Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Sonneveldova vila v Rotterdamu

Publikováno: Vesmír 95, 474, 2016/7
Rubrika: Architektura

Když byla v roce 1930 v Rotterdamu postavena podle projektu architektů Johannese A. Brinkmana (1902–1949), Leenderta C. van der Vlugta (1894–1936) a Marta Stama továrna firmy van Nelle, zdálo se, že mladí projektanti nebudou mít o zakázky nouzi. Tabáková továrna, tehdy nejmodernější na světě, se totiž okamžitě stala obdivovanou stavbou, jejíž fotografie obletěly svět. Pak ale udeřila hospodářská krize a Brinkman s van der Vlugtem, kteří svá nejlepší díla realizovali společně, ztratili práci. Na rozdíl od jiných jim ale štěstí přálo i v těchto nelehkých časech. Se žádostí o vypracování moderního rodinného domu se na ně obrátil muž, který byl příznivcem moderní architektury a také obdivovatelem jejich práce. Jmenoval se Albertus H. Sonneveld (1885–1962) a zasedal ve výkonné radě koncernu van Nelle. O stavbě vily uvažoval již od roku 1927, kdy v Rotterdamu začal hledat stavební pozemek. Nakonec jej našel v centru města, jen pár kroků od místa, kde byla podle projektu A. van der Steura v roce 1928 zahájena stavba Muzea Boijmans Van Beuningen. Vzhledem k tomu, že Sonneveld požadoval nejvyšší kvalitu a se stavbou v podstatě nespěchal, dal architektům volnou ruku i dost času na to, aby projekt mohli propracovat do nejmenších detailů.

Na projektu Sonneveldovy vily strávili architekti bezmála tři roky života, což jim dovolilo podrobně se zabývat i barevným řešením každého z mnoha pokojů. Jejich barevné ladění zde hraje stejně důležitou roli jako brilantně propracované dispoziční schéma, strohá funkcionalistická estetika mezinárodního střihu nebo propojení obytných částí se zahradou vily. Dostáváme se tak až k Le Corbusierovým zásadám moderní architektury, které zde byly důsledně uplatněny. Dům, respektive jeho hlavní průčelí, protíná obrovské, sedmnáct metrů dlouhé pásové okno. Jeho konstrukci tvoří železobetonový rám umožňující volné uspořádání obytného prostoru, děleného podle funkcí, který ústí do teras, balkonů a obytné střechy se zahradou. Soukromý i společenský život architekti soustředili do prvního poschodí, kterému dominuje centrální pokoj s pracovnou pána domu, již bylo možné uzavřít posuvnou stěnou. Navazuje na něj jídelna propojená přímo s moderně vybavenou kuchyní. Soukromé pokoje, každý s vlastní koupelnou a vestavěnými skříněmi, architekti soustředili do druhého poschodí. Stavba Sonneveldovy vily, vybavené ocelovým chromovaným nábytkem z produkce holandské firmy Gispen, proběhla v letech 1932–1933. Mimochodem o rok později dům navštívil slavný architekt Walter Gropius. Sonneveldova rodina žila ve vile, která bez větších úhon přežila několikero zničujících náletů na Rotterdam, až do roku 1954. Pak byla vila prodána belgickému státu, jenž zde měl až do roku 1996 konzulát.

Nová etapa domu se začala psát v roce 1997, kdy vilu získala rotterdamská společnost pro historické památky. Následujícího roku zahájila stavebněhistorický průzkum, na jehož základě vypracovala projekt citlivé restaurátorské rekonstrukce vedené Georgem Millerem, specialistou dodnes existující projekční kanceláře van der Vlugt. Vlastní rekonstrukce domu proběhla v letech 1999–2001, kdy byla vila za přítomnosti Pietera van Vollenhovena, člena holandské královské rodiny, otevřena široké veřejnosti. Sonneveldova vila, zapsaná v seznamu holandských pamětihodností jako národní kulturní památka, je spravována holandským Institutem designu a módy, který zde rovněž pořádá výstavy. Tou poslední byla intervence mexického architekta Santiaga Borji s názvem A Mental Image – Blavatsky Observatory, již realizoval přímo na střeše vily.

Soubory

článek ve formátu pdf: V201607_474-475.pdf (336 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky