Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Proměny ekosystémů a společnost

Publikováno: Vesmír 92, 424, 2013/7
Obor: Ekologie

Služby ekosystémů, tedy výsledek různých přírodních procesů, z kterých mají lidé hmotný i nehmotný prospěch, získávají v poslední době rostoucí pozornost v ochraně přírody a udržitelném rozvoji lidské společnosti (Vesmír 87, 26, 2008/1). Zejména vůči problémům globálního měřítka, jako jsou klimatické změny, degradace půdy či úbytek biodiverzity, jsou služby přírody zvláště zranitelné. Lidská společnost je přitom se stavem přírody neoddělitelně svázána. V současnosti se již neoddělují ekosystémy od společenských systémů, ale pojímají se jako spojené nádoby. Ekosystém si přitom nemusíme představovat příliš abstraktně. Je to prostředí, v němž žijeme – krásná příroda pro rekreaci či nezbytný zdroj potravy a vody.

Lekce z minulosti a současnosti

Zánik civilizací a migrace se často dávají do souvislosti s klimatickými výkyvy. Této problematice se dostává poměrně velké pozornosti, včetně diskusí o podílu klimatických a dalších změn na vymizení mnohdy rozvinutých společností. Jedním z příkladů jsou civilizace amerického jihozápadu.

Vzkvétající kultura starověkých pueblanů v oblasti „čtyř rohů“ (průsečíku hranic Arizony, Utahu, Colorada a Nového Mexika) se dala na ústup v 13. století a zůstala po ní pouze torza puebel (obr. 2). Opuštění puebel se často vztahuje ke klimatickému výkyvu, který mohl působit jako jeden z faktorů zániku osídlení a migrace obyvatel amerického jihozápadu. Klimatický výkyv se projevoval suchým obdobím, kdy zemědělství pueblanů nestačilo pokrýt prudký růst populace. Kultury pueblanů zřejmě musely čelit také expanzi okolních národů, stejně jako vyčerpání ekosystémových služeb (nedostatku vody a dřeva, půdní erozi).

Otázkou zůstává, zda kolaps prostředí předchází pád společnosti, či je pouze jedním z průvodních jevů. Zatímco v minulosti se dostatečné důkazy mnohdy hledají těžko, příčiny některých současných kolapsů jsou jednoznačné. Příkladem je Aralské jezero: za nedávným rozsáhlým vysycháním jednoho z největších jezer světa stojí intenzivní zásah do vodního režimu. Z Amudarji a Syrdarji byla odebírána voda k zavlažování zemědělské půdy, určené pro pěstování bavlny. Do jezera jí proto přiteče jen zlomek oproti stavu před zásahem člověka, z jezera se však vlivem horkého podnebí intenzivně vypařuje. Aralské jezero tak vysychá a na místech někdejší hladiny jsou dnes solné pláně. Následky pro společnost jsou závažné – větrem se šíří sůl, která znehodnocuje okolní ekosystém a ovlivňuje zdraví lidí. Dřívější rybolov připomínají jen torza lodí, částečně pohřbená v písku někdejších přístavů (obr. 3; podrobněji též Vesmír 90, 82, 2011/2; 90, 148, 2011/3 a 90, 220, 2011/4).

Životadárná voda

Změny ve využívání půdy a klimatické změny ovlivňují zásoby vody. Zvýšené nároky na vodu vedou k ještě větším tlakům na sladkovodní zdroje (Vesmír 92, 398, 2013/7). Říční
nivy patří mezi nejproduktivnější a nejrozmanitější, zároveň však mezi nejohroženější ekosystémy na planetě. Protože lidstvu poskytují pestrou škálu služeb (tlumení záplav, úrodnou půdu, čistou vodu), jejich narušení úpravou koryta nebo změnou průtoku je úzce spojeno s rychlým poklesem biodiverzity, a tím i hodnoty nivy. Nikoliv náhodou osidlovaly rané civilizace právě úrodné záplavové oblasti a využívaly mnoha jejich výhod. Naprostá většina (90 %) evropských říčních niv je přetvořena. Řeka Tagliamento v severovýchodní Itálii je poslední alpskou řekou, která si ve vysoké míře uchovává přirozený stav (obr. 4). V poslední době se tu však stále více projevují dopady globální změny, zejména se snižuje průtok v letním období.

Na opačném konci Evropy se nachází největší evropský pevninský ledovec Jostedalsbreen. Má rozlohu úctyhodných 487 km2 a s dvaadvaceti výběžky a jazyky je opravdovým králem značné části Norska. Nejznámějším jihovýchodním vyslancem je Nigardsbreen (obr. 1), který ročně přiláká víc než 30 000 turistů. V posledních letech však celý ledovcový komplex začíná tát. Od roku 1982, kdy se odtávání začalo sledovat, ztratila velká část ledových jazyků na objemu a na některých místech ledovec ustoupil až o 200 metrů. Proto byl zařazen mezi nejzranitelnější v Norsku. Odtávání ledovců může způsobit problémy v zásobování vodou, omezit výrobu elektřiny či snížit přitažlivost oblasti pro turistiku.

Ostnaté ploty v jižní Africe

Jižní Afrika patří z hlediska biodiverzity k nejbohatším místům na Zemi. Křovinatá vegetace Jihoafrické republiky je ceněna pro svou rozmanitost a endemismus (21 % rostlinných druhů je endemických). Zatímco kulturní bariéry se pomalu boří, krajina zůstává rozdělena ploty ohraničujícími pastviny, pštrosí farmy či soukromé rezervace. Ploty lemující rozsáhlé oblasti mají zamezit volnému pohybu hospodářských i divokých zvířat. Portulacaria afra je hlavní rostlinou v tomto biomu. Zachycuje neobyčejně vysoké množství uhlíku. Nadměrné spásání vegetaci poškozuje, čímž se snižuje schopnost ekosystému vázat uhlík, zadržovat vodu a naopak podporuje šíření invazních druhů. Několik projektů se pro místní zemědělce snaží rozvíjet finanční programy tzv. plateb za ekosystémové služby, které pak napomáhají obnově biomu.

Specifickým příkladem narušení křehkých ekosystémů je zavádění pštrosích farem, jako je tomu v regionu Malého Karoo v západním Kapsku, krajině osídlené nejenom pštrosími farmami, ale i zemědělskými usedlostmi a vinicemi. Využívání této zranitelné přírody lidmi způsobilo pokles hodnoty ekosystémových služeb o 18 % z hlediska dostupnosti vody a až o 44 % z hlediska míry eroze ve srovnání s přírodním stavem. Významný podíl na zemědělské produkci mají právě pštrosí farmy, které se zde zaváděly v 18. století (obr. 7). Pokles poptávky po pštrosích perech na počátku 20. století byl postupně nahrazen zájmem o chutné pštrosí maso a v současnosti i o rekreační využití pštrosích farem (např. jejich prohlídky či jízda na pštrosech). Odhaduje se, že počet pštrosů v současnosti přesahuje kapacitu místních ekosystémů zhruba pětinásobně. Pštrosi přispívají k půdní erozi a jsou plně závislí na krmivech, což také zvyšuje celkovou lidskou stopu v této oblasti.

Poklad na jezeře Phewa

Pokhara je druhé největší město Nepálu. Je oblíbeným turistickým cílem především díky přilehlému jezeru Phewa. Živobytí místních komunit je závislé na ekosystémových službách, které jezero poskytuje; klíčový je zejména turismus a rybářství (obr. 6). V šedesátých letech minulého století drasticky ubylo ryb v důsledku nadměrného rybaření. To velmi nepříznivě zasáhlo zejména nejchudší vesnice. V odezvu na tuto situaci změnili rybáři přístup k cennému přírodnímu kapitálu jezera a prosazují podílovou správu přírodních zdrojů a ekosystémových služeb. Rybářské rodiny mohly získat půjčku na drobný chov ryb, což přispělo k udržitelnému rybaření. Příběh jezera Phewa ilustruje propojenost a zranitelnost sociálně-ekologických systémů, které jsou ovlivňovány aktivitami člověka. Ukazuje se, že jediným možným přístupem souběžného zajištění živobytí, ochrany přírody a rekreace je adaptivní správa zapojující všechny ovlivněné komunity.

Dodův ostrov

Klimatické změny a šíření nepůvodních invazních druhů jsou nejpalčivější problémy křehkých ostrovních systémů, jakým je Mauricius. Kvůli zajištění živobytí na odlehlém místě přetvářejí obyvatelé ostrova okolní přírodu ve svůj prospěch a musí volit mezi ekonomickým rozvojem a ochranou ekosystémů. Integrita a unikátnost mauricijské přírody byla od 15. století systematicky ovlivňována růstem lidské populace, rozvojem zemědělství a infrastruktury nebo zavlečením nepůvodních druhů. Příkladem je vyhubení dronte mauricijského (Raphus cucullatus), přezdívaného též dodo či blboun nejapný. Nikoliv náhodou se polovina ze 724 dokumentovaných vyhynutí odehrála na ostrovech. Dnes Mauricius z poloviny pokrývá zemědělská půda a důraz na ekonomický rozvoj se souvisejícími důsledky je patrný (Vesmír 92, 102, 2013/2). Pozůstatek původních, ekologicky vysoce hodnotných ekosystémů chrání národní park Black River Gorges na zhruba 2 % rozlohy ostrova (obr. 8). Kromě ekologické hodnoty je park výjimečný i tím, že patří mezi nejúspěšnější a finančně nejefektivnější národní parky na světě.

Tradiční kulturní krajina

K často opomíjené kategorii služeb přírody patří služby kulturní, které zahrnují například krajinnou estetiku, kulturní dědictví, rekreaci či duchovní význam. Národní park Lake District je jednou z nejbohatších kulturních krajin v Anglii (obr. 5). K tradičním metodám obhospodařování území patří již po staletí pastva, která se významně podílí na podobě krajiny.

Většina půdy národního parku je v soukromém vlastnictví, pouze zhruba 4 % patří správě národního parku. Vlastníci půdy jsou si vědomi vysoké estetické hodnoty krajiny a jsou zapojeni do četných zemědělsko-environmentálních programů, jejichž cílem je podpora tradičních zemědělských odvětví a zachování kulturní hodnoty krajiny. Tyto programy představují významný nástroj z hlediska ochrany a péče o ekosystémové služby, neboť poskytují finanční pobídky pro farmáře, kteří na svých pozemcích mohou hospodařit bez nadměrného tlaku na půdu.

Zajištění pestré škály ekosystémových služeb v této oblasti (dodávky čisté vody, potravinová bezpečnost, biologická rozmanitost, rekreace, ukládání uhlíku v četných rašeliništích) se v souvislosti s klimatickými změnami a z nich plynoucího tlaku na využívání půdy jeví jako zásadní. Významné je také z hlediska cestovního ruchu, který je závislý na kvalitním životním prostředí a bohatství přírodních zdrojů.

Soubory

článek ve formátu pdf: 201307_424-428.pdf (694 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky