Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Vědci za katrem

< předchozí | seriál: Zákony a DNA |
Publikováno: Vesmír 92, 16, 2013/1
Rubrika: Glosy

Zpráva oznamující nepravomocné rozhodnutí italského soudu odsoudit šest odborníků na zemětřesení a jednoho vládního činitele za to, že nedokázali vydat odpovídající varování před zemětřesením v Aquile v roce 2009, mne stejně jako většinu vědecké komunity dosti šokovala.

Vědci samozřejmě nebyli odsouzeni za to, že nedokázali předpovědět zemětřesení, ale prokurátor celý případ postavil na tom, že podáváním nepřesných, nekompletních a zavádějících informací došlo k nedostatečnému popsání rizik směrem k veřejnosti, jež pak nebyla dostatečně obezřetná, a zemětřesení si proto vyžádalo více obětí. Seismologové, kteří zasedali ve vládní odborné komisi posuzující riziko ničivého zemětřesení, byli prokurátorem obžalováni za „špatnou komunikaci“ a opravdu nesli obrovský díl viny, protože po zasedání komise ponechali veškerou informační povinnost na úředníkovi bez znalosti seismologie. Ten v oficiálním tiskovém prohlášení uvedl, že „vědecká komunita nám sdělila, že neexistuje žádné riziko, protože dochází k poklesu energie a situace vyhlíží příznivě“. Vědci samozřejmě mohli a měli na toto prohlášení, jež bylo v rozporu s jejich odbornou diskusí v komisi, odpovídajícím způsobem reagovat. To se ale až do ničivého zemětřesení nestalo.

Vědci spolu s lékaři a vysokoškolskými pedagogy vévodí žebříčkům nejprestižnějších povolání, a to nejen v České republice, ale i ve většině civilizovaných zemí. Obviňování a zejména trestání vědců je novinářsky atraktivním tématem, a tak při googlování lze narazit i na další zajímavé případy, jako jsou ty následující z Ruska a USA.

Ruská vědkyně Olga Nikolajevna Zelenina, vedoucí chemické laboratoře Zemědělského ústavu v Penze, byla v srpnu 2012 zatčena a obviněna ze zneužití svého postavení, napomáhání pašování a z přípravy distribuce nelegálních drog. Zelenina je uznávanou a vyhledávanou specialistkou na problematiku konopí a máku, a jako taková vypovídala v roce 2011 před soudem na otázku, jaké množství opiátu je možné extrahovat ze 42 tun potravinářského máku dovezeného v roce 2010 do Ruska.

Odpověď musela obhájce obviněného podnikatele Sergeje Šilova uspokojit, protože chemička uvedla, že dle plynové a hmotnostní spektroskopie je celkové množství morfinu a kodeinu v řádech desetitisícin procent původního objemu, což jsou koncentrace, které je možné naměřit jen ve velmi dobře vybavených laboratořích. Tato odpověď však zjevně neuspokojila prokurátora, a tak si pro Olgu Zeleninu přijelo zakuklené a ozbrojené komando a následně byla obviněna z výše uvedených trestných činů. Na doplnění je nutné uvést, že pěstování máku setého (Papaver somniferum) je v Rusku zakázáno od roku 1987, dovoz makových semen pro potravinářské použití je možný pouze v těch případech, kdy jsou semena ze 100 % prostá opiátů. Bohužel ale platí, že i když semena narkotika neobsahují, mohou být přítomna v jiných částech rostlin a díky znečištění semen rostlinnými zbytky při sklizni může dojít ke kontaminaci a následnému odsouzení nevinných. (Pozn. red.: podrobnosti viz např. www.novayagazeta.ru/inquests/54688.html, doi: 10.1038/nature.2012.11462.)

Americký příběh nás již zavede přímo do forenzní laboratoře. Třiapadesátiletá Američanka Lana Canen byla za vraždu čtyřiadevadesátileté stařenky Helen Sailor odsouzena k trestu odnětí svobody na 55 let. Lana svoji vinu neustále popírala, ale za mřížemi si i tak odseděla 8 let, poté byla v listopadu 2012 zproštěna všech obvinění. Důvodem bylo zjištění nezávislého experta obhajoby, který dokázal, že šerifův detektiv Dennis Chapman chybně identifikoval otisk prstu nalezený na lahvičce od léků z bytu zavražděné, a uvedl, že patří Laně Canen. Tento „jednoznačný důkaz identifikace pachatele“ byl jediným spojovacím článkem mezi Lanou a místem činu, a proto také arizonský prokurátor Curtis Hill musel prohlásit, že bez „usvědčujících“ otisků prstů nemají žádný jiný důkaz svědčící o její vině. Lana si chybu šerifova daktyloskopa odseděla v kriminále, ale „vědec přes otisky prstů“ byl pouze kázeňsky potrestán a stále pracuje pro svého původního zaměstnavatele.

V souvislosti s tímto případem mne zarazilo, jak nedostatečně byl „expert“ potrestán. Systémovým řešením by asi bylo, aby byl takto fatálně chybující jedinec doživotně zbaven možnosti pracovat v oblasti forenzních věd, ale v určitých souvislostech dokáži uvažovat i nad principem oko za oko, zub za zub, tj. aby byl pseudovědec donucen si odsedět ve vězení minimálně stejnou dobu jako nevinný aktér justičního omylu.

A jak jsme na tom v české kotlině? Podle § 346 trestního řádu může být ten, kdo jako znalec podá nepravdivý, hrubě zkreslený nebo neúplný znalecký posudek, potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. Byl tedy u nás v posledních letech odsouzen nějaký znalec za podání nepravdivého posudku? Přestože můžeme z mnoha stran slyšet hořekování na nekvalitní práci znalců a znaleckých ústavů, zprávu o pravomocném odsouzení znalce jsem našel jen jedinou, a to z července 2012: „Krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích, který šedesátiletému soudnímu znalci Ing. Š. dal za trestný čin nepravdivého znaleckého posudku osm měsíců podmíněně na dva roky a na dva roky mu zakázal výkon znalecké činnosti.“

Do soudní síně se ale dostávají i „normální“ čeští vědci bez znaleckého razítka. Od roku 2008 naše soudy například řeší případ mikrobiologa Dr. Chmelaře, který byl obžalován z toho, že „nakoupený kultivační materiál, který byl zdravotním ústavem uhrazen, uložil obžalovaný na neznámém místě a s tímto naložil dosud nezjištěným způsobem, čímž způsobil zdravotnímu ústavu škodu velkého rozsahu“. Další čeští vědátoři jsou pak v současné době vyšetřováni policií ve spojitosti se zneužíváním evropských dotací.

Česká intelektuální elita se ale dostává do konfliktu se zákonem i v zahraničí. V roce 2008 byl například český entomolog Emil Kučera v Indii odsouzen za údajně nelegální sběr brouků k tříletému trestu vězení, v současné době měl pak problémy se zákonem v africkém Togu doktorand Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové Radim Tobolka, jenž se vydal do této země v Guinejském zálivu studovat jejich politické reálie. Sám jsem zvědav, kdy se do výčtu „vědců za katrem“ dostane i první forenzní genetik.

Soubory

článek ve formátu pdf: 201301_014-017.pdf (352 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky