Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Ostrovy Trindade a Martin Vaz

Ekologické změny na nejmladších brazilských sopkách
Publikováno: Vesmír 81, 557, 2002/10
Obor: Ekologie

Na západ od Jižní Ameriky leží v rovníkovém pásu Galapágy. Díky Ch. Darwinovi jsou dnes známým a proslaveným souostrovím a dostalo se jim vzletných přídomků jako evoluční laboratoř, pokusná plocha přírody apod. Jednotlivé ostrovy Galapág nejsou větší než pár desítek kilometrů. Květena ani zvířena tu donedávna nebyly ovlivňovány člověkem, a proto jsou dnes velmi zranitelné. Veškerá lidská činnost je na tomto souostroví přísně regulována a počet návštěvníků musí být radikálně omezován.

Na východ od Jižní Ameriky, o něco dále na jih pod rovníkem, leží ostrůvek Trindade a hned vedle malé souostroví Martin Vaz (obojí patří Brazílii). Žádný druhý Darwin, který by tyto ostrovy proslavil, se nenašel, a tak je téměř nikdo nezná. Jsou ještě menší než Galapágy a květena i zvířena tu žily od člověka ještě odloučeněji. Zdejší příroda je velmi zranitelná, ale naštěstí je střežena ještě pečlivěji než na Galapágách – nehlídají ji ekologové, nýbrž vojáci.

Trindade
Brazílie nemá žádnou aktivní sopku. Sopečná činnost, která vytvořila ostrov Trindade i souostroví Martin Vaz, započala asi před 3 miliony let. Vyvřeliny jsou většinou bazické až neutrální. Nejmladší datované horniny pocházejí z pozdního pleistocénu až holocénu (resp. z wisconsinu, což je poslední doba ledová kontinentálního zalednění Severní Ameriky); stáří nejmladších vrstev se přitom odhaduje asi na 5000 let. Ostatní datované sopečné formace této oblasti tvoří řetězec ponořených vyhaslých sopek; některé z nich mají vrchol sotva 16 m pod hladinou oceánu. Stáří sopek je tím vyšší, čím blíže jsou k brazilskému pobřeží, a proto lze Trindade a Martin Vaz (viz obr.) považovat za nejmladší.

Koncem 17. století navštívil Trindade světoznámý astronom Edmund Halley. Zmiňuje se o rozsáhlých lesích, pokrývajících téměř celý ostrov. Roku 1748 sem ale přišlo sto třicet rodin z Azorských ostrovů a za pouhých 12 let osadníci vyčerpali zdejší přírodní zdroje, vykáceli většinu stromů a zanechali po sobě stovky koz, ovcí, prasat i dalších domácích zvířat. Co nestihli lidé, dokonala jejich domácí zvířata. Spásla vegetaci tak dokonale, že se půdní pokryv obnažil a eroze odnesla většinu půdy do moře. Podstatně se snížily i zásoby sladké vody. Teprve roku 1965 byly odloveny poslední ovce a zdivočelá prasata, zbývajících asi deset koz však brzdí přirozenou obnovu vegetace dodnes.

Do devadesátých let 20. století navštěvovali přírodovědci ostrov jen vzácně. V posledních padesáti letech setrvává na ostrově pouze asi 40 vojáků brazilského prvního námořního distriktu a po dva měsíce v roce tam s nimi bývají ornitologové, botanici, geologové a další specialisté.

Martin Vaz
Padesát mil na východ od Trindade leží malé sopečné souostroví Martin Vaz. Stejnojmenný největší ostrov má rozlohu necelý kilometr a dosahuje výšky 172 m n. m. Z ostrova jsou doloženy zatím jen dva druhy cévnatých rostlin (šáchorovité Cyperus atlanticusBulbostylis nesiotis) a přes intenzivní pátrání zde nebyly nalezeny žádné jiné rostliny, ba dokonce ani lišejníky. Patrně vinou menší výšky jednotlivých ostrůvků zde spadnou jen nedostatečné srážky a nemůže se tu vytvořit půdní horizont příznivý pro bohatší vegetaci.

Na erodovaném, téměř plochém vrcholu ostrova Martin Vaz je rozsáhlé hnízdiště mořského ptactva. Ptačí kolonie vytvořily místy až 30 cm silnou vrstvu ptačího trusu guana. Podobnou vrstvu je možné nalézt také na některých vrcholech ostrova Trindade, odkud je zaznamenáno přes 30 druhů ptáků. Buřňák trinidadský (Pterodroma arminjoniana), považovaný donedávna za druh endemický, hnízdí i zde a vyvádí své mladé pod roztroušenými balvany. Nedávno však byli buřňáci trinidadští spatřeni také v Karolíně (USA), na Azorech a na některých ostrovech Indického oceánu.

Co tu rostlo a co zbylo – historie odlesnění zblízka
První seriózní floristické údaje pro ostrov Trindade jsou z roku 1916. Uvádějí 11 druhů cévnatých rostlin. V roce 1950 to bylo 70 druhů a koncem 20. století již bylo známo a určeno 113 druhů cévnatých rostlin, 19 kapradin, 6 mechů, 2 játrovky, 33 lišejníků a 3 druhy hub. Endemických druhů je 10, a to 6 cévnatých rostlin a 4 kapradiny. Z dosud známých cévnatých rostlin je 24,2 % původních, 34,3 % ruderálních a invazních, 41,5 % záměrně introdukovaných. Z původní flóry dosud vymizelo 8 druhů cévnatých rostlin, dokumentovaných sběry naposled v letech 1959 a 1965.

Velkou část dnešní vegetace ostrova Trindade tvoří bylinné patro. Na severovýchodních svazích ho tvoří téměř výhradně dva druhy šáchorovitých travin Cyperus atlanticusBulbostylis nesiotis. Velké plochy skalních útesů, ale i zdánlivě mírných svahů jsou mnohde porostlé jen lišejníky. Na poměrně malé, izolované ploše se do louky s šáchorovitými mísí Caesalpinia bonducella a pichlavý mák Argemone mexicana. Jihozápadní svahy jsou porostlé kapradinami, převážně druhu Pityrogramma calomelanos. Na stejném svahu se však mohou střídat pruhy travin i kapradin nezávisle na sklonu či orientaci svahu.

Do r. 1959 se uvádělo, že hlavní dřevinou ostrova je mahagon. Tím se myslely stromy s tvrdým, tmavým dřevem, nebylo to míněno taxonomicky. Jde totiž o strom Colubrina glandulosa var. reitzii (čeleď Rhamnaceae), který má tvrdé červené dřevo. Zbytky povalených mumifikovaných kmenů lze dodnes spatřit téměř po celém ostrově. Zalesněná plocha pokrývala v 50. letech 20. století asi 10 % ostrova, nyní už jen necelých 5 %. Malou plochu dnes porůstají také druhotné lesy. Skládají se sice z řady původních druhů, avšak v poněkud modifikovaných proporcích. Rostou výhradně na vrcholech a západních svazích tří nejvyšších vrcholů. Jejich spodní hranice je v nadmořské výšce okolo 450 m. Vzhledem k tomu, že ostatní dřeviny byly okusovány zdivočelými stády domácího zvířectva, stala se dominantou stromového patra stromovitá kapradina Cyathea delgadii. Bývala kdysi nejspíš jen doplňkovým druhem lesního podrostu, tvořeného již vyhynulým stromem Colubrina glandulosa, jehož poslední živý exemplář byl na ostrově doložen r. 1959. Ostatní druhy stromů (Myrsine guyanensisPisonia obtusata) se vyskytují ojediněle. Ještě vzácněji lze na okrajích lesa nalézt keře Dodonaea viscosaMyrrhinium atropurpureum. V podrostu lesů jsou zpravidla řídce roztroušené stejné druhy kapradin jako na otevřených svazích. Hojná je tam však i Peperomia glabella, která stejně ochotně roste i epifyticky, společně s jedinou orchidejí ostrova, Polystachya estrellensis. Tento druh se vyskytuje hojně ve vlhkých tropických oblastech jak na jihoamerickém, tak na africkém kontinentu.

Pokusy o nápravu škod
Roku 1997 požádalo brazilské námořnictvo mou laboratoř, aby zde začala se záchranou vegetace, pokusila se zabránit další erozi a zajistila zásoby pitné vody pro posádku. Nejprve jsme námořníkům navrhli, aby odstranili zbývající zdivočelé kozy, které brzdí přirozenou regeneraci porostu. Dále se nám podařilo získat na pevnině kolem 3000 sazenic stromů, převážně druhu Colubrina glandulosa. Vysadili je praktikanti z mé laboratoře spolu s pomocníky z řad námořníků. Celkem se podařilo za 4 měsíce vysadit zhruba 600 sazenic, z nichž jich při poslední inspekci v roce 1999 přežívalo a rostlo kolem 500. Dalšími navrženými etapami regenerace měla být cílená introdukce bylinného patra v úsecích těžce postižených erozí (o zbytek regenerace by se bezpochyby postarala sama příroda).

Spolupráci však narušilo nové velení námořnictva, které se k otázce vyhlazení koz začalo po několika neúspěšných pokusech stavět skepticky. Krom toho jeden z velitelů, dříve biolog, nechal r. 2000 osekat mladé sazenice mačetou, prý aby zesílily. Nezbývá než doufat, že příští změna velení bude k lepšímu a spolupráci s vojáky se podaří obnovit.

Obrázky

Sopečný ostrov Trindade čili „Svatá Trojice“ nebo South Trinity leží v Atlantickém oceánu na 20° 29–32' jižní šířky a 29° 17–21' západní délky. Politicky náleží k Brazílii, od níž je vzdálen 1140 km východně. Nejblíže na pobřeží je město Vitória ve státě Espírito Santo. Ostrov je vrcholem hory, jež se tyčí ze dna oceánu v temné hloubce 5800 metrů. Část nad hladinou má půdorys o rozloze 9,28 km2, ale skutečná plocha je díky členitému terénu přibližně dvojnásobná. Zhruba 30 m pod mořskou hladinou je ostrovní plató s rozlohou 32 km2; většinou je pokryto vápenatými útesy tvořenými převážně řasou Halimeda tuna. Nejvyšší vrcholy (São Bonifácio, Trindade a Desejado) dosahují nadmořské výšky 620 metrů.

Absolutní teploty na ostrově se pohybují v rozmezí 17 až 30 °C, průměrné teploty jsou po celý rok mezi 22 a 25 °C. Nejdeštivější období je od dubna do června (nad 100 mm srážek měsíčně), nejsuššími měsíci jsou srpen a leden se srážkami jen kolem 50 mm. Krom vojenské posádky, která již půl století obsluhuje meteorologickou a oceánografickou stanici, není ostrov obydlen. Civilisté mají na ostrov přístup jen za mimořádných podmínek, na zvláštní povolení vojenského námořnictva, které však s vědeckým personálem Národního muzea Univerzity v Rio de Janeiro spolupracuje již od roku 1916.

Strmá skaliska na ostrově tvoří zejména tvrdé tmavošedé znělce (fonolity), zatímco matečnou horninu jen o málo mírnějších svahů tvoří křehké, okrově až cihlově zbarvené sopečné tufy. Sopečné půdy na Trindade jsou podle fyzikálně-chemických rozborů velmi úrodné, avšak praxe (výsadba stromů) naznačuje, že obsahují doposud neurčené látky, které brání růstu. Vrstva půdy obohacené humusem, dnes zřetelná na jediné reliktní lokalitě, přitom dosahovala tloušťky 6,5 m, a to až do první kolonizace v polovině 18. století.

Soubory

Článek ve formátu PDF: 2002_V557-560.pdf (556 kB)
Obrazová příloha k článku ve formátu PDF: 2002_V559.pdf (116 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky