Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Říjen ve vědě

O čem se psalo ve světě i u nás
Publikováno: Vesmír 76, 710, 1997/12
Obor: Různé
Rubrika: Mozaika

Otroci na kosmické galéře?
Zní to velice tvrdě, ale i tak se píše v Rusku o postavení kosmonautů na družicové stanici Mir.

V říjnu byla prezidentovi Borisi Jelcinovi předložena tajná zpráva o příčinách červnové kosmické havárie, o které se toho tolik napsalo. Připomínáme, že 26. června při přistávání nákladní kosmické lodi Progress, které řídil kosmonaut Vasilij Ciblijev, loď o hmotnosti 7 tun vrazila do stanice, jejíž celková hmotnost dosahuje 130 tun, rychlostí tří metrů za sekundu. Ze zasažené části začal unikat vzduch...

Následky havárie se oceňují nejméně na dnešních 120 miliard rublů. Následoval ostrý konflikt mezi výrobním závodem Eněrgija a Ruskou kosmickou agenturou. Eněrgija prohlašovala, že vinen je velitel stanice, který měl být spolu s palubním inženýrem potrestán pokutou 10 000–15 000 dolarů.

Kosmonauti se začali bránit. Ve Hvězdném městečku u Moskvy uspořádali experiment: pět nejkvalifikovanějších kosmonautů, včetně generála Vladimíra Džanibekova, usedlo na trenažér a provádělo manévr sbližování, tak jak byl uložen Ciblijevovi. Všem pěti se podařilo stanici také nabourat, a to přesně ve stejném místě. Ruské kosmické agentuře bylo uloženo sestavit komisi, která by příčinu havárie prošetřila. Řídil ji akademik Vladimír Utkin a její práce se účastnil za americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku zkušený astronaut Thomas Stafford.

Ve zprávě B. Jelcinovi se prý píše o několika příčinách srážky. Za prvé se nepopírá část viny velitele Miru, který neuměl správně zhodnotit rychlost přibližování obou těles a rychlost otáčení stanice. Pokračoval dál v manévrech, přičemž je měl ihned zastavit. Komise však také zjistila, že nynější aparatura na Miru není schopna při vzdálenosti nad 300–400 m přesně změřit rychlosti ani vzdálenosti. Chyba dosahuje 20–25 %! Přistávání za takových podmínek se podobá spíše loterii... A třetí závěr: tak jemný manévr, jako je připoutání ke stanici, nelze provádět tehdy, když Mir je mimo zónu rádiového spojení s řídícím centrem v Kaliningradu u Moskvy. (Pozn. A. Vítka: Na obranu Ciblijeva a Lazutkina vystoupil na tiskové konferenci 29. října i americký astronaut Michael Foale, který své bývalé kolegy nazval „zneuznanými hrdiny“.)

Takže hledat viníka jak v kosmonautech, tak ve výrobním závodu i v řídícím centru? Kosmonauti Ciblijev a Lazutkin už dostali 70 % své odměny a patrně získají i zbytek. Jenže co se nedá ovlivnit, je skutečnost, že „záruční doba“ Miru byla tři roky a funguje už jedenáctý rok. Také nový americký člen posádky Miru David Wolf zažil již menší drama pouhé tři dny po odletu raketoplánu Atlantis, který ho na stanici dopravil.

Posádce se totiž 6. října nepodařilo odpojit nákladní loď Progress-M 35. Palubní počítač i telemetrické údaje na Zemi přitom ukazovaly, že povel k odemčení zámků byl správně předán; přesto se obě tělesa od sebe vzdálila jen o pár milimetrů. Ke všemu ve vesmíru už byla další loď, Progress-M 36, která přivážela potraviny, vodu, nástroje k opravě stanice i nový palubní počítač. A především 590 kg pohonných látek pro stabilizační systém stanice, které nemůže dopravit na Mir americký raketoplán, protože k tomu není přizpůsoben.

Naštěstí se podařilo nákladní loď opět pevně připoutat k družicovému komplexu a obnovit hermetičnost spojení. Při vizuální prohlídce stykovacího zařízení kosmonauti přišli na banální závadu: zapomněli totiž sejmout jednu ze šestnácti svorek, kterými se dodatečně zpevňuje spojení obou těles. Pak již šlo vše hladce a 7. října ve 12:03:47 světového času (UTC) se nákladní loď odpojila.

Významnou částí nákladu nového Progressu, který se ke komplexu připojil 8. října v 17:07:40 UTC, byla i autonomní družice Inspector postavená v Německu v rámci projektu chystané stálé kosmické stanice Alfa, kde má sloužit k periodickým prohlídkám. Zkoušky funkčního prototypu na Miru v reálných kosmických podmínkách pomohou při zjišťování rozsahu škod na komplexu způsobených nejen zmiňovanou srážkou s nákladní lodí, ale také dlouhodobým pobytem ve vesmíru. Tento dálkově řízený robot o hmotnosti 45 kg je schopen létat kolem stanice a kamerou obhlížet povrch i v takových zákoutích, kam se člověk při vycházce do volného prostoru nedostane. Na budoucí mezinárodní družicové stanici Alfa budou k dispozici dvě taková zařízení.

Na Mir přiletěl nejen životně důležitý náklad, ale i umělá družice Země Sputnik-40, kterou postavili společně středoškoláci z průmyslovky v Nalčiku, města ležícího na svazích Velkého Kavkazu, a z gymnázia Julese Reydelleta v St. Denis na francouzském ostrově Réunion. Patronát nad nimi převzaly francouzský aeroklub a ruská kosmonautická federace. Družice o hmotnosti 4 kg je třetinovou kopií prvního sputniku vypuštěného 4. října před čtyřiceti lety.

Značnou pozornost vzbudil rozhovor ruského novináře Vladimíra Iljičova s psychologem Rostislavem Bogdaševským, který má už 35 let na starosti v „Gagarinově centru přípravy kosmonautů“ psychologické zázemí ruských pilotovaných letů do vesmíru. Dost si naříká, jak sovětská a nyní i ruská kosmonautika opomíjela psychofyziologický stav kosmonautů a vedení svým technokratickým postojem přímo potlačovalo psychologické potřeby posádek.

Na Miru to dnes vypadá tak, že kosmonauti nemají čas se pořádně najíst, napít, spí o 10–15 % méně, než by potřebovali. Např. v týdnu od 20.–27. března byl Ciblijevově posádce spánek přerušen čtyřikrát. Ze Země přichází neúnosně mnoho příkazů a úkolů.

Velice nevhodně se zasahuje do sestavování týmů a nerespektuje se psychická snášenlivost, ještě dnes se tu rušivě uplatňuje politika. Podle Bogdaševského je právní postavení kosmonautů takové, jako by byli otroky na galéře...

Rádiové vlny z Jupiterova měsíce
Milovníci senzací by mohli začít jásat, že na Ganymedu jsou rozumné bytosti – posílají nám své rozhlasové poselství... Ganymedes, jeden z Jupiterových měsíců vysílá totiž rádiové vlny, tvrdí William Kurth z Iowské univerzity. Analyzoval s kolegy data získaná sondou Galileo, když v červnu a září minulého roku prolétala kolem tohoto měsíce.

Už loni Galileo zjistil neočekávanou skutečnost, že Ganymedes má vlastní magnetické pole. A to může být příčinou, že se stává rádiovým „vysílačem“: pole zachycuje vysoce energetické částice, které pak vysílají celé spektrum záření, včetně vln rádiových.

Japonsko nepoletí napříště k Měsíci
Protože jsme se dříve zmiňovali o ambiciózních plánech Japonska v souvislosti s lety k Měsíci, konstatujme, že tato země nyní realisticky snižuje dotace na kosmický výzkum tohoto nebeského tělesa. Neztenčeny však zůstávají prostředky na program průzkumu naší planety z vesmíru.

Kaňon hluboký 4 kilometry
byl zjištěn kosmickou sondou Mars Global Surveyor, jejímž hlavním úkolem je pořídit velmi zevrubnou mapu povrchu této planety. K tomu účelu je kromě televizní kamery vybavena i přesným laserovým výškoměrem, umožňujícím stanovit reliéf povrchu s přesností 30 m. Již začátkem října při prověrce vědeckých přístrojů změřila sonda hloubku jednoho z kaňonů. Soustavu těchto roklí, strží a kaňonů jsme už znali, ale nyní se podařilo nahlédnout na dno jednoho z nich, pojmenovaného Nirgal Vallis. Je nesmírně příkrý, se svahy kolem padesáti stupňů. Při své šířce až 15 km je hluboký čtyři kilometry. Předčí tedy výrazně Velký kaňon v USA.

Družice MGS se bude ještě půl roku připravovat na své závažné poslání, protože nastaly drobné komplikace při snižování její dráhy třením o atmosféru.

Opět ceny Ignáce Nobela
Ani letos prý nescházeli kandidáti na udělení cen Ignáce Nobela. Tento přehled sleduje tyto jistě pozoruhodné mezinárodní ceny od jejich prvního udílení v r. 1991. Připomeňme, že základním kritériem k získání cen chudého bratra bohatého Alfreda Nobela je ocenit ty výsledky ve vědě, které „nejsou reprodukovatelné“. Organizátorem výběru cen Ig Nobel (Ig = Ignác, ale také ignorance) je časopis vědeckého humoru Annals of Improbable Research. Přímý přenos z předávání cen bylo možno sledovat na Internetu.

Cenu za astronomii získal Richard Hoagland z New Jersey za rozpoznání slavné lidské tváře na povrchu Marsu. Už jsme se v přehledu Měsíc ve vědě zmiňovali, že šéfové amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku slíbili vyfotografovat pomocí umělé družice Mars Global Surveyor krajinu s tváří tajemné sfingy a zveřejnit co nejdříve k potěšení záhadologů. Nicméně „zasvěcenci“ jsou přesvědčeni, že američtí vědci program sondy pečlivě naplánovali tak, aby se tváři vyhnuli...

Cenu za medicínu získali tři muži: Carl J. Charnetski a Francis X. Brennan Jr, oba z Wilkes University, a James F. Harrison z Muzak Ltd v Seattlu. Jejich objev? Když posloucháme ve zdviži proud reprodukované hudby, vyrábíme si v těle víc imunoglobinu A a tak si zvyšujeme obranu organizmu proti rýmě.

Ocenění za rozvoj biologie obdržel T. Yagyu z univerzitní nemocnice v Curychu. Použil nejmodernější špičkovou techniku k tomu, aby měřil mozkové proudy lidí, kteří žvýkají různé druhy žvýkačky. Své objevy publikoval v časopise Neuropsychobiology.

Výbor pro udělování Ig Nobelových cen neopomenul vědeckou schopnost získávat informace z neobvyklých zdrojů. A tak Bernard Vonnegut ze State University of New York v Albaně je laureátem za práci Škubání kuřat jako míra rychlosti tornáda. Komentář připomíná, že se tak napravuje rodinná křivda – mladší bratr odměněného spisovatel Kurt Vonnegut byl ignorován výborem pro udělování Nobelových cen.

A cena za mír? Získal ji Harold Hillman z Univerzity v Surrey za studii o bolesti prožívané během různých druhů poprav.

Vědeckých podvodů přibývá?
Soudí tak řada vědců. Na tuto situaci reaguje vědecký tisk. Na deset britských vědeckých periodik, mezi nimi např. Lancet a British Medical Journal, oznámilo, že byl založen Výbor pro publikační etiku, jehož úkolem bude vyjadřovat se k pochybným vědeckým pracím, na něž upozorní vydavatelé časopisů.

Začátkem srpna dospěla vyšetřovací komise na Univerzitě ve Freiburgu k přesvědčení, že dva vědečtí pracovníci, F. Herrmann a M. Brach, v letech 1988–1996 zfalšovali 37 publikací.

V polovině srpna měli takovýto problém ve Švédsku. Museli se distancovat od činnosti specialisty na výzkum rakoviny Ulfa Lönna, který měl v průběhu deseti let pochybně manipulovat s fakty ve svých dvaceti zveřejněných pracích.

Ledový pohled do podnebí tropů
O výzkumu proměn klimatu pomocí vrtů do ledovců jsme se dosud dozvídali především z Grónska a Antarktidy. Nyní byl vrtem získán sloupec ledu vysoký 308 m z tibetského ledovce Guliya, který leží ve výšce 6 000 m nad mořem. Vypovídá o historii tamního podnebí v uplynulých 130 000 letech. Jde o první takový výzkum v této zeměpisné šířce.

Led nám sděluje, že tropické klima se vyznačuje daleko výraznějšími výkyvy, než doznávají oblasti u pólů. Vědci zjistili, že v této krajině v uplynulých 130 000 letech probíhaly změny s periodicitou 32 000 let, což by mohlo potvrzovat vliv pohybu osy Země, tedy astronomického fenoménu, na proměny klimatu tropů. Analýza ledu rovněž vypovídá, že nejteplejší a nejvlhčí období jsou svázána s vysokou koncentrací metanu, plynu přispívajícího ke skleníkovému efektu.

A další novinka: poslední oteplení v tropech se prý odehrálo 3 300 let před oteplením Grónska, k němuž došlo před 14 000–15 000 lety.

Tibetský ledovec by patrně mohl přinést další překvapení, protože na jeho úpatí má existovat led starší než 500 000 let.

Třináct miliard dolarů Národním ústavům zdraví
Rozpočet amerických Národních ústavů zdraví pro rok 1998 dosáhne 13 miliard dolarů. 80 % této sumy bude vynaloženo ve formě subvencí a smluv na základě výběrového řízení. O finance mohla žádat do konce října nejen americká, ale i zahraniční pracoviště. Pro příští rok byla nově formulována kritéria výběru programů. Posuzovatelé musí návrhy hodnotit z pěti hledisek:

  1. Význam výzkumu. Týká se předmět studia nějakého závažného problému? Když se práce podaří, jak to posune vpřed vědecké poznání? Jaký bude dopad na koncepce nebo metody, které mají rozhodující význam v dané oblasti?
  2. Přístup k řešení. Souhlasí s cílem projektu koncepce, formulace úkolu, jsou správně zvoleny metody výzkumu? Ví uchazeč, kde by mohly vznikat problémy, a zvažuje alternativní strategii?
  3. Míra inovace řešení. Uvažuje projekt o koncepcích, přístupech, metodách, které jsou opravdu novátorské? Jsou cíle nové a originální? Zpochybňuje projekt dosavadní paradigmata, rozvíjí nové metodologie a technologie?
  4. Vedoucí projektu. Lze říci o něm i jeho spolupracovnících, že mají potřebnou kompetenci a zkušenost ke splnění práce?
  5. Vědecké klima. Je na pracovišti příznivé? Využije navrhovaný výzkum výjimečných výhod plynoucích z tohoto prostředí? Předpokládá projekt, že se bude navrhovaná práce opírat o četnou spolupráci? Získá podporu dalších institucí? Prostředky věnované Národním ústavům zdraví mohou sloužit i k financování nových pracovních míst pro vědce.

Starosti amerického prezidenta s matematikou
Jak vyučovat matematice žáky, kteří budou žít ve světě počítačů a kalkulaček? Úkol zlepšit výuku exaktních předmětů v USA byl součástí volebního programu prezidenta Billa Clintona – sliboval, že do r. 2000 by se měli stát američtí žáci v matematice a v přírodních vědách nejlepšími na světě. Četné americké instituce byly skutečně už od r. 1989 zapojeny do řešení úkolu, jak zahájit zásadní reformu vyučování matematice.

Základní myšlenka se dovolávala zdravého rozumu. Chceme-li pomoci žákům, aby se dokázali vyznat ve světě, který prostupují všudypřítomné počítače, jde v prvé řadě o to, aby se děti naučily novému způsobu uvažování a dál do sebe „nehustily“ jenom celé soubory koncepcí a technik. V základním dokumentu z r. 1989 Národní rada učitelů matematiky snila o učebnách, kde bychom viděli žáky, jak na základě příkladů z každodenního života provádějí měření na skutečných objektech, jak shromažďují informace a popisují jejich charakteristiky, přičemž používají statistiky, jak zkoumají nějakou funkci tím, že studují její graf.

Aby tento postup vešel do praxe, byly v dokumentu, který se měl stát metodologickou příručkou pro všechny školy, vypsány základní znalosti, které by žáci měli zvládnout na různých stupních školní výuky. Od r. 1990 Národní vědecká nadace investovala ročně 25 milionů dolarů na vývoj příslušných pedagogických pomůcek. Od té doby uplynulo sedm let a o správnosti této reformy se začíná pochybovat.

Kalifornie je jedním z prvních amerických států, který se vydal touto cestou, nyní však chce program změnit a vypracovává svůj vlastní seznam požadovaných školních znalostí. Odpor, se kterým se reforma setkala, je značný: vadí nedostatečnost školicích programů pro učitele, nesmírně pomalé vydávání učebnic, které by měly odrážet duch reformy, a nakonec, ale ne na posledním místě, málo pochopení ze strany učitelů a politiků. Jako kdyby si ti, kteří byli zastánci reformy, mysleli, že se prosadí sama od sebe. Jenže se ukazuje, že by si vyžádala hodně námahy a peněz.

Slečno, chcete mít zaručeně chlapečka?
Nechceme přinést zaručený recept na výrobu syna (nebo dcery), ale referovat o výzkumu, který prý takovou radu poskytuje. Zní: Slečny toužící po synovi jako prvním dítěti, pěstujte si zájem o starší, movité (i když už trochu zchátralé) muže. Kdybyste se chtěly stát matkou děvčátka, lovte mezi hravými mladíky.

Vyplývá to z výzkumu badatelů z Liverpoolské univerzity. Prošetřili 301 dvojic ze svého města. Vyšlo jim, že ženy, jejichž partneři jsou starší o pět až patnáct let, měly dvakrát větší pravděpodobnost, že jako první dítě porodí chlapce. Ženy, jejichž partneři byli mladší o rok a více, porodily výrazně častěji děvče. Dr. John Manning soudí, že rozhodující tu není samotný věk, ale společenské postavení mužů. Přirozený výběr preferuje co rodiče synů muže středního věku – mladé ženy jsou přitahovány penězi, postavením...

Důkaz ze života? Američtí prezidenti, což nebyli dozajista žádní mladí chudáci, měli o polovinu víc synů než dcer. A totéž platí o těch mužích v Británii, Německu a Americe, kteří se dostali do encyklopedie Kdo je kdo.

Nerovnoměrnosti v poměru narozených chlapců a děvčat se zjišťují porůznu na světě v různých skupinách obyvatelstva, např. u protestantských kněží nebo zkušebních pilotů.

Vodka versus Rusové
Úděsný vliv alkoholizmu v dnešním Rusku se potvrzuje novým výzkumem londýnských a moskevských lékařů. V letech 1987 – 1994 opravdu drasticky poklesla délka života v Ruské federaci. Rusové umírají nyní o sedm let a Rusky o tři roky dříve než za dob bývalého Sovětského svazu.

Vedoucí výzkumného týmu David A. Leon je přesvědčen, že viníkem je skutečně alkohol. Důvody pro toto tvrzení měl získat analýzou věku, pohlaví a příčin úmrtí. Počet úmrtí na rakovinu zůstává stabilní. V r. 1993 se v Rusku zkonzumovalo 14,5 litru tvrdého alkoholu na jednoho obyvatele. Nejvíce pijí lidé ve věku 20 – 45 let, takže úmrtnost dětí i starých lidí zůstává na stejné úrovni jako dříve.

Projevuje se nárůst nemocí přímo vyvolávaných alkoholem. K smrti otravou alkoholem dochází z 80 % u lidí mladších 45 let. Alkohol ovlivňuje i nárůst úmrtí na úrazy všeho druhu, zabití, vraždy a sebevraždy. V alkoholizmu však nejde hledat hlavního viníka vzrůstu kriminality. Těžko určitelný je vliv úpadku ruského zdravotnictví a přibývání tuberkulózy.

Ohrožují nás požáry v Indonésii?
O současné požáry na tomto souostroví se moc nestaráme, zaregistrujeme snad jen, když tu vinou špatné viditelnosti havaruje letadlo a přijde při tom o život hodně lidí. Jack Rieley z Nottinghamské univerzity se svými kolegy z Británie, Francie a USA dokazuje, že se tyto přírodní katastrofy týkají i nás. Požáry „kdesi“ v Asii by mohly uvolnit do zemské atmosféry za šest měsíců (pokud nespadnou očekávané deště, které však stále nepřicházejí) více oxidu uhličitého než všechny elektrárny a auta západní Evropy během celého roku.

Jack Rieley vypočítal, že v Indonésii se v rašeliništích váže nesmírné množství uhlíku. Takže požáry v Indonésii by mohly přidat do „skleníku“ planety během šesti měsíců na jednu miliardu tun oxidu uhličitého (emise oxidu uhličitého západní Evropy dosahují ročně 900 milionů tun).

Snímky z umělých družic Země naznačují, že na Borneu a na Sumatře zachvátily ohně na jeden milion hektarů rašelinišť. Odborníci očekávají, že vrstva rašeliny se požárem sníží o plný metr. V Indonésii došlo k obdobné ekologické katastrofě už v údobí července 1982 až dubna 1983, tehdy po devět měsíců hořela rašeliniště na ploše půl milionu hektarů.

Letos se prý zdá být jisté, že Země opět posune rekord průměrné teploty naší doby. Měření z prvních devíti měsíců roku naznačují, že na Zemi bude v r. 1997 o 0,38 °C tepleji než v údobí 1961–1990. Téměř s jistotou je prý možné očekávat, že bude překonán teplotní rekord planety z r. 1995. Tvrdí to David Parker z Britského meteorologického úřadu.

Výhledy příštích generací
Prognózy vývoje obyvatelstva v řadě zemí neznějí příliš optimisticky při vstupu do nového století. Např. USA začínají mít starosti s neobyčejně rychle stoupajícím počtem nemocných na cukrovku – v desetiletí 1990 až 2000 by jich mělo přibýt 16 %. Evropa se stane patrně kontinentem starých lidí. Dnes v ní žije 21 % obyvatel starších šedesáti let, v r. 2050 by to mělo být 40 %! V r. 1950 obyvatelé států Evropské unie představovali 12 % lidí celé planety, dnes už je to 7 % a v r. 2050 by to mohla být pouhá 3 %.

Soubory

Článek ve formátu PDF: 1997_V710-712.pdf (206 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky