Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Vědecká výprava ku proskoumání ledového moře na severu.

Publikováno: Vesmír 1, 5, 1871/1

Jak známo, vypraveny byly dne 15. června 1869 dvě velké, dobře zásobené lodě německé v končiny severního pólu na výskumy vědecké. Byla to tak zvaná druhá polární expedice 1) , od níž veškeré Německo div divoucí očekávalo, neboť plán, dle kterého měla cestu svoji a všeliká pozorování říditi, byl skutečně velikolepý.

Tvůrce jeho a duše celé výpravy známý zeměpisec německý dr. Petermann založil ho na zkušenostech všech dřívějších výprav ruských, anglických, amerických, švédských a t. d., hledě v popředí k tomu, aby výpravě německé co možná bez velikých obtíží dostalo se hojného materialu původního, z něhož by čerpati mohla "geografie německá", která do té doby nemajíc rázu vlastního živila se pouze zprávami cizozemskými. Výprava sama byla tudíž podniknuta jaksi ze žárlivosti nad úspěchy Rusů a jiných národů, kteří v posledních letech podporou vlád svých tak četné cesty do krajin polárních podnikali, aby proskoumali konečně severní pobřeží pevniny evropské, sibiřské i severoamerické a vynalezli nějaký průchod mořem polárním v indický oceán, jímž by pak obchodní dráha po moři mezi Evropou, Čínou a Východní Indií značně se zkrátila a usnadnila. Ostatně podniknuty mnohé expedice též jen za účelem ryze vědeckým, a k těmto zvláště sluší počítati cestu Parry-ho, který proskoumav velmi důkladně Spicberky až k 82° sev. šířky se prodral, kamž před ním, ani do dnes po něm nikdo vniknouti se neodvážil. Jeť to nejsevernější bod, jenž od paměti lidské vůbec byl dostižen. Snad byl by Parry ještě severněji dojel, kdyby za nepříznivé doby ohromný nával ker ledových k návratu ho nebyl donutil. - Po vyzvání ruské vlády proskoumal Wrangell během čtyř let celé takřka severní pobřeží Sibiře, kdežto admiral Lütke více výprav na Novaju-Zemlju podnikl, tak že krajiny tyto nyní v každém ohledu bedlivě jsou ohledány a seznány. I východní pobřeží Gronska podrobeno nejedné expediční prohlídce až téměř k 80° stupni severní šířky. Avšak zde nedařilo se nižádné výpravě příliš valně, neboť tuhá zima a ohromné spousty ledu všecky takřka podniky jejich překazily neb částečně alespoň porušily. Gronsko je vůbec jen v jisté době bezpečně lodím přístupno až k nejzazšímu severu a sice v době, kdy tak zvaný horký proud golfický břehům jeho je nejbližší 2) . Tenkráte možno také směrem jeho snadno dosáhnouti Špicberky na západním i severním jejich pobřeží.

Ku všem vymoženostem těmto měl tudíž Petermann pilné zření a radil, aby polární výprava německá odplula nejprvé na pobřeží gronská asi mezi 74. a 76. stup. s. š., kdež pohodlně jsou přístupná a pak teprvé aby se odtud jedna loď ku Špicberkám a do polárního moře odvážila, kdežto druhá měla míti za úkol pečlivé probádání východního Gronska samého. Hlavní váhu kladl Petermann zároveň na svědomité a přísné stopování proudů mořských, zejmena proudu Golfického, který přicházeje směrem východním a severovýchodním od pobřeží amerických plouží se vlnami svými podél všech pobřeží západní, severní i jižní Evropy.

Všecka dosavadní pozorování týkající se teploty, hloubky a rozsáhlosti jeho jsou kusá a nespolehlivá, čímž na větším díle k pracím přísně vědeckým nikterak se nehodí. A přec je důležitost proudu tohoto pro veškeru plavbu evropskou tak zřejmá a nepopíratelná! I klimatické poměry a všecky výhody plynoucí z nich pro západní a z části též severní krajiny Evropské závisí v popředí od vlivu a bezprostředního působení jeho. Naše kraje pobřežní mezi 50.-60. stup. a výše s. š. jsou ještě dosti úrodné, hlavně však četně obydlené, kdežto v Americe Labrador na př., který má stejnou polohu šířky se sev. Čechy, sev. Německem, Nizozemskem a t. d., platí všeobecně za krajinu zimavou, kterou obývají jen pořídku rodiny Eskimaků. A příčinou tohoto rozdílu je pouze zmíněný východní směr proudu Golfického, který od severo-východních břehů amerických úplně se odchýlil, zůstaviv je mrazům a pustotě v oběť. - Zůstává s podivem, že vůči této důležitosti proud Golfický dosud úplně není seznán a proskoumán, ano ještě divnější je, že i existence jeho v jistých místech od námořníků na slovo vzatých naprosto se popírá. Tyto nesrovnalosti měla výprava německá rozřešiti, začež byl by jí svět věčným povinen díkem. Petermann snažil se, aby jí zaopatřil všecky podrobné popisy a měření, jež by práci této výhodné býti mohly.

A co učinila expedice?

V den světoznámé bitvy u Sedanu přistál ve vší tichosti malý hlouček námořníků k břehům evropským, s jedinou lodicí - účastníci to německé výpravy severní. - Výprava jejich se minula s kýženým cílem.

Pokud jsme z různých a všelijak okrášlených zpráv její seznati mohli, dopluly obě lodě až k 75°, 31' s. šířky na pobřeží Gronském tedy v krajiny zvláště pro výpravy přístupné, jak bylo již shora příležitostně podotknuto. Zde však nebylo čeho nového hledati, neboť již od r. 1607, kdy Henry Hudson prvně sem proniknul, je tato krajina pobřežní i daleko na západ t. j. do vnitra země s dostatek proskoumána. Avšak expedice německá nemohla prý se po lodích dále na sever podél pobřeží odvážiti, jelikož jí kruh ledových spoust v každém postupu naprosto bránil. V tomto nezbytí odhodláno se na saních další cesty konati a tu prodrali se Němci až k 77° s. š., kdež prý jim staré balvany ledu opětně cestu zatarasily. Připouštíme ovšem, že místní tyto překážky pro okamžik byly nepřekonatelnými, leč tím další nečinnost výpravy přec jen omluviti se nedá. Proč nehleděla v čas ještě, kdy měla obou lodí zásobených, všemožným pátráním a objížděním ledových náspů nějakého průchodu k severu nalézti? Či byla by to zbytečná práce bývala? Tušíme, že nikoliv, neboť tak zvaný "věčný led" v končinách polárních je více méně jen obmezený kruh spoust ledových, od severu na jih směrem proudů polárních se hrnoucí. Zkušenost plavců učí, že za tímto kruhem je bezpečné otevřené moře, k němuž volný přístup ovšem jen v jistých příznivých dobách skrze průlomy ker oněch vypátrán býti musí. Že tomu zajisté věřiti dlužno, soudíme též důsledně z místních poměrů samých.

Jestli po delší dobu velké balvany ledu od severu k jihu plynou a plavbu nebezpečnou činí, jak skutečně na jaře se stává, tož v oněch místech, odkudž let odplul, musí zůstati prázné průplavné moře. Jest tedy zapotřebí proniknouti jen skrze ledovou obrubu, aby severní pól byl dostižen, a že v nynější době podnik takový není nemožným, o tom vypovídají plavci sami, již nejednou mezi kry, ba až v poblíží prosté hladiny polární se odvážili. 3) Vypravuje Petermann sám, že dobrá obrněná paroloď dosti snadně vyhnouti se může velkým balvanům ledovým a malé kry že jí neuškodí. Avšak Němci, ač měli lodě k účeli tomu zvlášť upravené, neodvážili se přec ani tam, kam jiné výpravy dávno již vnikly, nýbrž zůstavše na pobřeží Gronském ztratily zde jednu loď, jejíž mužstvo napotom přinuceno bylo 237 dní v kruté zimě na zmrzlém moři ztráviti. Tím upoutána polovice sil takřka k nečinnosti, neboť meteorologická pozorování, která po celou dobu od ztroskotání lodě až do dne vysvobození svého činila, byla více méně z dřívějších výprav anglických a amerických známa. Pokud však nabyla druhá loď nového a původního materialu pro vědu, není nám dosud "úplně" t. j. "do podrobna" známo. Listy německé těší se ovšem velkou nadějí na bohatou kořist. 4)

Poznámky

1) První německá výprava k točně severní podniknuta byla r. 1868. Výsledky její byly celkem uspokojivé zejmena pokud týče se pozorování fysikálních.
2) Viz.: Petermann's Mittheilungen r. 1870. VI a VI str. 241. Čas tento připadá obyčejně v druhou polovici června a vytrvá skorem po celý červenec.
3) C. Börgen, R. Copeland: Dějiny přezimování v arktických končinách v posledním padesátiletí.
4) Viz: "Köl. Ztg." 1871 č. 67

Diskuse

Žádné příspěvky