Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Věda ve službách umění

Publikováno: Vesmír 89, 702, 2010/11
Obor: Chemie
Rubrika: Glosy

Obdivuhodné životní dílo holandského malíře Vincenta van Gogha představuje neuvěřitelných 913 obrazů. O pravosti nejméně 50 z nich však znalci přinejmenším pochybují. Aby získali přesnější představu o technice malby a používaných materiálech, použili pro zkoumání některých obrazů analytických metody elektronové mikroskopie.

Francie, Paříž v létě 1887. Van Gogh maluje jako posedlý. Ráznými, energickými tahy štětce obratně nanáší olejové barvy na bílé malířské plátno. Minulé noci jej opět pronásledovaly noční můry. Malování mu ale přináší úlevu. Ateliérem se line vůně terpentýnu. Vincent van Gogh si přihne z lahve absintu a štětec dovedně tancuje na plátně: vzniká Slunečnice.

Světoznámým se stal van Gogh mimo jiné i díky své unikátní malířské technice. Na aukcích se jeho díla prodávají za pohádkové ceny. Existují sice stovky dopisů, ve kterých se malíř zmiňuje o díle, na kterém právě pracuje, o samotné technice malby van Gogha se toho však mnoho neví. Právě tyto informace jsou však nutné pro restauraci malby nebo pro identifikaci jednotlivých obrazů. Projekt, na kterém se podílí Van Goghovo museum v Amsterdamu, společně s firmami Shell a Carl Zeiss, používá k analýze složení a mikrostruktury barev elektronového mikroskopu.

K analýze se použily vzorky z malých částeček barev, které se občas odloupnou od obrazu. Pro pozorování transmisním elektronovým mikroskopem je třeba připravit vzorky v ultratenkých vrstvách. Tenký paprsek urychlených iontů odřeže s nanometrickou přesností z částeček barvy ultratenké plátky. Tloušťka získaných plátků byla asi 0,1 mikrometru, tedy asi 600krát tenčí než je lidský vlas. Výhodou metody příčných řezů je to, že proces řezání může být současně sledován transmisním elektronovým mikroskopem.

Plátek odříznutý z lamely vzorku barvy byl zkoumán transmisním elektronovým mikroskopem s využitím energetické dispersní analýzy (EDX). Použití této analytické metody je založeno na ozařování vzorku velice tenkým paprskem elektronů. Působením elektronů na atomy vzorku vzniká rentgenové záření, které umožňuje identifikaci prvků obsažených ve vzorku. Zkoumání van Goghových obrazů ukázalo, že některé z úlomků barev obsahují baryum a síru, což naznačuje, že malíř použil běloby vyrobené ze síranu barnatého. Zvláštností této sloučeniny je občasná menší či větší příměs stroncia, která umožňuje zjistit, ze kterého dolu může pocházet minerál, použitý k výrobě. Získané výsledky umožňují nejen spolehlivé určení pravosti obrazu, ale i posouzení, do jaké míry jsou restaurátorské práce věrné ve srovnání s původním originálem.

S blížícím se koncem svého tvůrčího období van Gogh stále více podléhá depresím, halucinacím a sklonům k sebepoškozování, kterým nezabrání ani opakovaný pobyt v psychiatrických ústavech. 29. července 1890 malíř umírá na následky střelné rány, kterou si tři dny předtím sám způsobil.

V jednom ze svých dopisů bratru Theovi píše: „Ani sám nevím, jak maluji... „. Odpověď na tuto otázku nám dnes pomáhá hledat moderní elektronová mikroskopie.

Ve Francii, tedy v zemi, kterou si van Gogh vybral, aby se zde mohl nerušeně věnovat své celoživotní zálibě, je nazýván “Le fou roux” – zrzavý šílenec. Zhruba za deset let svého kreativního úsilí zde tento Holanďan namaloval více než 900 obrazů včetně 23 autoportrétů. Van Gogha je možné bez nadsázky označit za samouka, protože studoval uměleckou akademii jenom velice krátce. Za svého života údajně prodal jenom jediný ze svých obrazů a byl většinou závislý na finanční podpoře svého mladšího bratra Thea, úspěšného podnikatele s uměleckými díly. Theo mu také posílal malířské náčiní a barvy, které jsou nyní středem výzkumného zájmu.

Soubory

článek ve formátu pdf: 201011_702.pdf (225 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky