Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Škrkavky, středověk a mech

(Vesmír 78, 136, 1999/3)
Publikováno: Vesmír 78, 664, 1999/12
Obor: Medicína

Již dlouho jsem na stránkách Vesmíru nečetl tak přínosný, zajímavý a příkladný článek, jako je práce Mgr. Petra Pokorného „Svědectví smetišť“. Chtěl bych jen upozornit na něco, co jsem před lety slýchal od přestárlých zaměstnanců pražských vodárenských služeb (a ti to slyšeli od svých předchůdců). Při asanaci pražské čtvrti Josefov, kde bývaly od nepaměti jen žumpy, se tato oblast napojovala na pražskou vodárenskou a kanalizační síť. Přitom žumpy vyjevily i obsahy, o kterých se pan Pokorný nezmiňuje. (Jeho článku to pochopitelně nevytýkám, neboť je to sdělení viděné očima přírodovědce, nikoli kriminalisty.) V žumpách skončila tělíčka mnoha nechtěných novorozeňat a občas se narazilo i na kostry zamordovaných dospělců.

Nyní k vlastnímu obsahu článku. Můj učitel dětského lékařství prof. MUDr. Jiří Brdlík (1883–1965) se stal přednostou pediatrické kliniky Komenského univerzity v Bratislavě hned po jejím založení (po 1. světové válce). Jednou ráno při vizitě mu ukázali asi šestiletého chlapečka, který, stoje ve své postýlce, dělal nezvyklé kroutivé pohyby ručkama a grimasy, aniž pro to byl zjevný důvod. Prof. Brdlík diagnostikoval choreu (tanec), syndrom svědčící pro poškození bazálních ganglií mozku (zde neostriata). Vyzval chlapečka, aby prstem rozmázl štěnici (Ciemx lectularius) lezoucí po zdi, tehdy běžného krev sajícího parazita. Chlapeček se ale pro své neuspořádané pohyby do štěnice nemohl strefit. Prof. Brdlík pohlédl na vrchní sestru a řekl: „Dejte mu Santonin!“ (běžný prostředek proti škrkavkám). Prof. Brdlík byl tenkrát velmi mladý. Jeho asi o deset let starší první asistent jen obtížně skryl pochybovačný škleb. „Měl jsem štěstí,“ poznamenal prof. Brdlík, když nám r. 1956 tuto příhodu líčil, „druhý den z dítěte vyšlo celé klubko škrkavek a choreatické pohyby zmizely.“ Z tohoto téměř anekdoticky znějícího příběhu lze čerpat několikeré poučení:

  • Výskyt a význam škrkavek nelze odkazovat do středověku, jak by nezasvěcený čtenář mohl soudit po přečtení textu k nádhernému snímku škrkavky dětské.
  • Škrkavky mohou způsobovat choreatický syndrom u dětí.
  • Dětští lékaři to většinou přehlédnou a léčí postižené dítě pro tanec sv. Víta (Chorea minor), který má zcela jinou etiologii.
  • Že může být chorea způsobena škrkavkami, není známo např. v USA (lékařské zkušenosti z pomezí někdejší osmanské říše nemusí vždy dospět až do oblasti někdejších indiánských stepí).

Co se týče hygienického použití mechu, vybavil se mi veršík, který český člověk vymyslel v době Protektorátu Čechy a Morava a zlomyslně jej vložil do úst kolaborantu Emanuelu Moravcovi: Chceš-li býti dobrým Čechem, utírej si p...l mechem, a ten kousek papírku, věnuj raděj na sbírku. To vzkazuje plešatec, Emanuel Moravec. Za 2. světové války se totiž musel povinně sbírat starý papír, ne proto, aby se šetřily lesy, ale aby se i touto cestou napomáhalo „konečnému vítězství Velkoněmecké říše“.

Z mých připomínek snad plyne, že skutečnosti, jimiž mladí optimističtí autoři (a je to tak správné) rádi naplňují středověk, nejednou přežívají téměř do současnosti.

Soubory

Článek ve formátu PDF: 1999_V664.pdf (176 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky