Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Věda nezačíná rokem 1990

K recenzi „Úvodu do etologie člověka“ – Vesmír 78, 335, 1999/6
Publikováno: Vesmír 78, 336, 1999/6
Obor: Etologie
Rubrika: Diskuse

V předmluvě k naší knize uvádíme, že má sloužit jako první seznámení s oborem, který je ještě velmi mladý, jeho historie čítá vlastně posledních 30 let. Kniha je určena především vysokoškolským studentům, čemuž odpovídá didaktický záměr, vyjádřený strukturou kapitol, rejstříkem, anglicko-českým slovníčkem odborných výrazů, výběrem hlavních děl světové literatury a českých autorů. K napsání „Úvodu“ nás vedlo to, že v České republice dosud nebyl publikován materiál, z nějž by bylo možno vycházet při přednáškách z etologie člověka. V předmluvě uvádíme, že etologie není dogma a že nelze přísahat na „jediný správný“ teoretický přístup. Potěšil nás příznivý ohlas mezi kolegy i reakce nejpovolanějšího odborníka, prof. Z. Veselovského, který ve své recenzi v Živě napsal: „...knihu vítám jako vynikající návod, jak se o sobě něco pravdivého a nového vůbec dovědět...“ a „...autoři ale rozhodně za svou knihu zasluhují ocenění a díky“.

V době, kdy je kniha rozebrána, přicházejí se „zdrcujícím odstřelem“ dva studenti-doktorandi (zoologové) s naivní představou, že to, co bylo v etologii publikováno před devadesátými lety, je již veteš, překonaná sociobiologickými studiemi posledních let. Je to totéž, jako kdyby neurofyziologové odmítli existenci I. P. Pavlova, psychologové zakázali vydávání děl C. G. Junga a psychiatři se nesměli vracet k S. Freudovi. Pro humánní etologii by bylo velmi prospěšné diskutovat se skutečnými odborníky o tématech, která byla kvůli plánovanému rozsahu v knize probrána jen stručně, avšak je trapné muset poučovat autory o tak triviálních faktech, například o tom, že komunikace spočívá v přenosu informace (viz např. definici Manninga, 1979). Forma, obsah, sémantika a další charakteristiky komunikačního procesu na definici nic nemění. Způsob, jak se M. Konvička a T. Grim pozastavují nad tím, že si lidé nejrůznějších kultur zhotovují ozdoby, svědčí bohužel o tom, že jim není znám obor antropologie a nevědí nic o různých motivacích mutilačního chování.

Recenzi by bylo možno omluvit jako touhu studentů po zviditelnění. Je však nebezpečné osvojovat si od počátku odborné (či vědecké) kariéry arogantní způsoby druhořadých novinářů a publicistů. Vytrhují věty ze širších souvislostí, doplňují je svými představami, které pak připisují kritizovaným. Vymýšlejí si nepřítele, aby jej mohli kritizovat.

Autoři si jistě přečetli několik nových prací ze sociobiologie (i když mnohé rozporné hypotézy sociobiologů jsou stále předmětem diskusí a kritik a nelze je brát jako prokázaná fakta nebo nosné koncepce), ale bohužel nepochopili, že tím nelze „vymazat“ nálezy, či dokonce existenci jiné vědní disciplíny. Autoři recenze mimo jiné knize vytýkají, že je pouhým komentářem k Lorenzovi. Jména jako Eibl-Eibesfeldt (s dosud nejucelenějším dílem Human Ethology), Hinde, Morris, Bowlby, Calhoun a mnozí další, z jejichž prací čerpáme, jsou pro autory recenze zřejmě neznámá.

Jsme přesvědčeni, že k Lorenzovi, stejně jako k pracím našich zoologů a psychologů Z. Veselovského, J. Láta, J. Madlafouska, J. Žďárka, Z. Matějčka a dalších, se budou vracet i příští generace nezávisle na tom, kterým směrem se bude vývoj etologie ubírat. Teoretický i praktický přínos sociobiologie k poznání základů sociálního chování člověka však mohou kvalifikovaně posoudit lépe sociální psychologové než zoologové.

Z dopisu autorů knihy redakci (neupravováno):
Vážení členové redakce,

obdrželi jsme kopii recenze naší knihy „Úvod do etologie člověka“, vypracované mgr. Grimem a mgr. Konvičkou. Pochopili jsme, že se tito studenti pokoušejí opět o další „odstřel“, tentokrát publikace z jim vzdáleného oboru. V příloze si dovolujeme zaslat odpověď. Nebudeme detailně analyzovat „vývody“ kritiků, protože se domníváme, že s pamfletem podobného druhu je zbytečné se zabývat a nechceme poučovat recenzenty, že zřejmě nemají elementární znalosti humánní etologie a představu o způsobech prezentace základních vědeckých poznatků pro účely výuky či první orientace v daném oboru.

Časopis Vesmír měl vždy dobrou úroveň. Není nám jasné, proč si redakce neověřuje odbornou způsobilost autorů. Pro Vaši informaci můžeme uvést, že (podle informací z Olomouce) magistři T. Grim a M. Konvička jsou studenti-doktorandi. T. Grim se školí v oboru ornitologie a mgr. Konvička působí jako voják v civilní službě v knihovně botaniky. Působí dojmem, že se ještě s etologií člověka (ale ani s psychologií a antropologií) nesetkali. Mimochodem, jediné, co zatím mgr. Grim prezentoval na loňské konferenci, bylo potvrzení Lorenzovy koncepce nadnormálního podnětu u mláďat kukačky obecné. […]

V úctě

Doc. PhDr. Slávka Fraňková, DrSc.,

RNDr. Zdeněk Klein

Citát

Miroslav Holub: O příčinách porušení a zkázy těl lidských, Pražská imaginace, Praha 1992

Byl to tuším nezdvořák Pitigrili, jenž nezdvořile řekl, že horší poměry než ve vědeckém ústavu jsou už jen v dámské baletní škole.

Předpokládáme, že okruh čtenářů je seznámen alespoň částečně se základy etologie. V posledních letech u nás vyšly překlady několika knih K. Lorenze, k dispozici je učebnice etologie D. Francka, učební texty a učebnice etologie a srovnávací psychologie, vydané našimi univerzitami, českými i slovenskými nakladatelstvími. Především lze čerpat nekonečný zdroj poznatků z vynikajících knih profesora Zdeňka Veselovského, ke kterým se budeme stále vracet.

Fraňková S., Klein Z.: Úvod do etologie člověka, s. 4–5

Věda a autorita

Dvě poznámky k průvodnímu dopisu doc. S. Fraňkové

  1. Cesty rukopisů zaslaných do redakce Vesmíru: V elektronické podobě jsou rukopisy přístupné všem členům redakční rady. Dva až tři členové redakční rady, popřípadě odborníci mimo redakční radu bývají požádáni o recenzi rukopisu. Kromě věcného obsahu se posuzuje také srozumitelnost. Od toho se odvíjí další osud rukopisu (jeho zpracování v redakci, přepracování autorem, vrácení autorovi; kolem 50 % rukopisů bývá vráceno).

  2. Věda zcela jistě nezačíná rokem 1990, ale také ve vědě bývá zvykem argumentovat. Je rovněž pravda, že nejsme zvyklí na řeč bez okolků (také jeden z lektorských posudků recenze říká, že autoři sice mají v podstatě pravdu, ale že ji mohli formulovat společensky přijatelněji). Kdo sleduje recenze v časopisech Nature, Science či v populárním New Scientist, šokován otevřeností není. Chtěl bych však celou věc přece jen trochu zlehčit odkazem na článek Jiřího Wilhelma: Návrh generálního řešení systému vědeckých hodností, Vesmír 69, 702, 1990/12. Vřele doporučuji k přečtení.

Ivan Boháček

Soubory

Článek ve formátu PDF: 1999_V335-337.pdf (212 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky