Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Rubelit ve svatováclavské koruně

Výzkum českých korunovačních klenotů
Publikováno: Vesmír 79, 18, 2000/1

V listopadu 1998 byla zjištěna řada nových poznatků o svatováclavké koruně. Při gemologickém výzkumu (gema – drahý kámen) byl použit moderní mikroskop s fotografickým nástavcem, k identifikaci kamenů sloužily dichroskop, polariskop, spektroskop, termální tester a barevné filtry. Předchozí podrobný výzkum korunovačních klenotů pochází z r. 1945, zprávu o jeho výsledcích uveřejnil o dva roky později J. Kašpar. 1) V článku se zabýváme především kameny čerstvě přeurčenými, tedy tím, co ve výzkumu J. Kašpara chybělo. Za nejdůležitější považujeme nové určení ústředního „rubínu“.

Překvapení na čele koruny

  • Centrální „rubín“ určen jako rubelit. Nejdůležitějším kamenem koruny je ústřední kámen čelní strany. Nejde o rubín, jak se mnoho let soudilo, ale o rubelit – červenou odrůdu turmalínu. Barvou je rubínu velmi podobný, omylu se proto nelze divit. Nové určení vychází z měření spektra (kámen nemá Cr-linie, které má rubín), luminiscence (na rozdíl od rubínu je kámen inertní) a tepelné vodivosti (je nízká, kdežto rubín má vysokou).

    Rubelit zdobící korunu je krystal, který byl odlomen kolmo na vertikálu, a potom slabě přileštěn. Na jeho povrchu jsou pouhým okem viditelná vlákna rovnoběžná s původním protažením krystalu, uvnitř krystalu chybějí. V mikroskopu je jasně vidět, že jde o duté kanálky, někdy jsou přítomny i zahnuté dutiny. Ve starších zprávách byla „vlákna“ interpretována jako dutiny po vyloužených jehlicích rutilu (přírodního kysličníku titaničitého), ovšem v rubínech rutil jednosměrně paralelní vlákna netvoří, pro turmalíny jsou však typická.

    Jak k omylu došlo? Ve středověku byly všechny červené kameny označovány jako „karbunkulus“, což zahrnuje rubín, spinel, granát i rubelit. 2) Kámen v koruně byl pak později podle vzhledu považován za rubín, dokonce za největší rubín zasazený do šperku. Tento primát tedy ztrácíme, ale zato je tento kámen jedním z nejstarších šperkařských rubelitů. Velikost „rubínu“ odhadoval Kašpar na 200–260 karátů, rubelit má však nižší hustotu.

  • „Zelený safír“ je akvamarín. Kámen na pravé straně koruny, který J. Kašpar určil jako safír, je pravděpodobně akvamarín – modrozelená odrůda berylu. Od safíru ho odlišuje nízká tepelná vodivost, a zejména jeho inkluze (vtroušeniny). V kameni jsou hojné paralelní oválné plochy složené z drobných „zrcátek“. Jde o praskliny kolmé ke krystalové ose, což je pro akvamaríny charakteristické. Již pouhým okem jsou viditelné žluté jehlice, které Kašpar mylně pokládal za rutil. V safírech se rutil tohoto typu vůbec nevyskytuje. V tomto akvamarínu jsou pod mikroskopem vidět duté kanálky obsahující žlutou hmotu jen v některých částech.
  • „Křišťál nebo leukosafír“ určen jako spinel. Kámen na zadní straně koruny, považovaný za křišťál nebo leukosafír, je podle našeho výzkumu téměř bezbarvý spinel, původně podložený červenou fólií, aby se nelišil od okolních červených spinelů. Vedle něj je červenou fólií podložen i modrý safír. Oba kameny vypadají jako okolní červené spinely.
  • 19 „spinelů“ obsahuje 15 rubínů. Kameny na obloucích koruny, jimiž se Kašpar zabýval jen okrajově, byly zčásti nově určeny jako rubíny. Z pěti velkých červených kamenů na obloucích určil Kašpar pouze čtyři správně jako spinely, pátý z nich (na pravém oblouku dole) je nepochybně rubín – obsahuje mikroskopickou mřížku jehliček rutilu, která způsobuje, že se při osvětlení bodovým zdrojem objevuje hvězda. Rubíny jsou i malé červené kameny na obloucích – v několika z nich byly pod mikroskopem patrné typické rubínové inkluze (krvavě červené krystalky rutilu). Pro rubín svědčí také klencová štěpnost.

Odkud korunní drahokamy pocházejí

  • Safíry. Kašpar určoval původ safírů podle jejich mnohobarevnosti (pleochroizmu) ve světle prostupujícím v různých směrech a podle luminiscence v UV-záření. To se však už nepoužívá, protože zmíněné vlastnosti se u různých lokalit všelijak překrývají. Hlavním vodítkem jsou dnes inkluze (vtroušeniny) v kamenech, a ty byly nyní zkoumány poprvé.

    Inkluze v safírech na koruně plně odpovídají inkluzím známým ze safírů v Srí Lance (někdejším Ceylonu). Kašpar sice tvrdí, že část korunních safírů pochází ze Siamu (dnešního Thajska), ale nenašli jsme žádné inkluze, které by byly pro Thajsko typické. Navíc R. W. Hughes uvádí první zmínku o výskytu safírů v Thajsku až z r. 1548, kdy je popsal Portugalec F. M. Pinto. Naleziště safírů tak výjimečné kvality, jaké jsou na naší koruně, by ale muselo být známé dříve, kdyby již tehdy existovalo.

  • Spinely. Na koruně jsou dvojího typu, jednak jasně červené s hojnými prasklinami a inkluzemi, v nichž jsou pod mikroskopem patrné oktaedrické krystalky. Typickým příkladem je spinel na středu pravé strany. Může pocházet ze Srí Lanky, nelze však vyloučit ani jeho původ z Afghánistánu. Méně pravděpodobný je původ z Barmy, odkud pocházejí nejlepší červené spinely na světě. Druhý typ spinelu má tmavší barvu, charakteristická je velmi dobrá čistota. Takové jsou například kameny po stranách rubelitu, které nejspíš pocházejí z Badachšanu (dnešního Afghánistánu). Spinely byly v Badachšanu objeveny již začátkem druhého tisíciletí n. l. a byly označovány jako „balas rubíny“. Vlastnosti spinelů z této lokality jsou však dosud jen velmi málo popsány.
  • Smaragdy. Na koruně jsou pouze na obloucích, celkem jich je 25. Kašpar sice uvádí, že pocházejí z Egypta, ale svůj názor opírá jen o fakt, že jiné naleziště v době vzniku koruny nebylo známo. Dnes víme, že egyptské smaragdy se od kamenů na naší koruně liší. Korunní smaragdy jsou charakteristické sytě zelenou barvou a vysokým obsahem chromu, což potvrzuje i jejich reakce v tzv. Chelsea filtru. 3) Egyptské smaragdy jsou mnohem světlejší a v Chelsea filtru inertní nebo jen slabě růžové. Navíc se korunní smaragdy liší inkluzemi, což znamená, že asi pocházejí z jiného, dosud neznámého zdroje.
  • Rubíny. Inkluze pozorované v menších rubínech na koruně (největší kámen je pro mikroskopické zkoumání příliš hluboko) jsou pro rubín typické, ale k určení původu nepoužitelné. V úvahu přicházejí dva zdroje – Srí Lanka a Barma.
  • Rubelit. Původ velkého rubelitu je nejasný. U podobného rubelitu v Moskvě předpokládal akademik Fersman původ z Barmy. Barmské nálezy rubelitů jsou však historicky doloženy až od 17. století. Nelze vyloučit, že náš i moskevský rubelit pocházejí z Afghánistánu, odkud vedly obchodní cesty až do Evropy.
  • Akvamarín. Nejasný je i původ velkého akvamarínu. Akvamarínové valounky se odedávna nacházely na Srí Lance, ale je známa i řada nalezišť v Indii, Pákistánu a dalších zemích.

Použité typy brusů
Svatováclavská koruna zůstala v nezměněném stavu minimálně od r. 1387. Většina kamenů byla použita jako valounky nalezené v náplavech, jen na povrchu přileštěné. Značná část jich byla provrtána a původně navlečena na šňůru. I na způsobu vrtu je patrný vývoj – od zcela nepravidelných, které se často dělí nebo míjejí (snímek 14), až po rovné a pravidelné.

Vrty byly původně vyplněny barvou, aby nebyly nápadné. Barva se již dávno oloupala a dnes jsou pod mikroskopem vidět jen nepravidelné skvrny. Na koruně je i několik kamenů, které mají primitivní typ facetového brusu (tři spinely na přední straně a čtyři safíry na straně pravé). Výjimečný je velký safír, který je vybroušen do tvaru nízké čtyřboké pyramidy. Podobný brus je i na několika safírech koruny Karla Velikého, který je dnes v klenotnici ve Vídni.

Drahokamy nejsou největší, ale nejkvalitnější
Přínosem našeho gemologického průzkumu je určení rubelitu považovaného za rubín, velkého akvamarínu považovného za zelený safír a několika dalších kamenů. Určení ostatních kamenů, o nichž se nezmiňujeme, odpovídá závěrům J. Kašpara. Novinky přinesl také výzkum původu kamenů, přestože původ dvou nejdůležitějších kamenů zůstal nejasný.

J. Kašpar uvádí, že z deseti největších safírů na světě je jich šest na naší koruně. Ve skutečnosti jsou dnes známy desítky safírů této velikosti! Není však moudré srovnávat jenom velikost, neboť některé kameny jsou surové, jiné broušené, navíc se podstatně liší kvalitou. Naše safíry nejsou největší, zato patří k nejkvalitnějším na světě.

Uvedené poznatky nesnižují materiální ani historickou hodnotu svatováclavské koruny. Středověkých korun, které byly opravdu používány ke korunovacím, se zachovalo jen několik (nejstarší je tzv. koruna Karla Velikého z druhé čtvrtiny 11. století). Mezi nimi koruna svatováclavská vyniká především kvalitou, ale i velikostí použitých drahokamů.

Literatura

Kašpar J.: O drahokamech svatováclavské koruny. Zprávy výzkumného ústavu pro drahokamy v Turnově č. 6, 1–40, 1947
Hughes R. W.: Ruby & Sapphire. RHW Publishing, Boulder 1997

Obrázky

Poznámky

1) Později klenoty zkoumali též J. Bauer a J. Kouřimský, kteří publikovali výsledky studia luminiscence (ve vlnové délce 366 nm): Všechny červené spinely koruny mají červenou luminiscenci, jejíž intenzita se liší jen málo. Nejsilnější je u nejkvalitnějšího spinelu na vrcholu čelní strany, jen slabě červenou luminiscenci má bezbarvý spinel. Rubelit ani akvamarín luminiscenci nemají, rovněž modré safíry jsou většinou bez luminiscence.
2) Velmi zajímavý je kámen, který je v moskevském Kremlu a jehož historii popsal r. 1994 M. Glas. Jde o jasně červený kámen vysoký 4 cm a vybroušený ve tvaru hroznu. Jeho historie je známá od roku 1570, kdy ho z neznámého zdroje získala francouzská královna. Ta ho pak věnovala svému bratru Rudolfu II. a z Prahy ho jako válečnou kořist odvezli Švédové. Koncem 18. století ho pak švédský král věnoval carevně Kateřině Veliké a od té doby je kámen v Rusku. Od počátku byl označován jako obří rubín o váze 255 karátů. Teprve v roce 1925 se zjistilo, že jde o turmalínovou odrůdu rubelitu a akademik Fersman se domnívá, že kámen pochází z Barmy.
3) Chelsea filtr, česky též smaragdová lupa, slouží k určení obsahu chromu v zelených kamenech. Poprvé byl použit v londýnské čtvrti Chelsea.

Citát

Podle Iva Hlobila, České korunovační klenoty, Praha 1993

Nezanedbatelnou otázkou je bližší určení doby, kdy byla svatováclavská koruna zhotovena. Snad se o ní začalo uvažovat už r. 1341, když se poprvé připravovala korunovace Karla českým králem. Roku 1344 vydal papež Kliment VI. bulu udělující právo pražským arcibiskupům korunovat české krále. Existence takové koruny je poprvé zmíněna - satis preciosum regium diadema - v ochranné bule papeže Klimenta VI., datované v Avignonu 6. května 1346. Odtud také vyplývá, že ji dal zhotovit sám Karel IV. ještě jako markrabě moravský, na sklonku života Jana Lucemburského. Poprvé byla koruna použita v neděli 2. září 1347 při Karlově korunovaci českým králem, uskutečněné ještě ve staré pražské katedrále prvním arcibiskupem Arnoštem z Pardubic - současně s korunovací první Karlovy manželky Blanky z Valois. K rozsáhlé a konečné úpravě koruny - kromě pozdějších oprav - došlo mezi lety 1374-1387, podle všeho však ještě za života a z vůle Karla IV. Karlův základní návrh svatováclavské koruny v sobě spojil tvary obroučky a fleuronů koruny Přemysla Otakara II. s kamárami a vrcholovým křížkem dávné insignie Vratislava I. a Vladislava I. Karel IV. novou korunu zasvětil sv. Václavovi a stanovil, že má být umístěna na "hlavě" sv. Václava, jehož "tělo odpočívá v pražském kostele", tj. na relikviářové bustě z ryzího zlata v pražské katedrále sv. Víta. Svatováclavská koruna, svěřená do péče svatovítské kapituly, mohla být používána Karlovými nástupci jenom při korunovacích a při výjimečných slavnostních událostech vyžadujících okázalost královského majestátu.

Digitální fotografování českých korunovačních klenotů

Poprvé byly české korunovační klenoty digitálně fotografovány 4. listopadu 1998, když byly vystaveny k 80. výročí české státnosti. Cílem fotografování, které probíhalo pod přísným policejním dohledem v areálu jižního křídla Pražského hradu, bylo získat materiál pro pohyblivou prezentaci (ve formátu Apple QuickTime VR, tzv. objektové fotografické virtuální reality). Koruna s polštářem i bez něj, říšské jablko a žezlo byly postupně umístěny na počítačem řízený otáčecí stůl firmy Phase One. Náhled fotografovaného objektu na monitoru umožnil nastavit správnou barevnou korekci, a pak již následovalo počítačem ovládané otáčení stolku a pořízení 24 snímků po 15 stupních. Jednotlivé snímky byly ukládány ve formátu RGB TIFF o velikosti cca 14 MB.

Jako snímací zařízení byla použita digitální zadní stěna Phase One na těle profesionálního fotoaparátu Hasselblad 510 s objektivem o ohniskové vzdálenosti 100 mm. Objektiv byl opatřen speciálním zelenomodrým filtrem, který korigoval barevný posun digitálního snímání. Celý tento komplet, zapůjčený firmou Olympus C & S, byl napojen datovým rozhraním SCSI na přenosný počítač Apple Powerbook G3. Nepřímé osvětlení zajišťovala trojice tisíciwattových reflektorů.

Digitální zdrojové fotografie byly dále počítačově zmenšeny a zpracovány do 24 po sobě jdoucích snímků. Výsledná sekvence byla doplněna ovládacími prvky, které umožňují otáčet daným objektem prostřednictvím myši a klávesami jej přibližovat a oddalovat. Takto vytvořený interaktivní film obsahuje ještě aktivní plochy, které po kliknutí zobrazují detaily jednotlivých částí objektu ve větším rozlišení.

Výsledné, tzv. objektové fotografické virtuální prezentace (v rozlišení pro internet) můžete zhlédnout na webových adresách: www.hrad.cz nebo www.barrandov.cz/hrad. />

Marek Kraus, Barrandov Studio Multimédia

Svatováclavskou korunou byli korunováni

Pro stručnost jsou korunovaní panovníci uváděni bez manželky či manžela:

Karel IV. 1347,

Václav IV. 1363,

Zikmund Lucemburský 1420,

Albrecht Habsburský 1438,

Ladislav Pohrobek 1453,

Jiří z Poděbrad 1458,

Vladislav II. Jagellonský 1471,

Ludvík Jagellonský 1509,

Ferdinand I. 1527,

Maxmilián II. 1562,

Rudolf II. 1575,

Matyáš II. 1611,

Ferdinand II. 1617,

Fridrich Falcký 1619,

Ferdinand III. 1627,

Ferdinand IV. 1646,

Leopold I. 1656,

Karel VI. 1723,

Marie Terezie 1743,

Leopold II. 1791,

František II. 1792,

Ferdinand V. 1836.

Soubory

Článek ve formátu PDF: 2000_V018-023.pdf (150 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky