„Rukost“ a „nohost“ v závislosti na dominanci mozku a mozečku

nepopsané závislosti – sníženého svalovéhoZáhada pravorukosti a levorukosti zaměstnává zvídavé jedince už řadu století. Pravorukost a její vztah k umístění řečových funkcí do levé hemisféry studovali nesčetní autoři. Poněkud méně pozornosti bylo věnováno „nohosti“, tj. tomu, proč dáváme přednost jedné dolní končetině před druhou. Při sledování mozečkové dominance (převahy pravé poloviny mozečku u praváků s převahou levé hemisféry velkého mozku) jsme si všimli dosud napětí na zkříženě preferované dolní končetině. U poloviny zkoumaných devítiletých až jedenáctiletých zdravých dětí jsme jak u praváků, tak u leváků pozorovali, že při odrazu ke skoku do dálky dávají přednost končetině na opačné straně „rukosti“. Tato „zkřížená nohost“ při zkoušce skoku do dálky se výrazně zmenšovala v dalších testech „nohosti“: při poskakování po jedné byla shoda s „rukostí“ asi u 68 % dětí, při kopání do míče u 87 % a při psaní čísla či písmene patou na podlaze u 98 % vyšetřovaných. Nejzajímavější pro nás bylo zjištění, že na preferované dolní končetině bylo o něco nižší svalové napětí (a větší pasivita při sledování „kloubní hry“ v koleni a v kotníku), jež se shodovalo s mozečkovou dominancí podle „rukosti“.

Vysvětlení těchto statisticky ověřených nálezů (Čas. Lék. čes. 145, 995–998, 2006/12) je hypotetické. Otázkou je, zda vůbec musí být dominantní odrazová noha, co když je to noha švihová? To by mohlo platit pro odraz při skoku a při poskakování po jedné. Kterou nohu používáme přednostně pro komplikovanější úkony, jako je kopání do míče, a zejména „psaní patou“, to souvisí spíše s dominancí hemisféry. Anatomická propojení množstvím drah z velkého mozku do druhostranné poloviny mozečku a zpět, nebo dráhy vedoucí do míchy a z míchy do mozku i mozečku jsou známé (P. Petrovický, Triton 2008). Třeba se na vytvoření mozečkové dominance podílí to, že projekční oblasti pro horní končetinu v mozkové kůře a jejich propojení do mozečku jsou mnohonásobně rozsáhlejší než pro dolní končetinu. Člověk jako dvounožec užívá nohy především k chůzi. Další úkony jsou pak velmi závislé na nácviku. Otázka přednostního užívání jednoho z párových orgánů zůstává stále otevřená.