Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Paranomos a paranoos

Publikováno: Vesmír 78, 598, 1999/10

V létě 1983 se v Praze uskutečnila výstava, která znamenala zlom: tak velké společné vystoupení malířů a sochařů (účastnilo se jich devatenáct, devět z nich už bylo ve Vesmíru představeno – Beránek, Bláha, Gebauer, Lamr, Načeradský, Němec, Ouhel, Pauzer, Přibyl, Sopko – a desátého představujeme dnes) nebylo do té doby myslitelné, větší takové výstavy se konaly jen mimo Prahu (Karlovy Vary, Roudnice n. L., Sokolovo, Dobříš). Navíc na ní poprvé společně vystoupily dvě po sobě následující generace, přičemž jistým společným tématem byl návrat k figuraci, k postavě, člověku – „centru bytí, míře věcí a nositeli kultury“. Dokonce existovaly pozvánky, jenže dezinformující. Jako místo konání byl uveden Lidový dům ve Vysočanech, ten se ale najednou naléhavě musel opravovat a žádná výstava v něm být nemohla. Ilja Sainer tehdy pomohl rychle zajistit náhradní řešení – kulturní dům Gong, který už nestačili dát do opravy, a tak OŠK ONV (kdo to umí ještě dešifrovat) nakonec výstavu povolil s tím, že na jeden den musí všechno pryč, bude tam schůze. Výstava měla neobyčejně velkou návštěvnost – podstatné informace se tehdy šířily velmi rychle a zdarma.

Jeden ze Sainerových obrazů (z cyklu Numeri) je reprodukován pod článkem. Na jaře téhož roku mohl Sainer vystavit obrazy z tohoto cyklu v Ústavu teorie informace a automatizace (další z ústavů Akademie, který umožnil výstavy nezávislého umění) a o dva roky později tamtéž výběr z cyklu Biorytmy. ÚTIA tehdy dokonce vydala velký katalog s cykly Boty, Terče, Numeri. V tomto katalogu tehdy Ilja Sainer napsal: „Cykly Boty, Terče, Numeri vznikly z vnitřní nutnosti zaujmout jasné stanovisko k člověku a pro člověka, proti tomu, co ohrožuje jeho existenci. Moje obrazy jsou prý agresivní a nemalířské. Nikoliv. Jsou pouze zrcadlením doby, ve které žijeme. Tím jsem si naprosto jist. A tato jistota je pro mne postačujícím zadostiučiněním.“

Následovaly cykly Bioprostory, Fragmenty, Untitled. V roce 1997 vystavil v Národním technickém muzeu řadu obrazů zcela jiné povahy – nazval je Ostrovy a jsou součástí dalšího cyklu Without title. Dva z Ostrovů reprodukujeme. V katalogu této výstavy napsal o sobě: „V roce 1995 nastává zlom. Umělec, po čtyřletém zoufalém boji (1992–95), je bezohledně administrativně donucen vyklidit ateliér, aby bylo vyhověno nenasytné chamtivosti restituentky. Psychicky vyčerpaný, uštvaný a ubitý jako vůl v časové tísni dokončuje cyklus Fragmenty... a v dalším cyklu Without title na podzim 1995 přechází k tradiční hladké malbě.“

Na obrazech z cyklu Numeri jsou lidské figury očíslovány jako předměty, vedle nich či na jejich siluetách je terč. Jako by symbolizovaly spolu s dalšími Sainerovými obrazy (snad až na poslední cyklus, v němž je ale přítomno osamění) banalitu zla. Některé nesou ještě další název „parano(s)os“. Sainerovo dílo je výpovědí o době, která je „out of order“, „ven z pořádku“, která je paranomos – stranou zákona – i paranoos – stranou rozumu. 1)

Obrázky

Poznámky

1) Výtvarná příloha Vesmíru vychází za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

Smyslem umění

je tvořit krásu,

smyslem života

je umění žít.

Proto maluji

novodobé ikony.

Mysl pak, ponořena

v hloubce sebe samé

jako v klidné

hladině jezera, zří

marnost a pomíjivost

všech pozemských

strastí.

I. S./fragment, 15.1. 1995

Byl první ve Vesmíru

Radek Kratina, jeden z nejvýznamnějších českých umělců 20. století, byl první ve Vesmíru – v jeho nové výtvarné příloze v srpnu 1990. Průkopník konstruktivního umění u nás, jehož variabily i grafiky představují vrchol tvůrčí vynalézavosti a dokonalosti. Člověk nesmírně skromný, nenápadného vzhledu, ale pronikavého hledu.Vděčím mu za mnoho, za krásné rozhovory na vernisážích, za to, že mi půjčoval své oči, abych i já mohl chvilku vidět. Radek Kratina zemřel 10. září 1999.

Jiří Fiala

Soubory

Článek ve formátu PDF: 1999_V598.pdf (208 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky