Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Úspěch založený na chucpe

Rozhovor s Rut Bízkovou

Publikováno: Vesmír 94, 79, 2015/2
Rubrika: Rozhovory

„Pokud si budeme hýčkat svůj klid, nikdy s ničím novým nepřijdeme,“ říká Rut Bízková, předsedkyně Technologické agentury (TA ČR), která hospodaří s rozpočtem okolo tří miliard korun (asi 11 % všech národních veřejných prostředků, které u nás jdou do výzkumu a vývoje).

Do dalších pěti let jste TA ČR popřála úspěch založený na chucpe. Totéž přání jste zopakovala Akademii věd na jejím sněmu. Jak jste to myslela? Toto slovo je u nás používáno spíše v negativním významu.

V anglosaském světě se používá i ve smyslu kladném. Já se odkazuji na knihu Dana Senora a Saula Singera Start-up Nation, Příběh izraelského hospodářského zázraku (Aligier, 2011). Je neuvěřitelné, že tak malý a neustále ohrožovaný národ dosahuje takových hospodářských i vědeckých výsledků. A Senor se Singerem říkají, že jejich úspěch je založen na chucpe: na drzosti, zdánlivé neomalenosti, ale ve skutečnosti vlastně na kritickém myšlení. Chucpe znamená, že nic není svaté, vše je vystaveno kritickému přemýšlení, dokonce i Jahve. A tím pádem se nic nedělá dvakrát stejně. Což je mimochodem podstata inovací. Vše se podrobuje kritickému zkoumání, jestli by to příště nebylo možné udělat jinak a lépe. V tomto smyslu chucpe vede k tomu, že společnost nestojí na místě.

Zní to jednoduše, ale když se domyslí souvislosti, není to triviální úvaha. Je těžké zavést takový přístup do praxe?

Kniha mne povzbudila, protože v TA ČR nikdy neděláme věci dvakrát stejně. A skutečně to není vůbec triviální, je to životní postoj. Žádný „klídek, ale teplíčko“. Pokud si budeme hýčkat svůj klid, což je Čechům vlastní, povedeme pořád jen žabomyší války, ale nikdy s ničím novým nepřijdeme.

Podpora TA ČR se týká všeho od aplikovaného výzkumu po inovace?

TA ČR má podle zákona podporovat aplikovaný výzkum, vývoj a inovace. Naše programy jsou zatím zaměřeny hlavně na výzkum a vývoj. Inovace byly dosud chápány jako teritorium ministerstva průmyslu a obchodu, které k tomu má CzechInvest.

Jaká máte kritéria hodnocení úspěšnosti projektů?

Naše programy jsou orientovány tak, aby výsledky jednotlivých projektů byly použitelné v praxi. Tím je dána charakteristika těchto výsledků. Jsou to patenty, průmyslové vzory, mapy, specializovaný software…

Ale patent ještě neznamená skutečné využití v praxi.

Formální kritéria opravdu nevypovídají nic o užitečnosti, ale my je vykazovat musíme. Musíme sledovat, zda bylo dosaženo plánovaného výsledku, což je právě patent, certifikovaná metodika nebo něco podobného. Taková je současná metodika hodnocení.

Dokážete jít za tato formální kritéria a mapovat reálné dopady vaší podpory?

Usilujeme o to. Každý končící projekt musí mít takzvaný implementační plán. Příjemce podpory by měl říct, jak s výsledkem naloží. Třeba prodá licenci nebo uplatní nový postup ve výrobě a přinese mu to takový a takový zisk. Zatím nemůžeme říci, jak úspěšní podle těchto kritérií budeme – na to jsme příliš „mladí“, ALFA je náš první program. Abychom mohli sledovat reálné dopady, nechali jsme program ALFA od vlády prodloužit do roku 2019, to je skoro tři roky po ukončení financování. Teď to umíme říct jen na jednotlivých případech, zejména malých a středních firem.

Máte konkrétní příklad?

Třeba firma Crytur v Turnově. Prosazuje se ve světě se svou technologií přípravy čistých krystalů. Nebo SQS Vláknová optika, neuvěřitelně perspektivní firma, která ve spolupráci s Ústavem fotoniky a elektroniky AV ČR a ČVUT vyvinula optický paketový přepínač pro optické sítě. Známý je Wikov Gear a jeho převodovka…

Liší se nějak podpora výzkumu a podpora vývoje?

V evropských předpisech je dáno, že výzkum může mít podporu z veřejných prostředků nejvyšší, vývoj nižší a inovace nejnižší. Když žadatel podává projekt, v tabulce zaškrtává, kolik procent práce, kterou hodlá udělat, představuje výzkum a kolik vývoj, protože na ně dostane rozdílné procento podpory.

A nesnaží se ohýbat pravidla tak, aby se toho pod výzkum schovalo co nejvíce?

Občas se stane, že hodnoticí komise navrhne ona procenta upravit, protože některé činnosti plánované jako výzkum jsou spíše vývoj, ale nemyslím si, že by za tím byla snaha pravidla ohýbat. Projekt výzkumu je administrativně obdobný jako např. projekt čistírny odpadních vod – obojí je časově náročné a drahé. Rozdíl je ale v tom, že zatímco u čističky přesně víte, kolik to celé bude stát a jak bude vypadat výsledek, u výzkumu to dopředu vědět nemůžete. Takže to pro žadatele není úplně jednoduché.

Kritizujete zákon 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu a vývoje. Co vám na něm vadí?

Zákon je neuvěřitelně rigidní, celý mechanismus výběru projektů trvá strašně dlouho. Když na jaře vyhlásíme soutěž v programu, v zimě sepíšeme smlouvu s řešiteli projektů a příští rok se může začít řešit. Takto lze postupovat v základním výzkumu, kde bádáte nad obecnějším tématem. Ale aplikovaný výzkum je věc konkurence. Občas se nám stává, že nám firma řekne: děkujeme, ale konkurence nás mezitím předehnala.

Přesto se firmy do programů TA ČR hlásí, takže tak zlé to být nemůže.

Čím dál víc autorů úspěšných projektů nám říká: Vždyť to děláme všichni stejně. Píšeme vám projekt na něco, co už máme skoro v šuplíku, protože kdybychom čekali, až od vás podporu dostaneme, bude pozdě. U aplikovaného výzkumu skutečně „čas nestojí“.

Lze to dělat jinak?

Loni jsme na návštěvě v Izraeli viděli, že tam sice na podporu také nemá nikdo předem nárok, ale je-li projekt schválen, náklady jsou uznatelné od chvíle, kdy byl podán. Je na žadateli, aby zvážil riziko, že projekt nebude podpořen a on bude muset vše zaplatit ze svého, což je zvláště pro malou firmu rizikové, ale umožňuje to jednat mnohem rychleji.

Jaké další legislativní změny byste uvítali?

Je jich celá řada. Ale zásadní je neposkytovat jen dotace, umožnit použití širšího spektra finančních nástrojů. Firmám by se dávaly dotace spíše výjimečně, daleko více by se uplatnil systém půjček a pojištění. To, co se zatím povedlo, je od 1. ledna 2014 možnost uplatnit daňové odpočty na výzkum nakupovaný u výzkumných organizací. Dále navrhujeme vytvoření fondů kombinujících veřejné a soukromé zdroje, jejichž prostřednictvím by soukromé subjekty investovaly do výzkumu, ze kterého jim neplyne přímý užitek.

Proč by to dělaly?

Na evropské úrovni se už aplikuje sloučení veřejných prostředků a prostředků soukromých firem, nejvíce to funguje u farmaceutického průmyslu. Firmy říkají: víme, jakým směrem by se měl ubírat výzkum na pomezí základního a aplikovaného, ale pro nás jako pro firmu je rizikový. Když se finance spojí, mohou běžet výzkumné projekty, jejichž výsledky nejsou okamžitě aplikovatelné, ale znalosti v daném oboru posunou natolik, že na ně firmy mohou navázat.

Myslíte, že i v českém menším kontextu by na to firmy slyšely?

Ty nadnárodní evidentně ano. Zkoušíme se domlouvat i s národními a zdá se, že by na to slyšely rovněž, ale narážíme na zmíněnou rigiditu zákona. V podstatě nám to neumožňuje. Našli jsme nějakou cestu, ale je velmi nejistá. Během letošního roku bychom ji chtěli vyzkoušet, ale bude to chtít hodně odvahy.

Zmínila jste možnost daňových odpočtů. Dá se po roce říci, jestli přinesly nějaký efekt?

To se pozná až někdy v druhé polovině letošního roku, ale řekla bych, že odpočty přinesou poměrně slušné výsledky. Pro firmy je to jednodušší než žádat TA ČR, když procento odmítnutých projektů je kvůli omezeným prostředkům vysoké, navíc vše dlouho trvá a dotace není o mnoho vyšší než úspora díky odpočtu. A výše institucionální podpory pro výzkumné organizace sice velmi malým procentem, ale přece jen závisí na tom, zda provádějí smluvní výzkum. Takže i ony na tom mají zájem. Rozhodně to nebudou kdovíjaké miliardy, daňové odpočty na firemní výzkum jsou tu od roku 2006 a náběh byl také postupný. Začínal na pár stech milionech, ale dnes je to deset miliard. U smluvního výzkumu by mohl být nárůst rychlejší.

Ještě něco je třeba změnit?

Chtěli bychom, aby vznikl třetí typ podpory: vedle institucionální a účelové ještě podílová. Zní to jako hloupost, ale je to důležité. Počítaly by se do ní evropské a další fondy. Přidělování peněz z nich je zcela soutěžní, přesto se řadí do institucionální podpory, protože kdyby se zařadily do podpory účelové, musely by se řídit zákonem 130 a ne svými vlastními pravidly. A to je příliš složité. Zároveň jsou v účelové podpoře programy, které ve skutečnosti účelové nejsou. Poměr obou typů podpory je kvůli tomu významně zkreslen a je v tom zmatek. Zavedení třetího typu by statistiku vyčistilo. A je nezbytné vytvořit registr výzkumných organizací.

V čem by byl užitečný?

Je to velmi významná věc, protože jen výzkumná organizace může podle evropských pravidel získat 100 % podpory. Firma získá jen nižší procento. To, kdo je výzkumná organizace, dnes posuzuje Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Ale je to jen poradní orgán, není nadána pravomocemi správního úřadu. My jako poskytovatelé podpory se na to nemůžeme spoléhat, protože jejich posouzení je právně nezávazný akt, a my potřebujeme mít jistotu, že ten, komu dáváme 100 %, je skutečně výzkumná organizace. Registr by byl významný jak pro všechny poskytovatele, tak pro nepřímou podporu, pro daňové odpočty.

Aby bylo jasné, komu firma může výzkum zadat, aby mohla daňové odpočty uplatnit?

Ano. Firmy zatím v tomto směru narážejí na dva problémy. Není úplně jasné, kdo je výzkumná organizace, a navíc panuje nejistota v tom, co lze považovat za výzkum. Zatím to je na posouzení finančních úřadů, které v tom nemají vždy jasno. Jejich rozhodování ovlivňuje i to, že jsou tlačeny k co největšímu výběru daní. Takže by bylo třeba, aby jim nějaká vnější autorita řekla, co výzkum je a co není. Ony by pak nad tím už nefilozofovaly a pouze by posuzovaly oprávněnost nákladů.

Kdo by tou autoritou měl být?

Dohodli jsme se s ministerstvem financí a s generálním finančním ředitelstvím, že se budeme snažit situaci vyřešit. Tou autoritou mohou být buď soudní znalci, kteří k tomu budou mít odborné předpoklady, nebo podle nizozemského vzoru nějaká organizace, která se podporou výzkumu zabývá a v každém konkrétním případě řekne: Kdyby to k nám přišlo jako projekt, tak bychom to posoudili (nebo neposoudili) jako výzkum. To by mohla být role buď naše, nebo ministerstva průmyslu a obchodu.

Jak mapu aplikovaného výzkumu mění nová centra vybudovaná z evropských peněz?

Je v nich obrovský potenciál. Hodně se mluví o centrech financovaných z operačního programu VaVpI, ale v posledních letech vzniklo asi šedesát vědeckotechnických parků s podporou ministerstva průmyslu. Máme kapacitu pomalu jako Spojené státy. Otázka je, jak ji efektivně využít. To může být problém.

Máme prostory a vybavení. Ale máme také dost kvalifikovaných lidí?

Musíme je získat. Měli bychom co nejvíce otevřít vysoké školy zahraničním studentům. Chce to anglické programy a dobré vyučující. Jak to zařídit, to je komplexní otázka, ale je třeba na tom pracovat, aby se to za několik let projevilo. Zítra to nebude. A měli bychom otevřít hranice všem, kteří už určité vzdělání mají a chtěli by u nás pracovat. Možností je řada. Zjednodušit vízové povinnosti, zlevnit sociální a zdravotní pojištění… Jsou to relativně drobné kroky, které umožní, aby sem kvalifikovaná vědecká síla ráda přicházela.

Lákáme vědce ze zahraničí, ale zároveň jim komplikujeme život. Loni podlehla rakovině dcera australských vědců zaměstnaných na ÚMG. Neměla nárok na veřejné zdravotní pojištění a komerční pojistka na náklady léčby nestačila. Nebýt veřejné sbírky, rodičům by zůstaly velké dluhy.

Investice do přilákání zahraničních vědců se jednoznačně vyplatí. Samozřejmě nemůžeme od nich chtít jen články v Nature a Science, byť i to je z určitých úhlů pohledu důležité. Ale pokud vytvoříte systém výzkumu směřující k celospolečenskému – včetně ekonomického – užitku, tak se vám to vyplatí desetkrát. Poměřovala bych užitečnost „investičních pobídek“ do vědců současnými investičními pobídkami do zpracovatelského průmyslu.

Představme si modelovou situaci: jsem doktorand české vysoké školy a z mé práce vzešel skvělý nápad s komerčním potenciálem. Rád bych založil spin-off. Můžete mi jako jednotlivci něco nabídnout?

Teď právě chystáme výklad programu GAMA, podle nějž by založení spin-offu bylo možné z tohoto programu. Kromě toho chystáme program ZETA na podporu mladých výzkumných pracovníků a jejich projektů. Aby se jako vedoucí projektů více prosazovali doktorandi a postdoci.

Kdy by mohl začít fungovat?

Nemáme ho schválený, a dokud se tak nestane, nemůžeme žádat o peníze. Do léta by mohl projít vládou, ale rozpočet na příští rok se dělá už na jaře. Takže o peníze můžeme žádat až na podzim, a to na rok 2017. Pokud si s RVVI vysvětlíme, že na to peníze ušetříme jinde, můžeme Zetu teoreticky spustit i dřív.

Co říkáte nové strategii Akademie věd ČR, jejímž mottem je „špičkový výzkum ve veřejném zájmu“? Akademie vždy zdůrazňovala význam základního výzkumu, nově dává do popředí i aplikace, které na jejích ústavech vznikají.

Záleží na tom, jak se na toto motto díváme. Na jedné straně je to otevřenost AV ČR „ostatnímu světu“, na druhé to může být „AV ČR může dělat všechno“. Nejde přece o to, aby se všichni zabývali aplikacemi. Někdo musí dělat opravdu hodně dobrou vědu a myslím, že to je pro Akademii věd ta správná role. V tom má neuvěřitelný potenciál. Neměly by z ní „padat“ průmyslové vzory. Nemá se, obrazně řečeno, zabývat tím, kudy v elektrárně vedou dráty, ale fyzikálními jevy, na nichž efektivní energetika stojí. Ale je otázka, zda tak má činit ve všech organizacích, které pod ni spadají, když některé mají vyloženě charakter aplikovaného výzkumu.

Netlačí ji k důrazu na aplikace politici? Od r. 2010 jí klesá podpora ze státního rozpočtu.

To, že se AV ČR rozhodne pro novou strategii, je její věc. Nepochybně v prostředí, v němž působí, dělá pro své budoucí fungování to nejlepší, stejně jako vysoké školy. Je ale otázka pro stát, zda je to zároveň to nejlepší pro občany. Tím si nejsem tak jistá. Možná je to důsledek nedostatečně vedené celospolečenské diskuse o roli jednotlivých institucí. Naději teď představuje úřad pana doktora Bělobrádka. Konečně je tu někdo, kdo tu diskusi může roztáčet a je jeho úkolem se tím zabývat. Ale nebude to hned, protože ani tento úřad zatím není institucionálně pevně zakotvený. Ale je to slibný začátek.

Soubory

článek ve formátu pdf: V201502_079-081.pdf (233 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky