Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Věda v české společnosti a kultuře

Slavnostní přednáška na Valném shromáždění Učené společnosti České republiky v Praze dne 19.5.1997
Publikováno: Vesmír 76, 373, 1997/7

Čeští vědci si váží toho, že mohou žít a pracovat ve svobodné a prosperující společnosti. Ani dnes není nejmenších pochyb o tom, že česká společnost prosperuje. Stačí projít ulicemi našich měst. Praha má ze všech evropských měst nejvyšší počet automobilů na jednoho obyvatele. Mohou jí v tom konkurovat jen některá americká města. Nízká nezaměstnanost, relativně nízká inflace, hrubý národní produkt po Slovinsku nejvyšší ze všech postkomunistických zemí. Touhou a ctižádostí českých vědců je, aby se také úroveň vědy alespoň v evropském měřítku začala přibližovat – když ne k vrcholkům, jako se to podařilo v automobilizmu, tak alespoň k slušnému průměru. K tomu nám zatím hodně chybí. Podmínky pro dosažení tohoto cíle se však postupně zlepšují a v podstatě hlavní díl odpovědnosti je na nás vědcích.

Na doporučení komise OECD z jara 1990 se redukoval z totality přežívající nadměrný počet vědců: v AV ČR se počet pracovníků dodnes zredukoval na polovinu a počet pracovišť o čtvrtinu. Podobná menší restrikce nastala a hlavně nastává i na univerzitách. Musím ale popravdě uvést, že nikdy za mého života nešlo do české vědy tolik peněz jako nyní. Kdybych to za svou generaci měl shrnout – je to mnohem lepší, než jsme si zasloužili. Ta mladší generace to ovšem vidí jinak: nechápe, proč se má omezovat za naše staré hříchy. I pro ně se situace zlepšuje. Není pochyby o tom, že kdo chce vědecky pracovat a má k tomu vlohy, skromnost a píli – může pracovat úspěšně.

Kořeny
Pedagog Jan Amos Komenský (1592–1670), fyziolog Jan Evangelista Purkyně (1787–1869) – po něm se stále jmenují některé buňky v mozku a některá vlákna v srdci; technik Josef Ressel (1793–1857) vynalezl lodní šroub a patent na něj dostal r. 1827, technik František Křižík (1847–1941) objevil automatický regulátor obloukové lampy a  propagoval elektrickou trakci. Psychiatr Jan Janský (1873–1921) objevil čtyři krevní skupiny. Fyziolog Vilém Laufberger (1890–1986) objevil protein transportující železo v krvi, ferritin, a vytvořil zcela nového živočicha, metamorfovaného axolotla. Fyzikální chemik Jaroslav Heyrovský (1892–1966) objevil polarografii a je jediným našim laureátem Nobelovy ceny za vědu. Biolog Milan Hašek (1925–1984) objevil imunitní tolelranci současně s laureátem Nobelovy ceny za tento objev – a byl v nobelovské přednášce Medawarem citován.

To je jen několik jmen českých vědců, která jsem vybral, protože ve světě prosluli. Ponechal jsem stranou vědce – buditele národa, jako například Jana Svatopluka Presla (1791–1848), který mimo jiné svým dílem „Flora Čechica“ založil české botanické názvosloví podle systému Linného.

Naplňuje mne hrdostí, když čtu v západních lékařských časopisech inzeráty farmaceutických firem prodávajících léky vyvinuté v bývalém Československu (Terlipressin, Adiuretin). Existuje řada dalších českých léků, které se dostaly do světového použití – pelentan, prothiaden, lisurid. Penicilin byl vyroben ve Fragnerově továrně v Praze koncem druhé světové války (pozn. red.: viz Vesmír 67, 354, 1988/6). Kontaktní čočky profesora Wichterleho na celém světě zdomácněly. Díky jemu také české ženy jako první nosily silonky (pozn. red.: viz např. Vesmír 68, 152, 1989/3).

Česká věda to nikdy neměla snadné
Za Rakouska mnohé vynikající české mozky odcházely do Vídně (Škoda, Prochaska, Rokitanský aj.). Za první republiky – při budování našeho prvého státu – ovšem mnoho peněz na vědu nezbývalo. Ostatně i ve světě se na prudký rozvoj vědy čekalo – ten nastal až po druhé světové válce. Za života většiny z nás proběhly tři vlny emigrace nejlepších mozků: 1938, 1948, 1968. Po světě jsou roztroušeny stovky úspěšných českých profesorů. Česká genetika byla po únoru potlačována dogmatickou aplikací sovětského lysenkizmu. České endokrinologii hrozilo totéž – z dogmatické aplikace sovětského nervizmu. Naštěstí Josef Charvát (1897–1984) stvořil koncepci neurohumorálních vztahů – tedy vztahů mezi nervstvem a žlázami s vnitřní sekrecí – která se po uznání sovětskými vědci stala protiváhou dogmatického nervizmu. Teprve nyní doháníme dvacetileté zpoždění v molekulární biologii.

Společenské zvraty, zahraniční okupace, ale také společenský neklid a aféry vědě nesvědčí. Že jsme jich jako národ zažili mnoho! To ukazuje skutečnost, že když se u nás řekne název nějakého měsíce – jak jsem to učinil před chvílí slovem únor – automaticky to znamená nějakou politickou událost. A jen tři z devíti událostí, které nyní uvedu, byly příznivé.

leden 1968 - zárodek pražského jara, výměna A. Novotného A. Dubčekem

únor 1948 - začátek totality

březen 1939 - nacistická okupace

DUBEN

květen 1945 - osvobození od nacizmu, zárodek komunizmu

ČERVEN

ČERVENEC

srpen 1968 - okupace

září 1938 - Mnichov

říjen 1918 - vznik ČSR

listopad 1939 - Opletal

1989 - konec totality

PROSINEC

Vznáším úpěnlivou prosbu, aby ty dosud nedotčené měsíce byly nechány na pokoji. Neklid vědě škodí – ne každý vědec, i když jsou mnozí tací, má sílu nečíst noviny a nezapínat televizi. Nebylo by to ani dobře – i vědec má být společensky informován a angažovat se. Ostudná apatie při volbách do senátu ukazuje, že občané jsou unaveni přemírou informací.

Abych vás uvedl na veselejší myšlenky a dal vám důvod k zamyšlení, ptám se: které české vědecké slovo proniklo do angličtiny a je dokonce heslem v Oxford Concise Dictionary?

Současnost
Na jaře 1990 doporučila komise OECD, abychom se v rámci příprav na vstup do Evropské Unie pokusili snížit z totality přežívající nadměrné počty vědců, učitelů a lékařů. Silně doufám, že OECD má s námi ty nejlepší úmysly v tomto světě byznysu. A tak rady bylo uposlechnuto: Akademie snížila svůj stav pracovníků na polovinu, počet ústavů o čtvrtinu. Provedla též mezinárodní zhodnocení všech svých pracovišť a zachovává jen ta nejlepší. Na univerzitách téměř vymizela místa vědeckých pracovníků a téměř všichni nyní učí. Má to své dobré i stinné stránky: pro mnoho vědců je učení inspirací, ale někteří vědci se na učení nehodí. Výzkumné laboratoře, zřízené při klinikách koncem padesátých let, byly s klinikami integrovány nebo přešly do AV.

Postupně se tak napravuje nadměrný početní stav vědců, ale hlavně propad, do kterého se česká věda dostala za takzvané normalizace. Podíl československé lékařské vědy na světovém fondu vědy klesl z 1,2 % na konci šedesátých let na 0. 6 % na konci let osmdesátých. Bylo to dáno prudkým rozvojem jinde a stagnací u nás. Na nová čísla s napětím čekáme: jsou založena na ohlasu našich prací ve světové literatuře, na publikacích v časopisech s největším ohlasem. Aniž bych byl fundamentalistickým zastáncem scientometrie, myslím, že scientometrie – to jest měření příspěvku do světového fondu vědy – je to, co nyní česká věda potřebuje. 1. LF UK provedla dokonce takové objektivní hodnocení všech svých pracovníků a všech svých pracovišť. Napravujeme tak hříchy z minulosti, už dosti vzdálené. Opakuji, že scientometrie je jen jedním z přístupů k hodnocení vědy – je ale objektivní, i když nikoliv bez problémů.

Podívejme se však na jiná čísla: z hrubého domácího produktu na vědu dává ČRT 0,47 % (s průmyslovým sektorem je to ovšem dvakrát tolik), Maďarsko 0,6 %, Polsko 0,6 %, Rusko uvádí dokonce 1,2 %, Finsko dává 2,35 %. Nechci těchto čísel demagogicky zneužívat. ČR má ze všech postkomunistických zemí po Slovinsku nejvyšší HDP a tak ty části, po přepočtu na obyvatele, by byly zřetelně lepší. Snad s výjimkou Maďarska a Finska. Finsko ovšem není postkomunistickou zemí.

Jak už jsem řekl na začátku, nikdy jsem v české vědě neviděl tolik peněz jako nyní. Naše grantové agentury mají co rozdělovat a také mají komu, je jisto, že tak činí odpovědně. Problém je v tom, že jsou to převážně provozní prostředky a investice jsou velice omezené. Při zastaralosti přístrojového parku to může být limitujícím faktorem. I tu se však situace zlepšuje. Další naší potíží je pozdní přidělování grantových peněz – někdy až v červnu, a nutnost je vyčerpat do konce roku, protože je nelze převést na rok následující. Jsem si jist, že to koncem roku vede k plýtvání penězi.

Dalším problémem, který je mi až trapno uvádět, jsou tarifní platy. My starší jsme se s tím smířili – ostatně nic jiného nám nezbývalo – ale jsou problémy se získáváním našich nástupců. I tu se ale situace zlepšuje, zejména se zaváděním takzvaných postdoc grantů. Přesto přese vše by česká věda měla více přispívat nejen k slávě, ale i k prosperitě české společnosti. To plně platí i pro střední a vysoké školy: jaké ty jsou dnes, takové bude vše ostatní zítra.

Spojení vědy s průmyslem je jedním ze základních problémů. Jak za chvíli uvidíte, český průmysl je štědrým sponzorem vědy, i když zatím spíše výjimečně. Co ale ještě více potřebuje? Aby vyráběl, prodával a vytvářel produkty vzniklé z práce českých vědců. Aby prodával licence na patenty vzniklé u nás. Zkrátka Česká republika, jako vysoce kulturní země, nemůže ze světového fondu vědy jen brát – a platit za to, ale musí do něj i přispívat – a brát za to peníze nebo alespoň slávu.

Společnost a kultura
Přízeň politiků vědě je ovlivněna přízní občanů, voličů. Na celém světě lze pozorovat odklon důvěry veřejného mínění od ortodoxní vědy. Američané vydávají ročně dvacet miliard dolarů za alternativní medicínu. Většina toho je pouhý byznys s lidskou nadějí. Také tu hraje roli skutečnost, že ani nejlepší medicína není všemocná. Vědě se vytýká i zneužití: Hirošima, Nagasaki. A přece: Francie vyrábí 70 % své elektřiny v jaderných elektrárnách, bez Černobylů. A přece: jaderná síla Spojených států asi zachránila Evropu před komunizmem. Nejnovější mediální povyk kolem jednoho klonovaného jehněte zastírá možnost, že klonováním geneticky upravených hospodářských zvířat by bylo možno získat pro lidi nezbytné léky. I když klonování lidí je v oblasti science fiction, většina kulturních zemí již klonování člověka zakázala. I my takový zákon potřebujeme.

Jan Evangelista Purkyně, když 6. října 1851 otvíral Fysiologický ústav ve Spálené ulici, měl projev na téma „Pojem fysiologie, její poměr ku vědám přírodním a ku vědám a umění vůbec“. Věda jako věda i jako umění je součástí národní kultury. Ostatně mnozí vědci v umění vynikají – máme je i mezi členy Učené společnosti. Ale též umělci ve vědě: Karel Čapek je tvůrcem světového slova robot. Je to asi jediné české slovo v Oxford Concise Dictionary. Je tam dokonce citována i robota – nucená práce. My vědci pracujeme dobrovolně a jsme přesvědčeni, že věda má schopnost dalšího rozvoje poznání a že tak může přispět k zlepšení tohoto nikoliv nejlepšího ze všech možných světů.

Diskuse

Žádné příspěvky