Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Vesmír v mlze

Publikováno: Vesmír 90, 3, 2011/1
Rubrika: Úvodníky

Kdysi malba byla zobrazením výseku viděné skutečnosti, dnes je mi plocha plátna obrazem celého vesmíru.

Václav Boštík

Nedávno jsem byl e-mailem požádán, abych do jednoho časopisu odpověděl na anketní otázku „Jaký je váš vztah k vesmíru?“ Patnáct řádek mi na to dali! Kdyby šlo o Vesmír, asi bych je odkázal na naši redakci, ale oni měli zjevně na mysli vesmír, ten s malým v. Vztah k němu na patnáct řádek.

Rozvažoval jsem, jak se vykroutit, ale náhodou (náhodou?) právě týž den, co přišel dotyčný e-mail, jsem se ocitl na výstavě známého českého malíře Václava Boštíka v Galerii hlavního města Prahy.1) Náhoda nenáhoda, tak to mnohdy bývá: Boštík byl totiž malíř, jehož pozdním, ale neodbytným životním tématem byl právě vesmír. Ten je u něj přítomen často či skoro vždy více či méně nepřímo, v podobě rozmanitých mlhovin, spirál,zkřivených prostorů, rozmlžených kruhů a kružnic, jejichž okolí se ztrácí v rozmazaném nekonečnu. Jiří Fiala to přirovnával k „implikátnímu řádu“, o němž psal a učil fyzik David Bohm.2)

Ovšem jedno z posledních velkých Boštíkových pláten nese přímo název „Vesmír“ (viz obr. na protější straně dole). Mlhavý narůžovělý kruh na stejně mlhavém, bledě zeleno-modrém světlém pozadí a v samém středu kruhu ještě mlhavější, jen nepatrně světlejší bod. Jako by tu byl kruh pro bod a bod pro kruh. Sám Boštík píše: „Obraz vesmíru – mám na mysli spíše jeho výklad, než jen popis hmotného vesmíru –, jejž si evropské společenství kdysi postupně vytvořilo, je už po staletí deformován a rozkládán.Jsme dnes v situaci, kdy je třeba se pokusit o řešení, které by lépe odpovídalo skutečnosti než předchozí.“3) A ještě něco: „Vesmírné dění se mi jeví jako proces uskutečňování a my máme možnost podílet se na tomto procesu svým vlastním sebeutvářením a sebeuskutečňováním.“4)

Dění, uskutečňování, sebeutváření, sebeuskutečňování – ani jedno slovo nenaznačuje něco dokonavého. Vesmír se děje a my se dějeme s ním a vůbec ne jako nějací nepatrní mravenečci, jak si leckdo tu a tam posteskne. Možná to zní nadneseně, ba i rouhavě (ovšem fyzikálně to také nemíním), když řeknu, že jsme svým dílem a svým způsobem i spolutvůrci vesmíru. Takový nepatrně světlejší uprostřed mlhavého kruhu bod.

Jen se na něj soustřeďte, myslím to teď doslova: fixujte svůj pohled z blízka na světlý bod ve středu kruhu a nedovolte svým očím sakadicky těkat po obraze. Pokud vydržíte asi půl minuty, stane se pozoruhodná věc: onen narůžovělý kruh pojednou zmizí! (Jde o známý percepční jev, který objevil švýcarský lékař a filosof Ignaz Paul Vital Troxler začátkem 19. století.5) Fyziologové znají příčinu toho jevu, já to však uvádím s jiným záměrem: jako podobenství toho, že při přehnaném soustředění na člověka se nám může ztratit vesmír. K tomu lze pak už jen dodat, že při přehnaném soustředění na vesmír se nám může ztratit člověk.

Znovu a znovu si prohlížím Boštíkův Vesmír. Čeho si jistě každý všimne (není k tomu již potřeba manipulovat s vlastnímpohledem), je ona již zmíněná mlhavost, rozmlženost, rozmazanosttvarů a neurčitost prolínajících se barev (platí to o většiněpozdních Boštíkových děl). V jakém smyslu má právě toto něcosdělovat o vesmíru? Kde jsou planety, komety, hvězdy, galaxie,shluky galaxií, černé díry? Páni je snědli! (Pardon, to mi jen takvyklouzlo.) Ale něco na tom je: proč si máme myslet, že jedinýzpůsob, jak světu rozumět, je rozkládat jej, přesně pojmenovávat,řádně klasifikovat? Cožpak ona mlhavost a neurčitost není něčím daleko prvotnějším než veškeré naše pojmy a kategorie? A není dodnes mezi nimi a za nimi? Cožpak není permanentně přítomná i v našem všedním životě?

Konečně je tu ten kruh. Jen ten může být od svého středu ve všech směrech stejně vzdálen, žádná mlhavost na tom nic nezmění. Karel Srp, autor Boštíkovy výstavy poznamenává, že tento malíř „nevnímal kruh jako lineární geometrický obrazec, ale jako prostor, který vytvářel bez použití linie, pouze soustřeďováním barvy, ocitající se na pokraji hmoty a světla.“6) Hledím na obraz a představuji si, že stojím v otevřené krajině v husté mlze a rozhlížím se kolem sebe. Chci dohlédnout k tušenému obzoru, avšak ve všech směrech můj pohled zaniká v neproniknutelném nakupení světlé tmy. Tak je tomu i s naším věděním, se světem, s celým vesmírem.

Poznámky

1) Výstava skončila 9. ledna 2011. Václav Boštík (1903–2005) je znám i starším čtenářům Vesmíru (velké V), psal o něm Jiří Fiala (Vesmír 70, 118, 1991/2 a Vesmír 84, 735, 2005/12).

2) Srov. Z. Neubauer a J. Fiala: Implikátní a explikátní řád živé skutečnosti; Skriptum přednášek, záv. pob. ČSVTS při Fyziologickém ústavu ČSAV, Praha 1986, a D. Bohm: Rozvíjení významu. Víkendový dialog s Davidem Bohmem. Unitaria, Praha 1992.

3) Citát je převzat z katalogu výstavy Václav Boštík 1913...2005, vyd. Galerie Sklenář, Praha 2010, sestavil K. Srp (viz obr.).

4) Citát (stejně jako motto) je převzat ze stati A. Paříka z r. 2005 (www.holocaust.cz/cz2/resources/ros_chodes/2005/11/bostik).

5) Viz Wikipedia: Troxler‘s fading. S týmž jevem se lze setkat i u mnoha jiných Boštíkových obrazů.

6) Citovaný katalog, s. 6.

Soubory

článek ve formátu pdf: 201101_003.pdf (232 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky