mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024

Aktuální číslo:

2024/3

Téma měsíce:

Elektromobilita

Obálka čísla

Porovnávání teorií podle jejich predikční schopnosti

 |  5. 8. 1995
 |  Vesmír 74, 456, 1995/8

Říkává se, jen tak, jako mnoho jiných věcí, že nějaká teorie je lepší než jiná, dává-li přesnější predikce. Následující příklad Davida Millera možná touto jistotou “zdravého rozumu″ otřese.

David Miller býval “research assistent″ Karla Poppera na London School of Economics. Nyní je profesorem na University of Warwick. Připravil mj. výbor z Poppera – “Kapesní Popper″ (A Pocket Popper) a loni vydal závažnou knihu Critical Rationalism – Restatement and Defense (Open Court, Chicago 1994). Letos v červnu na Popperově “Workshopu″, konaném na Středoevropské univerzitě v Budapešti, jsem od něj slyšel následující příklad:

Máme dvě teorie, AB, které dávají predikce pro dvě měřené veličiny, xy. Teorie A predikuje tyto hodnoty: x = 0,15; y = 1,225. Teorie B predikuje jinak: x = 0,1; y = 1,000. Proběhla měření, která dala hodnoty x = 0 a y = 1,000. Která teorie je lepší? Bez zaváhání řekneme: přece B, pro x dává lepší přiblížení než A a pro y dokonce hodnotu přesnou.

Teď si ale představte, že máme další dvě veličiny, uv, které jsou odvozeny z xy pomocí jednoduchých lineárních vztahů: u = y – 2x, v = 2y – 3x. (Všimněte si, že to platí také obráceně: xy jsou odvozeny z u a v, a to jednoznačně.) Pro tyto dvě nové veličiny dává teorie A hodnoty 0,925; v = 2,000 a teorie B u = 0,800, v = 1,700. Odpovídající naměřené hodnoty jsou u = 1,000, v = 2,000 (všechno za předpokladu, že teorie jsou konzistentní). Teď najednou je teorie A vynikající a B mizerná.

Pro jistotu dodám, že kdyby někdo chtěl říci (jistě to ale nikdo přece neřekne), že třeba xy jsou pro teorii důležitější, pak bych se napřed zeptal: a jak to víte? A pak, kdyby mi třeba i odpověděli, bych řekl: to je starý trik – co se nám nehodí, co nesouhlasí s měřeními, to prohlásíme za irelevatní.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Jak to bylo, jak to je?

Jak to bylo, jak to je? uzamčeno

Ondřej Vrtiška  |  4. 3. 2024
Jak se z chaotické směsi organických molekul na mladé Zemi zrodil první život? A jak by mohla vypadat jeho obdoba jinde ve vesmíru? Proč vše živé...
Otazníky kolem elektromobilů

Otazníky kolem elektromobilů uzamčeno

Jan Macek, Josef Morkus  |  4. 3. 2024
Elektromobil má některé podstatné výhody. Ale samotné vozidlo je jen jednou ze součástí komplexního systému mobility s environmentálními dopady a...
Návrat lidí na Měsíc se odkládá

Návrat lidí na Měsíc se odkládá uzamčeno

Dušan Majer  |  4. 3. 2024
Tragédie lodi Apollo 1 nebo raketoplánů Challenger a Columbia se již nesmí opakovat. Právě v zájmu vyšší bezpečnosti se odkládají plánované cesty...