDF: 2000_V088-089.pdf (356 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky