Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Střevní mikrobiom aneb Staří přátelé

Alanna Collen: 10 % člověka (aneb Mikrobi ve vašem těle jsou klíčem k vašemu zdraví a štěstí)

Dobrovský, Praha 2015, 194 stran, ISBN: 978-80-7390-280-3. Doporučená cena neuvedena.

Publikováno: Vesmír 95, 536, 2016/9
Rubrika: Nad knihou

Všude jsou, všude jsou... Kdo? Mikrouti, jak je kdysi nazval můj spolužák. Máme je na kůži, máme je v nose, ale jejich nejzajímavější skupina žije v tráv˝icím traktu. Jsou jich zde téměř dva kilogramy a traduje se, že počtem desetkrát přečíslí všechny buňky našeho těla. Trojice izraelských vědců letos tento poměr revidovala – zřejmě kolísá, ale v průměru se pohybuje kolem 1,3 : 1 ve prospěch mikrobů (Vesmír 95, 266, 2016/5). Co se týče genů, mají nad našimi necelými 22 000 navrch asi tak dvoutisíckrát. Spolu s enterálním nervovým systémem a také imunitním systémem vytvářejí takzvaný střevní mozek.

Výzkum střevního mikrobiomu v poslední dekádě doslova explodoval. Gastrointestinální trakt byl dlouho považován pouze za trávicí orgán, nové technologie nás přivedly k poznání, jaký dopad má střevní mikrobiom na naše zdraví a nemoci. Víme o jeho úloze v metabolismu, imunitním systému a o jeho vlivu na chování. Víme také o jeho změnách po porodu, změnách přicházejících s věkem, změnách souvisejících s charakteristikami prostředí, se stresem, se zdravotním stavem a s podávanými léky. Je toho dost, co o něm víme, a nepochybně mnohem víc je toho, co o něm ještě nevíme.

Podle posledních poznatků ani intrauterinní prostředí není úplně sterilní a kolonizace gastrointestinálního traktu začíná již před porodem, největší nálož ale získá při vaginálním porodu, kdy průchod porodními cestami je spojen s obalením tělíčka vaginálními mikroby matky a velký díl jich novorozenec také spolyká. Tak se vytvoří základ, z něhož v příznivém případě vyroste bakteriom plný „starých přátel“. Mezi ně patří hlavně bakterie dvou skupin, Firmicutes a Bacteroidetes, ale také viry, houby, plísně a tvorové považovaní až dosud za parazity, ale jak se ukazuje, nejsou tak úplně ničemní, aby nesli takovéto označení. Například tenkohlavcem prasečím se pokoušejí vědci experimentálně léčit autismus. Děti narozené císařským řezem tento blahodárný přísun nepoznají, a jsou proto náchylnější k alergiím a autoimunitním onemocněním.

Moderní způsob života, prudká změna stravovacích zvyklostí a zejména všeobecné - stepnímu požáru podobné – používání antibiotik zdecimovalo populace našich „starých přátel“. Ti, kdo se tomu věnují, se domnívají, že důsledkem těchto změn je explozivní nárůst autoimunitních onemocnění, psychických poruch (mikrobiom vyrábí až 90 % neurotransmiterů včetně posvátné molekuly serotoninu) a obezity.

Jednou ze zapálených badatelek v džungli našich střev a popularizátorek získaných objevů je britská autorka Alanna Collenová, která sama byla postižena likvidací mikrobiomu skutečně razantní antibiotickou terapií. Její kniha 10 % člověka, což je podle tradiční představy ten zbytek z nás, když odpočteme všechny mikroby, vychází velmi záhy po uvedení na anglický knižní trh jako 10% Human: How Your Body’s Microbes Hold the Key to Health and Happiness. (Podle aktuálních poznatků by se kniha měla jmenovat 43,5 % člověka, což by jí ubralo na marketingovém kouzlu, ale přesné číslo není důležité. Význam mikroorganismů je tak jako tak nezpochybnitelný.)

Text se dobře čte také díky kvalitnímu překladu a uvádí čtenáře do problematiky, seznamuje ho jak s „hodnými“, tak s „ošklivými“ mikroorganismy, s jejich zvyklostmi a způsobem práce, který je občas velice sofistikovaný. Protože jde o radikální změnu pohledu na řadu fyziologických i patologických dějů, je autorka až úzkostlivě opatrná, aby nesklouzla k bulváru, nebo neotevřela prostor pro takový výklad. Některé skutečnosti se totiž až nápadně podobají alternativním teoriím („děravé střevo“). Na druhou stranu je jako každý fundamentalista občas legrační, třeba když nebohého Sigmunda Freuda plísní za to, že zavedl medicínu na scestí, když psychické děje pokládal za důležité a významné; je přece jasné, že vše řídí mikrobi.

Až na občasné úlety tohoto typu je ale text vyrovnaný a navzdory revolučnosti nových poznatků a z nich plynoucích závěrů střízlivý, doprovázený častým „pravděpodobně“. Střízlivá jsou i doporučení k úpravě stravy. Najdeme zde plno trefných přirovnání přibližujících nezasvěcenému čtenáři způsob vědecké práce, a také anglicky vtipné analogie. Neříkám, že knihu zhltnete na jeden zátah, čtení to není lehké, ale je velmi příjemné. Jestliže jsme ochotni hledat nevědomí v temných zákoutích našich mozků, měli by se lidé, kteří se jakkoliv zajímají „o člověka“, zajímat také o podhoubí psychiky v temnotě střev, v prostoru, který je i není naší součástí.

Kdyby vás popadl pesimismus filosofů, kteří hlásají, že nejsme nic jiného než jednoúčelový mechanismus pro předání DNA další generaci a „kostra pro mikrobiom“, vězte, že to byl na zemi stojící biolog Stuart Kaufmann, který pronesl tuto větu: Zamilovaný pár procházející se po břehu Seiny je reálně a skutečně zamilovaný pár, nikoliv pohybující se soustava částic.

Soubory

článek ve formátu pdf: V201609_536-537.pdf (305 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky