Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Teče německá energie přes naše území opravdu „zadarmo“?

Publikováno: Vesmír 93, 355, 2014/6

Motto: Česká republika se nachází ve středu Evropy. Obchodní cesty vedly přes naše území od nepaměti. Tato poloha území je jednou ze strategických výhod. Ve středověku stály u obchodních cest strážní hrady, které měly dva účely: dozírat na pořádek a odhánět loupežníky a lapky a také dozírat, aby obchodníci řádně platili clo a poplatky za průchod územím. Naše geografická poloha je dědictvím předků i konkurenční výhodou, podobně jako je tomu u jiných národů.

Popis mezinárodních přetoků

Téma německých a rakouských přetoků elektřiny přes naše území se objevuje v médiích poměrně často. Princip je jednoduchý. Německo a Rakousko vytvořily společnou obchodní zónu a domluvily se, že pro elektrický proud nebude mezi nimi hranice. To platí pouze po stránce obchodní. Po stránce fyzické elektřina „neobíhá“ okolo České republiky, ale teče přes naše území, částečně také přes území Polska a Slovenska.

Mnohdy s mírnou básnickou nadsázkou říkáme, že je elektrický proud tak konzervativní, že ještě nepochopil moderní principy evropského trhu a stále se drží zastaralých zákonů Kirchhoffových. Česká republika je částečně vklíněna do území sousedního Německa a elektřina ze severu na jih teče částečně přes její území, kde jsou pro to na rozdíl od Německa i dostatečná vedení. Přes naše území se také obchoduje mezi Německem a Rakouskem. Když mají na severu v německých větrných elektrárnách nadvýrobu, Rakušané omezí výrobu energie z vodních elektráren a odebírají přes naše území německou elektřinu, která je v té době velmi levná. Když mají v Německu nedostatek, najedou Rakušané své vodní elektrárny a prodávají přes naše území elektřinu do Německa. V té době je elektřina drahá a Němci nejsou s ekonomickým výsledkem takového obchodu spokojeni. Tento obchod není bez marže především pro Rakušany, ale děje se tak bez účasti České republiky nedobrovolně přes její území, mnohdy i za cenu omezení bezpečnosti naší vlastní soustavy proti blackoutu, který mohou takové masivní toky vyvolat.

Role plánovaných oddělovacích prvků (phase shiftery)

Phase shiftery jsou dnes prezentovány především jako politikum. Ve skutečnosti jde pouze o technické prvky stojící na hranicích jednotlivých států nebo soustav, které propustí pouze takové elektrické toky, jaké byly předem stanoveny, a ostatní elektřinu ponechají na území státu původního. Tím chrání naši soustavu před nechtěným přetížením a blackoutem a zároveň mohou hlídat obchodní pravidla přenosu přes naše území, pokud taková byla stanovena a domluvena. Mají roli velmi analogickou se středověkými strážními hrady. Z hlediska mezinárodního řízení propojených soustav si je můžeme představit jako regulační prvky umožňující cílenou orientaci energetických toků, podobně jako třeba regulační ventily v topném systému.

Jak vzniká deformace trhu

Představme si analogii s jakýmkoli jiným výrobkem nebo komoditou. Pro studenty často užíváme populární příklad s pivem. Cena piva se tvoří na trhu a v restauraci se pohybuje mezi 20 a 30 korunami (podobně cena energie mezi 2 a 3 korunami za kWh). Hypotetický dotovaný ekologický pivovar vaří „zelené pivo“, jehož cena je stanovena na 70 až 110 korun. Tato cena se tvoří mimo trh a ekologický pivovar dostává zaplaceno už při jeho výrobě. Skládají se na ni nedobrovolně nejen pijáci piva, ale i zaměstnanci v době oběda, je-li pivo součástí menu. Kdyby takový pivovar musel konkurovat na trhu, může své pivo dávat zdarma nebo k němu přidat i párek a bude stále ještě vydělávat. Ostatní, „klasické“ pivovary se budou muset na takto deformovaném trhu přizpůsobit a prodávat levněji za náklady sklizně chmele a obilí, aby vůbec uspěly proti nadvýrobě zeleného piva. Neinvestují, mzdy dělníků jsou nízké, strádá i relevantní část zemědělské výroby.

Podobně v důsledku masivních, především německých dotací do obnovitelných zdrojů vznikají uměle nízké ceny elektrické energie na středoevropském trhu. Tyto ceny neodpovídají ani prosté reprodukci odvětví, mnohým klasickým německým elektrárnám se za tyto ceny nevyplácí ani vyrábět. Spotřebitel naopak vidí cenový nárůst. Ten se nerealizuje prostřednictvím tržní marže, ale je tvořen poplatky a dotacemi. Elektřina se zdražuje, ale cena vlastní komodity přitom klesá. (Podobně zvyšující se ceny elektřiny u nás nezpůsobil v současnosti ČEZ, ale zejména „solární baroni“.)

V tomto ohledu si dovoluji polemizovat s naivními představami některých nevládních iniciativ, že bychom měli nakupovat „levnou ekologickou“ energii ze sousedního Německa. Ona je ve skutečnosti totiž nesmírně drahá, podobně jako zmíněné „zelené“ pivo a Němci sami uvažují, zda takovéto dotace jejich ekonomika vůbec vydrží. Lze stěží přepokládat dlouhodobý scénář, kdy by německý spotřebitel dotoval ekologickou energii a levně ji prodával do Česka. Obdobné problémy postihují Polsko.

Důsledky deformace pro Českou republiku

Česká republika vyváží ročně 10 až 15 TWh elektrické energie. Pro srovnání jde prakticky o celou produkci Temelína nebo Dukovan, množství uhlí spotřebované na takový export je srovnatelné nebo dokonce vyšší ve srovnání se spotřebou všech tepláren (12 TWh). Tuto energii vyvážíme za deformované ceny, navíc ještě s nízkou účinností uhelných elektráren, které jsou staré desítky let a zastaralé mnohdy i morálně, za cenu velké ekologické zátěže a likvidace cenné fosilní suroviny tím nejprimitivnějším způsobem, tedy prostým spálením. Kdybychom neměli zastaralá uhelná zařízení z minulého režimu již investičně odepsaná, ani bychom ji za takové ceny nevyvezli.

Vyplatí se nám zbourat Horní Jiřetín?

Za daných podmínek je poměrně obtížně definovatelné porovnání s další těžbou související s uvažovanou likvidací některých obcí. Za cenu, za kterou dnes vyvážíme, je velmi obtížné přemýšlet o národohospodářském rozkvětu, který by byl kompenzací za zničené osady. Motivací je mnohdy pouhý zájem jednotlivců na exportu za ceny prakticky dumpingové (se započtením nutných investic do obnovy energetiky a ekologických externalit jde o dumping zcela nepochybně, i když konkrétní vyčíslování těchto faktorů je mnohdy ošidné). Česká republika dělá při současných cenách de facto „špatný obchod“. Důsledkem je nejen nedostatek prostředků na technologické inovace a investice, ale i vznikající a narůstající sociální problémy, zejména v těžebních oblastech, a v neposlední řadě omezená kompenzace zdravotních problémů, které s tím souvisejí.

Podrobný odhad této národohospodářské škody není předmětem článku a je pro něj potřeba podrobnější studie. Avšak při pohledu na schéma vidíme, že nezanedbatelná část elektrické energie teče přes naše území. Nabízí se tedy zcela logická úvaha: Kdyby německá a rakouská energie přes naše území netekla – vyprodukovali by Němci méně obnovitelné energie – tím by méně zdeformovali cenu trhu – za exportovanou energii bychom dostávali lepší cenu.

V současnosti se cena energie pohybuje okolo 30 až 40 eur za megawatthodinu. Ve výpočtech budoucí ceny, například pro další rozvoj jaderných bloků, se uvažuje cena dvojnásobná. Ta do značné míry odpovídá nedeformovanému, zdravému trhu. Při 10 TWh exportu jde o rozdíl zhruba 10 miliard korun ročně. Pokud bychom neumožnili přetoky přes ČR, cena energie by se deformovala pouze polovičním způsobem a cena takové ztráty by hrubým odhadem byla kolem 5 miliard korun ročně.

Samozřejmě jde v této úvaze o velmi hrubou trojčlenku a podrobný výpočet je zadáním a výzvou především pro technické univerzity, popřípadě AV ČR. Každopádně jde o jednotky miliard národohospodářské ztráty pro Českou republiku.

Lze požadovat od sousedů spravedlivou finanční kompenzaci?

V daných podmínkách Evropské unie je to diskutabilní. V původním, nedeformovaném pojetí trhu byly členské státy nuceny k oddělení přenosových soustav a výroby energie (tzv. „unbundling“). Účelem takového opatření bylo otevření obchodních cest s elektřinou a mělo zamezit monopolním společnostem, aby na „svá“ vedení buďto nepouštěly konkurenci vůbec, anebo aby jí dovolovaly přístup k sítím za podmínek méně výhodných, než měly pro své dodávky, a tím si udržovaly konkurenční výhodu. Proto existuje v Evropě kompenzační mechanismus, na jehož základě jsou síťovým společnostem kompenzovány náklady spojené s mezinárodními obchodními přenosy.

V souvislosti s deformovaným trhem nebyl tento algoritmus revidován, a tak jsou doposud tyto masivní nechtěné mezinárodní přetoky v nehonorované kategorii jako doprovodný technický jev tržního prostředí. Proto někteří odborníci tvrdí, že Němce a Rakušany zpoplatnit „nelze“. Legislativa EU se však poměrně dynamicky vyvíjí. Na druhou stranu je zcela logické, že nejde o energii, jejíž cena vznikla na trhu, a proto morální i logický důvod umožňovat takové energii zdarma průchod přes naše území neexistuje.

Pozitivní scénář mezinárodní spolupráce

Principem Evropské unie není, aby jeden stát intervenoval na území druhého, působil mu obtíže, technické nesnáze nebo dokonce hmotné škody. Každý stát je na svém území suverénní. To je součástí všech mezinárodních chart a dohod a takový princip nelze měnit obchodními pravidly nebo technickým výkladem. Proto nelze po České republice spravedlivě požadovat, aby takovýto chaotický stav bez adekvátní kompenzace na svém území dlouhodobě snášela.

V Unii jsme kvůli mezinárodní spolupráci. Představíme-li si situaci pozitivně, i s ohledem na snižování emisí CO2 (dekarbonizaci) a implementaci obnovitelných zdrojů, je možno budoucí vývoj situace vidět jako rýsující se trojstrannou mezinárodní spolupráci. Německo má u moře větrnou energii (obnovitelnou), Rakousko má v Alpách vodní elektrárny (taktéž obnovitelnou energii) a Česko má mezinárodní vedení, které takovou spolupráci umožňuje. Krom toho je potřeba vidět naše vedení nikoli jako pasivní prvek, ale také jako schopnost aktivně dispečersky řídit soustavu včetně role vlastních zdrojů, které na našem území máme.

V takovém případě ale nemůže jít ani o neplacené přetoky od sousedů, ani o eskalované mezinárodní nátlaky o nutnosti masového nasazení obnovitelné energie na našem území v nevhodných podmínkách. Nemáme ani Alpy s vodní energií, ani mořský břeh s energií větrnou, ani (zřejmě naštěstí) poušť s permanentním slunečním svitem. Ale zato máme takovou geografickou polohu, která umožňuje našim sousedům masovější implementace obnovitelných zdrojů v rámci mezinárodní spolupráce. Kdybychom společně nalezli model, jak takovou situaci podpořit, určitě by bylo možné takové obnovitelné energie vyrobit více za vzájemně výhodných podmínek. Za těchto okolností ale patří České republice:

a) Podíl na obnovitelné energii vyrobené takto v mezinárodní spolupráci, což by jistě potěšilo příznivce obnovitelných zdrojů a energetických alternativ.

b) Spravedlivá finanční kompenzace za použití našeho suverénního území a technických liniových staveb v rámci této spolupráce. Tato kompenzace by mohla sloužit novým investicím do modernějších zařízení a zmírnění palčivých sociálních problémů především v severních Čechách.

Model takové spolupráce je možný. K tomu je potřeba odtabuizovat některá témata na národní i mezinárodní úrovni a začít o nich otevřeně hovořit. Zaměstnanost několika tisíc lidí v desetimilionovém národě není problém národní ani neřešitelný, zejména když byly v důsledku předchozích privatizací propouštěny desítky tisíc osob a neřešil to nikdo. Technické výpočty kolem fungování soustav jsou složité a musí být počítány transparentně nezávislými subjekty, například výzkumnými univerzitami s veřejnou oponenturou. Jinak může jít také o účelově interpretované technické vlastnosti, vedoucí ve svém důsledku například k dumpingovému exportu nebo k manipulaci odhadu budoucí energetické potřeby pomocí smyšleného HDP.

Ani mezinárodní pravidla nejsou neměnná a při vhodné ekonomické diplomacii lze hledat aliance a kompromisy pro Českou republiku výhodným způsobem. Jako malý stát samozřejmě nemůžeme udávat pravidla trhu, ale o to více musíme vědět, jakou roli ve strategickém oboru hrajeme a jakou dlouhodobou politiku prosazujeme.

Tento výzkum byl částečně podporován z grantu TA ČR BIOZE (Bezpečná implementace obnovitelných zdrojů energie) – projekt TA01020865 „Výzkum a vývoj metod a nástrojů pro podporu rozhodování v procesu bezpečné integrace elektráren využívajících obnovitelných zdrojů energie (BIOZE) do elektrizační soustavy ČR“.

Literatura

Drábová D., Pačes V. a spol.: Perspektivy české energetiky, Novela bohemica, Praha 2014.

Vrba M., Beran H.: From energy market failure to new power system harmony, Energetické symposium Učené společnosti České republiky a Akademie věd v Heidelbergu, Praha, 18.–19. prosince 2013 (publikováno na www.learned.cz).

Soubory

článek ve formátu pdf: 201406_355-357.pdf (302 kB)

Diskuse

Počet příspěvků: 1