Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Řeč profesora Krejčího,

přednešená při sjezdu českých přírodozpytců, mathematiků a inženýrů, pěstovatelů a přátel věd.
Publikováno: Vesmír 1, 21, 1871/3
Rubrika: Úvodníky

Velectění pánové!

Převzav čestnou úlohu Vás ve jmenu přípravního výboru pro sjezd českých pěstovatelů a přátel věd přírodních, mathematických a inženýrských, přivítati, vykonávám tuto milou povinnost s obzvláštní radostí, anať vyplněna touha po přátelském styku a rozhovoru se soudruhy po nivách českých rozptýlenými sjezdem tím, nyní uskutečněným, zahájena jest utěšená vzájemnost našich prací a snah jejíž společná páska jest úcta k přírodním vědám vznešeným, odhalujícím nám tajně harmonický ruch věčné přírody, a jejichž zdárným pěstováním doufáme přispěti k zvelebení milé vlasti.

Vítejte nám tedy velectění soudruhové a přátelé a přijmětež co přání žádoucího výsledku našich společných porad srdečné: Na zdar!

Pánové, velenadějným zjevem pro národní naši bytost a pro oprávněnost její, státi se platně činným a tudíž váženým členem ve družstvu osvícených národů, jest ten, že při prvním probuzení ze spánku skoro dvoustaletého, kterýž byl pohříchu nejenom spánkem politickým, nýbrž i děsným omráčením duševním, ti statní mužové, kteří nejdříve procitli, spatřivše kolem sebe nejen cizopásným bejlím pokryté rozvaliny bývalé vzdělanosti a slávy národa svého, nezmalátněli úžasem nad pohromami vytrpěnými, nýbrž nezlomenou staročeskou myslí udatnou jali se bez prodlení na základech nezvrácených budovati stavbu novou, - chrám lidskosti a osvěty.

A hle mezi prvními staviteli pozorovati již hlouček pilností a důmyslem vynikající: Presla, Purkyně, Sedláčka, Vydru, Smetanu, Vácslava Staňka a jiné, připravujících v novém chrámu svatyni věd přírodních a rozdmychujících na oltáři vlasti světlý plápol nauk exaktních, jehož oživující zář nám, svým učňům, tklivou důvěrou k ošetření zanechali.

Nelze věrněji vylíčiti nadšenou obětavost a vznešenou osvícenost oněch mužů než uvedením vlastních slov Svatopluka Presla, kteráž pronesl r. 1837 v předmluvě ke svému velkému nerostopisu, jejž jako jiná svá díla na vlastní náklad bez hledání a očekávání jakéhokoliv hmotného zisku vydal.

Jistý spisovatel, praví náš Svatopluk, "přiměřeně položil, že knihy se vydávají pro zisk z marnivosti, z povinnosti anebo k poučení jiných; já ještě přidávám z lásky, která zase jest buď pouhá k předmětu, o němž se píše, buď také spolu národ a jazyk obsahuje. Povinen jsem vyznati se, že mne toliko láska tak složena byla nejmocnější pohnutkou k vydání toho spisu.

V lásce obsažena jest i snaha, vědu, o nížto se píše, co jen možná přístupnější učiniti, rozšířiti, co nejvíc jí příznivcův a hajitelův získati.

V lásce zavřena jest i povinnost, neboť co milující cítí, čím jeho prsa se nadýmají to povinen i řečí i skutekme dokázati.

Nynějšího času nepřichází národům čest a sláva pouze mnohočíselností a mohutností tělesnou, nýbrž jeden každý povinen jest vynikati osvětou a vzdělaností, kteréž zase nesmějí býti jměním toliko mohovitých a učených, nýbrž po celém národu stejně rozlévati se mají. Slovem, národové povinni jsou, snažiti se, aby člověckými se stali.

Každý člověk tedy, chce-li toho jmena zasloužiti, povinen jest všeliké prostředky vynaložiti, aby k dosažení onoho cíle podle hřivny jemu udělené přispíval. Žádná obě nemá mu býti drahá: jmění, pohodlí a život milerád má nasazovati, sebe zapírati, ousměšky trpělivě snášeti, outrpností hrdě opomítati.

Nyní ale, praví Presl dále, promluvím o tomto nerostopisu, jejž krajanům milým podávám.

Některý snad pomyslil si a řekl, že jest, aspoň pro nynější čas, zbytečný. Takového hlasu nemohl jsem si vážiti, protože jej pronésti mohl toliko jednostranný soudce, který zapomněl, co literatura v sobě obnáší. Ani samotný přírodopis, ani samotna mathematika, historie, krásověda, ani samotné právnictví, básnictví atd. nečiní literaturu, nýbrž všecky vědy vespolek. Hodlají-li Čechoslované založiti literaturu podle stavu, v jakém u jiných národův jest, nesmějí takový zpupný soud pronášeti, nýbrž raději v těch okolnostech, v nichž se nalézají, k pracování povzbuzovati, raditi, napomahati, vydávání knih usnadňovati a vděčně, co se jim s upřímnou myslí podává, přijímati.

Se všemi milovnými národa našeho tou sladkou se však kojím nadějí, že roznícenost pro vzdělání mezi námi již nikdy neuhasne, nýbrž že codenně víc a více šířiti se bude, že hluboké kořeny hnáti, u velikou široko daleko občerstvující korunu se rozkládati, že i nejskvělejší květy a nejlahodnější ovoce přinášeti bude."

Nuže naděje ctihodného patriarchy našeho se vyplnila. Svěží dech nového jitra národního života vane po nivách a sadech, kdekoliv od Šumavy až k Tatrám hlahol českoslovanský se ozývá, roznícenost k drahé vlasti zrodila bujarou samočinnost, vítězný postup v zápasu o práva vlasti sesílil páže bojovníků a upevnil důvěru v konečné vítězství, neb prapor, pod kterým se zápas tento vede, jest starý dávno osvědčený prapor vítězoslavný - jest to prapor osvěty.

Pánové, zplane-li zrak náš při pohledu na přemožené překážky strmé dráhy posud šťastně vykonané, bude, doufám, tím bystřejším pro poznání překážek příštích a radostné ujištění prvního zdaru neopojí příštích a radostné ujištění prvního zdaru neopojí nás, abychom jasně nepoznali, že příkrá ještě a daleká cesta před námi, než dosáhneme cíle: klidného a bezpečného užívání ovoce osvěty.

Jsem tudíž s Vámi daleko od přeceňování výsledků práce posud vykonané, jsme teprva, a to zejmena ve vědách exasktních na počátcích, s útěchou ovšem můžeme říci na šťastně zahájených počátcích. Byly zvláště dvě příčiny, tkeré způsobiloy, že hned na počátku duševního oživení národa našeho na poli přírodovědeckém a vůbec an poli nauk exaktních takových skvělých úspěchů dobyto nebylo, jakých dosáhli na poli jazykozpytu Dobrovský, Jungmann, Šafařík, a na poli historicko-politickém veleduch Palackého.

Jedna z těch příčin jest nesmírná rozsáhlost přírodních a mathematických věd, při nichž přehledné poznání rozmanitých odborů již žádá na sta neunavně činných pracovníků; druhá pak příčina záležela v úplném zanedbání přírodních věd na bývalých gymnasiích a na nedostatečném jich pěstování na universitě a polytechnice.

Všickni z přítomných ctěných přátel, jejichž studijní leta sáhají do druhé čtvrtiny tohoto století, přisvědčí mi, zpomenu-li s politováním na skrovnou vědeckou potravu, která nám tenkráte byla podávána, avšak uznají se mnou ihned povinnost, s díkuplným uznáním tři muže jmenovati, kteří těm, již se k nim s upřímnou snahou přiblížili, laskavě podávali Ariadninu nit při prvním vkročení do labyrintu vědy přírodních, míním profesora Zippe na polytechnice, jenž nám tak ochotně otvíral mineralní poklady českého Musea, profesora Petřinu z university, jenž neucháblou trpělivostí nás uváděl do experimentální fysiky, a profesora Redtenbachra, též z university, jenž laskavou přívětivostí bděl nad našimi prvními pracemi chemickými.

Kdo neměl štěstí, býti v nejbližším styku s těmito šlechetnými a výtečnými muži, ten byl poukázán sám na sebe a přinucen po velkých zacházkách a po nepoměrném namahání vydobýti si to, co tenkráte na vysokých školách západu evropského horlivým učňům hravě se nabízelo, - totiž klíč do svatyně věd přírodních.

Však bylo i mimo kathedry školní horlivých a vlasteneckých mužů, kteří pochopivše vznešený úkol přírodním vědám v životě národním přisouzený, o to usilovali, vědám těmto získati v národě upřímných přátel a pěstovatelů. Vděčně budiž připomenout botanik Opiz, jenž na svých jarních a letních vycházkách provázen mladistvými učni šířil lásku k nauce, kteráž si získala půvabné epitheton "amabilis" vděčně budiž připomenut Amerling, jehož nadšené přednášky v průmyslové škole a později v Budči mnohý trvalý podnět podaly k čilejšímu ruchu přírodovědeckému v kruzích národních.

Byt tedy již povzbuzen smysl pro příjemnost i daleký dosah přírodních věd a rozmnožen jest skrovný druhdy hlouček těch, kteří pěstování jich a rozšiřování po národě život svůj věnovali, když přesídlením českého musea z odlehlého úkrytu do srdce Prahy původní úmysl velkého a osvíceného vlastence českého hraběte Kašpara Sternberka byl uskutečněn, aby se totiž museum stalo středištěm vzdělávacích prostředků k ušlechtění, k osvícení i povznešení národa našeho.

Volnější přístup do síní musejních a jasně poznaná jakož i horlivě plněná úloha kustodů nejenom hromaditi pamětihodnosti ve skříních, nýbrž i zmnohonásobňovati cenu jejich vykládáním významů uložených sbírek obecenstvu poučení hledajícímu, mělo brzo ten blahodárný následek, že se v hojném počtu k společnému poučení v pravidelných schůzích shromažďovali mladší a starší přátelé a pěstovatelé věd přírodních a že jali se zvýšenou snahou vzdělávati u nás ladem posud ležící obory přírodoskumu.

S počátku tohoto utěšeného ruchu přesídlil se Purkyně z Vratislavi do Prahy.

Jakož jej přivítala studující mládež s nadšeným jásotem, tak jej pozdravili srdečnou úctou účastníci prací musejních a přilnuli k němu synovskou náklonností.

Oslavenec náš, se svou stříbrovlasou hlavou a svou bujarou mladistvou myslí stal se vůdcem mladého šiku přírodnického.

Ještě nám všem živě tane v paměti jeho okouzlující přívětivost, jeho vtip, dobrota, jeho zápal pro nejvyšší účely člověčenstva, jeho důmysl a ryzí pravdivost.Snad vyznačím milování a úcty hodnou povahu jeho a jeho mohutný vliv na celý směr českých přátel přírodoskumu, kratčeji a určitěji než vyčtením jeho mnohonásobých prací a podniků, připomenuli nyní již málo známá slova slavného anatoma Hyrtla, jež druhdy před českými svými posluchači pronesl: Vy Čechové máte příčinu býti hrdými na Purkyně, neb mnoho jest lidí, kteří viděli co nikdo po nich neuzřel, avšak co Purkyně jednou viděl, to každý po něm zase spatřil! -

Působení Purkyňovo v kruzích vlasteneckých zobrazeno jest v přírodovědeckém časopisu, Živě, v jejímž pořádání mladší jeho přátelé věrně mu pomahali.

Dovídám se s mnohých stran, jak všeobecně se lituje, že časopis ten mnohoslibný nyní ztenčen jest na pouhý, v neurčitých lhůtách vycházející sborník, avšak buďte ubezpečeni, že se to nestalo z ochablosti spolupracovníků, nýbrž pouze z nedostatku prostředků hmotných, anať mu subvence odňata, bez níž i učetnějších národů nelze vědeckému podniku takového způsobu obstáti. Budeť na Vás, velectění pánové, abyste se uradili o nejpřiměřenější cestě, jak by se ubezpečily periodickým publikacím přírodovědeckým v mateřském jazyku nutné peněžité zálohy.

Obrátím se nyní, velectění pánové, k nejdůležitějšímu pokroku na dráze přírodnického vzdělání a k nejutěšenější naději budoucího jeho zkvétání, obrátím se k nově zavedenému učení přírodnickému na školách středních a rozmnožení jeho na školách vysokých. Jakkoliv veřejná přírodnická musea a činnost horlivých dobrovolníků na poli přírodovědeckém mohutnou může býti podporou při rozšiřování vědomostí o přírodě a jejích zákonech v obecenstvu širším, tak přece nejširší a nejpevnější základ osvěty z těchto vědomostí plynoucí podá školní vychování, obrátí-li zřetel k tomu, aby již v útlé mládeži pěstovala se přirozená touha, seznati předměty a výjevy přírody, aby tyto vědomosti na středních školách se rozmnožovaly a v jasné přehledy seřaďovaly, na vysokých pak školách ve všech směrech dle vědecké výše u vzdělaných národů dosažené se pěstovaly. Co jiného staví malé národy Hollandů, Dánů, Švédů a Norvegů v čelo evropské osvěty, než výborné vychování školní na základě výsledků věd přírodních?

S velkým potěšením mohu tedy sděliti, že od té doby, v níž mateřský náš jazyk dle svého přirozeného práva stal se na občanských školách našich jazykem vyučovacím a nepřirozené poněmčování ustoupiti muselo věcnému učení, mnoho výtečných učitelů národních upřímnou snahou na tom dává si záležeti, aby v útlou mysl mládeže vštípili lásku k přírodě, aby rozum i paměť jich vykládáním přírodnin a pokud možno i zjevů a zákonů přírodních bystřili a mladistvé duše k pojmutí oné velké pravdy připravili, že prává osvěta jest harmonie bohatě rozvinutých citů a myšlenek co obdoba věčné harmonie přírody.

Velký pokrok stal se zavedením reálních škol, kde řada vědecky vzdělaných mužů neunavnou pílí staví na nezvratných zakladech přírodnické indukce věcné vzdělání nastávající generace.

I gymnasia vymknuta jsou uvedením přírodních věd do učebního plánu jejich z bývalé dráhy své jednoměrné i nelze již ani nehorlivějším zastavatelům studií výhradně klasických odepříti uznání té pravdě, že k pravému lidskému vzdělání podstatně náleží i důkladné vzdělání přírodnické.

Vrátím se ještě v tomto rozhovoru k otázce této veledůležité, než spěchaje k mezem oněch pokroků, které v národě našem ve směru přírodnického vzdělání byly vykonány, nebude mi za neskromné vykládáno, pozastavím-li se co člen vědeckého ústavu národního, s obzvláštním pocitem radostného upokojení při české polytechnice. Organisace její vyplnila nejenom mých ctěných kolegů a mou touhu, sloužiti vlasti na poli vědeckém prostřednictvím milého jazyka, nýbrž vykázala i bujaré omladině naší kolbiště k zápasu nejšlechetnějšímu.

Jak neplesati radostí, že nám nyní po staletém utlačení jazyka našeho volno přednášeti o nejvznešenějších otázkách mathematických, o problemech nauk fysikálních a chemických, o mineralogii, geologii, zoologii a botanice, o upotřebení všech těch nauk ve všech oborech technických, a to před posluchačstvem čilým, povinnosti své k vlasti vědomým.

Mohu vysloviti to utěšené ujištění, že studentstvo české jest hodno těch obětí, jež vlast za ně přináší, že již oběti ty zdárného nesou ovoce v netušeném rozvinu průmyslu českého, v jehož nejskvělejších pokrocích mladí čeští technikové osvědčili, co to znamená, býti přírodovědecky vzdělaným na přirozené půdě domácí. Slovanský duch, jehož údělem jest bratrské spolčování, nedal čilé samočinnosti nadějné naši omladiny polytechnické a universitní utkvěti na studiích soukromých a po jednotlivcích oddělených, nýbrž vedl ji k zaražení spolků ne k hospodské zábavě a hřmotné rekrací na západních učilištích tak oblíbené, nýbrž k organisaci spolků vědeckých. České studentstvo university již dávno sloučilo se se studentstvem polytechnickým v znamenitý akademický spolek čtenářský, kterýž má svůj odbor přírodnický a klub přírodovědecký; jiné výborné spolky jsou jednota českých mathematiků a spolek českých mediků na universitě, pak čilý spolek "Isis", zasvěcený vědám chemickým a neunavný spolek inženýrský, pěstující velký obor stavitelství vodního a silničního, oba na polytechnice.

Sám dnešní sjezd náš jest, jak Vám program jeho oznamuje, výsledkem tohoto spolčování, neb výbor přípravní, od něhož pozvání k dnešnímu sjezdu vyšlo, obsahuje mimo profesory vysokých a středních škol i členy všech mathematicko-přírodnických spolků na polytechnice a universitě, zejmena členy spolku "Isis", klubu přírodovědeckého, jednoty českých mathematiků a spolku inženýrského.

Krásná tato vzájemnost university a polytechniky na poli exaktních věd dosvědčuje, jak přirozené a spolu blahodárné bylo by spojení všeho vysokého učení mathematicko-přírodnického v jeden souvislý organický celek.

Než, připomínaje tuto tužbu, přironí se mi mimovolně trpká krůpěj pelyňku do čiše dnešní radosti, neb pražská universita jest posud macechou českému studentstvu.

Daleko jest ode mne, abych neocenil vysokou vědeckou důstojnost oněch mužů kteří výhradně v německém jazyku vědy přírodní a mathematické na universitě naší pěstují, než se žalem a nevolí snáším to s Vámi, drazí přátelé, že posud není nad bílý den jasnější právo Čecha uznáno a provedeno, aby mohl na své universitě, již svým vlastním nákladem vydržuje, pěstovati bez obmezení každou vědu, již potřebuje pro svou duševní potravu. Nikdy jsem tomu neuvěřil, že by výrok, jakoby věda a zejmena věda přírodní bylo privilejem toho kterého národa a jazyka, mohl vyjíti z úst muže vědeckého a osvíceného, výmysl takový splodí se jen v mozku zaujatém vášní surové vládychtivosti.

Což není věda divoplodná bylina, která na každé nové půdě a v každém novém výkonu tím krásnější květ a tím líbeznější ovoce vydává? Což není věda poslice míru, mluvící všemi jazyky, která na své pouti mezinárodní stejnou štědrostí všem, kdo darů jejích žádostivi, dary ty nabízí, aniž by poklad svůj kdysi vyčerpala?

Nuže, jelikož stojíme, žádajíce na universitě pražské s německými krajany svými stejných výhod a zejmena stejnou možnost k neobmezenému pěstování přírodních věd, na nezvratné půdě svého práva, pevně doufejme, že v nejkratší době povaleno bude šeredné oplotění, které vědě v rouše českém zabraňuje přístup do vlastního domu jejího.

Jak jste, velectění pánové, ze zběžného tohoto náčrtku, jímž jsem světlé a temné fáse našeho přírodovědeckého postupu naznačil, poznali, bylo rozmnožení pracovníků a všestranné nabývání vědomostí přírodních výsledkem posavadní práce.

Přicházím nyní k účelům této práce a k uvážení prostředků, jak by tyto účely snadněji a rychleji mohly býti dosaženy.

Účelem člověka na zemi a tudíž i nejpěknějšího výkonu jeho, pracování vědeckého, není pouhé vědění.

Ačkoliv věda zbuzuje nejjemnější síly lidského ducha a ačkoliv již sama o sobě odměňuje své pěstovatele nejčistější radostí, nevyplnilo by přece pouhé hromadění sebe rozmanitějších a podrobnějších vědomostí bytost lidskou.

Taktéž by se minul cíle ryzí lidskosti, kdo by pěstoval vědu za účelem bezprostředního zisku; anoť nad to povědomo, že v tisícerých případech mýlí se ten, kdo míní, že se věda ihned hmotně vyplácí. Hmotný zisk jak pro jednotlivce tak pro celé třídy společenstva na stromu vědeckém jak ovoce, které zponenáhla a nepozorovaně uzrává, a samoděk pěstovateli padá do klínu, ač z jeho užívání nezřídka teprva potomstvo se těšívá. Tedy ani pouhé hromadění vědomostí ani naděje nějakého prospěchu neupokojí muže vědeckého, jej upokojí, jak se na muže sluší, jen čin - a ten čin záleží v rozmnožení vědy nebo v upotřebení jejím pro účely lidské společnosti.

Na neustálém odkrývání nových oborů věd a na neustálém jejich rozšiřování spočívá ona mohútná duševní převaha plemena arského nad plemeny jinými, kteráž mu ujistila vládu nad zeměkoulí, a národy tím bezpečněji ujišťují svou bytost a platnost, čím většího účastenství mají v pokrocích vědeckých. Rozmnožování věd jest tudíž podstatnou výminkou každého zdravého národního života a jen ten jednotlivec v národu vyplňuje za sebe a své spoluobčany nejdůležitější část úlohy národní a lidské, kdo přispivá k rozmnožování zkušeností vědeckých.

V tom smyslu poňato jest přírodovědecké proskoumání Čech, ze středu Musea českého podniknuté, co úloha národní, aby byť i skrovným přispěním k vědomostem vzdělané Evropy, předc jsme se osvědčili co spolupracovníci i na povšechném pokroku přírodovědeckém, kdežto o spolupůsobení Čechoslovanů na ruchu v jiných oborech vědeckých již od statečných sil vlasteneckých jest postaráno.

Než nejenom množení věd přírodních, nýbrž i důmyslné přenášení výsledků jejich do života pospolitého jest naší národní úlohou, anoť od toho upotřebení závisí blahobyt a hmotná síla národa.

Věhlasní vůdcové političti národa našeho poznali proto záhy, že jeden z předních požadavků sebezachování národa našeho jest vědecké a zejmena přírodovědecké vzdělání, i jest jedna z nedůtklivějších pohnútek k vytrvalému boji za právo sebeurčení a našeho národa, aby mohl ze svých hmotných prostředků zříditi vzdělávací ústavy takového druhu, a opatřiti je vědeckými pomůckami toho způsobu, jakými se honosí národové nejpokročilejší.

Šiky na české polytechnice a budoucí české universitě vzdělané, rozdělivše se do všech odborů vědecké a praktické práce, již budou vykonávati ve prospěch vlasti, pod jejím velením, jejím nákladem, množíce vědomosti, zdokonalujíce průmysl, zakládajíce blahobyt, ubezpečujíce lahodu života a upravujíce politický a socialní vývin národa, budou naše voje, jimž svěříme hájení naší bytosti a samostatnosti národní.

K dosažení takovýchto záměrů jest i ovšem zapotřebí rozsáhlejších příprav.

Jedna z nejpřednějších jest zřízení ústavů, v nichž by kandidati profesur přírodoskumu řádně a důkladně byli připravováni a cvičeni. největší horlivost a nejupřímnější snaha mnohého kandidata přichází na zmar jedině za tou příčinou, že mu nebyly přístupny učiněny učební prostředky a že mu scházel upřímný rádce, jenž by aspoň na počátku nastoupené dráhy jemu stál po boku.

Ústavy takové pro vzdělání budoucích učitelů přírodoskumu, míním zde všechny jeho odbory, musí zásobeny býti nejenom všemi účebními prostředky přírodními, mechanickými a literárními, jichž zapotřebí k důkladnému poznání základů vědeckých, nýbrž musí býti také tak spravovány, aby v nich nalezli nadaní kandidati příležitost k poznání method vědeckých samostatných prací a aby tam nalezli podnětu k plodné samočinnosti.

Dle mého soukromého mínění dal by se tento veledůležitý účel dosáhnouti spojením všech mathematických, fysikalních, chemických a přírodopisných stolic vysokých škol českých v jeden ústav, na němž by pak zřízeno bylo pro kandidaty mathematicko-přírodních věd zvláštní, vydatnými stipendiemi opatřené učiliště a cvičiště, aby příště nižádný schopný mladík pro nedostatek vědeckých pomůcek a příležitosti vzdělávací od dráhy přírodoskumné nebyl odstrašen. Blahodárný účinek takového ústavu jevil by se brzo povznešením celého středního školství českého, jehož nejhlavnější pokrok závisí od důkladného, opravdového a všestranného pěstování přírodních věd.

Druhá neméně důležitá potřeba jest upravení přírodovědeckého učení na středních školách.

Co se týká realních škol, kteréž již svými základy spočívají na mathematicko-přírodních vědách, jest v nich jenom jiného rozdělení učební látky a zejmena však na mnohých z nich hojnějších učebních prostředků zapotřebí, aby účeli svému vyhověly, i není zde na místě, abych se do podrobností, té věci se týkajících, pouštěl. Tím žádoucněji jest však upravení přírodo-vědeckého vyučování na gymnasiích.

Nechci straniti v boji mezi směrem tak zvaným humaním a realním tomuto poslednímu, poněvadž jsem přesvědčen, že na školách našich oba směry mají býti v rovnováze, však nebude snad nemístné, když vůči úsilí jinak ctihodných mužů, kteří hlavně v pěstování latiny a řečtiny zvelebení našich gymnasií spatřují, opíraje se o slavnou autoritu Helmholtze, v souhlasu s Vámi pánové vyslovím, že takový jednostranný směr nebyl by národu našemu prospěšným, nýbrž že by k velké škodě jeho zanedbal pěstování jedněch z těch nejpěknějších vloh mládeže naší rozhodných to vloh k přírodním vědám.

Nebudu ani vyličovati proud velké evropské kultury, která svou mohutnou sílu hlavně z přírodních věd čerpá, aniž nebudu vypočítávati případy, v nichž by i sám jurista a theolog těžce mohl pohřešovati úplný nedůstatek přírodnického vzdělání, chci jen ze stanoviště pedagogického ukázati, jak by jednostranný směr filologický nikterak nepodporoval naděje, jež klademe v statečnost naší národní mládeže.

Pravidla gramatiky ustanoveny lidskou vůlí, byť i ne vidomělým úmyslem a dle napřed rozmyšleného plánu, a byť i důmysl vědy filologické ukázal, jaký běh zponenáhlý vývin těch pravidel měl, objevují se přece učňovi co zákony, jež cizí autorita vyslovila.

Gramatická pravidla, na nichž se mladistvý rozum žáka má brousiti, mají obyčejně dlouhé přívěsky výminek a nepodporují tedy logiku nezvratné důslednosti, jejíž účinek na mladistvou mysl pro celý směr života může býti rozhodujícím.

Ve filologických studiích, v nichž jest mnoho stránek, jichž pojmutí závisí na esthetickém citu nebo na instinktivním vniknutí do ducha jazyka, musí i nejlepší učitel žáka odkazovati na autority, pročež by při jednosměrném takovém postupu žák navykl spoléhati se více na autority, než na vlastní svůj úsudek.

Směr takový jednostranný jest však nejen pro vývin vědecký, než i pro duševní vývin jednotlivce škodlivý.

Nejlepší protiváha proti takové jednostrannosti jest studium mathematiky, neb v něm nemá nic platnost, než bezvymíněná pravidla logiky a žádná autorita nemá vrch nad autoritou vlastního rozumu.

Vůči přírodě nelze pochybovati, že jsou výjevy její výsledkem nepřetržité zákonitosti, a každý kdo přírodním vědám se věnuje, uvazuje se tedy v úlohu tak dlouho pracovati, pokud se nedopátrá bezvýminečného zákona přírodního.

Tuhá tato práce uvědomělé logiky vyžaduje velkou vytrvalost a ne menší opatrnost, onať má však tu výhodu, že nikde neoprávněný skok v myšlení tak brzo se neodkryje jako při práci takové, a že nikde badatel nedochází takové odměny jako při ní, octne-li se konečně před ním nové netušené a nepopíratelné faktum.

Ukázal-li jsem tedy, že přísná methoda přírodních věd mnohem jistěji vede k samostatnosti duševní, milerád přiznávám studiím klasickým důležitost, kterou mají pro pěstování ideálního směru lidského ducha. Vznešené doklady bohaté a krásné literatury klasické k starým, nikdy nehynoucím ideálům člověčenstva, ideálům to svobody, krásy a ctnosti, jsou tak nutným doplňkem všestranného vzdělání mládeže naší národní, jako jest nutná pevná půda exaktních nauk pro základ jejich vědomostí.

Ne tedy protiva, nýbrž souhlas přírodních a klasických studií tanouti nám bude na mysli, až přikročíme k rokování o otázce, jak by mělo býti vyučování přírodním vědám na středních školách upraveno a rozmnoženo.

Nuže, velectění pánové, přistupmež již se živě uvědomělým úmyslem k přátelským našim poradám, abychom každou naší snahou a prací přispěli k zvelebení vlasti na dráze pokroku vědeckého, jsouce proniknuti tím přesvědčením, že věda a zejmena věda přírodní uvede ji do přístavu trvalého blaha, kam všichni vzdělaní národové touží, do přístavu bratrství národů.

Diskuse

Žádné příspěvky