Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Století rentgenu v medicíně

Publikováno: Vesmír 74, 506, 1995/9

Při pokusech s katodovou trubicí začátkem listopadu 1895 nechal padesátiletý Wilhelm Conrad Röntgen na pracovním stole krabičku, do které pravidelně odkládal svůj prsten. Na stole byly v těsné blízkosti také zabalené fotografické papíry. Krátce po pokusu, při kterém mu – k jeho rozladění – trubice shořela, použil filmy. Röntgen, profesor Würzburské univerzity zabývající se výzkumem tepelných vlastností plynů a elektrickými jevy na krystalech, byl sice barvoslepý, ale dovedl přesně rozeznávat nejjemnější rozdíly jasu světla. A na filmech objevil podivný kaz, který se tvarem nápadně podobal jeho prstenu.

Takhle líčí chvíli objevu paprsků X Röntgenův kolega L. Zehnder, ale jak to vlastně na začátku bylo, není známo. W. C. Röntgen nechal před svou smrtí zničit většinu svých laboratorních zápisů. Podobně jak tomu bylo s většinou velkých objevů – změna na fotografickém papíru dokázala v mysli fyzika vyvolat ty správné otázky. Pro něho byla nejpodstatnější otázka charakteru tohoto záření. Někdy kolem listopadu 95 přednesl W. C. Röntgen před Würzburskou vědeckou společností sdělení “O novém druhu paprsků″. Sdělení bylo brzy publikováno. Jeho překlad uveřejnil např. časopis Nature 23. ledna 1896. V té době již existoval onen snímek ruky paní Röntgenové – lépe řečeno skeletu její ruky – který pak oblétl svět.

Samotné sdělení bylo vědecky střízlivé a věcné: Röntgen nazývá záření “paprsky X″ (X jako neznámá a také, jak uvádí, pro stručnost). Většina předmětů je pro paprsky X průchodná, přinejmenším – pokud jsou tyto předměty dostatečně ploché – průchodnost pevnými předměty se nezdá být prostou inverzní funkcí jejich hustoty, například hliník je mnohem průchodnější než stejná vrstva olova. Paprsky se neodrážejí ani nelomí, pokračuje Röntgen, ale materiály, které jsou opakní (pro paprsky neprůchodné), zřejmě rovněž jakýmsi způsobem interagují se zářením X.

Co vlastně mohou tyto paprsky X být? Určitě ne ultrafialové záření. Možná hledaná verze longitudinálního (tj. rovnoběžného s osou) Maxvellova vlnění? Pro fyziky bylo toto sdělení začátkem dlouhé diskuse. Byla to vzrušující doba, kdy se ve vzduchu vznášely obrysy mnoha dalších velkých objevů, a jedna z cest, která se tady pro fyziky otevírala, vedla k objevu radioaktivity.

Kdo však okamžitě, s kostmi paní Röntgenové před sebou, viděl praktické využití Röntgenova objevu, byli chirurgové. Najednou tu bylo něco, o čem mohli jen snít – uvidí přesně zlomeniny kostí. A brzy se naučí plnit nejrůznější duté orgány opakními látkami a uvidí i je. Neuvěřitelně rychlé zavedení paprsků X do lékařské praxe bylo možné hlavně kvůli velkorysosti objevitele. W. C. Röntgen si nedal objev patentovat a nabídl ho celému světu. První demonstrace snímků kostí proběhla při zasedání Fyzikálně lékařské společnosti würzburské 13. 1. 1896. Sluší se podotknout, že sousední Rakousko-Uhersko nezůstávalo pozadu, zdá se, že první lékařský přístroj využívající paprsky X se objevil v Uhrách, v Kežmarku, u praktického lékaře Vojtěcha Alexandra na konci roku 1896.

Na vědecké schůzi Spolku českých lékařů se již necelý měsíc po veřejném předvedení Röntgenova objevu debatovalo o jeho významu. První rentgenový přístroj pro chirurgickou kliniku české lékařské univerzity v Praze financoval doktor Rudolf Jedlička z vypsané veřejné sbírky.

W. C. Röntgen získal r. 1901 Nobelovu cenu za fyziku. Během prvních dvou desetiletí po objevu už byly rozvinuty základní vyšetřovací metody v lékařství. Röntgenovy paprsky, jak jsou přes původní skromnost objevitele nazývány, se vydaly na svou cestu.

Euforické období, kdy rentgen patřil do výbavy každé lepší ordinace a své pacienty bezstarostně rentgenovala většina chirurgů i internistů, skončilo trpkým poznáním, že paprsky X opravdu nejsou neškodné. Dnes nespočítáme, kolik lékařů obětovalo své ruce a někteří i život při častém vstupování do primárního svazku bez ochrany. Účinky rentgenového záření na živé tkáně byly objevovány postupně, ale jejich použití jako prostředku destrukce některých okrsků tkáně vyzkoušel již brzy po jejich objevení L. Freund, v obskurní temné místnůstce, kterou pro jeho nepříliš podporovaný výzkum vyčlenil Vídeňský grafický výzkumný ústav. Úspěšně tu ozařoval mateřské znaménko u dětské pacientky.

Paprsky X s novým puncem nebezpečnosti začaly být soustřeďovány na pracoviště vybavená nutnou ochranou. Začal se vynořovat nový odborník, člověk vybavený těžkou olověnou zástěrou, distinktorem a různými ochrannými štíty, pohybující se většinu dne ve tmě, kde se jeho oči (v denním světle chráněné temnými, téměř neprůhlednými brýlemi, aby nemusel příliš dlouho akomodovat) upíraly na fluorescenční štít, za kterým prosvěcoval pacienta. Obrovským skokem a úlevou byl objev zesilovače obrazu a posléze televizní řetězec. Pro rentgenology nastalo dlouhé období sestavování atlasů, klasifikací, měření... vyšetřovací metoda si postupně dobývala prostor ve většině lékařských oborů. Přes upřímnou snahu o exaktnost a objektivizaci si podržela místo pro intuici a dlouho zůstala také prostornou křižovatkou pro nejrůznější lékařské specializace.

Nepřehlédnutelné, masivní přístroje získaly značnou popularitu mezi pacienty, dlouhou dobu symbolizovaly nástup technické revoluce do medicíny. Navíc vyšetření nebolelo. Od chvíle, kdy si však v roce 1953 Seldinger sám zavedl katetr (tenkou rourku) perkutánně (skrz kůži) do arteriálního řečiště a ukázal svým kolegům, že je možné vstoupit i do uzavřených cévních systémů, začala éra poněkud méně příjemných vyšetření.

Energickému a dynamicky se rozvíjejícímu invazivnímu směru rentgenologie však od počátku 70. let úspěšně konkuruje dosud nejvýznamnější vývojový skok od Röntgenova objevu: počítačová tomografie se svým novým pohledem do lidského těla sektorovým vyobrazením téměř všech tkání. Godfrey Hounsfield a Allen M. Cormack dostali za tento objev druhou Nobelovu cenu v historii paprsků X. Od prvních axiálních “řezů″ lebkou a mozkem se přístroje pěti generací posunuly do oblasti trojrozměrného počítačového zpracování obrazu a otevřely, po technické stránce, možnosti, které vlastně ještě nedokážeme využít.

Hlavní proud využití Röntgenova objevu plyne v širokém řečišti medicíny a zvyšuje dávku přirozeného radioaktivního pozadí naší planety téměř na dvojnásobek. Na letištích a v jiných exponovaných místech v našem věku terorizmu nakukuje do zavřených zavazadel. Kromě světa živých lidí a zvířat je možné snímkovat a prosvěcovat leccos a mnoho rentgenových oddělení má svoje vzpomínky na hledání staré malby v zašlém obraze, monitorování průchodu označeného sousta hadím střevem, či pátrání po chorobách dávno mrtvých vladařů.

Paprsky X, nyní již notoricky známé, vstupují do svého druhého století, provázeny jménem svého objevitele.

Diskuse

Žádné příspěvky