mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024

Aktuální číslo:

2024/3

Téma měsíce:

Elektromobilita

Obálka čísla

Poznání se nedá prodávat jako kšandy

Hrstka vzpomínek na Jaroslava Madlafouska /*9. 5. 1922 v Jičíně – †25. 6. 2008 v Praze/
 |  11. 6. 2009
 |  Vesmír 88, 415, 2009/6

Ve věku 86 let nedávno opustil řady psychologů a etologů PhDr. Jaroslav Madlafousek, CSc. Jeho vědecké dílo jistě zhodnotí specializované vědecké časopisy. Jeho památce bych zde rád věnoval několik osobních vzpomínek.

Patřil do první generace poválečných psychologů, kteří mnohdy za velmi obtížných podmínek klestili pro následníky cestu v často nezmapovaném a také nepříznivém terénu. Pocházel z Jičína a tomuto městu zůstával věren. Jeho otec byl středoškolský učitel a místní kulturní pracovník. Jaroslavova cesta ke studiu byla zdržena válkou a jen málokdo věděl o jeho činnosti v odboji proti nacistům. Na fakultu ke studiu psychologie nastoupil až ve 23 letech a zároveň již při studiu působil v tehdejším Ústavu lidské práce, který s nadhledem řídil prof. Jan Doležal. Získal tam mnoho zkušeností, které po léta spoluurčovaly jeho odbornou dráhu:

Věda by se měla pěstovat interdisciplinárně, jak to denně viděl v Ústavu lidské práce, kde pracovali psychologové, fyziologové, hygienici, technici, výpočtáři, právníci i pedagogové.

Dobře se pracuje v týmu, který je propojen přátelskými vztahy a důvěrou – pro mne byla příkladem Madlafouskova spolupráce s PhDr. Josefem Látem (1918–1988) a později s MUDr. Kurtem Freundem (1914–1996) a řadou dalších odborníků.

Věda předpokládá tvrdé úsilí, hledání a zkoušení. Jakékoliv zásahy nepoučených „odborníků“ jsou velké zlo, které potírejme fakty a ověřenými poznatky.

Psychologická problematika je složitě podmíněna, stávající teorie i metodiky jsou zjednodušené, a proto se mnohdy nedaří dospět ani k obecným závěrům, ani k rozsáhlejším aplikacím. Hlavně se obával neověřených dotazníkových postupů.

Většinu technických i metodických pomůcek si musíš udělat sám a nečekat, co zařídí „úřad“.

Úvahy autorit musíš „kapírovat“, ale ne kopírovat – proto si cenil studií i přednášek prof. Josefa Stavěla o instinktivním chování, ale řádně poučen postupoval vlastní cestou (Vesmír 83, 346, 2004/6).

Životní cesty Jaroslava Madlafouska nebyly jednoduché – Čs. ústav práce byl zrušen, krátce působil na pediatrii, na Filozofické fakultě, pak v Ústavu krevního oběhu, odkud byl prakticky na hodinu propuštěn během maďarských událostí r. 1956. Obtížně hledal zaměstnání, což vyřešil statečně doc. Jaroslav Skála na alkohologickém oddělení v Lojovicích. Následoval Výzkumný ústav psychiatrický, po odchodu do důchodu činnost v etologii a v závěru života zájem o časné vedení dětí z hlediska evoluční psychologie. Mnohé studie o párovém instinktivním chování potkanů byly publikovány s ohlasem v mezinárodních časopisech. Sám v roce 1968/69 vedl Psychologickou společnost a usiloval jak o očistu vědy od ideologických nánosů, tak o její organizaci atd.

Snad pro dokreslení osobnosti několik osobitých

postojů i citátů:

  • S lidmi, kteří neumějí dělat vědu, ale jen ideologii, se nebav – ztrácíš čas.
  • Se vzdělanými a motivovanými odborníky debatuj i hodiny – to není ztracený čas.
  • Nebudeš mít moc peněz, ale neprodávej vědu a neověřené poznatky – poznání se nedá prodávat jako kšandy.
  • Cti tradici, ale nedrž se jí slepě a jdi dál.
  • Musíš neustále studovat, ale nesmí z tebe být „vědecký čtenář“, který sám nebádá.
  • Hledej cesty jak vést ve vědě argumentaci, ale neboj se opustit chybné kroky a odvrhnout omyly.
  • Jako velký rybář říkával, že ryby jsou inteligentní, ale jinak než člověk.
  • Sděluj poznatky hlavně neformálně v týmu – to uměl dokonale a jako studenty nás proháněl, co máme studovat s patřičnou kritičností, kde hledat zdroje atd.

Léta aktivní účasti na transdisciplinárním semináři na Matematicko-fyzikální fakultě (pozn. red.: na tzv. Katětovově semináři) považoval za velmi prospěšné – pro sebe i pro českou vědu.

Byl výborný učitel, i když mnohdy nevyužitý – jeho výklady (často neverbální) o dvoření koljušek, o hopkání potkanů, o aktivitách opiček kdesi v přirozených podmínkách či o hrách mláďat byly nezapomenutelné.

Byl to velký oblouk vědeckého usilování – složité problémy pracovní činnosti člověka – přechod k instinktivnímu chování – vytváření modelů poruch sexuálního chování – výzkum sexuálního chování v mnoha srovnatelných situacích u člověka i na zvířecím modelu – obecná etologická metodika – základy evoluční psychologie – výchova dětí v časném věku jako základ rozumně fungující společnosti. A to vše spojeno s jasným občanským postojem. Není zde prostor pro hodnocení jednotlivých etap Madlafouskova života (mnohé z nich jsem přeskočil), ale ve všech se prosazují původní stopy jeho činností i myšlenek.

Díky Jarko! Tvé slovo nám bude dnes chybět.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Psychologie a psychiatrie

O autorovi

Václav Břicháček

Doc. PhDr. Václav Břicháček (*1930 +2010) vystudoval psychologii na Filozofické fakultě UK v Praze. Řadu let pracoval v Psychologickém ústavu UK. Zabývá se psychologickou metodologií a vývojovou psychologií s aplikací na výchovu ve volném čase (skauting). Je autorem knihy „Skautské putování po stezce životem“ (FONS, Praha 1995) a několika dalších studií.

Doporučujeme

Jak to bylo, jak to je?

Jak to bylo, jak to je? uzamčeno

Ondřej Vrtiška  |  4. 3. 2024
Jak se z chaotické směsi organických molekul na mladé Zemi zrodil první život? A jak by mohla vypadat jeho obdoba jinde ve vesmíru? Proč vše živé...
Otazníky kolem elektromobilů

Otazníky kolem elektromobilů uzamčeno

Jan Macek, Josef Morkus  |  4. 3. 2024
Elektromobil má některé podstatné výhody. Ale samotné vozidlo je jen jednou ze součástí komplexního systému mobility s environmentálními dopady a...
Návrat lidí na Měsíc se odkládá

Návrat lidí na Měsíc se odkládá uzamčeno

Dušan Majer  |  4. 3. 2024
Tragédie lodi Apollo 1 nebo raketoplánů Challenger a Columbia se již nesmí opakovat. Právě v zájmu vyšší bezpečnosti se odkládají plánované cesty...