Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Válka světů a mikrobů. Aztékové, Cortés a evropské infekce

Jak evropské infekce zabíjely původní americké obyvatelstvo
Publikováno: Vesmír 83, 554, 2004/10
Obor: Historie

A ještě než na nás udeřili Španělé,

rozmohla se zhoubná choroba, neštovice.

Vypukla o svátku hor,

dopadla na lidi jako balvan.

[…]

Velmi nebezpečná byla ta vyrážka po celém těle.

Mnozí na ni zemřeli

a mnozí zemřeli hlady,

houfně umírali hlady.

Neboť nikdo se o nemocné nestaral,

nikdo se jimi nezabýval.

[…]

A neštovice řádily šedesát dní,

než se třikrát vystřídaly znaky kalendáře.

Bernardino de Ribeiro de Sahagún, FR XII/30

(přeložil Ivan Slavík)

V roce 1519 žilo v Mexiku 25 až 30 milionů lidí. O sto let později jich zbylo jen 1,6 až 2,5 milionu. Podobně rychle jako obyvatelé říše Aztéků vymírali Inkové v Peru a indiáni v celé Severní Americe. Počet původního amerického obyvatelstva poklesl ze 100 na 10 milionů. O to, co tuto demografickou katastrofu způsobilo, se vědci přou dodnes. Podle současných poznatků byl neblahý vývoj výsledkem kombinace několika příčin. Řadíme k nim evropské infekce, genetickou homogenitu původního amerického obyvatelstva a ekologické i psychosociální faktory.

Válka světů. Kámen proti oceli
Od počátku roku 1517 přinášeli zvědové aztéckému vládci Montezumovi II. zprávy o plovoucích horách a stvořeních z ocele, která vládnou hromům a blesku. Objevovala se podivná znamení na nebi i na zemi. Pak přišla očekávaná pohroma.

Šestnáctého srpna 1519 vyrazil Španěl Hernando Cortés se čtyřmi setninami pěšáků, patnácti jezdci a 2300 indiánskými spojenci z tábora na pobřeží nedaleko dnešního Veracruzu. Nad Aztéky, kteří ovládali střední a jižní Mexiko, měl Cortés převahu jak technickou, tak ve vojenské strategii a taktice. Uměl si hledat spojence mezi porobenými indiánskými kmeny, a tak na jeho straně bojovalo více indiánů než na straně Aztéků. Osmého listopadu 1519 bylo obsazeno hlavní město aztécké říše Tenochtitlan. 1) Vládce Azté-ků Montezuma II. byl zajat. Aztékové byli paralyzováni. K odporu se vzchopili teprve poté, když Španělé zavraždili 600 neozbrojených aztéckých velmožů. Montezuma II. se své poddané pokoušel uklidnit, a byl zabit. (Podle aztéckých pramenů Španěly, podle španělských samotnými Aztéky, které rozezlila jeho pokora vůči dobyvatelům.) V „noche trieste“ z 30. června na 1. července 1520 pobili vzbouření Aztékové tři čtvrtiny Španělů, ale své vítězství neuměli využít. Smrtící epidemie černých neštovic, která vypukla v Tenochtitlanu, 2) a hádky se spojenci zabránily Aztékům v pronásledování poraženého a oslabeného nepřítele a Španělům dopřály čas k odpočinku i k přeskupení sil. V nejtěžší době zemřel po čtyřměsíční nemoci na neštovice nový aztécký vůdce Cuitlahuac. Po něm nastoupil Cuauhtemoc. Ač hrdinně odolával dobyvatelům, byl zajat, mučen a oběšen. Konec už známe. Po sto letech klesl počet původního obyvatelstva Mexika o 90 % a ani v 19. století nebyl tento úbytek vyrovnán.

Podobný úbytek populace (o 90 %) nastal i v Peru, kde Španělé dobyli říši Inků, a mezi indiány Severní Ameriky. Takový pokles populace nemá v zaznamenané historii obdobu. Dokonce ani obávaná černá smrt (mor) neměla na Evropany tak destruktivní účinky. Proč?

Válka patogenů. Populace bez obranných látek
Tehdy nebyly žádné takové nemoci; nebolely je kosti, neměli horečku, neměli černé neštovice… V těch dobách byl běh věcí lidských v pořádku. Změnili to cizinci, když sem přišli.

Knihy Chilama Balama z Chumayelu (kodexy Mayů)

Hlavní příčinou poklesu populace byly evropské infekce. Nejdříve přišly černé neštovice, které zabily asi třetinu populace. Po nich se v letech 1530–1531 přehnaly Mexikem a Peru spalničky, roku 1546 pravděpodobně tyfus, 1558–1559 chřipka, následovaly záškrt a příušnice. Obdobná situace byla i v jiných částech Ameriky. Dopad na domorodé populace byl strašlivý. Německý misionář Joseph Stocklein r. 1699 napsal: Indiáni umírají tak snadno, že stačí, aby jen uviděli a ucítili Španěly, a vypustí duši.

Se žádnou z výše uvedených nemocí se totiž indiánské populace nikdy dříve nesetkaly, a nemohly si proto proti nim vytvořit imunitu. Alfred W. Crosby tento typ infekcí nazval „epidemie na panenské půdě“ (virgin soil epidemics). Takové epidemie jsou nebezpečné nejen proto, že populace proti nim není odolná, ale zhoubu přináší i onemocnění velké části obyvatelstva najednou. Mnohé nemocné nezabije choroba, nýbrž nedostatek jídla a tekutin, neboť není, kdo by se o ně staral. V Evropě například byly neštovice endemické a napadaly děti. Dospělí, kteří již nemoc prodělali a byli proti viru neštovic imunní, se o ně starali. V Americe skosily infekce staré i mladé, dospělé i děti.

Ačkoliv přesně nevíme, jaké choroby se v Americe vyskytovaly před Kolumbem, zdá se téměř jisté, že americké populace neměly zkušenosti s velkými epidemiemi, jako byl např. v Evropě mor. Archeoparazitologické výzkumy prokázaly výskyt různých parazitických prvoků a červů (viz rámeček 1 ) a někteří vědci se domnívají, že indiánské populace trpěly také nějakou formou tuberkulózy. S největší pravděpodobností se tam vyskytovaly i další infekce. O epidemických chorobách zachvacujících celou populaci najednou však zprávy nemáme. Větší počet úmrtí v letech 780, 1320 a 1454, uváděný v aztéckých kodexech, lze nejspíše přičítat chorobám způsobeným hladem a neúrodou. Epidemické infekční choroby tedy zastihly populaci nepřipravenou jak imunologicky, tak psychologicky.

Ekologické vlivy aneb společnost na hraně
Střední Mexiko a centrální část říše Inků byly velice hustě osídleny. Kukuřice a brambory byly produktivnějším zdrojem kalorií z hektaru než kterákoli plodina Starého světa s výjimkou rýže. Zdá se ale, že již před příchodem Evropanů byla původní populace na hranici ekologického vyčerpání a v některých oblastech Peru poklesl počet obyvatel nedlouho před příchodem Španělů. Část severoamerických kosterních nálezů naznačuje přítomnost chorob z hladu a podvýživy. Americké civilizace byly citlivější k neúrodám, protože na rozdíl od Starého světa zde neexistovala velká domestikovaná stáda, která by mohla sloužit jako potravinová banka. Lidé oslabení hladomorem proto chorobám podléhali snadněji. Po příchodu Evropanů byla navíc ekologická rovnováha narušena rostlinami a zvířaty přivezenými ze Starého světa. Kentucká „modrá tráva“ (blue grass) je druh zavlečené evropské lipnice (Poa pratensis), evropský původ má také pampeliška (Taraxacum officinale). Zdivočelá evropská prasata, dobytek a koně občas vytvořili ohromná stáda, která přispívala k půdní erozi. Nějakou dobu trvalo, než se ustálila ekologická rovnováha mezi původními a přivezenými druhy, což rozhodně nepřispělo k dobrému zdravotnímu stavu obyvatelstva.

Měli indiáni špatné geny?
Ve snaze vysvětlit drastické důsledky působení evropských infekcí na původní americké obyvatelstvo se někteří vědci domnívali, že indiáni měli „špatné geny“, které způsobily jejich nízkou obranyschopnost. Tato hypotéza se nepotvrdila, u indiánů se „špatné geny“ nenašly ve větší míře než u jiných populací. Co však naznačují současné výzkumy, genofond původního obyvatelstva je homogennější. Vysvětlit to lze tím, že předkové indiánů putovali z Asie do Ameriky přes Behringovu úžinu v malých skupinkách. Tyto skupinky si s sebou neodnesly všechny formy (alely) euroasijských genů, ale jen jejich část. Projevil se genetický posun (drift). Některé vzácné formy genů mohly cestou vymizet. Nadále pak indiáni žili v Americe izolovaněji než populace euroasijské a africké, takže se geny méně mísily. Větší různost forem genů v populaci znamená větší pravděpodobnost odolnosti proti novému patogenu, tj. dává naději, že alespoň někteří jedinci budou mít vhodnou variantu genu či genů, která je ochrání před patogenem, a přežijí. U geneticky homogenní populace se tato pravděpodobnost zmenšuje.

Smrt žalem. Psychosociální faktory
[…]

Teď jsme sraženi k zemi

uprostřed trosek

jen bolest s žalostí zbývají.

[…]

Jsi znechucen sluhy svými.

Na své sluhy se hněváš,

Ty, který dárcem života jsi?

Mexické zpěvy (překlad Ivan Slavík)

Jakkoli hlavní příčinou úmrtnosti indiánů byla jejich nižší imunita, nelze nebrat v úvahu drastické psychologické a kulturní vlivy příchodu dobyvatelů. Poražení ztratili nejen svobodu – zhroutil se celý jejich svět. Bohové je nechali padnout, bohové na ně seslali nemoc. Španělé i Aztékové věřili, že choroby jsou formou božího trestu. Španělé byli proti neštovicím téměř imunní, nemoc řádila hlavně mezi indiány, a proto se oběma stranám zdálo, že bůh křesťanů je mocnější než bohové indiánů. Indiáni pak masově přijímali křesťanství, víra v dosavadní instituce se rozpadla, ztrácely se dovednosti a znalosti. Společnost propadla celkové demoralizaci a ztrátě vůle. Dochované zápisy zaznamenávají neschopnost starat se o novorozence, kteří proto umírali, a sebevraždy. Zde je třeba připomenout osud indiánů kmene Navajo, kteří byli – stejně jako ostatní americké populace – nakaženi evropskými infekcemi, ale protože jejich kultura a sociální instituce zůstaly nepoškozeny, následoval po poklesu jejich populace opět růst.

Jednosměrný přenos. Proč nevznikla v Americe obdoba černých neštovic?
Proč indiány zničily evropské nemoce, zatímco Evropany indiánské nemoci téměř nezasáhly? Jako jediný příklad přenosu americké infekce do Evropy bývá uváděna syfilis; „evropský infekční export“ byl mnohem masivnější. Zdá se, že příčinou byla nerovnováha mezi Starým a Novým světem. V Euroasii a Africe existovaly rozvinutější a rozmanitější formy života. Bohatost forem se projevovala také v rozmanitosti lidských patogenů. Proč? Tato otázka stále čeká na odpověď. Nevíme, proč se nevyvinul nějaký „americký mor“ nebo „americké „neštovice“. Mnozí vědci se domnívají, že se tak nestalo, protože v Americe 80 % velkých savců buď vyhynulo, nebo je předkové indiánů stačili do konce poslední doby ledové vyhubit. Proto se na americkém světadílu vyskytovalo méně domestikovatelných živočichů. Zdejší obyvatelé neměli – na rozdíl od euroasijských a afrických populací – v blízkosti svých sídlišť velká stáda dobytka, koní či jiných zvířat, která by mohla sloužit jako rezervoár patogenů. Ze zvířat se mohou infekce přenést na lidi, jak to známe v novější době např. u chřipky, viru HIV nebo SARS, a vytvářet nové nebezpečné formy. Aztékové a Inkové přicházeli do kontaktu s většími živočichy méně. Divoké lamy a částečně domestikované alpaky žily vysoko v Andách v malých a roztroušených skupinách, možností k přenosu případných zvířecích infekcí bylo tedy méně.

Pro původní obyvatelstvo byl příchod osadníků katastrofou
„Ať už jsou přesné příčiny [demografické katastrofy] jakékoliv, kontakt mezi Evropou a Amerikou měl na původní americké obyvatelstvo devastující účinky. Nové infekční choroby, které doprovázel tlak vedoucí k demoralizaci obyvatelstva, jež bylo geneticky homogenní, a tudíž vystaveno většímu riziku, zničily celá společenství. Výsledkem byl pokles populace, který pokračoval od šestnáctého do devatenáctého století. Pro Evropany bylo vymizení původního obyvatelstva příležitostí kolonizovat Ameriku a využít její přírodní zdroje. Pro původní obyvatelstvo byl příchod cizích osadníků a podnikatelů katastrofou.“ (Gerald N. Grob)

Literatura

Hernán Cortés: Dopisy. Druhý a třetí dopis o dobytí Tenochtitlánu. Argo, Praha 2000
Sláva a pád Tenočtitlanu. Dobytí Mexika očima poražených. Uspořádal Ivan Slavík; Odeon, Praha 1969
encyclopedia.thefreedictionary.com/Aztecs > William H. McNeill: Plagues and Peoples. Basil Blackwell, 1976
Gerald N. Grob: The Deadly Truth. Harvard University Press, 2002

Poznámky

1) V literatuře se lze setkat s různými přepisy jmen z jazyka nahuatl: Cuitlahuac / Cuitláuac; Cuauhtemoc / Cuáutemoc / Kvav-temoc / Kvav-temotcin; Moctezuma / Montezuma / Motekusoma / Motecuhzoma; Tenochtitlan / Tenočtitlán.
2) Neštovice zavlekl do Mexika černoch Francisco Equia, který přitáhl s Cortésem do Tenochtitlanu a touto chorobou zde onemocněl.

PARAZITI PROKÁZANÍ NA ARCHEOLOGICKÝCH NALEZIŠTÍCH PŘEDKOLUMBOVSKÉ AMERIKY

(Rody, popřípadě druhy označené tečkou byly detegovány v lidských mu-miích nebo koprolitech; pro přehlednost jsou paraziti zařazeni do systému)

HELMINTI – dříve parazitičtí červi (Vermes)

    Ploštěnci (Plathelmintes)

    Motolice (Trematoda)

  • Plicní motolice (Paragonimus spp.)

  • Tasemnice (Cestoda)

  • Tasemnice dětská (Hymenolepis nana)

  • Škulovec (Diphyllobothrium spp.)

  • Měchožil zhoubný (Echinoccus granulosus)

    Hlístice (Nematoda)

  • Měchovec (Necator americanus)

  • Škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides)

  • Tenkohlavec lidský (Trichuris trichiura)

  • Roup dětský (Enterobius vermicularis)

  • Vlasovka neboli trichostrongylus (Trichostrongylus spp.)

    Vrtejši (Acantocephala)

  • druhy přesně neurčené

PRVOCI (PROTOZOA)

    Kinetoplastida

  • Trypanozoma (Trypanosoma cruzi)

  • Ničivka neboli leishmánie (Leishmania braziliensis)

    Diplomonády (Diplomonadida)

  • Lamblie střevní (Giardia intestinalis)

    Měňavky (Amoebozoa)

  • Měňavka (Entamoeba spp.)

Výtrusovci (Apicomplexa)

    Kokcidie (Coccidia)

  • Cryptosporidium parvum

  • Isospora belli

  • Sarcocystis hominis

  • Cyclospora cayetanensis

/Upraveno podle Mem. Inst. Oswaldo Cruz 98 (Suppl. I), 103 a 195, 2003/

Soubory

článek v pdf souboru: 2004_V554-557.pdf (363 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky