Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Teplokrevní hovniválové

 |  14. 2. 2008
 |  Vesmír 87, 73, 2008/2

Pod pojmem teplokrevný živočich si obvykle představíme ptáky a savce. Ostatní obratlovce a všechny bezobratlé zahrneme pod studenokrevné, i když víme, že například ještěrky se vyhřívají na kamenech, a ty tropické bývají dokonce vyhřáty na 30 stupňů téměř celý den. Čtenáři Sekorova Čmeláka Aninky, včelaři a lovci lišajů vědí, že mnozí velcí hmyzové a dobří letci si dokážou zahřát létací svaly na teplotu o mnoho vyšší, než je teplota prostředí. Aby se vytvářené teplo tak rychle neztrácelo, jsou čmeláci a noční motýli pořádně chlupatí. Že by ale teplokrevní (tj. se schopností vytvářet si teplo, nikoli se stálou krevní teplotou) byli i holí brouci?

V mexickém státě Veracruz žije v lesích (od nížinných tropických opadavých po horské jehličnaté) a na přilehlých pastvinách několik druhů vrubounů rodů CanthonDeltochilum. Mnozí vrubouni se živí trusem, jiní žerou mršiny. V každém případě jde o potravní zdroj nestálý, který je potřeba rychle najít a využít. Proto musí mít vruboun dobrý čich a umět slušně létat.

Mexičtí entomologové na vrubouny nastražili návnady, a pak pozorovali průběh denní aktivity jednotlivých druhů na různě vysoko položených lokalitách. Návnadou na koprofágní druhy bylo kravské a lidské (!) lejno, na nekrofágní druhy mrtvé slepice. Jakmile brouk přistál, popadli ho (v latexových rukavicích) a změřili mu tělesnou teplotu v hrudi jehlovým termočlánkem. Zároveň měřili teplotu vzduchu.

Jednotlivé druhy vrubounů se vyskytovaly v úzkém rozmezí nadmořských výšek, takže se jejich niky nepřekrývaly, nebo zas mohly létat jen v úzkém rozmezí teplot (tedy v určitou denní či noční dobu), takže se s ostatními druhy nepotkávaly. A dva blízké druhy, které se přesto potkávaly ve stejném prostředí za stejných teplotních podmínek, se zase lišily potravní specializací – jeden lejnožrout, druhý mrchožrout.

Ačkoli se optimální teplota vzduchu pro let u jednotlivých druhů výrazně lišila (od 19 stupňů u druhu z pastvin ve dvou tisících metrech po 32 stupňů u druhu z nížinných pastvin), měli všichni vrubouni tělesnou teplotu podobnější od 28 do 35 stupňů. Čím nižší byla teplota prostředí, tím větší byl rozdíl tělesné teploty vůči prostředí až po rozdíl 13 stupňů u horského druhu Canthon humectus. Přitom nejde o nijak zvlášť velkého brouka – se 14 mm a 0,2 g je menší než naše čmeláčí samičky. (Ecological entomology 32, 544–551, 2007/5, October)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Entomologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Oldřich Nedvěd

Doc. RNDr. Oldřich Nedvěd, CSc., (*1965) vystudoval entomologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Na Přírodovědecké fakultě JU vyučuje zoologii bezobratlých. V Entomologickém ústavu BC AV ČR, v. v. i. v Českých Budějovicích se zabývá ekofyziologií hmyzu.

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes s podporou

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...