Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Středověká přírodovědná encyklopedie

Kniha dvacatera umění mistra Pavla Žídka. Část přírodovědná

Academia, Praha 2008, k vydání připravila a přeložila Alena Hadravová, 542 stran, doporučená cena 545 Kč, ISBN 978-80-200-1618-8

Publikováno: Vesmír 89, 199, 2010/3
Obor: Historie
Rubrika: Nad knihou

Publikace přináší první vydání části rozsáhlé latinské encyklopedie Kniha dvacatera umění (Liber viginti arcium) mistra Pavla Žídka, zvaného též Paulus de Praga či Paulerinus. Vydaná část zahrnuje katalog zvířat a neúplně dochovaný výklad o stromech. Přestože jde jen o zlomek z rozsahu celého díla (578 encyklopedických hesel z více než 9000 položek encyklopedie), Pavel Žídek v něm v 15. století do Čech uvedl ucelený komplex soudobých přírodopisných a přírodovědných znalostí, jak se tradovaly po celé Evropě a během celého středověku.

Pavel Žídek studoval na pěti evropských univerzitách: ve Vídni, Padově, Boloni, Praze a Krakově. Vyrostl v husitské víře, za studií přešel ke katolictví. Po neshodách s mistry na pražské univerzitě odešel z Čech a pobýval ve Vratislavi a Krakově, kde byl dvakrát vězněn pro neshody s italským odpůrcem husitů Giovannim Capistranem. V ústraní katolické Plzně pak kolem roku 1460 sepsal svou encyklopedii a věnoval ji králi Jiřímu z Poděbrad. O panovníkovu přízeň usiloval i česky psaným spisem Správovna, zlepšení svých nuzných životních podmínek se však nedočkal.

Encyklopedie se dochovala v unikátním pergamenovém rukopise 15. století, žádné její opisy nikdy nevznikly. Již za vlády Vladislava II. Jagellonského se dostala do Polska. Přestože jí na řadě míst chybějí folia, je dodnes největším svazkem Jagellonské knihovny v Krakově.

Vydaná pasáž obsahuje katalog ptáků, létajících tvorů, mořských a říčních ryb, čtyřnožců, plazů a hadů, červů a stromů. Text je – stejně jako již dříve publikovaný oddíl o řemeslnících1) – bohatě glosován staročeskými překlady, jež zaujaly již Josefa Jungmanna, takže některé z nich vřadil do svého česko-německého slovníku.

Žídkovy výklady jsou založeny na mnoha pramenech, tradovaných od antiky po celý středověk: přímé či nepřímé paralely nalezneme v Aristotelově díle O zvířatech, Pliniově Přírodovědě, ale třeba i v Ovidiových Proměnách či Lucanově Farsalském poli. Křesťanský středověk některé představy transformoval v Bibli a následně je uplatnil např. v bestiářích. Nejdůležitějším Žídkovým pramenem však byly encyklopedie, neuvádějící moralitní výklady bestiářů. Jednoznačné stopy tak v práci českého učence zanechali Isidor ze Sevilly, Hildegard von Bingen, Bartholomaeus Anglicus, Tomáš z Cantimpré, Vincenc z Beauvais či Albert Veliký. Pro české prostředí je významná a zcela nepochybná souvislost mezi Žídkovými výklady a latinsko-českými slovníky mistra Bartoloměje z Chlumce zvaného Klaret, který působil sto let před Žídkem, v době Karla IV. Dokonce se zdá, že Žídkův text je možná verzí dnes ztracené či neznámé práce, z níž Klaret čerpal materiál pro své slovníky Bohemář, Glosář či Fyziologář.

Sám text encyklopedie Pavla Žídka (viz rámeček) není vyzdoben žádnými iluminacemi, edici však v českém překladu a poznámkách doprovází výběr miniatur ze šestadvaceti analogických středověkých rukopisů třinácti českých a zahraničních knihoven. Ilustrace Žídkových pramenů jsou totiž stejně výmluvné jako texty samy.

Poznámky

1) Paulerinus (Pavel Žídek): Liber viginti arcium (ff. 185ra-190rb), ed. Alena Hadravová, KLP, Praha 1997.

2) Srov. Klaretův Fyziologář 527: „Odula est parva avis sicud merula, que volans dicit semper ‚libros libros‘, sed nunquam legit illos.“ – „Čejka je malý ptáček velikosti drozda, který za letu stále říká ‚knihy knihy‘, ale nikdy žádné nečte.“ I novodobá literatura přinášívá někdy charakteristiky ptáků shodné s dávným textem: v popisu čejky chocholaté čteme v knize Jaroslava Spirhanzla Duriše Z ptačí říše, Praha, SNDK 1961, s. 23, že čejka „naříkavě v lukách volá své ‚kní-hi, kní-hi-hi‘“, a proto se jí prý přezdívalo „kníha“.

Čejka je dosti velký pták a skoro větší než holub. Je to vodní pták. Nohy má poměrně vysoké a na temeni peří. Na hlavě má chocholku, nahoře bílou, vespod černou. Volá zvučným hlasem „kni-hy, kni-hy“. Hnízdí v osení na podmáčených místech nebo na vlhkých loukách.2)

Stehlík je malý a hezký ptáček. Umírněně hýří různými barvami, totiž bílou, červenou a zelenou, přičemž zelená převažuje. Je podobný čížkovi, a když se k němu posadí, čížek jej povzbuzuje do zpěvu a stehlík zase povzbuzuje čížka, takže prozpívají celý den.

Netopýr je létající tvor. Má zuby, nemá peří, večer a v noci si za letu opatřuje potravu. V zimě odpočívá jako mrtvý ve skulinách, a je-li násilně probuzen, brzy upadne do předchozího spánku. Zuby okusuje lůj a sýry a také saje z vemen dobytka.

Delfín je mořský vepř; není mu však podoben zcela, protože je jich podle vzhledu mnoho druhů. Postrádají naprosto uši, ale na místě uší mají štěrbiny. Když se objeví, ohlašují zcela jistě mořskou bouři. Člověku prokazují takovou přízeň, že když někdo spadne do moře, pokoušejí se jej dopravit na břeh.

Jeseter je říční ryba, nachází se v řece Vltavě kolem Prahy. Je to ryba s velkým hřbetem, která kdykoli se objeví, vždy předpovídá smrt nějaké urozené osoby, a to tím vyšší, čím větší ryba a s větším hřbetem se objeví.

Parma je šupinatá ryba; největší z nich se nalézají u Kolína nad Rýnem. Tlamu má poněkud protáhlou a šupiny velmi krásně poskládané vedle sebe. Je to dobrá ryba, když se z ní připraví huspenina nebo když je naložená v octu s cibulí.

Moravina je bílá a široká ryba, která se nenachází nikde jinde než v řece jménem Morava. Oproti jiným rybám má zvláštní chuť a je upotřebitelná pouze v octu s cibulí. Pojmenovaná je moravina podle řeky, v níž se líhne.

Velbloud je nevzhledné zvíře, které má na zádech dva hrby a má dlouhý krk. Holeně, kolena a kopyta má rozštěpené, barvy je poněkud nažloutlé. Když se trochu švihne přes kolena, ihned je ohne, sehne se a pak na sebe nabere náklad a vstane. Nesnáší koně a v horní čelisti nemá zuby.

Slídník je lovecký pes vycvičený k lovu spolu s rarohem, krahujcem, jestřábem či sokolem. Ptáky vycítí pouze po čichu, a když se k nim přiblíží, dá ptáčníkovi znamení ocasem, aby vypustil dravce. Ten pak nad nimi létá a buď je sám uchvátí do pařátů, nebo zastraší, dokud nejsou pochytáni.

Opice je zvíře, které má tvář skoro podobnou stařeně, a když se vzpřímí, vypadá téměř jako člověk. Napodobuje lidské činnosti, které vidí. Když však kráčí, je to čtyřnožec. Naučí se každou hru, člověka překonává v chuti a činorodosti. Někdy se obléká do lidských šatů a dělá tolik obdivuhodných kousků, že je to stěží uvěřitelné.

Ještěrka je z rodu hadů, je to zelený červ. Má čtyři nohy, dvě oči, je protáhlá a zelená. Je tak prospěšná, že ochraňuje děti před hady: straší dítě, aby se polekalo a před hadem uteklo. Je i černá ještěrka, ta je jedovatá.

Jedle je lesní strom, který ční nad ostatní stromy do výšky. Vyrůstá bez suků a všechny stromy překonává výškou. Poskytuje útočiště a bezpečný domov ptactvu. Je-li poražena v příhodnou dobu, její dřevo je vhodné na stavby. Planá jabloň je lesní strom, který v podzimním čase plodí kyselá jablka. Ta účinně pomáhají při procesu uzdravování z horkých a horečnatých nemocí, ochlazují totiž nápoje a hasí žízeň.

Ořešák je strom rostoucí v zahradách nebo na vinicích. Vydává velké ořechy. Pokud se před dozráním propíchají a naloží do medu, stanou se upotřebitelnými k jídlu; jestliže uzrají, jsou dobrou výživou a odstraňují i škodlivý vliv hub.

Soubory

článek ve formátu pdf: 201003_199-200.pdf (631 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky