Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Včela a úl

L. L. Langstroth: Včela a úl. Příručka včelařova.

Připravili a poznámkami opatřili současní čeští včelaři Ivan Černý a Jiří Mátl, přeložil Aleš Kepart. Český Těšín 2014.

Publikováno: Vesmír 94, 365, 2015/6
Obor: Biologie
Rubrika: Nad knihou

Čtenáři se dostává do rukou v překladu zásadní kniha o včelařství z pera Lorenzo Langstrotha – text prvního vydání Včela a úl z roku 18531) –, která byla později doplňována za přispění dalších velkých amerických včelařů Charlese a Camille Dadantových. Lorenzo Lorraine Langstroth (1810–1895) se narodil ve Filadelfii a vystudoval klasické autory, teologii a matematiku. Působil na různých pracovištích jako učitel a pastor kongregačních sborů. Začal včelařit v Bevanových úlech, které zdokonaloval až do vlastního patentu v roce 1852. K používané horní loučce přidal další strany, čímž vznikl dnes klasický vyjímatelný rámek. Vypozoroval takzvanou včelí mezeru, takže při správné vzdálenosti rámků mohl používat rozebíratelné dílo. Od slezského kněze Johanna Dzierzona si nechal dovézt včelu medonosnou vlašskou, se kterou začal v Americe včelařit. Své téměř patnáctileté pečlivé pozorování shrnul do zmíněné knihy.

Langstroth dává vstoupit do dobrodružství pokroku ve včelařství 19. století. I při takovém objemu odborných informací není psaná forma strohá, účelná a ryze utilitaristicky orientovaná, ale naopak: čtenář je uveden do čtivého popisu, ve kterém nechybí stylisticky velmi květnatý popis pozorování. Text je téměř osobním vyznáním včelaře fascinovaného objevováním nových souvislostí života včel, jenž své poznání touží sdílet se svými současníky.

Americký pastor považuje včelařství za „poezii zemědělství“, proto vhodně vkládá poetické pasáže s verši vztahujícími se k včelám. Nezapře ani své náboženské přesvědčení, jelikož včelařství je pro něho především duchovní poezií odkazující na moudrost Stvořitele: „Stvořitel se projevuje ve všech svých dílech – ale jen v málokterém zřetelněji než v moudrém hospodaření včely medonosné.“ Kromě pečlivého empirického pozorování, ve kterém byl jako vědec věrný induktivní metodice přírodovědy, tak nenuceně přidává své religiózní interpretace, kdy z dějů přírody dedukuje jejich analogické dopady na chování člověka.

Odborně zaměřený včelař zde nalezne zásadní informace z dějin biologie, zvláště apidologie. Seznámí se se jmény jako Edward Bevan, François Huber, Jan Dzierzon, Samuel Wagner, Jan Swammerdam, Herman Boerhaave, John Evans, jejichž výzkumy Langstroth obohacuje o vlastní pozorování. Především část o anatomii a vývoji včelích matek, dělnic a trubců, která je později zohledněna při tvorbě oddělků, tehdy zvaných „umělý roj“, umožňuje pochopit, kolik hypotéz bylo třeba ověřit, aby se zjistily zákonitosti vývoje a chování matky a zákonitosti rojení. Langstroth často zmiňuje a hájí „knížete včelařů“, švýcarského přírodovědce Françoise Hubera, který vypozoroval, že matka je oplodňována během letu a pravděpodobně na celý život, načež „proslulý dr. John Hunter a jiní před lety prokázali, že musí existovat trvalé úložiště samčího semene, které se otevírá do průchodu pro vajíčka zvaného vejcovod. Dzierzon, který musí platit za jednoho z nejschopnějších přispěvatelů včelařské vědě v moderní době, přidržuje se tohoto názoru a tvrdí, že nalezl takovéto úložiště naplněné tekutinou podobající se trubčímu semenu“.

Významnou část knihy tvoří obhajoba nového stylu včelaření v dělitelných a rozebíratelných úlech. Tento způsob je v současnosti nazýván nástavkové včelaření. Právě tehdy nástavkové včelaření vznikalo. Langstroth vyčetl celkem 54 důvodů, proč začít včelařit v novém typu úlu. Nově zaváděný úl již zajišťoval rozebrání plástů bez řezání či podráždění včel. Byl zhotoven s cílem zabezpečení optimálního klimatu uvnitř úlů a ochrany před vnějšími vlivy počasí. „Měl by včelaři umožnit rozmnožovat svá včelstva s jistotou a rychlostí, které jsou zcela vyloučeny, je-li závislý na přirozeném rojení.“ Rovněž měl zajistit vhodné tlumení nemocí, především tehdy nejobávanějšího škůdce včel zavíječe voskového zvaného „včelí vlk“. Žádná část úlu neměla být pod úrovní česna. Úl měl splňovat podmínku snadné větratelnosti, na jaře s možností rozšíření a v zimě uzavření pro klid a tmu.

Prakticky orientovaný včelař při četbě získá mnoho podnětů pro vlastní zootechniku včelaření, od tvorby oddělků po zásady při krmení včel. Langstroth například nedoporučoval pro zklidnění včel použít kouře, ale „aby byly včely postřikovány cukrovou vodou“. Přestože v současnosti se ve včelařství využívá též moderní technika a mnohé tehdejší vynálezy získaly pro malovčelaře i profesionální chovy včel své další zásadní zdokonalení, základ představovaný Langstrothem zůstává stále tentýž. Po přečtení této knihy lze právem konstatovat, že jde o pravou „včelařskou bibli“, kterou by včelař měl mít na svém nočním stolku.

Poznámky

1) Český překlad vydala Pracovní společnost nástavkových včelařů CZ (www.psnv.cz), která původně vznikla s cílem šířit úl s rámkovou mírou Langstroth, což je pozdější upravená verze úlu a rámkové míry, se kterými začal Langstroth experimentovat ve Spojených státech.

Soubory

článek ve formátu pdf: V201506_365.pdf (190 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky