Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Tradice skalního umění „Dinwoody“

Publikováno: Vesmír 95, 448, 2016/7

V západní části amerického státu Wyoming, v údolích řek Wind a Bighorn, se dochovala unikátní sbírka petroglyfů zvaná Dinwoody. Název je odvozen od eponymního jména skupiny jezer v předhoří Wind River Mountains, kde se nalézá několik skvělých stěn s tímto skalním uměním. Styl skalních obrazů je výrazně odlišný od rytin v jiných oblastech a vzbuzuje veskrze tajuplný dojem. Mnohá vyobrazení vypadají jako surrealistické příšery připomínající zjevení z jiného světa či duchy. Vyskytují se na vystupujících pískovcových vrstvách nebo balvanech. Většina vznikla vyťukáním do skalního podkladu.

Charakteristické jsou velké antropomorfní či terioantropomorfní bytosti (tedy takové, které mají lidské nebo lidsko-zvířecí rysy). Někdy dosahují takřka životní velikosti. Uvnitř jsou obvykle vyzdobeny složitým vzorem čar a v těle hlavní postavy je často zakomponována další bytost. Z končetin či hlav se obvykle rozbíhají vlnovky, hlavu či celé tělo někdy obklopují soustředné kruhy, jež připomínají stylizovanou záři. Končetiny a hlava jsou většinou podivně orientované. Vždy jsou přítomny rohy nebo čelenky. Někdy jsou ruce a nohy znázorněny realisticky, jindy je nahrazují drápy či pařáty a někdy též krátká křídla.

Velká část skalního umění v západní části Severní Ameriky vznikla proto, aby graficky ilustrovala vize prožité při pozměněném stavu vědomí – např. petroglyfy v Barrier Canyon (Vesmír 79, 496, 2000/9), Coso Range, Rio Pecos (Vesmír 88, 526, 2009/9), umění Košíkářů (Anasaziů) a také Dinwoody. Ačkoli může jít o kontroverzní hypotézu, je velmi pravděpodobné, že prapůvodními obyvateli údolí řek Wind a Bighorn byli Šošoni.1) Proto je možné skalní umění stylu Dinwoody přímo spojovat s předky dnešních Šošonů z povodí řeky Wind. Tato skutečnost usnadní interpretaci umění Dinwoody, neboť je přímo spojuje s bohatými kmenovými tradicemi a mytologií.

Tvorba a používání skalních maleb a rytin se přímo vztahuje k náboženským aktivitám šamanů. Místa se skalním uměním jsou svatyněmi. Šamani je využívají k získání nadpřirozené moci či nadpřirozených znalostí za pomoci vize. Petroglyfy na útesu poblíž jezera Dinwoody v předhoří Wind River Mountains si udržely svou posvátnost dodnes a jsou přístupné jen členům kmene.

Šošoni věřili, že panely skalního umění nevytvořili oni sami, ale že jsou dílem duchů. Svědkové prý slyšeli ťukání do skály, když duchové na obrazech pracovali. Ve skutečnosti se významově nerozlišovalo mezi činností šamana, jeho pomocného ducha či jeho snem. Pokud se řeklo, že obraz udělal horský či vodní duch, jen se potvrdilo šamanovo dílo.

V oblasti horního toku řeky Wind je na stěnách znázorněno mnoho antropomorfních bytostí, které pravděpodobně zobrazují různé duchy – horské a vodní příšery, skalní trpaslíky či obry. Převažují mezi nimi ptačí bytosti, které mohou být rozděleny zhruba do tří hlavních skupin: sovy, kolibříci a orli. Zpodobnění sovy může v mytologii Šošonů představovat obří kanibalskou sovu (wokai numbic) nebo zlomocného ducha noci (toxabit, narukumb). Menší ptáci s křídly tvaru vrtule připomínají kolibříky, kteří rychle kmitají krátkými křidélky. Pro Šošony mohly mít význam ptáka bouřliváka. Kuriózně právě malí kolibříci údajně sbírali vodu z mraků a způsobovali hrom. Dalšími ptačími postavami mohli být orlové, poslové nebeské říše, kteří metali blesky máváním křídel. Lomené čáry nebo vlnovky kolem postav mohou být stylizovanými blesky čili spojnicemi s nadpřirozenými ptačími bytostmi.

Tradice Dinwoody trvala nejméně 7000 let a během tak dlouhé doby se nesporně vyvíjela. Výjimečně složité antropomorfní a terioantropomorfní tvary s vnitřními čarami jsou poměrně nedávného původu. Byly datovány do pozdního prehistorického až protohistorického období, tedy krátce před příchod Evropanů. Z toho vyplývá, že šamanské praktiky dosáhly zenitu těsně před kontaktem s bělochy, po němž domorodé americké kultury upadly do hluboké krize, z níž se dosud nevzpamatovaly.

Poznámky

1) Šošoni si ve svém jazyce říkají Newe, slovo Šošon odkazuje na vysokou trávu, z níž si indiáni stavěli svá obydlí. Začalo se hojněji užívat v dobách po slavné výpravě Lewise a Clarka. Dnes jej užívají i samotní indiáni. Šošoni hovoří šošonštinou, což je aztécko-tanoanský jazyk z juto-aztécké podskupiny, kam patří zhruba 30 dalších jazyků.

Soubory

článek ve formátu pdf: V201607_448-449.pdf (327 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky