Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Prof. RNDr. Otakar Matoušek

Publikováno: Vesmír 73, 164, 1994/3
Obor: Biografie

Ve Švédsku zemřel 4. 1. 1994, krátce před svými nedožitými pětadevadesátinami, profesor Otakar Matoušek, který měl blízko jak k vědě, tak k rozhlasu i Vesmíru. Prožil dlouhý život: za dětství sedával u stolu s petrolejovou lampou, pouze slýchával o možnosti letadel těžších než vzduch, atom v podobě jakési kuličky se ještě neproměňoval ve stovky elementárních částic a o rozhlasu nebylo slechu.

Narodil se v minulém století, 14. ledna 1899 v Praze. Maturoval v krušném válečném roce hladu a bídy 1917. Váhal mezi přírodními vědami, filozofií, popularizováním vědy, pedagogikou a medicínou. Na tu nebyly peníze a tak na Karlově univerzitě studoval přírodní vědy. Poznal pařížskou Sorbonu i anglické Cambridge a Oxford. Vědeckou práci začínal jako asistent na geologii, první tištěnou průkopnickou práci věnoval geologii Měsíce.

Roku 1923 se podílel na obnovení přírodovědeckého časopisu Vesmír, jehož redaktorem pak byl až do r. 1950. V Matouškově Vesmíru začínala publikovat celá jedna generace našich přírodovědců.

Po dlouhodobém stipendijním pobytu v Americe zastavila hospodářská krize na pět let jmenování vysokoškolských profesorů a tak hledal obživu v Československém rozhlasu, který se tehdy formoval z původního Radiojournalu. V letech 1931 - 1939 pracoval jako první ředitel přednáškového a vzdělávacího programu. Proslulý byl tehdy jeho seriál pořadů Svět v přerodu i mezinárodní vánoční poselství lidem dobré vůle, kdy např. Karel Čapek na rozhlasových vlnách Prahy zdravil Rabíndranátha Thákura a František Křižík Alberta Einsteina. Po Mnichovu byl z funkce propuštěn a posléze za okupace musil z rozhlasu odejít.

Během 2. světové války pracoval v továrně v Chotěboři. Za květnového povstání r. 1945 jej Česká národní rada pověřuje řízením Čs. rozhlasu. Pak ale odchází za svým posláním na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, aby působil jako profesor metodiky a dějin přírodních věd. Odtud ho však vyhání únor 1948, a nakonec mu možnost bádat poskytla Československá akademie věd na pracovišti věnujícím se studiu a dílu Jana Evangelisty Purkyně.

Oblíbené byly jeho knížky Člověk kritizuje přírodu i Lékaři a přírodovědci doby Purkyňovy.

V jeho bytě se dlouhá desetiletí scházeli u Purkyňova samovaru mladí lidé, hovořili o studiu, vědě, kultuře a zájmech mladého pokolení. Prošlo tu nemálo významných vědců. Pro celou jednu generaci se stal profesor Matoušek pojmem díky svým lesním školám, průkopnickým a vyhledávaným, kdy v červnu získávali vysokoškoláci pod stany v přírodě praktické dovednosti i teoretické znalosti z geologie, geomorfologie a botaniky. Čtyřikrát za svého života tento český přírodovědec, historik a popularizátor vědy změnil své pracovní zaměření. Po celý život ho však nikdy neopustila přívětivost a pozornost vůči mladým lidem. I proto mohl zůstat mladý až do svých téměř pětadevadesáti let.

Z Matouškova deníku

Moji předkové byli chalupníci, z otcovy strany na Mladovožicku, z matčiny v okolí Živohoště a na Sedlčansku. Přivydělávali si, někdy havířstvím, cestářstvím, zednictvím, více nebo méně. Když se vypracovali, muselo se pak všechno dělit třeba mezi čtrnáct dětí...

Z matčiny strany jsem získal, myslím, nejvíc sečtělost, IQ, z otcovy organizační schopnost, systematičnost. Z odstupu mi imponuje tatínek. Ve třinácti zcela osiřel, dochodil měšťanku a pak ho poslali, jak bylo na Táborsku dost časté, do Vídně učit se řemeslu. Neuměl ani slova německy, ale vypracoval se tvrdě; v patnácti letech brali do sanity, přihlásil se a zůstal, dokud nemohl přejít do civilu jako nejmenší úředníček do Finanční prokuratury v Praze. Zorganizoval lístkovou kartotéku

Diskuse

Žádné příspěvky