Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 12
Vesmír č. 12
Toto číslo vychází
8. 12. 2016
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Prosincové číslo Vesmíru
• Biologické čtvrtky ve Viničné
program na nejbližší semestr

Pilné zvíře s velikášskými sklony míří do Prahy

Publikováno: Vesmír 93, 352, 2014/6
Obor: Zoologie

Málokterá česká či moravská krajina měla takovou smůlu jako jihomoravské lužní lesy dílem zničené při výstavbě Novomlýnských nádrží na Dyji, výsadbou monokultur a provedenými hydrologickými úpravami v oblasti soutoku Moravy a Dyje v nejjižnější části ČR. Stala se tím škoda nejenom na přírodě, ale také na moravské národní identitě, protože některá základní velkomoravská sídla jako Pohansko či Mikulčice a zřejmě i Břeclav původně byla ostrovy či poloostrovy v síti poměrně hlubokých říčních ramen, která pravděpodobně brázdila intenzivní lodní doprava. Řeka tehdy tekla o nějaké 4 m níže a zřejmě chránila své obyvatele lépe než vysoké skály českých hradišť. Vstupujeme do lužního lesa a je to, jako bychom přicházeli k mayským pyramidám skrytým v džungli, tedy do velmi staré, specifické kulturní krajiny, kterou si příroda vzala nazpátek.

V roce 1975 byli po dlouhé přestávce jedni z našich prvních bobrů spatřeni při ústí Kyjovky do Dyje a od té doby jsou v kraji mezi Moravou a Dyjí téměř všudypřítomní. Bobr je pozoruhodně pilné zvíře, které – jak je na první pohled vidět – funguje na biomasu. Na břehu Dyje asi 6 km nad soutokem je možné jedním pohledem přehlédnout místo, kde bobr pokácel 54 stromů a stromků! Vypadá to zde, jako kdyby Chodové vytvořili lesní zásek. Bobři se poměrně pravidelně pouští i do kmenů o šířce 60–100 cm a výšce přes 15 m, které obvykle nahlodají jen z jedné třetiny či poloviny, a to někdy dokonce na dvou či třech místech najednou. J. Netík zmiňuje případ, kdy bobři úplně ohlodali topol černý o obvodu kmene v prsní výšce 540 cm! Člověk se na jednu stranu nemůže ubránit obdivu a na druhou vzteku, pokud se bobr pustí třeba do jabloňového sadu.

Co bobrovi chutná? V podstatě všechno. Z měkkých dřev má rád osiky, topoly a vrby, ale s urputností harvestoru se neváhá pustit do dubové mlaziny i vzrostlých dubů a jilmů. Nevadí mu ani hloh. Nezastaví jej oplocenka, do které se snadno podhrabe. Tady pochopíme odvěké nepřátelství, které bobry a lidi v historické době provází. Bobr je teritoriální. Dne 4. dubna 2014 překvapila obyvatele Vídně zpráva – jež se dostala na první stránky novin –, že na rameni Dunaje bobr pokousal teriéra jménem Bronco, který vběhl do vody. Bobr byl později odchycen a vypuštěn do dunajských lužních lesů. Starý pár vypuzuje mláďata ze svého teritoria, takže bobři se prostě musí šířit. A protože jim neustále dorůstají zuby, tak musí kácet i takové stromy, které jim přímo neslouží za potravu.

Šíření bobra dokazují i historické zkušenosti. V roce 1773 byli chováni v Červeném Dvoře u Českého Krumlova. V roce 1809 byly pouhé dva páry vypuštěny na Třeboňsku, kde se jim dobře dařilo. I přestože byli loveni, dosáhli roku 1863 do Prahy. Hovořím o tom z jednoho důvodu. Bobři byli viděni na Berounce u Černošic ani ne 30 km nad Prahou. Je jen otázkou času, kdy se přesunou do modřanských tůní, libeňských slepých ramen a do Stromovky plné psů a stromů. Za jak dlouho je budeme mít v Praze? Za tři nebo pět let? Nejsem si jist, co se při jejich pracovitosti a neochotě nechat se zastřelit či odchytit stane, ale na druhou stranu – jak by svět byl krásný, kdybychom měli jenom tyto problémy!

Literatura

Hrib M., Kordiovský E.: Lužní les v Dyjsko-moravské nivě, Břeclav 2004, 592 stran. Kapitola J. Netík: Návrat bobra. Upozorňuji na tuto skvělou, obsáhlou knihu o lužním lese, kterou by bylo zapotřebí znovu vydat.

Je-li tyranida vždy marným pokusem nahradit moc násilím, pak ochlokracie čili lůzovláda, která tvoří její přesný protějšek, je podstatně slibnějším pokusem kompenzovat sílu mocí. Chceme-li ocenit účinnost těchto kompenzačních pokusů, nemusíme ani uvažovat o ochlokracii v její plně rozvinuté politické formě. Pohled na až příliš důvěrně známé typické společenské fenomény vlády nejrůznějších klik a organizovaného podvodu, kde ruka ruku myje a kde neexistuje nic, co by se nedalo zařídit, stačí, abychom si učinili obrázek o tom, jak organizovaná moc mnohých může v oblastech, kde není rozhodující moc, ale příslušná síla a kompetence jednotlivce, dosáhnout toho, že se do popředí dostávají lidé, kteří nic neumějí a nic nevědí. Bezohlednou odhodlanost, s níž jsou tak mnozí z nejlepších umělců, myslitelů, učenců a badatelů ochotni postavit se do služby násilí, lze nakonec pochopit, jestliže si uvědomíme, jak důsledně se moderní společnost stále pokouší podkopávat sílu jejich nadání a připravit je o postavení, které jim přísluší ve veřejné sféře.

Hannah Arendtová, Vita activa neboli o činném životě,

OIKOYMENH, Praha 2007, s. 265

Soubory

článek ve formátu pdf: 201406_352-354.pdf (527 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky