Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Stromatolity

Nejstarší makroskopické zkameněliny?
 |  14. 7. 2016
 |  Vesmír 95, 456, 2016/7

Stromatolity jsou často pokládány za nejstarší makroskopické pozůstatky života. V buližnících starohorního stáří ze západních a středních Čech se vyskytují útvary, o nichž se předpokládá, že jde o stromatolity. Je tomu vskutku tak? Jsou opravdu všechny stromatolity biogenního původu?

V horninovém záznamu na území České republiky byly stromatolity rozpoznány v usazeninách několika geologických období. Vynecháme pro tuto chvíli recentní výskyty v potůčcích a tůních bohatých na rozpuštěný uhličitan vápenatý. Pokud jde o fosilní stromatolity u nás, nejméně problematické jsou nálezy z vápenců devonského stáří přiléhajících ke koněpruskému korálovému útesu a z vápenců obdobného stáří v Moravském krasu. Méně jistoty panuje ohledně stromatolitů z ordovických mořských lagun, ve kterých se srážely sedimentární železné rudy a vrstvičky fosfátů. Nejtěžším oříškem pak je zhodnocení předpokládaných stromatolitů starohorního stáří ze západočeských a středočeských silicitů, tradičně zvaných buližníky.

Více než sto let od objevu

Geolog Ernst Kalkowsky (1851–1938) je dnes znám především jako autor pojmu stromatolit, který publikoval v roce 1908. Ve vápencových usazeninách slaných suchých pánví spodního triasu v pohoří Harz nacházel hlízovité a polokulovité, zpravidla několik decimetrů až dva metry velké útvary složené z tenkých vrstviček s odlišnou texturou a složením. Hlízy se často vyskytovaly ve vrstvách složených z drobných, uvnitř rovněž laminovaných kuliček vápence – ooidů. Kalkowsky vyslovil hypotézu, že laminy jak ve stromatolitech, tak v ooidech vznikly činností mikroorganismů, které se zásadně podílely na srážení uhličitanu vápenatého i na zachycování drobných zrnek minerálů přítomných ve vodě. Přímé důkazy neměl, správně však tušil, že čistě abiogenní pochody by obvykle vedly k jinému výsledku. Je zapotřebí zdůraznit, že Kalkowsky nebyl první, kdo popsal stromatolity: vícekrát v 19. a na samém počátku 20. století byly popsány jako zkamenělé řasy, prvoci nebo jako konkrece (Vesmír 93, 561, 2014/10), tedy jako výsledek zpevňovacích procesů v horninách, tzv. diageneze.

Nyní vidíte 20 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Geologie

O autorovi

Radek Mikuláš

RNDr. Radek Mikuláš (*1964) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., se zabývá studiem biogenního přepracování hornin, paleobiologií a geomorfologií. Je autorem či spoluautorem několika knih, z poslední doby např. Současná umělecká díla v krajině, Divoká příroda Prahy a blízkého okolí či Atlas pískovcových skalních měst České a Slovenské republiky.
Mikuláš Radek

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes s podporou

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...