Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Victoria znamená vítězství

V Magellanových stopách o 500 let později
| seriál: Victoria na plavbě kolem světa | další >
Publikováno: Vesmír 81, 43, 2002/1
Obor: Různé

Roku 1519 vyplul ze Sanlúcar de Barrameda portugalský kapitán Fernão de Magalãhes (Ferdinand Magellan) s flotilou pěti španělských lodí. Jeho tajným cílem bylo najít jižní cestu kolem amerického kontinentu a doplout západním směrem až do Indie. Z 250 mužů flotily byl zřejmě jediný, kdo věřil, že to je v lidských silách. Během své cesty byl zabit domorodci na Filipínách. Přesto je jeho zásluhou, že o tři roky později (r. 1522) dokončila Victoria, nejmenší z flotily, s pouhými 17 muži původní posádky plavbu kolem světa.

O necelých 500 let později se v malé zemi uprostřed Evropy sešla parta dvanácti lidí s cílem ne zcela nepodobným – postavit dřevěnou loď a obeplout na ní svět zhruba stejnou cestou, snad jen o něco delší. S nápadem v našich podmínkách poněkud netradičním přišel Rudolf Krautschneider, enfant terrible českého námořního jachtingu. V roce 1993, po návratu z tříleté plavby kolem světa v subantarktickém pásmu, stál před volbou, co bude dělat dál. Rozhodl se, že uskuteční svůj dlouholetý sen a po ocelové jachtě Polárce postaví dřevěnou Magellanovu Victorii.

V roce 1995 začal kácet stromy v Orlických horách. Pořídil si vlastní pilu a řezal prkna. Kolem něj a jeho katru se shromažďovali kamarádi, dobrodruzi, snílci, idealisté, romantici, vypočítavci, hledači zážitků i sebe sama, zkrátka stovky lidí. Těžká práce, skromné životní podmínky a nejistota úspěchu však byly sítem, jímž prošlo jen dvanáct nadšenců. 1) Ti se stali jádrem posádek Victorie i Polárky (počítalo se s tím, že poplují obě lodě). Filozofie projektu byla jednoduchá – kdo chce plout, musí stavět. Tak vznikla skupina, jejíž úsilí se navenek jevilo jako směs bláznovství a zarputilé cílevědomosti. Náročnost akce nejlépe ukazuje to, že z dvanácti lidí jich vyplulo jen devět, a posléze zbyli z původní sestavy čtyři.

Po roce bylo dřevo připraveno a usušeno, včetně stěžňů a ráhen. Tehdy R. Krautschneider v polském Kolobřehu objevil rozestavěnou kostru dřevěné plachetnice, která velikostí vyhovovala naší představě Victorie. V polovině 60. let ji začala stavět skupina Poláků, ale ani o 30 let později nebyla hotova – měla stále jen kýl, žebra, palubníky a část obšívky. Získali jsme ji, a celý rok potom pracovali v Polsku. Trup jsme připravili k přepravě do Čech, kde jsme pro stavbu měli lepší zázemí. Nejlevnější bylo dostat utěsněnou loď s provizorní obšívkou, palubou, kormidlem a vnitřním balastem po vodě do Čech. Nejprve plula po moři ve vleku za rybářským kutrem, a potom jsme stopovali říční čluny na Odře, německých kanálech a Labi. Po dvou týdnech jsme Victorii vytáhli na břeh v Ústí nad Labem.

Stavba lodi
Kolem lodě stavíme hangár, který se na další rok stává naším pracovištěm i obydlím. Stavba nám jde skvěle od ruky. Na pomoc přijíždí Polák Piotr Szponarski, odborník na stavbu dřevěných rybářských lodí. O víkendech sem jezdí kamarádi, studenti i důchodci – vždyť už stavba samotná je velké dobrodružství. Victoria roste, brzy jí je hangár malý a střecha musí dolů. Zima je naštěstí mírná. Na dohled od našeho staveniště vzniká nový ústecký most a v létě 1998 se blíží ke konci práce na obou konstrukcích. Most je slavnostně otevřen v den, kdy Victoria opouští město. Dva jeřáby ji spouštějí do připraveného říčního člunu, protože v Labi je metr a půl vody a ponor Victorie je přes tři metry. Po několika dnech okouší Victoria vody v Hamburku, odkud po vlastní ose s provizorním oplachtěním a doprovodem Polárky šťastně doplouvá do Štětína. Čeká nás poslední rok prací na takeláži, plachtách a důležitých drobnostech, přípravy, zásobování…

Konečně na moři
Prvního srpna 1999 Victoria a Polárka vyplouvají. Nejvyšší čas, je nutno obeplout Evropu dříve, než cestu znemožní podzimní bouře v Biskajském zálivu. Kielským kanálem se protahujeme do Severního moře a po 17 dnech nepřetržité plavby zakotvíme u portugalských břehů. Polárka pluje sama na Kapverdské ostrovy, kde slouží jako plovoucí základna polským vědcům. Tam si poškozuje kýl o podmořský útes a na jaře 2000 se vrací zpět do Evropy. Plavba ukazuje, že Victoria má některé nedostatky. Ty odstraňujeme, a vyplouváme na Madeiru a Kanárské ostrovy, kde slavíme první Vánoce na vodě i Nový rok 2000 a připravujeme Victorii na plavbu Atlantikem přes Kapverdy na Martinik. V Karibiku se pro zvýšení bezpečnosti i pohodlí posádky rozhodujeme zabudovat motor a změnit trasu. Přes antilské ostrovy Dominika, Guadeloupe a Montserrat plujeme na Portoriko, kde se Victoria stává jednou z atrakcí oslav milénia Operation Sail 2000. S flotilou velkých námořních plachetnic se v červnu 2000 přesouváme na Floridu do Miami a Fort Lauderdale. Po devíti měsících tvrdé práce získáváme motor a SSB rádio, a v březnu 2001 opět vyplouváme.

Podle původního plánu chceme na jih Brazílie. Abychom se vyhnuli protiproudům a protivětrům, volíme velké atlantské kolečko – Dry Tortugas, Kuba, Bermudy, Azory, Kanárské ostrovy (viz mapu). Na Kapverdách slavíme druhé výročí výpravy. Potom při plavbě, která trvá 33 dní, překračujeme rovník a přistáváme v brazilském Salvadoru. V říjnu 2001 má Victoria za sebou více než 15 000 námořních mil. Vydáváme se na jih, směrem na Uruguay, Argentinu, Magellanův průliv a chilské kanály, vstříc nejobtížnější části plavby kolem světa.

Victoria znamená vítězství. Naše „Viktorka“ však není vítězstvím technologií nad přírodou. Není to žádná „high-tech“ jachta. Není žádnou plovoucí reklamou, není dokonalou replikou lodi z 16. století, není ani výsledkem experimentální archeologie. Je však vítězstvím odvahy nad opatrnictvím, vítězstvím vytrvalosti nad jistou krátkodechostí dnešní doby.

Poznámky

1) Byla by škoda nejmenovat: Rudolf Krautschneider, Julius Ecsi, Petr Staropražský, Jana Kmentová, Ondřej Kotáb, Petr Tatíček, Michal Nešvara, Jindřiška Bubeníková, Ivan Orel, Michael Ježek, Jindřich Kuchejda a Mirek Fiala.

celková délka 22,5 m

maximální šířka 4,98 m

hmotnost 60 000 kg

ponor 3,2 m

výška hlavního stěžně 15,2 m

plocha základního oplachtění 166 m2

průměrná cestovní rychlost 3,5 uzle

maximální dosažená rychlost 7,5 uzle

(1 uzel = 1 námořní míle za hodinu, 1 námořní míle = 1852 m)

Konstrukční části (kýl, žebra, část obšívky, přední a zadní vaz, zrcadlo) jsou dubové, namáhané části (podélníky, palubníky, nadstavby) modřínové, paluba, stěžně, ráhna a vnitřní zařízení jsou ze smrku. Prkna obšívky (tloušťka 30 mm) jsou k žebrům nýtována (bylo použito 9000 měděných nýtů o průměru 6 mm). Balast v délce lodě (zátěž umístěná pod kýlem pro zlepšení stability) je ocelový s betonovo-olověnou výplní o hmotnosti 20 000 kg. Kormidlo je ocelové, zavěšené, plocha 3,5 m2. Nejčastěji kotvíme na 120kilové kotvě patentní s řetězem o celkové délce 130 m a průměru článků 16 mm. V záloze je malá kotva patentní (30 kg) a dvě kotvy admiralitní (100 a 35 kg). Viktorka má celkem 12 kójí o rozměru 70 × 200 cm. Loď jsou schopni obsloužit 3 lidé. Až do 20. 11. 2000 plula Victoria bez motoru, od Floridy má zabudovaný 20 let starý Dieselův motor zn. Parkinson o výkonu 105 koní. Z elektronického vybavení má GPS, echo, log, krátkovlnnou vysílačku a SSB rádio.

Soubory

Článek ve formátu PDF: 2002_V043-044.pdf

Diskuse

Žádné příspěvky