mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024

Aktuální číslo:

2024/3

Téma měsíce:

Elektromobilita

Obálka čísla

Polárka je druhá

 |  5. 2. 1994
 |  Vesmír 73, 115, 1994/2

Ve svém pravidelném přehledu o vědeckých událostech měsíce uvedl Ivo Budil (viz Vesmír 72, 410, 1993/7) překvapující zprávu, že nejjasnější hvězda souhvězdí Malé medvědice, známější jako Polárka, přestala jevit variace jasnosti příznačné pro proměnné hvězdy zvané cefeidy. Toto vymizení proměnlivosti, související se zastavením pulzací rozměrů hvězdy, předpověděla již r. 1990 N. Dinshawová, která si všimla, že v posledních 30 letech amplituda pulzací rozměru Polárky výrazně klesala. Ivo Budil dále uvádí, že jde o první pozorovaný případ zastavení pulzací u cefeidy, který astronomové zjistili.

Ve skutečnosti však týž jev astronomové pozorovali už dříve u cefeidy RU Comelopardalis (RU je pořadové „číslo“ proměnné hvězdy v daném souhvězdí - zde jde o souhvězdí Žirafy, které je rovněž blízko severního pólu, jako souhvězdí Malé medvědice). Tato cefeida měnila periodicky svou jasnost o jednu hvězdnou velikost v periodě kolem 22 dnů, avšak r. 1966 oznámili kanadští astronomové S. Demers a J. D. Fernie, že od r. 1964 pozorovali postupné zmenšování rozkmitu změn jasnosti a současně i rozkolísání délky zmíněné periody o plus minus jeden den. Skomírající cefeidu pak pozorovali italští a polští astronomové v letech 1970-1972, ale pak se o ni pozorovatelé jaksi přestali zajímat.

Čestnou výjimkou však zůstal český astronom-amatér František Vaclík z Borovan, zkušený pozorovatel proměnných hvězd. Vytrval ve sledování cefeidy RU Camelopardalis od r. 1969 do r. 1977, což nám umožnilo podrobně rekonstruovat průběh vymizení pulzací (viz Říše hvězd 58, 1978, 162). Z těchto rozborů vyplynulo, že změny jasnosti cefeidy doznívaly ještě v letech 1969-1970, ale pak téměř ustaly a od r. 1974 lze hvězdu klasifikovat jako neproměnnou. V přechodném období se však ještě udržovala původní perioda pulzací 22,2 dne.

Dvě cefeidy, zaniklé v průběhu nějakých tří desetiletí, mohou vypadat jako drobná anomálie. Vše však vypadá jinak, když si uvědomíme, že astronomové mají v současné době dobré údaje pro necelých pět set cefeid. I když takto nepatrná statistika je ošidná, přece jen lze odtud odhadnout, že životní doba aktivní cefeidy je pak řádu pouhých 10 000 let, což je zajisté zcela zanedbatelná epizoda v životním cyklu i těch nejrychleji žijících hvězd. Opět se však potvrdilo, že pro pokrok vědy jsou důležitá i negativní pozorování - v tomto případě zjištění, že nějaká hvězda nedělá vůbec nic (viz Vesmír 67, 229, 1988/4 - Ano, či ne - a to je to, oč tu běží).

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Astronomie a kosmologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jiří Grygar

RNDr. Jiří Grygar, CSc., (*1936) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně a Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Ve Fyzikálním ústavu AV ČR se věnuje výzkumu interagujících dvojhvězd a astrofyzice vysokých energií. Je zakládajícím členem Učené společnosti ČR.
Grygar Jiří

Doporučujeme

Jak to bylo, jak to je?

Jak to bylo, jak to je? uzamčeno

Ondřej Vrtiška  |  4. 3. 2024
Jak se z chaotické směsi organických molekul na mladé Zemi zrodil první život? A jak by mohla vypadat jeho obdoba jinde ve vesmíru? Proč vše živé...
Otazníky kolem elektromobilů

Otazníky kolem elektromobilů uzamčeno

Jan Macek, Josef Morkus  |  4. 3. 2024
Elektromobil má některé podstatné výhody. Ale samotné vozidlo je jen jednou ze součástí komplexního systému mobility s environmentálními dopady a...
Návrat lidí na Měsíc se odkládá

Návrat lidí na Měsíc se odkládá uzamčeno

Dušan Majer  |  4. 3. 2024
Tragédie lodi Apollo 1 nebo raketoplánů Challenger a Columbia se již nesmí opakovat. Právě v zájmu vyšší bezpečnosti se odkládají plánované cesty...