Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Vietnamské mangrovy

Mizející svět pobřežní džungle
Publikováno: Vesmír 87, 526, 2008/8

Mangrovy 1) jsou společenstva vázaná na mořská pobřeží tropů a subtropů. Dominantními druhy tohoto biomu jsou vždyzelené, slanomilné (halofytní) dřeviny, náležející převážně do tří čeledí: Rhizophoraceae, Sonneratiaceae, Verbenaceae. Nebudu podrobně popisovat toto zajímavé společenstvo, dnes všeobecně známé díky naučným přírodovědným dokumentům celosvětové provenience, 2) spíše připomenu některé významné aspekty jeho existence ve vztahu k lidské společnosti.

Mangrovové porosty zaujímají celosvětově více než 18 milionů ha při pobřeží 82 zemí tropických a subtropických oblastí. Na Asii z tohoto množství připadá 8,4 milionu ha, na jihovýchodní Asii 5,4 milionu ha. Rozloha mangrovových porostů v samotném Vietnamu klesla z 252 tisíc ha v roce 1993 na 160 tisíc ha v roce 2002. Tento úbytek je jen pokračováním dlouhodobého trendu. V průběhu osmdesátých let zaniklo například 35 % rozlohy mangrovových porostů. Dnes ročně mizí průměrně 2,1 % jejich rozlohy.

Mezi severní hranicí Vietnamu s Čínou a nejjižnějším cípem jeho kontinentálních držav se klene 1650 km dlouhý pruh pevniny. V nejužším místě je západní hranice Vietnamu vzdálena od pobřeží jihočínského moře pouze 40 km. K zemi náleží také na čtyři tisíce ostrovů a ostrůvků. Geograficky je Vietnam velmi členitý, od pobřeží s mangrovovou džunglí přes nížiny a podhůří s ustupujícími tropickými deštnými a poloopadavými monzunovými lesy či horské dubiny a bory až po subalpinské pásmo s rododendrony na severu země. Jihočínské moře omývá pobřeží Vietnamu o celkové délce 3260 km. 3) Možnost zachovat tato pozoruhodná společenstva má proto značný význam.

Krátce o druhové pestrosti
V mangrovech celého světa roste na 150 druhů cévnatých rostlin, z toho zhruba 50 druhů je vázáno výlučně na tato společenstva. Ve Vietnamu se v nich vyskytuje 109 druhů vyšších rostlin, z toho 37 druhů vázaných výhradně na mangrovy. Dřevinnou složku porostů tvoří převážně zástupci šesti rodů řazených do tří čeledí. Čeleď Rhizophotraceae je zastoupena rody Kandelia (ve Vietnamu rostou dva druhy), Rhizophora (3), Bruguiera (4), Ceriops (2), čeleď Sonneratiaceae zastupuje rod Sonneratia (3) a čeleď Verbenaceae rod Avicennia (4, dříve řazený do čeledi Avicenniaceae). Živočišnou říši zastupuje, krom nesčetného množství bezobratlých, 28 druhů savců, například makak jávský (Macaca fascicularis), 215 druhů ptáků, 54 druhů obojživelníků a 516 druhů ryb.

Jak mangrovy vznikají
Určujícími činiteli pro existenci mangrovů je zejména kolísání mořské hladiny, délka zaplavení, salinita a obsah kyslíku v půdě. Všem těmto podmínkám se musely dřeviny přizpůsobit. Délce a periodicitě zaplavení se nelze aktivně bránit. Pokud je překročena míra tolerance, porosty ustupují blíže k pevnině. Mizivému obsahu kyslíku v půdě se dřeviny přizpůsobily tvorbou vzdušných kořenů (pneumatoforů) různých tvarů. 4)

Přebytečné soli se stromy zbavují pomocí žlázek umístěných po obou stranách listů a za suchého počasí vytvářejí na listech krystalky solí. Dalším způsobem, jak si rostlina ulehčí od přebytku solí, je odhození starého listu, v němž se soli nahromadily. Jednotlivé druhy mají různou toleranci k obsahu solí v prostředí. V důsledku toho dochází k zonaci druhového složení porostů směrem od pevniny k moři. Optimální salinita půdy pro existenci mangrovů se pohybuje v rozmezí 10–25 ‰.

Nestabilitě podmáčené půdy se dřeviny přizpůsobily pomocí spletitých kořenových systémů. Nejnápadnější řešení představuje tvorba chůdovitých kořenů, které místy tvoří neprostupnou spleť. Opravdovým mistrem je v tomto ohledu kořenovník (Rhizophora), který je ve Vietnamu zastoupen druhy R. apiculata, R. stylosa a R. mucronata.

Další velmi zajímavou adaptací na extrémní podmínky je viviparie. Dozrálé semeno začne klíčit ještě na mateřské rostlině. Hypokotyl 5) visící přímo dolů vyroste v jakési kopí, kterým se mladá rostlinka po odpadnutí z matečné rostliny zabodne do bahna. Tím je ukotvena dostatečně hluboko a odliv ji neodplaví. Téměř okamžitě pak začnou růst kořeny.

Proč mangrovů ubývá
První velký útok v novodobé historii zažily vietnamské mangrovy v době vietnamské války (1954–1975). Během ní bylo zničeno zhruba 105 tisíc ha, tedy asi čtvrtina jejich tehdejší rozlohy, a to především v deltě Mekongu. 6) Mangrovy zničilo letecké rozprašování směsi defoliantů s označením Agent Orange, které mělo pomáhat při odhalování vojsk Vietkongu operujících v husté džungli. Agent Orange byl používán v letech 1962–1971 a bylo ho spotřebováno okolo 50 milionů litrů. 7)

Další vlna ničení vietnamských mangrovů a lesů vůbec následovala hned po ukončení bojů. Vzpamatovávající se ekonomika potřebovala pro svůj rozvoj dřevní hmotu. Navíc docházelo v poválečném období k masivním přesunům obyvatelstva, které používalo dřevo k stavbě svých obydlí a žďářilo lesní porosty, aby získalo zemědělskou půdu. Když uvážíme stále početnější vietnamskou populaci, která po válce měla asi 15 milionů lidí a v roce 2002 již 82,7 milionu, 8) je zřejmé, že úsilí využívat půdu je obrovské i přes veškeré státní regulace. Podle spíše skromných oficiálních odhadů vzroste počet obyvatel do roku 2020 na 100 milionů.

V současné době se sice mangrovy úspěšně obnovují, ale také se ničí nynější, namnoze dosud panenské porosty. Jako zářný příklad míst, kde se rozsáhlá revitalizace pobřeží podařila, lze uvést oblast Can Gio poblíž Ho Či Minova Města (dříve Saigonu), která byla zničena postřikem defolianty. V devadesátých letech minulého století zde bylo úspěšně zalesněno 25 tisíc ha a nyní je celé území chráněno jako přírodní rezervace.

Hlavním důvodem ničení mangrovů je dnes zábor pobřeží pro chov krevet. Ten se na celkové likvidaci porostů podílí 52 %. Krevety se staly významným vývozním artiklem, přispívajícím vcelku významně k bilanci zahraničního obchodu země. Naštěstí se již začínají do praxe uvádět osvětové programy, jejichž cílem je skloubit chov krevet s výsadbou nových „mangrovových plantáží“. 9) Tyto výsadby mají sice k přirozeným mangrovovým porostům daleko, ale jejich příznivý vliv na celkový ráz pobřeží jim upřít nelze.

Bez mangrovů by bylo hůř
Krom toho, že mangrovy slouží jako přirozená trdliště ryb a útočiště rybího plůdku, jsou domovem mnohých živočišných druhů, přirozeně filtrují vodu, poskytují mořské plody pro obživu obyvatel, produkují dřevo specifických vlastností a roste v nich řada léčivých rostlin, mají ještě dvě další funkce, dnešní globální ekologickou politikou citlivě vnímané.

První je přirozená ochrana pobřeží proti erozní aktivitě moře, v extrémním případě i proti cunami. Mangrovy tvoří u pobřeží přirozené ochranné bariéry, které se při zasažení přílivovou vlnou chovají obdobně jako horské lesy eliminující účinek lavin. Při vlně cunami, která r. 2005 zasáhla Thajsko i sousední Vietnam, bylo z leteckých snímků patrné, jak velký tlumivý účinek mangrovy mají.

Druhou významnou funkcí, zdůrazňovanou současným uhlíkovým šílenstvím, je schopnost vázat oxid uhličitý (viz tab. I). Průměrný český automobil vyprodukuje ročně 1,7 tuny CO2. Jeden hektar mangrovů tedy „vydýchává“ emise asi z dvaceti automobilů. V duchu těchto počtů nás vietnamské mangrovy zbaví emisí čtyř pětin všech vozidel registrovaných v Česku (tato čísla jsou uváděna pouze pro hrubou orientaci).

Na mangrovy můžeme pohlížet z mnoha úhlů. Třeba také jako na ráj komárů, kteří významně „zpestřují“ pobyt uvnitř porostů i v jejich okolí. Přesto je nesporné, že mangrovy jsou důležitou, a především vysoce funkční součástí světového dědictví. Jejich zachování, v něž nezbývá než věřit, by mělo ležet na mysli všem odpovědným lidem.

Literatura

M. D. Spalding: Moist Pacific Coast mangroves, 1997
N. M. Collins, J. A. Sayer, T. C. Whitmore (editoři): Asia and the Pacific, the conservation atlas of tropical forest, BP-Macmillan – IUCN – WCMC, 1991

Poznámky

1) Slovo „mangrove“ (v češtině nesklonné jméno stř. rodu, které se v množ. č. může též skloňovat: mangrovy, mangrovů atd.) snad pochází z jihoamerického Surinamu, kde se tak nazývá hojně rozšířený kořenovník Rhizophora mangle; možná však z malajského „mangui“. V angličtině „mangrove“ značí jen životní formu dřevin, pro celé společenstvo se užívá „mangrove woodlands“ a další názvy. Jiný používaný termín pro tato společenstva jsou „mangaly“.
2) Podrobněji viz např. Živa 27 (65), 83, 1979/3; 50 (88), 213, 2002/5.
3) World Conservation Monitoring Centre 1994.
4) Od jejich tvarů jsou odvozena některá česká rodová jména, např. kolíkovník (Avicennia) a kuželovník (Sonneratia).
5) Hypokotyl – stonek klíčící rostliny mezi kořínkem a dělohami.
6) E. Kemf (1985) in N. M. Collins a kol. (1991).
7) V současné době je největším odbytištěm defoliantů americké provenience Latinská Amerika, především Kolumbie, kde se pomocí nich bojuje s pěstiteli koky.
8) Zdroj: MZV ČR.
9) Podle údajů FAO je těchto plantáží okolo 50 tisíc ha.

Soubory

článek ve formátu pdf: 200808_V526-529.pdf (760 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky