Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Rodokmen evropských medvědů hnědých

 |  5. 4. 1994
 |  Vesmír 73, 234, 1994/4

Populace medvěda hnědého v Pyrenejích klesla na 10 kusů a hrozí jí vymizení. Standardním řešením by byl dovoz zvířat z jiných oblastí. Dovezená zvířata by však měla být geneticky co nejbližší ohroženým zvířatům, jinak by totiž křížení vedlo k nevratné ztrátě genetického dědictví pyrenejského medvěda hnědého. Kandidátem by mohly být západoevropské populace medvěda hnědého, ale izolované skupiny ve Francii, Španělsku a Itálii čítají dohormady méně než 100 kusů. Francouzské Ministerstvo životního prostředí uvažovalo, zda by byly geneticky přijatelní medvědi z četnějších populací v Rumunsku a Rusku. Genetici Pierre Taberlet a Jean Bouvet z Univerzity v Grenoblu shromáždili vzorky DNA 60 medvědů z různých evropských lokalit od Španělska po Rusko. Zkoumali úsek obsahující asi 280 párů bází mitochondriální DNA a shledali, že východoevropská rasa medvěda hnědého (tj. medvědi v Rumunsku, Slovensku, Estonsku, Švédsku, Finsku a Karélii) se liší z více než 7 % od rasy západoevropské. (Pro porovnání americký medvěd černý – Ursus americanus se liší z více než 12 %.) Taberlet a Bouvet použili rychlost evolučních změn lidské mitochondriální DNA jako molekulární hodiny a dospěli k závěru, že obě rasy se od sebe oddělily před 850 000 lety. Ze západoevropské rasy se pak ještě vydělili medvědi žijící na Iberském poloostrově a medvědi žijící na Balkáně. Někteří jedinci východoevropské rasy přešli přes Sibiř do Nového světa.

Francouzští badatelé získali rovněž 30 000 let staré kosti medvěda jeskynního (Ursus speleus). Tento třímetrový, sedmisetkilogramový vegetarián vymizel koncem poslední doby ledové. Genetička Catherine Hänni z Pasteurova ústavu v Lille extrahovala a pomnožila (pomocí PCR) úsek mitochondriální DNA dlouhý 140 párů bazí. Její analýza poskytla stejný závěr: jeskynní medvěd se rovněž objevil zhruba před 850 000 lety.

Science 263, 175, 1994

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes s podporou

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...