mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024

Aktuální číslo:

2024/3

Téma měsíce:

Elektromobilita

Obálka čísla

Proč brankáři skáčou a ženy mají knoflíky vlevo

čili O společenském optimu
 |  4. 12. 2008
 |  Vesmír 87, 860, 2008/12

Představte si, že jste brankářem a čelíte penaltě během některého z nejvyšších světových šampionátů v kopané. Asi je zbytečné připomínat, že při průměrném počtu 2,5 gólu na zápas penalty často rozhodují hru a že jste na svém dobrém výkonu i značně finančně zainteresováni. Kvůli malé vzdálenosti pokutové značky od branky a notné rychlosti míče (po kopu dosáhne branky za 200 až 300 milisekund) existuje pravidlo, že chcete-li chytit míč mířící k tyčím, musíte skočit zhruba ve stejném okamžiku, kdy protihráč do míče kopne. 1)

Nash by při penaltě neskákal

Je pro vás proto nanejvýše důležité znát pravděpodobnost chycení míče, skočíte-li doprava, doleva, či zůstanete ve středu branky (obzvláště pohybuje-li se úspěšnost brankářů při chycení penalty kolem pouhých 12–16 %). Na základě odehraných zápasů v nejvyšších fotbalových soutěžích lze vyvodit tabulku specifických pravděpodobností – počet chycených míčů k počtu kopnutých v konkrétních místech branky (obrázek tab. I.).

Jak patrno, zdaleka nejvyšší šanci chytit penaltu mířící kamkoliv získáte tehdy, jestliže při penaltě setrváte ve středu branky. Z výsledků můžeme tedy odvodit, že setrvání ve středu branky je jazykem teorie her Nashova rovnováha, vede k dosažení nejlepšího možného výsledku, ať se protihráč zachová jakkoliv. 2) Z analýzy 286 penaltových střel v daných soutěžích bylo však zjištěno, že pravděpodobnostní rozdělení pohybu brankáře je paradoxně od středu branky vychýleno. 3) Čili v drtivé většině případů (93,7 %) brankáři skočí doprava či doleva (například doleva skočili při 141. střele (49,3 % případů) a chytili 20 míčů, což znamená 14,2% úspěšnost skoku vlevo, tab. II). Říká-li empirická pravidelnost respektive Nashova rovnováha, že stát ve středu je jednoznačně nejlepší, proč potom brankáři skáčou?

Nedělejte nic, když chcete dělat něco

Z dat lehce viditelné nutkání skákat je v brankářích jednak pěstováno během let tréninků, při kterých trenéři jen málokdy oceňují prosté stání uprostřed branky, ale je zejména očekávanou normou. Z ní je odvozena psychologická pravidelnost, kterou popsali D. Kahneman a A. Tversky (viz M. Skořepa, Vesmír 81, 212, 2002/481, 272, 2002/5). Ti tvrdí, že je-li obecně očekáváno nějaké konání, je pro člověka emocionálně mnohem horší negativní výsledek coby důsledek nečinnosti než coby důsledek činnosti, byť chybné. 4)

Ve světle této teorie je již motivace brankáře pochopitelná: i když penaltu nechytil, svým skokem udělal to nejlepší, co umí, a je jen smolnou náhodou, že míč směřoval jinam či byl zcela nechytitelný. Kdyby pouze stál ve středu branky a míč pustil, vypadal by, jako by pro chycení penalty neudělal vůbec nic. Jak vidno, i v značně soupeřivém prostředí s obrovskou motivací chovat se optimálně nejednají lidé dle doporučení teorie her, ale jsou ve vleku psychologických předpojatostí.

Zapínání knoflíků…

Neefektivní skákání brankářů má pro společnost ty nejmenší následky, nicméně je názorným příkladem časté situace, kdy lze určitou činnost objektivně označit za optimální, tedy by se jí racionálně uvažující jedinec měl řídit, avšak zároveň existuje sociální norma nebo pocit preferující jiné chování.

A sociální normou nemusí být hluboce promýšlené morální zásady, zpravidla jsou to maličkosti, dle nichž se bezděky chováme či je preferujeme, aniž o nich přemýšlíme. Například proč má dámské oblečení podle normy knoflíky vlevo a dírky vpravo, zatímco pánské oblečení to má naopak? Původ rozdílného zapínání je historický. V 17. století, v němž se knoflíky poprvé rozšířily, zapínaly dámám oblečení služky, a protože byly obvykle pravoruké, bylo užitečnější zapínání zleva. Muži se oblékali sami, a měli tedy košile s knoflíky vpravo. Původní důvod už dávno vymizel, tradice opačného zapínání však přetrvává. 5)

…a společenská optimálnost

Naštěstí ani mechanizmus zapínání knoflíků nemá dalekosáhlý dopad na naše životy. Negativní účinky rutin a užívání více psychologického než racionálního přístupu k problému ale vyvstávají v oblastech, jež jsou nové, a především v těch, v nichž se za chybné rozhodování neplatí, tedy kde chybné názory neznamenají pro své nositele žádné náklady.

Na základě svých pocitů si myslíte, že se Slunce otáčí kolem Země (stejně jako 10–20 % obyvatel rozvinutých zemí) nebo že městské silnice mají být bezplatné (s intuicí „přece byly bezplatné vždy“) a poplatek za vjezd do města by byl pouhým převodem vašich peněz marnotratným radním. Bude vás to něco stát? Patrně ne, budete na tom podobně jako člověk, jenž ví, že se Země otáčí kolem Slunce. Stejně tak budete sedět každé ráno v dopravní zácpě na bezplatném městském okruhu a vypouštět na ostatní řidiče emočně podbarvená slova o jejich nerozumu vyjet, i když vědí, že tím přispějí ke vzniku kolapsu. Budete tam spolu s ekonomem, jenž zná způsob, jak jakoukoliv opakující se dopravní zácpu odstranit – „převyšuje-li poptávka nabídku, zvyš cenu“ (pohyb cen je jediným dlouhodobě udržitelným mechanizmem jak vyřešit rozdělení statků, které jsou vzácné). Zvolit tento jednoduchý mechanizmus však – bohužel – neodpovídá intuici ani nepřináší lidem pozitivní pocity (viz též Vesmír 87, 86, 2008/2).

Chvála racionální analýzy

Po brankářích, zapínání šatů a vědecké gramotnosti jsme dospěli k jedné z nejplodnějších oblastí pro rozhodování dle nepromyšlených rutin a pocitů, tedy k politice. Volební hlas jednotlivce de facto nic neznamená a zároveň neexistuje téměř žádná zpětná vazba mezi rozhodováním jednotlivce a společenskými náklady vzniklými rozhodnutími, která jednotlivec pomůže svým hlasem prosadit či udržet (kupříkladu ony bezplatné silnice v centrech měst, původně stavěných na zátěž dopravy koňskými povozy). Neexistuje proto žádná systematická síla, která by chybné názory efektivně vyloučila, a lidé získávají politické přesvědčení často jakkoliv jinak než racionální úvahou.

Brayn Caplan, profesor ekonomie na Univerzitě George Masona ve virginském Fairfaxu, říká: I když má občan zcela chybná politická přesvědčení, je pro něj jejich cena natolik nízká, že bude tyto přitažlivé názory „nakupovat“ ve velkém. 6) V mnoha celospolečenských tématech je racionální analýza (teorie her) nezbytná. Jestliže chybí a rozhodnutí jsou činěna na základě pocitů a nepromyšlených tradic, začíná být záležitost nebezpečná.

Poznámky

1) Byly zkoumány vědomé i nevědomé strategie brankářů i hráčů při penaltách (kupř. Masters S. W., van der Kamp J., Jackson R. C.: Imperceptibly off-center: Goalkeepers influence penalty-kick direction in soccer, Psychological Science 18, 222–223, 2007/3), nejlepším předpokladem však zůstává, že oba se rozhodují simultánně a oba čelí stejné nejistotě ohledně chování protihráče.
2) Problém je pochopitelně mnohem složitější, jelikož optimálnost současného brankářova chování vyvozujeme z minulého chování hráčů. Lze však usuzovat, že kdyby brankáři změnili své chování, změní v budoucnu své chování i hráči, a pak by nastala Nashova rovnováha při smíšené strategii.
3) Bar-Eli M., Azar O. H., Ritov I., Keidar-Levin Y., Schein G.: Action bias among elite soccer goalkeepers: The case of penalty kicks, Journal of Economic Psychology 28, 606–621, 2007/5. Problém optimální strategie hráčů kopané byl diskutován i v dalších článcích, viz kupř. Chiappori P., Levitt S., Groseclose T.: Testing mixed-strategy equilibria when players are heterogeneous: The case of penalty kicks in soccer, The American Economic Review 92, 1138–1151, 2002/4.
4) Anderson C. J.: The psychology of doing nothing: Forms of decision avoidance result from reason and emotion, Psychological Bulletin 129, 139–167, 2003. Tento silný psychologický sklon podporují i neurovědní studie, např. Lohrenz T., McCabe K., Camerer C. F., Montague P. R.: Neural signature of fictive learning signals in a sequential investment task, Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America 104, 9493–9498, 2007. Jelikož jde o univerzální lidskou předpojatost, v některých situacích je neadekvátní, což lze charakterizovat pomocí sylogizmu „něco je třeba udělat, toto je něco, proto je třeba to udělat“ (srovnej s „všichni psi mají čtyři nohy, moje kočka má čtyři nohy, proto má kočka je pes“).
5) Vůči hypotéze „přežitku“ se vymezují skeptici zdůrazňující, že ženy mnohdy svléká někdo jiný, a proto je zapínání zleva stále užitečné, viz Frank R. H.: The Economic naturalist: In Search of explanations for everyday enigmas, Basic Books, New York 2007.
6) Caplan B.: The Myth of the rational voter: Why democracies choose bad policies, Princeton University Press, Princeton 2007.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Sociologie

O autorovi

Petr Houdek

Doc. Ing. Petr Houdek, Ph.D., (*1981) je vedoucím Centra vědy a výzkumu, členem katedry managementu na Fakultě podnikohospodářské VŠE a členem Katedry marketingové komunikace a public relations Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Věnuje se terénním a laboratorním experimentům na nečestnost, podvádění a rozhodovací chyby.
Houdek Petr

Doporučujeme

Jak to bylo, jak to je?

Jak to bylo, jak to je? uzamčeno

Ondřej Vrtiška  |  4. 3. 2024
Jak se z chaotické směsi organických molekul na mladé Zemi zrodil první život? A jak by mohla vypadat jeho obdoba jinde ve vesmíru? Proč vše živé...
Otazníky kolem elektromobilů

Otazníky kolem elektromobilů uzamčeno

Jan Macek, Josef Morkus  |  4. 3. 2024
Elektromobil má některé podstatné výhody. Ale samotné vozidlo je jen jednou ze součástí komplexního systému mobility s environmentálními dopady a...
Návrat lidí na Měsíc se odkládá

Návrat lidí na Měsíc se odkládá uzamčeno

Dušan Majer  |  4. 3. 2024
Tragédie lodi Apollo 1 nebo raketoplánů Challenger a Columbia se již nesmí opakovat. Právě v zájmu vyšší bezpečnosti se odkládají plánované cesty...