Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Příběh klíněnky jírovcové pokračuje

Pět let poté
Publikováno: Vesmír 84, 326, 2005/6

Mapka z roku 2000 znázorňuje šíření klíněnky jírovcové ze dvou center: od makedonského Ohridského jezera, kde se klíněnka poprvé objevila jako významný škůdce jírovců r. 1985, a z rakouského Lince (Vesmír 79, 156, 2000/3). Jeden z autorů popisu klíněnky jírovcové (Cameraria ohridella Deschka et Dimić) pochází právě z Lince, a tak klíněnce v Rakousku mohl pomoci on. Je ale také možné, že je Linec považován za druhé ohnisko na cestě klíněnky dál do Evropy jenom proto, že v Rakousku a v dalších zemích střední Evropy vzbudil výskyt tohoto nového škůdce pohotovou a daleko větší pozornost než v prostoru mezi Makedonií a střední Evropou.

Dnes je zřejmé, že mapu rozšíření klíněnky z roku 2000 musíme doplnit na západě o Francii, Belgii a Nizozemsko, na severu o Švédsko a na východě o Bělorusko, Ukrajinu a Rusko. V Kaliningradské oblasti byla klíněnka zaznamenána r. 2003, ale ani pomocí feromonových lapáků se ji zatím nepodařilo prokázat v Moskvě. Podle autora průzkumu nejsou na východ od Moskvy údaje o výskytu klíněnky v Arménii, Gruzínsku, Ázerbájdžánu ani ve východních oblastech Turecka. Ve Francii se klíněnka vyskytla zřejmě již r. 1998, v Paříži byla zaznamenána až o dva roky později. Šíření klíněnky zemědělskou krajinou bylo ve Francii podrobně zmapováno feromonovými lapáky a sledováním poškozených jírovců v letech 2000 až 2003, kdy rychlost šíření dosahovala zhruba 17 až 40 km za rok. Monitorování ve Francii, Německu, ale i další údaje potvrzují, že rozhodující význam mělo pasivní šíření škůdce mezi vzdálenějšími ohnisky dopravními prostředky. Na začátku nového tisíciletí klíněnka překonala Lamanšský průliv. Dostala se do Anglie a r. 2002 byla zjištěna v londýnské čtvrti Wimbledon, rok poté již o osmdesát kilometrů dále, v Oxfordu. Začátkem r. 2003 byl její výskyt zaznamenán v jižním Švédsku.

Nepřehlédnutelné škody působené klíněnkou na významné okrasné dřevině jírovci maďalu (Aesculus hippocastanum) v parcích, stromořadích a zahradách se staly podnětem ke spolupráci expertů z Evropy. 1) Jejich cílem je shromáždit informace o biologii a ekologii škůdce, které by byly využitelné v dlouhodobé ochraně jírovců. Nástrojem v ochraně před klíněnkou mají být také lapáky opatřené sexuálním feromonem, který se podařilo izolovat a identifikovat v pražském Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR (ÚOCHB). Toto pracoviště mělo za úkol především poskytnout standardní monitorovací systém a ověřit případnou využitelnost feromonu pro přímou kontrolu klíněnky. V březnu 2004 se v Praze pod patronací ÚOCHB konalo 1st International Cameraria Symposium.

Feromony – důležitý vklad, nebo marná naděje?
Lapáky navnaděné syntetickým feromonem z ÚOCHB se používaly v rámci projektu CONTROCAM téměř v celé Evropě. Jak se potvrdilo, sledování výskytu klíněnky jírovcové pomocí feromonových lapáků je mnohem spolehlivější než prosté pozorování dospělců sedících na kmenech stromů, neboť není omezeno jen na vhodné povětrnostní podmínky. Navíc z celoročních záznamů úlovků do feromonových lapáků lze vyčíst výskyt a početnost tří generací klíněnky a z meziročních srovnání úlovků i případné změny populační hustoty v jednotlivých letech (obrázek 2 a obrázek 3). Teplotně příznivý rok 2002 byl charakterizován silnou první generací. Srpnová mezera v údajích byla způsobena povodní, neboť větší část sledované aleje jírovců byla pod vodou (obrázek). Pravděpodobným důsledkem povodně byla i slabá první generace škůdce v následujícím roce. Podle pozorování ze Švýcarska dosahuje úmrtnost kukel během zimy i za „normálních“ okolností až 80 %. Nicméně je zřejmé, že i početně velmi slabá první (přezimovavší) generace umožnila vznik silné druhé a třetí generace. Klíněnce to umožňuje její ohromná reprodukční kapacita. Udává se, že jedna klíněnka na jaře může znamenat 600 až 1000 klíněnek na podzim.

Vzhledem k vysoké rozmnožovací schopnosti a vysoké populační hustotě v místech déletrvajícího výskytu se zdá být využití feromonů pro přímou kontrolu málo nadějné. Zatímco kupříkladu proti obalečům se v sadech a vinicích používají syntetické sexuální feromony, které vychytávají nebo matou samce, v případě klíněnky jírovcové nemají tyto metody zřejmě velkou šanci na úspěch. I když jediný lapák (obrázek) vychytá v době maxima letu druhé generace (v srpnu) přes deset tisíc samců za týden, zbylí samci dokážou oplodnit (páří se opakovaně) dostatečný počet samiček. Ty možná nakladou o poznání méně vajíček, tím se ale jen sníží konkurence mezi larvičkami a následně jejich úmrtnost. Naděje na případné snížení početnosti dotčené populace je ale zmařena.

Podobně problematické je využití feromonu pro dezorientaci samců. Zde zase narážíme na neschopnost prosytit feromonem všechny prostory, kde se klíněnky páří. Mnohem výhodnější by bylo postihovat přímo samičky, lákat je vhodnou návnadou, a poté hubit. I tímto směrem jsou – u nás i v zahraničí – zaměřeny snahy o izolaci a identifikaci látek v hostitelské rostlině, jenže hledání atraktantů pro samičky je mnohem náročnější. Samičky se totiž pro výběr hostitelské rostliny rozhodují podle komplexnější smyslové informace. Vůně hostitelské rostliny zahrnuje desítky těkavých látek, a je proto mnohem složitější než sexuální feromon, který je v případě klíněnky jírovcové tvořen jedinou chemickou sloučeninou. Na jednotlivé vonné substance izolované z jírovce překvapivě reagují mnohem ochotněji samci než samičky. Zdá se, že vůně hostitelské rostliny samce navádí na místa s vyšší pravděpodobností výskytu samiček a atraktivnost „volajících“ samiček umocňuje. Tuto domněnku jsme potvrdili v nedávných pokusech s vypouštěním a zpětných odchytáváním samců do feromonových lapáků zavěšených na semenáčích jírovce, nebo naopak mimo ně. I když se podařilo odchytit jen malý podíl vypuštěných samců, průkazně účinnějším lákadlem byl samičí sexuální feromon v kombinaci s živnou rostlinou. Prozatím tedy umíme prostřednictvím chemických komunikačních látek ovlivnit pouze chování samců. A to, jak jsme ukázali, nestačí.

Kde se vzala a proč jí neubývá?
Již v našem předchozím článku ve Vesmíru jsme naznačili, že jedním ze základních předpokladů pro návrh slibného programu biologické ochrany proti klíněnce je objasnění místa jejího původu, popřípadě i původní hostitelské rostliny. Dnes, dvacet let po objevení druhu, zůstává původ klíněnky jírovcové a podstata jejího přetrvávajícího masivního výskytu v Evropě stále záhadou. Zdá se téměř jisté, že i na Balkán, kde je jírovec Aesculus hippocastanum původní, byla klíněnka odněkud zavlečena. Oblasti, které přicházejí v úvahu jako pravděpodobná místa původního výskytu, zahrnují Japonsko, severní Čínu, východní Indii a Severní Ameriku. Do hledání místa původu klíněnky jírovcové již bylo zapojeno překvapivě široké spektrum vědeckých přístupů.

Jednou ze strategií je studium šíře hostitelského spektra s cílem zjistit, na kterých druzích jírovců, popřípadě jiných dřevin se klíněnka může úspěšně vyvíjet. Nejrozsáhlejší pokusy uskutečnili naši kolegové v univerzitních školkách Weihenstephan ve Freisingu u Mnichova. Z 36 testovaných druhů rodu Aesculus bylo 21 natolik vhodných, že na nich larvy klíněnky dokončily vývoj, na jiných (např. Ae. indica, Ae. californica) vývoj nedokončily a hynuly zpravidla v prvém nebo druhém larválním instaru. Naproti tomu se klíněnka jírovcová úspěšně vyvíjí také na javoru mléči (Acer platanoides) a javoru klenu (A. pseudoplatanus). Tyto poznatky směrují hledání míst původu naší klíněnky do oblastí s výskytem různých druhů jírovců a javorů. V oblastech možného původního výskytu klíněnky probíhá klasický entomologický průzkum spolu s využitím feromonových lapáků.

Další metodou je studium genetické variability. Ta potvrdila domněnku, že se klíněnka po Evropě rozšířila z jednoho místa, což podporuje hypotézu, že i na Balkán byla zavlečena odjinud. Fylogeneticko-genetická data ukazují, že prozatím nejbližší příbuzná klíněnky jírovcové pochází z Asie a žije na javoru. Že by jírovec pro klíněnku nebyl původní hostitelskou rostlinou? Prozatím se musíme spokojit pouze s domněnkami. Doposud se také nepodařilo najít oblast, kde by jiný druh klíněnky odpovídal na sexuální feromon klíněnky jírovcové.

Zatím ani nebyli nalezeni specializovaní paraziti či parazitoidi (viz rámeček 1 ).

Co s ní?
Co tedy dělat s klíněnkou jírovcovou prozatím?

V poznámce k našemu článku (Vesmír 79, 156, 2000/3) recenzent doporučuje zmírnit „negativní pohled na klíněnku jako na škůdce našeho národního bohatství“ a dodává: „Jírovec je koneckonců v naší přírodě cizincem, který se nemůže divit, když ho jiný cizinec ožírá.“ Domníváme se, že jírovec je pěkný strom, který u nás natolik zdomácněl, že by bylo škoda rezignovat na jeho ochranu a počkat, zda si „příroda pomůže sama“. Navíc jírovec moc pěkně sluší českému baroku.

To, že přírodě člověk často musí pomáhat, lze doložit lapidárním příkladem: Brambory, cizince až z daleké Ameriky, u nás ožírá mandelinka, která k nám přicestovala z téhož kontinentu. Jak moc se snažíme s tím něco udělat, dokládá dlouhá historie od DDT přes modernější insekticidy až k transgenním bramborám. Považujeme za rozumné pokusit se i proti klíněnce a na ochranu jírovců něco podniknout. Nemyslíme si, že si v tomto případě příroda již brzy pomůže sama. Blízko k rezignaci nad dalším osudem bíle kvetoucích jírovců (Ae. hippocastanum) je úvaha, že by se měly postupně nahradit růžově kvetoucími (Ae. × carnea), na nichž larvy klíněnek dokončí vývoj jen zcela výjimečně.

Pomáhat napadeným jírovcům lze důkladnější zálivkou, shrabáním a pečlivým úklidem spadaného listí, které se může spalovat nebo kompostovat pod nejméně deseticentimetrovou vrstvou ornice. Jenom hrabání listí jírovce před klíněnkou vždy neuchrání. Na konci sezony bývají i některé pečlivě ošetřované jírovce stejně zrzavé jako ty, o které nikdo nepečuje. Vnímavému pozorovateli však neujde výrazný rozdíl uprostřed vegetační sezony, kdy dobře obhospodařované stromy zůstávají déle zelené. Pokud však chceme bezpečně zachovat pěkně zelené koruny jírovců až do podzimu, nezbývá než sáhnout po insekticidu.

V rámci zmiňovaného projektu jsme sice neměli za úkol zabývat se výběrem vhodných insekticidů, ale vzhledem k tomu, že jsme se při naší práci s feromony pohybovali v reálném prostředí (mezi pracovníky, kteří mají na starosti ochranu městské zeleně v parcích apod.), nemohli jsme se vyhnout ani těmto otázkám. Vhodným insekticidem doporučeným pro ošetření jírovců proti klíněnce je u nás Dimilin s účinnou látkou diflubenzuronem. 2) Je řazen k bioracionálním přípravkům, které nejsou bezprostředně toxické, ale způsobují vývojové poruchy hmyzu. Považuje se za poměrně bezpečný a ochranná lhůta (nejkratší přípustný interval mezi posledním ošetřením a sklizní, resp. konzumem) je pro ošetření jírovců 7 dní (i když nám není jasné, k čemu se tato ochranná lhůta vztahuje). Víme, že po ošetření Dimilinem téměř 40 % účinné látky přetrvává na listech jírovce přes 4 měsíce. Dlouhodobé přetrvávání přípravku je dobré pro ochranu proti všem třem generacím klíněnky jírovcové (v optimálním případě, při správném načasování a dobře provedeném postřiku). Zbývá však objasnit osud reziduí ve spadaném listí, případné vlivy na půdní faunu, dynamiku reziduí, eventuálně i jejich osud při kompostování.

Správné načasování insekticidních postřiků s využitím feromonových lapáků by nemělo činit potíže. Problémy působí vysoký vzrůst jírovců. Běžnými postřikovači se stěží podaří dokonale ošetřit celou korunu, navíc „veřejnost“ nerada vidí „stříkání jedů“. I z tohoto hlediska je slibnou metodou endoterapie, v posledních letech propagovaná v zahraničí (např. v Itálii, Maďarsku, Polsku). Zkouší se a místy již komerčně využívá technika injektáží insekticidů imidaclopridu, abamectinu i dalších, popřípadě i v kombinaci s fungicidy proti houbě Guiguardia aesculi. Tato choroba, hyzdící listy jírovců, bývá často zaměňována za poškození působená klíněnkou. U nás se metodou endoterapie zkoušely přípravky na bázi přírodního insekticidu azadirachtinu, který je extraktem ze semen všestranně terapeuticky využívaného stromu Azadirachta indica. Ani endoterapie však není bez problémů, kritikové poukazují na to, že navrtané otvory mohou být vstupní branou infekcí, které jsou nebezpečné zvláště pro velmi cenné stromy.

V současné době se připravuje v rámci 6. evropského rámcového programu rozvoje vědy projekt ALARM s podkapitolou Socioekonomické aspekty invaze klíněnky jírovcové v Evropě, který by mohl kromě jiného ukázat, co očekávají obyvatelé v souvislosti s klíněnkou a jaké jsou ekonomické rámce jednotlivých metod ochrany, které v současnosti přicházejí v úvahu.

Poznámky

1) Na projektu Evropské unie označeném akronymem CONTROCAM spolupracují odborníci z Francie, Německa, Rakouska, Itálie, Řecka, Bulharska, Belgie a České republiky (europa.eu.int/comm/research/quality-of-life...).
2) Viz seznam registrovaných přípravků na ochranu rostlin na adrese www.srs.cz.

PŘIROZENÍ NEPŘÁTELÉ KLÍNĚNKY
Na regulaci početnosti ekonomicky významných druhů („škůdců“) se běžně podílejí predátoři a paraziti. K nejvýznamnějším predátorům klíněnky jírovcové patří sýkorky, které se naučily vyzobávat larvičky z min. Paraziti, kteří svého hostitele zabíjejí, se označují jako parazitoidi. Patří k nim především drobné vosičky. Parazitoidi významně regulují početnost řady druhů klíněnek.

Studium parazitace klíněnky jírovcové ukázalo další záhadu – tato klíněnka má v Evropě dlouhodobě velmi málo nepřátel. To bývá obvyklé u mnohých invazivních druhů krátce po zavlečení. Většinou však míra parazitace s narůstající početností invadujícího druhu stoupá ve shodě s adaptací místních parazitických druhů na vetřelce. Příkladem takového vývoje může být klíněnka Phyllonorycter issikii napadající lípy, která byla nedávno do Evropy zavlečena z Japonska přes Sibiř a Rusko. V prvém roce po zjištění této klíněnky dosahovala parazitace asi 50 %, v dalším již 60 % a v současnosti až 90 %. U klíněnky jírovcové však tento trend nepozorujeme a stupeň parazitace zůstává i po 20 letech stejně nízký (asi 5 až 15 %) jako v prvních letech invaze. Do jisté míry může být příčinou skutečnost, že vývojové cykly místních parazitoidů a klíněnky jírovcové se v první generaci nepřekrývají. Nízká parazitace však přetrvává i v dalších generacích, kde význam přesné synchronizace nemusí být klíčový. To naznačuje, že klíněnka jírovcová asi není z nějakého důvodu pro místní parazitoidy vhodnou kořistí. Vzhledem k tomu, že parazitoidi jsou ke kořisti lákáni směsí vůní kairomonů (vůní hostitele) a allomonů (vůní rostliny), je možné, že parazitoidům kromě klíněnky nevoní ani jírovec. Téma atraktivity larev klíněnky a jírovce není v současné době zdaleka uzavřeno.

Předběžná data naznačují, že nízká parazitace klíněnky jírovcové souvisí i s vlastnostmi larev samotných, ale všechny důvody nízké parazitace ještě známy nejsou. Místní parazitoidi mohou mít obtíže při vyhledávání „exotických“ larev v minách, larvy mohou být imunní proti paralyzujícím látkám místních parazitoidů a larvy klíněnky jírovcové mohou mít rafinovanější obranné strategie než larvy klíněnek, na které jsou místní parazitoidi zvyklí (je známo, že larvy uhýbají před hledajícím smrtícím kladélkem parazitoida).

Soubory

článek ve formátu pdf: 2005_V326-331.pdf (867 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky