Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Poslední renesanční muž viktoriánské Anglie, sir John Lubbock (1834–1913)

Publikováno: Vesmír 92, 296, 2013/5
Obor: Biografie

Není dne, na který by nepřipadalo nějaké významné výročí, a jubileum stoleté bývá obvykle považováno za vhodné k jeho připomenutí. Právě jedním takovým je 28. květen 2013 – stejného dne přesně před sto lety zemřel významný britský politik, bankéř a v neposlední řadě také přírodovědec a blízký přítel Charlese Darwina: sir John Lubbock, později známý jako lord Avebury.

John Lubbock se narodil posledního dubnového dne roku 1834 jako prvorozený syn do zámožné rodiny s dlouhou bankéřskou tradicí. Jeho otec sir John William Lubbock se krom bankéřské praxe intenzivně věnoval matematice a astronomii a byl uznávaným členem Královské společnosti (Royal Society). John byl nejprve poslán na soukromou školu a později studoval na proslulé Eton College. Zde však nebyl příliš spokojen s výukou, a to především kvůli silnému důrazu na klasické vzdělání s absencí vědeckých předmětů a moderních jazyků. Ze školy ještě před svými patnáctými narozeninami odešel, začal otci pomáhat v bance a v patnácti letech se stal jeho společníkem. Na studium však ani na okamžik nezanevřel a dál se sám velmi pečlivě vzdělával podle vlastního přesně stanoveného denního harmonogramu, který byl rozepsaný po třicetiminutových úsecích. Největší část patřila četbě přírodovědných knih, dále se věnoval rovněž matematice, historii, práci s mikroskopem či večerním lekcím německého jazyka, který jej vždy zaručeně uspal. Pokud měl ten den pracovní povinnosti, vždy s sebou nosil alespoň knihu, aby využil každou volnou chvíli. Už v mládí si dokázal vypěstovat pozoruhodnou sebekontrolu. Rozvážné hospodaření s časem jej provázelo po celý život a bylo nepochybně jedním z faktorů, které mu pomohly dosáhnout značných úspěchů v tolika rozličných oblastech.

Zásadním okamžikem v Lubbockově životě bylo, když se ještě jako velmi malý přestěhoval s celou rodinou do domu v High Elms poblíž vesnice Down – právě té vesnice, kam se v roce 1842 přistěhoval Charles Darwin, a to jen necelou míli od domu Lubbockových. Když otec jednou po příjezdu z města malému Johnovi nadšeně pověděl, že pan Darwin bude bydlet nedaleko jejich domu, nedokázal to chlapec ještě příliš docenit. Ale později v životě na tento okamžik často vzpomínal a plně si uvědomoval, jak zásadní význam pro něj tato událost měla.

Chlapec se s významným přírodovědcem záhy seznámil a stali se z nich blízcí přátelé na celý život. Darwin bral mladého Lubbocka na své obvyklé procházky po okolí, začal v něm pěstovat lásku k poznávání přírody a stal se v zásadě jeho učitelem. Lubbock byl poměrně zdatný kreslíř a Darwin ho pověřil namalováním několika ilustrací do své práce o svijonožcích. Posléze mu zpřístupnil své sbírky přivezené z Jižní Ameriky. To v roce 1853 vyústilo v Lubbockovu první publikaci, v níž popsal malého korýše, kterého nazval Labidocera darwinii. Ve stejném roce se také poprvé účastnil setkání Britské vědecké společnosti (British Science Association).

Stále sice měl pracovní povinnosti v bance, ale přírodovědnému bádání už se v následujících letech věnoval naplno a v roce 1855 se stal na pozvání Charlese Lyella členem Geologické společnosti. Právě v té době se do vědomí mnoha přírodovědců zapsal nálezem prvního fosilního pozůstatku pižmoně (Ovibos moschatus) ve Velké Británii, a přispěl tak k poznání průběhu dob ledových na jejím území. Nález učinil víceméně náhodou během ranní vycházky s několika přáteli.

Lubbock byl jedním z největších zastánců a obhájců Darwinovy evoluční teorie, která se promítala v celém jeho odborném díle. Rovněž Darwin cituje v Původu druhů mnohé z jeho výzkumů; Lubbockovy příspěvky se týkaly například tvarové variability rostlin a hmyzu či rozmanitosti ve velikostech a funkci smyslových orgánů. Mimoto spolu oba přírodovědci konzultovali i další otázky týkající se evoluce. Za svou práci o rozmnožování hrotnatek (Daphnia) byl Lubbock v roce 1858 na Darwinovo doporučení zvolen členem Královské společnosti. Už jako velmi mladý se tak dostal do prostředí většinou starších a již uznávaných přírodovědců. V té době se mimo jiné seznámil s Thomasem Huxleyem, Johnem Tyndalem, Josephem Hookerem či Herbertem Spencerem. Společně s nimi a ještě několika dalšími význačnými vědci viktoriánské Anglie založil na přelomu let 1863–1864 tzv. X-Club, ze kterého se v následujících dvaceti letech stal jeden z nejvýznamnějších a nejvlivnějších soukromých vědeckých spolků v Británii.

Lubbock napsal za svůj život mnoho knih, od odborných publikací přes knihy populárně přírodovědné až po příručky, jak dosáhnout lepšího a spokojenějšího života. Právě ty se dočkaly naprosto fenomenálního úspěchu – byly přeloženy do nejrůznějších světových jazyků a dá se říct, že Lubbockovo jméno proslavily po celém světě. Kniha Pleasures of Life byla v českém jazyce poprvé vydána roku 1897 pod názvem Radosti života, a to dokonce nezávisle na sobě dvěma nakladateli ve dvou různých překladech. Na celé věci je kuriózní i to, že samotnému Lubbockovi byly oba překlady doručeny ve stejný den. V českém jazyce vyšel ještě spis Krásy přírody a divy světa, ve kterém žijeme. Velký úspěch ostatně zaznamenaly téměř všechny jeho knihy, které se krom zmíněných příruček tematicky pohybovaly od archeologie, botaniky, geologie či zoologie až po ekonomii a numismatiku. Značný ohlas vyvolala hned jeho první kniha, Pre-historic Times (Časy pravěké), která poprvé vyšla v roce 1865, během jeho života byla opakovaně vydávána a stala se jednou ze základních učebnic archeologie.

V přírodovědných pracích Lubbock vždy kladl velký důraz na vlastní pozorování a experiment. Při ověřování svých hypotéz vyvinul některé z metod, které byly využívány v dalším rozvoji biologie (Pumphrey 1958). Byl zřejmě prvním badatelem, který využil bludiště ke studiu schopnosti učit se. Byl také prvním experimentátorem, který dokázal při pokusech s hmyzem značkovat jednotlivá individua. Je rovněž autorem pojmů paleolit a neolit, které se v archeologii dodnes používají. Mnohé z jeho výzkumů byly zapomenuty a znovu objeveny až v první polovině 20. století. To se týká například způsobu testování barevného vidění u včel, které později znovuobjevil Karl von Frisch. Mimoto zřejmě jako první experimentálně prokázal citlivost některých bezobratlých živočichů k ultrafialovému světlu (Pecháček, 2012). Stojí také za objevem menotaxe u mravenců a včel – tj. pohybu v konstantním úhlu vůči světelnému zdroji, který slouží jako orientační bod –, jež byla znovuobjevena až o čtyřicet let později. Mravenci byli jedním z Lubbockových vůbec nejoblíbenějších experimentálních organismů. Doma měl několik skleněných mravenišť, v nichž po dlouhá léta choval různé druhy mravenců. Za zmínku stojí, že dvě z jeho královen se dožily čtrnácti, respektive patnácti let a jejich smrt bral Lubbock téměř jako odchod členů rodiny. V podobném duchu by bylo možno pokračovat ještě dlouho, ale to by připomínka jednoho výročí snadno zabrala celý časopis.

John Lubbock byl ve své době velmi populární, nebývale všestrannou osobností. I díky tomu se stal členem nejrůznějších vědeckých, bankovních, obchodních a mnoha dalších společností, z nichž více jak dvaceti během svého života předsedal. Zastával také významné pozice na několika univerzitách. Přednesl nepočitatelně přednášek, projevů a řečí, které se obvykle dočkaly mimořádného úspěchu a pozornosti. Lubbock ale nebyl ani zdaleka obyčejným přírodovědcem; přírodovědné bádání je u něj možné do jisté míry považovat za koníčka. Krom zmíněné bankéřské profese, jíž se věnoval víceméně po celý život, byl i velmi aktivním a úspěšným politikem. Do parlamentu se poprvé dostal jako kandidát za Liberální stranu v roce 1870 a o čtyři roky později byl znovuzvolen. V roce 1880 se v parlamentu stal zástupcem Londýnské univerzity a tuto funkci vykonával až do doby, kdy byl královnou Viktorií povýšen do šlechtického stavu (1900) a z House of Commons se přesunul do horní komory britského parlamentu – House of Lords. Za svého života prosadil mnoho nejrůznějších zákonů a opatření: zabýval se především rozšířením výuky vědeckých předmětů na základních a středních školách, ochranou starověkých památek a zasadil se také o vznik některých nových svátků, z nichž nejznámější je Bank Holiday z roku 1871, někdy nazývaný „St. Lubbock´s Day“. Krom toho se zajímal o otázky pracující třídy a problémy ekonomické, jako je rozpočet či státní dluh. Byl také znám jako velký zastánce volného trhu.

Ačkoli John Lubbock vedl nesmírně aktivní život a ještě před první světovou válkou byl i mimo Velkou Británii velmi váženou a široce známou osobností, je dnes i přes svůj nesmazatelný význam pro rozvoj různých odvětví přírodních věd či své politické a další veřejné působení poněkud pozapomenutou postavou. Výstižný název nese článek, který byl o Lubbockově životě napsán koncem padesátých let minulého století: The Forgotten Man: Sir John Lubbock (Zapomenutý muž: sir John Lubbock; Pumphrey 1958). Již rok po Lubbockově smrti vyšel jeho obsáhlý životopis (Hutchinson 1914). Ten se sice zabývá každým detailem jeho soukromého i veřejného a politického života a obsahuje nespočet přetištěných dopisů od mnoha známých i méně známých osobností té doby, ale poněkud opomíjí právě jeho rozmanité úspěchy ve vědeckých oblastech. V poslední době se však zdá, že se blýská na lepší časy; v uplynulých šesti letech totiž vyšly hned dvě anglicky psané knihy věnované Johnu Lubbockovi, který si obdiv a uznání zasluhuje už jen za neuvěřitelně aktivní a plodný život, jenž bude svou inspirativností aktuální po všechny časy. Krátce se o jeho životě a podrobněji o jedné z jeho prací rozepisuje i autor této vzpomínky (Pecháček 2012).

Poděkování: Tento článek vznikl za podpory Grantové agentury Univerzity Karlovy – GAUK, č. projektu 571213 (Život a dílo Johna Lubbocka v kontextu viktoriánské a edwardovské Anglie).

Literatura

Hutchinson, H. G.: Life of Sir John Lubbock, Lord Avebury, Macmillan and Co., London 1914.

Pecháček, P.: Dobyvatelé ultrafialového světa. Dějiny věd a techniky 45, 182–192, 2012.

Pumphrey, R. J.: The Forgotten Man: Sir John Lubbock, F. R. S., Notes and Records of the Royal Society of London 13, 49–48, 1958.

Citát

Země a obloha, stromy a pole, jezera a řeky, hory a moře jsou výbornými učiteli. Mnohé z nás naučily více, než jsme se mohli naučit z knih.

John Lubbock

Soubory

článek ve formátu pdf: 201305_296-298.pdf (287 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky