Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Říše světla a říše temnot

Publikováno: Vesmír 77, 244, 1998/5
Obor: Různé

Redakční rada Vesmíru obdržela podrobný dvaadvacetistránkový rozbor publikovaných článků (1990–1997), především z oboru biologie, zvláště evoluční, který pod názvem Současný, poněkud zdeformovaný Vesmír vypracoval pan profesor MUDr. Jiří Heřt, DrSc., předseda Českého klubu skeptiků Sisyfos. V mnoha článcích a šéfredaktorských úvodnících nalezl neomluvitelné úchylky od vědeckého světového názoru zastávaného drtivou většinou našich zkoumajících, a proto zaslal výsledek své analýzy na vědomí i nadřízeným orgánům, Akademické a Vědecké radě Akademie věd ČR. Protože nahlédnutím do mezinárodní vědecké databáze ISI (Institute of Scientific Information) možno zjistit, že ani sám pan profesor Heřt v evoluční biologii nepracuje, aspoň ne s viditelnými výsledky, věcná polemika by nebyla na místě: se zvídavým laikem se nelze přít, neboť sami jsme tím vinni, když některé otázky nechápe jaksi v plné šíři.

Stojí ovšem za to podívat se na formu předložené analýzy. Způsobila mi nesnáze rázu, abych tak řekl, ideového –s kritizovanými články I. M. Havla, A. Markoše a Z. Neubauera většinou taky nesouhlasím a je to tak úplně v pořádku; jak autory znám, nepředpokládám aspoň, že by psali se záměrem zalíbit se mně, nebo dokonce předsedovi Českého klubu skeptiků Sisyfos. Domnívám se nicméně, že je lze toliko číst a eventuálně s nimi polemizovat, což obojí občas činím, ale nikoliv je začít cenzurovat. Jakmile však pan profesor Heřt začne vyčítat redakci, že např.

Flegrova recenze na Johnsonův Spor o Darwina je příliš podrobná a taktní („podle mého názoru byla na místě jen krátká zmínka a jednoznačné odmítnutí“), nebo že názvy některých článků jsou málo seriózní („nesouhlasím už s nadpisem“, „naprosto matoucí je ovšem už podnadpis článku“), přestává jaksi legrace. Pan profesor Heřt např. kritizuje Vesmír za otištění čehosi a dodá, že „... na tuto situaci reagovala bezúspěšně již řada vědců sérií kritických článků, publikovaných i ve Vesmíru“. Ano, publikovaných i ve Vesmíru – co se mělo ještě stát, aby ta série kritických článků nebyla bezúspěšná? Řada vědců prostě napsala nějaké polemické reakce, Vesmír jim je otiskl, čtenáři si je přečetli a teď si o tom myslí svoje – pravda ovšem je, že tzv. nedošlo k nápravě, Havel a spol. neučinili veřejnou sebekritiku, a neumožnili tak čtenářům jasně vidět, kde jedině je pravda, konkrétně tedy ta pravda oblíbená členstvem a funkcionářským aktivem Českého klubu skeptiků Sisyfos.

Což mě přivádí k problematice obecnější a vážnější, k níž bych se – nebýt seznámen s poněkud zdeformovaným Vesmírem pana profesora Heřta – asi jakživ nedostal. Sám jsem o Českém klubu skeptiků Sisyfos skoro nic nevěděl, leda z novin – představoval jsem si ho prostě jako skupinu lidí poněkud příliš upjatých a neochvějných, ale v zásadě slušných. Nebylo mi sice příliš jasné, jak je možné se scházet a povídat si o tom, že létající talíře nejsou, ale lidi koneckonců baví leccos. Trochu, pravda, člověka znepokojila ta sveřepá bojovnost, s níž si svět rozdělili na říši světla, v niž doslova a slepě uvěřili, a říši temnot, již se snaží potírat; proč pak té své bigotní umanutosti říkají skepticizmus, byla další záhada. Ale tento dojem mohl vzniknout masmediálním zkreslením, proto jsem nahlédl na webovou stránku tohoto spolku (www.fce.vutbr.cz/sisyfos/provolani.htm), kde představují sami sebe ve světle, jež považují za nejpříznivější možné.

Nalezl jsem tam pozoruhodně ucelený návod k prosazování skeptické racionality do života naší společnosti (kdo nevěří, ať nahlédne sám): „... snažit se proniknout do rozhlasových a televizních studií se skeptickými materiály ... sledovat vysílání ČR a ČT, které jsou institucemi ze zákona povinnými se vystříhat šíření nepravd ... protesty a stížnosti zasílat přímo Radě ČR a Radě ČT, nikoliv redaktorům ... navštěvovat akce pseudovědců a získané informace poskytovat výboru brněnské pobočky nebo výboru hlavnímu ... upozorňovat výbory Sisyfa na akce pseudovědců a okultistů, zejména takové, které se konají v institucích zcela nebo zčásti financovaných státem, a obracet se na vedení těchto organizací, aby učinila podobnému počínání přítrž ... monitorovat nejrůznější periodické tiskoviny ... kopie článků zasílat k aktuálnímu použití výboru brněnské pobočky ... získávat ve svém okolí nové členy, zejména mladé lidi, ale i starší a zkušenější osoby ... snažit se o to, aby byl na představitele pseudověd, okultizmu, alternativní medicíny atd. vyvíjen morální, propagandistický či právní tlak, který by je nutil k omezování jejich činnosti ...“

Pravý český skeptik tedy proniká do studií, sleduje, zasílá protesty a stížnosti, poskytuje informace výborům, upozorňuje výbory na akce, činí přítrž, monitoruje tiskoviny, získává nové členy a vyvíjí tlak, čímž nutí k omezování činnosti – vůbec si za všech okolností vede občansky chrabře; i domovní prohlídky by jistě ochotně vykonával, kdyby směl. Český skeptik tím poněkud přestává být tak dojemný, jak jsem si ho představoval; osoby spojující mocné vědecko-pedagogické otitulování a mentalitu členů uličního výboru mne všeobecně málo dojímají. Člověk, který se cítí být ohrožen mimozemšťany, mi nepřipadá o nic politováníhodnější než člověk, který se cítí být ohrožen existencí osob věřících na mimozemšťany; ten druhý mi jenom přijde jaksi nebezpečnější. Neboť věda, prezentující se navenek výhradně jen dvěma veřejnými aktivitami, totiž žadoněním o vyšší státní příspěvek a fízlováním, nemůže působit na občany dobře.

Pan profesor Heřt věří, že „příslušné orgány zváží jeho argumenty, a pokud s nimi budou souhlasit, že se pokusí o nápravu“, konkrétně že „by mělo co nejrychleji dojít k obměně redakčního kruhu“, a chová se tedy přesně podle intencí svého spolku. Nezbývá než s jistou zvědavostí očekávat reakci příslušných orgánů. Nepochybuji o tom, že by se o nějakou nápravu pokusily rády a s chutí – už proto, že stane-li se někdo příslušným orgánem, nezbývá mu než dokazovat svou samotnou existenci občasným činěním opatření. Možná by jim pomohlo v rozhodování vědomí, že nápravy v duchu udání pana profesora Heřta prostě žádným zásahem dosáhnout nelze.

Jako by začínalo přituhovat.

Soubory

Článek ve formátu PDF: 1998_V244.pdf (38 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky