mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024

Aktuální číslo:

2024/3

Téma měsíce:

Elektromobilita

Obálka čísla

S učenci do věže

 |  5. 12. 1994
 |  Vesmír 73, 663, 1994/12

Čtyři vědci, biolog, ekonom, fyziolog a matematik, strávili spolu nějaký čas v jednom badatelském centru v Palo Altu v Kalifornii. Bylo to v roce 1954 a jeden z nich se jmenoval Ludwig von Bertalanffy. Došlo tam mezi nimi k jakési rezonanci přes hranice oborů a oni, pochopivše význam takové rezonance, založili v prosinci téhož roku Společnost pro výzkum obecných systémů. V tomto čísle Vesmíru se v článku J. Fialy (Vesmír 73, 669, 1994/12) o tom dovíte víc.

Zde bych se rád trochu zamyslel nad oněmi čtyřmi úkoly, které zakladatelé systémového hnutí dali svému snažení do vínku:

  1. Zkoumat izomorfnost pojmů, zákonů a modelů z různých oblastí a pomáhat užitečným přenosům z jedné oblasti do druhé;
  2. Podporovat rozvoj adekvátních teoretických modelů v oblastech, které je postrádají;
  3. Minimalizovat zdvojení teoretického úsilí v různých oblastech;
  4. Podporovat jednotu vědy zlepšováním komunikace mezi specialisty.

Když jsem na tyto formulace nedávno narazil, začalo mi něco vrtat hlavou. Tak, jak to bylo tehdy napsáno, je to zcela identické s tím, co se dnes považuje za nadmíru aktuální a nezbytné pro budoucnost vědy, chceme-li vůbec vyjít z nynějšího stavu lidského poznání, rozpadlého do nepřehledné diverzity specializovaných vědních disciplín. Na různých univerzitách ve světě vznikají týmy, instituty a centra (včetně našeho pražského Centra pro teoretická studia při Karlově univerzitě a Akademii věd), která se hrdě přihlašují k přesně stejným cílům. Jak je možné, že po 40 letech se snažíme vlastně o totéž? Jak to, že se to nestalo mezitím běžnou a obecně přijatou metodou ve vědě?

Myslím si (a nadhazuji to zde jen z první vody, nahrubo a nezodpovědně), že věda o systémech se jaksi zpronevěřila zmíněným čtyřem cílům – a to tím, že si postupně vytvořila svůj vlastní předmět studia, totiž pojem „systém“ (navíc nutně definovaný velmi obecně, ale o to mi teď nejde). Tím se stala vědou o čemsi, disciplínou jako každá jiná. Je to jistě snadno vysvětlitelné: každá uznávaná věda musí být přece vědou o něčem. Jako u jiných specializovaných oborů, i v případě systémového bádání to nutně vedlo k izolaci od jiných věd, k vytvoření vlastního argotu, málo srozumitelného sousedům, a vposledku ovšem i ke vzniku vlastních kateder, studijních programů, výzkumných projektů, konferencí, časopisů atd. atd.

Jako disciplína byla věda o obecných systémech jistě velice úspěšná, ale o to mi teď nejde. Jde mi o ty čtyři cíle uvedené výše. Vezměme například čtvrtý bod: „...zlepšením komunikace mezi specialisty“. Jak? Specialisty odlišných oborů přece nenalákám k vzájemné komunikaci tím, že jim začnu vykládat další disciplínu. Čím serióznější specialista v jednom oboru, tím větší bude mít zábrany studovat jiný obor z obavy, že nepřekročí hranice diletantství (ze svého oboru ví, jak dlouho to trvalo, než do něj sám pronikl).

Všimněme si, že v oněch čtyřech bodech se nikde nevyskytuje slovo „systém“ či jakákoliv jiná zmínka o něčem, co by mělo být předmětem studia. Nejde tedy vlastně o nějakou vědu (o něčem), nýbrž o snahu. Kolektivní snahu rezonovat přes hranice disciplín. To je to, co nazývám „transdisciplinárním“ přístupem 1) . Prakticky to například znamená toto: zavřít vynikající učence různých oborů na nějakou dobu – určitě ne na pár dnů, ale spíše na pár měsíců – do jedné společné cely v nedostupné věži, kde je nebudou rozptylovat kolegové z jejich vlastních specializací, a nechat je tam spolu volně klábosit. Však oni se brzy (jsou-li osvícení) naučí rozumět svým různým jazykům a vsadím se, že časem začnou navzájem rezonovat nad něčím, co odhalí jako společný (či izomorfní) koncept, princip, náhled, téma či motiv.

Možná, že z takové rezonance nic konkrétního, nového a převratného nevznikne. Vypuštěni z věže se naši učenci ihned rozběhnou zpět do svých oborů, domů mezi své. Nevadí. Jsem si jist, že si z té věže každý něco pro sebe odnese, nějaké pučení, které už těžko kdy zapomene. Kdoví, možná to tak bude lepší. Lepší, než kdyby něco nového a převratného objevili, zformulovali, popsali a udělali z toho předmět nějaké Další Disciplíny, podle níž by se časem pojmenovaly katedry, studijní programy, výzkumné projekty, konference a časopisy.

Poznámky

1) Srov. můj úvodník (Vesmír 73, 363, 1994/7).
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., (11. 10. 1938 – 25. 4. 2021) po vyloučení z internátní Koleje krále Jiřího pro „buržoazní původ“ dokončil základní školu v Praze a poté se vyučil jemným mechanikem. Později však večerně vystudoval střední školu a večerně také automatizaci a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT (1961–1966). V letech 1969 až 1971 postgraduálně studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal doktorát v matematické informatice. Po návratu se v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV zabýval teorií automatů. Z politických důvodů musel ústav v roce 1979 opustit a až do roku 1989 se živil jako programátor v družstvu invalidů META. Nespokojil se však s prací pro obživu. Organizoval bytové semináře, věnoval se samizdatové literatuře. Po sametové revoluci od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra. V polovině roku 1990 se stal spoluzakladatelem a prvním ředitelem transdisciplinárního pracoviště Centra pro teoretická studia UK a AV ČR. Nadále se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí a kognitivní vědou, v souvislosti s transdisciplinaritou jej zajímala komplexita, emergentní jevy, vznik vědomí. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence. Do roku 2018 přednášel na MFF UK. Od srpna 1990 do konce roku 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Stejně jako v CTS i zde svou zvídavostí i šíří zájmů propojoval vědce, filosofy, umělce. Editoriály, které psal do Vesmíru, daly vznik knihám Otevřené oči a zvednuté obočí, Zvednuté oči a zjitřená myslZjitřená mysl a kouzelný svět. (Soupis významnějších publikací)
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Jak to bylo, jak to je?

Jak to bylo, jak to je? uzamčeno

Ondřej Vrtiška  |  4. 3. 2024
Jak se z chaotické směsi organických molekul na mladé Zemi zrodil první život? A jak by mohla vypadat jeho obdoba jinde ve vesmíru? Proč vše živé...
Otazníky kolem elektromobilů

Otazníky kolem elektromobilů uzamčeno

Jan Macek, Josef Morkus  |  4. 3. 2024
Elektromobil má některé podstatné výhody. Ale samotné vozidlo je jen jednou ze součástí komplexního systému mobility s environmentálními dopady a...
Návrat lidí na Měsíc se odkládá

Návrat lidí na Měsíc se odkládá uzamčeno

Dušan Majer  |  4. 3. 2024
Tragédie lodi Apollo 1 nebo raketoplánů Challenger a Columbia se již nesmí opakovat. Právě v zájmu vyšší bezpečnosti se odkládají plánované cesty...