Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Pravda věcí

Publikováno: Vesmír 76, 178, 1997/3

Anežka Kovalová jednou napsala: Moje pravda je pravdou dřevěné podlahy. A opravdu, její prosté obrazy a grafiky vyvolávají pocit důvěrné blízkosti. Prostota není jednoduchost (kunsthistorici jsou s to vypátrat či vymyslet si souvislosti s rozmanitými proudy současného umění), důvěrnost je důvěrou a ne vlezlostí a blízkost není malá vzdálenost. Především však jde o věci, nikoli o předměty. Pravda Anežky Kovalové je pravdou věcí.

,Věc‘ je krásné a tajuplné slovo, jehož původ mizí v hlubinách věků. Soudí se, že mj. souvisí s německým Wicht, bytost (z čehož pak pochází německé nichtnichts, a že to tedy není jen nějaký předmět, objectum, něco, co je před nás před-meteno, o co můžeme tak akorát zakopnout. A dají se vystopovat i společné souvislosti se slovy pro věc v jiných jazycích: res, das Ding, thing, la chose; společné je jim to, že se jedná o záležitost, o to, na čem záleží, ‘oč se jedná’: Nam tua res agitur peries cum proximus ardet, píše Horatius v Listech, ,Vždyť se i o tebe jedná, když sousední stavení hoří‘. Starohornoněmecké ,thing‘, z něhož se vyvinulo německé das Ding, znamenalo shromáždění, na němž se projednávaly ,věci‘: záležitosti, spory. A francouzské ,la chose‘ je z latinského causa, což je především případ, co je na pořadu jednání. A res publica není stát (co stojí), ale to, co se každého týká, co se veřejně projednává (podobně jako ,obecný‘ znamenalo původně to, co se každého z obce týká). To ,týkání se‘ je onou blízkostí, o níž jsme se na začátku zmínili. Týkati je jako tykati; škoda, že to etymologicky nesouvisí.

Pravda věcí je něco jiného než pravda o předmětech. Věci jsou, ,bytují‘, ,věcní‘, jak říká Heidegger, předměty se vyskytují. Chceme-li být ,objektivní‘, nesmí se nás to týkat: objektivita znamená zpředmětnění věcí. Někdy se to nedaří a nedaří: třeba u takových věcí, jako je já, vědomí, čas, Bůh. Třeba čas: tam se zpředmětnění uskutečnilo tak, že se z času stala úsečka či přímka; říká se tomu právem eliminace času; čas, který neplyne – jako vědomí, které si není ničeho vědomo. Věda může být jen o předmětech; její pravdy jsou pravdami o předmětech; ostatně nejde to jinak, chce-li být objektivní. Umění se týká věcí; týká se nás. A může existovat věda o umění? To jest zpředmětňování toho, co umění zvěcňuje? Snad ano, stěží však objektivní, možná jako vědění.

,Poddajná je věc,‘ říká Heidegger ve své slavné studii Věc (1950), ,– džbán a lavice, lávka a radlice. Věc je však svým způsobem také strom a rybník, bystřina a hora. Tím, že věcní každá ve svém prodlení po svém, jsou věcmi volavka a srna, kůň a býk. Tím, že věcní každá ve svém prodlení svým způsobem, jsou věcmi i zrcadlo a spona, obraz a kniha, koruna a kříž.‘

Obrázky

Sen o nesmrtelnosti

(první sloka)


Kdosi měl sen,

že je najednou nesmrtelný.

Na bílém jeřábu se viděl vzlétnout nad hory,

vpředu se rozevlály dva červené prapory

tak byl unášen

až nahoru na nebesa.

I jeho, teď zdobený péry, rozevlál se šat,

zvuky fénixů nefritových se rozlehly odevšad.

Z půli cesty

se ohlédl potom k zemi.

...

Po Ťü-I, Datlovník v meruňkovém sadu, Vyšehrad, Praha 1996, přeložil Josef Kolmaš, přebásnila Jana Štroblová

Diskuse

Žádné příspěvky