Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Ty pastviny zelené za mořem širokým a ve hrobě hlubokým

< předchozí | seriál: Papuánské (polo)pravdy | další >
Publikováno: Vesmír 80, 49, 2001/1
Rubrika: Eseje

Vesnice Ohu ze severu Nové Guineje není v procesu globalizace příliš pozadu za takovým Chlumem u Třeboně, neboť má rovněž autobusové spojení s nedalekou metropolí. Tou je v tomto případě Madang, jenž je nejkosmopolitnějším z měst na pobřeží Bismarckova moře, zejména poté, co byl jeho tradiční rival Rabaul před šesti lety vyřazen ze soutěže tím, že zapadl dvěma metry sopečného popela. Přese všechnu světovost se i v Ohu občas vyskytnou nejasnosti týkající se detailů životního stylu v euroamerických civilizacích, a pak jsem obvykle povolán ke konzultaci. Klíčovou otázkou jedné z celovesnických diskusí bylo, zda v Americe a Evropě existuje svoboda. Dříve, než jsem potvrdil v Ohu již převáživší názor, že existuje, jsem si nechal svobodu definovat a dověděl se, že je jí míněn neomezený přístup k penězům pro každého.

Po desetiletí byli vesničané vystaveni vlivu nejprve německých, později australských a dnes rozmanitě euroamerických cizinců, počítaje v to i pětileté působení našeho výzkumného týmu. Pokud se stále ještě většinou domnívají, že všichni ti cizinci přicházejí ze společností, kde žádná materiální tužba nezůstane nesplněna, neboť peněz může mít každý, co hrdlo ráčí, ukazuje to na jistou tendenci k idealizaci zámořských krajů. Dříve, než se začneme podivovat nad naivitou Novoguinejců, prozkoumejme ale věrohodnost našich představ o exotických společnostech. Zjistíme, že tradiční, zejména lovecko-sběračské a primitivně zemědělské kultury máme tendenci nahlížet rovněž nesmyslně, jako rousseauovskou selanku života v harmonii s přírodou.

Nám, v euroamerickém sektoru, bylo bezkonfliktní soužití s matkou přírodou údajně pokaženo postupující civilizací, takže jsme na tom teď hůř nejen ve srovnání s cizinci, ale i s vlastními předky. Už na Starém bělidle, kde se, jak známo, žilo starosvětsky, to bylo výborné, a což teprve ta idyla u lovců mamutů! Stejná nostalgie po minulosti panuje ovšem i na Nové Guineji, kde jsou staré časy před kontaktem s Evropany nazývány prostě "gutpela taim", tj. časy dobré, ačkoliv se nám to z materiálů sebraných prvními antropology nutně takto jevit nemusí.

Mytické představy o těch druhých daleko za mořem nebo hluboko pod drnem jsou obvykle fantazijními řešeními velmi domácích a současných problémů, například nedostatku finančního kapitálu na Nové Guineji či pěkné přírody v Evropě. Stále ještě je pravděpodobnější, že se Novoguinejcům následováním euroamerického příkladu podaří vybudovat společnost všeobecného materiálního dostatku, než že my studiem předindustriálních kultur získáme zázračný recept na nekonzumní, k přírodě ohleduplnou společnost. Pokud ovšem neuvažujeme o zavedení kamenných seker coby špičky technologie v kombinaci s malárií pro lepší regulaci české populace. To by se hvozdy opravdu navrátily do České kotliny, nikoli naší laskavou péčí, ale nám navzdory.

Soubory

Článek ve formátu PDF: 2001_V045-049.pdf (409 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky