mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024

Aktuální číslo:

2024/3

Téma měsíce:

Elektromobilita

Obálka čísla

Únik metanu z plynovodů a skleníkový efekt na Zemi

 |  14. 7. 2005
 |  Vesmír 84, 374, 2005/7

Metan je skleníkový plyn, který absorbuje dlouhovlnné infračervené záření emitované povrchem Země mnohem účinněji než oxid uhličitý: v dvacetiletém horizontu asi 22krát, ve stoletém pak vzhledem k jeho relativně krátké době pobytu v atmosféře asi 8krát. I malé zvýšení jeho koncentrace v atmosféře se tak projevuje výrazným zesílením skleníkového efektu. Na druhé straně využití zemního plynu (tvořeného z 90 % metanem) jako náhrady ropy a uhlí má na skleníkový efekt Země příznivý dopad. Získání využitelné energie spálením metanu totiž uvolňuje podstatně méně CO2 než získání stejného množství spálením ropy, či zejména uhlí. Existují však oprávněné obavy, že celosvětové zvyšování spotřeby zemního plynu, které je nezbytně spojeno s jeho přepravou na velké vzdálenosti, vyvolá také zvýšené úniky z plynovodů, a tím i silné zvýšení koncentrace metanu v atmosféře. J. Lelieveld z Chemického ústavu Maxe Plancka v Míšni a jeho kolegové vypočítali, že se náhrada uhlí a ropy zemním plynem projeví příznivě na skleníkovém efektu Země pouze v případě, když úniky z plynovodů nepřesáhnou 3 % transportovaného plynu. Ze současné roční produkce zemního plynu asi 2,6 bilionu metrů krychlových připadá na Rusko, 0,58 bilionu při celkových zásobách kolem 47 bilionů a na USA asi 0,55 bilionu.

Lelieveld a jeho kolegové měřili velmi podrobně úniky zemního plynu v délce 2400 km na nejdelších světových plynovodech, které jsou na ruském území. Zjistili, že celkové ztráty dosahují 0,7 % (s kolísáním v rozsahu 0,4 až 1,6 %) transportovaného plynu. Když vzali v úvahu i všechna zařízení a spotřebiče, určili celkové ztráty zemního plynu na 1,4 % (s kolísáním od 1,0 do 2,5 %). Tyto hodnoty jsou mnohem nižší, než se odvozovalo z dřívějších fragmentovitých údajů, a jsou plně srovnatelné s údaji získanými měřením ztrát plynovodů ve Spojených státech, které jsou udávány hodnotou 1,5 ± 0,5 %. V průběhu šedesátých až osmdesátých let minulého století vzrůstala atmosférická koncentrace metanu ročně asi o 1%. Ke konci minulého století se však koncentrace metanu v atmosféře ustálila. Je pravděpodobné, že důvodem je lepší technologie i větší pozornost věnovaná celosvětově transportu a využívání zemního plynu. (Nature 434, 841–842, 2005)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Lubomír Nátr

Prof. RNDr. Lubomír Nátr (*1934) vystudoval biologii na Univerzitě J. E. Purkyně v Brně. Na katedře fyziologie rostlin Přírodovědecké fakulty UK v Praze se zabývá fotosyntézou a produktivitou rostlin.

Doporučujeme

Jak to bylo, jak to je?

Jak to bylo, jak to je? uzamčeno

Ondřej Vrtiška  |  4. 3. 2024
Jak se z chaotické směsi organických molekul na mladé Zemi zrodil první život? A jak by mohla vypadat jeho obdoba jinde ve vesmíru? Proč vše živé...
Otazníky kolem elektromobilů

Otazníky kolem elektromobilů uzamčeno

Jan Macek, Josef Morkus  |  4. 3. 2024
Elektromobil má některé podstatné výhody. Ale samotné vozidlo je jen jednou ze součástí komplexního systému mobility s environmentálními dopady a...
Návrat lidí na Měsíc se odkládá

Návrat lidí na Měsíc se odkládá uzamčeno

Dušan Majer  |  4. 3. 2024
Tragédie lodi Apollo 1 nebo raketoplánů Challenger a Columbia se již nesmí opakovat. Právě v zájmu vyšší bezpečnosti se odkládají plánované cesty...