Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Osm dnů plodnice kozáka březového

Publikováno: Vesmír 78, 458, 1999/8
Obor: Mykologie

Trvání hub jest dosti rozmanité. Velká většina po uzrání a vyprášení plodnice se rozplývá v kašovitou hmotu a v krátké době mizí. Můžeme říci, že tak jako rychle a náhle se objevují, tak rychle se ztrácejí. Tak chovají se skoro všechny sbírané jedlé houby.

J. Velenovský: České houby, Praha 1920

O růstu plodnic našich nejběžnějších jedlých hub existuje mezi houbaři mnoho rozdílných tvrzení, názorů a pověr. Věří se např., že houby rostou hojně, jen „když jde měsíc nahoru“, že hřib neroste, jakmile se na něj někdo podívá, a že běžné druhy našich hub stačí vyrůst za jedinou noc.

O fotografickou dokumentaci k posledním dvěma tvrzením se pokouším již více let, v jejím provedení mi však dosud bránily aktivity jiných houbařů. Nerušené pozorování, fotografování a měření růstu nadzemní části plodnic mi umožnilo teprve úspěšné uchycení kozáka březového (Leccinum scabrum) na záhoně, kde jsem simuloval vhodné stanovištní podmínky. Z fotografií pod článkem je zřejmé, že plodnice rostly zpočátku ve všech svých částech stejnoměrně. Zhruba v polovině jejich života se přestal zvětšovat průměr třeně, ale jeho růst do výšky pokračoval do 2/3 až 3/4 života plodnice. Pro druhou polovinu života plodnice byl nejcharakterističtějším rysem rychlý růst klobouku spojený s tvorbou výtrusů. Růst vlastního reprodukčního orgánu se posléze náhle zastavil, plodnice začala odumírat a rozkládat se. Život plodnice kozáka březového se tak v našem případě vtěsnal do osmi letních dnů.

Je třeba uvést, že pozorování a fotografické záběry jsou jen potvrzením dřívějších šetření našich mykologů Z. Kluzáka a T. Papouška.

Obrázky

JAK ROSTOU HOUBY

Mnoho druhů hub spojuje své podhoubí (stélku, mycelium) s kořeny listnatých stromů – vzniká mykorhiza. Kozák březový (Leccinum scabrum), jehož růst je zachycen na předchozí straně, se takto přátelí výhradně s břízou. Pronikají-li vlákna podhoubí do pletiv kořenů stromů, jde o mykorhizu endotrofní, obalují-li však jen nejtenčí kořínky, mluvíme o mykorhize ektotrofní. Mykorhizní houba dodává stromu vodu a živiny z půdy, strom houbě na oplátku organické látky, které houba syntetizovat nedokáže. Ukazuje se však, že si houby dovedou opatřit potravu i jinak – některé jsou dokonce masožravé a jejich vlákna jsou vybavena rafinovanými pastmi, jimiž loví půdní mikroorganizmy.

Výtrusy jsou velice drobné (v rozměrech tisícin milimetru) rozmnožovací útvary (spory hub), které objevil r. 1710 Ital Petr Antonín Micheli. Jestliže všechno velice zjednodušíme, můžeme rozmnožovací cyklus hub popsat následovně. Výtrusy vznikají po osmi ve vřeckách u hub vřeckovýtrusných (např. u smrže) nebo se odškrcují po čtyřech z bazidií u hub stopkovýtrusných (což je většina hub sbíraných houbaři).Výtrusy jsou pohlavně odlišeny (samčí +, samičí –) a klíčí v podhoubí odděleného pohlaví. Toto podhoubí má vlákna s jednojadernými buňkami a může přežívat velmi dlouhou dobu. Setkají-li se dvě vlákna různého pohlaví, splynou jejich dvě vegetativní (tělní, somatické) buňky – dochází k somatogamii. Vzniká dvoujaderná buňka (jádra však nesplývají) a jejím růstem dvoujaderné podhoubí, které může růst opět velice dlouhou dobu a za příhodných podmínek (za fungující mykorhizy, po dešti, když se páří z lesů…) se na něm zakládají plodnice. Vlákna tohoto podhoubí končí v plodnicích ve výtrusorodé vrstvě (hymeniu) a zde zduří v kyjovité bazidie. Mladá bazidie má stále dvě jádra, ta později splynou a redukčním dělením se z nich stávají čtyři dceřiná jádra (dvě +, dvě –). Stopečkou se tato jádra odškrcují z mateřské bazidie jako výtrusy, jichž je obrovské množství. Např. hřib jich za čtrnáct dní svého života vyprodukuje prý až deset miliard. Takto nebo podobně se rozmnožuje asi tři až pět tisíc druhů evropských makromycet – to jest hub, s nimiž se můžeme jako houbaři v lesích potkat a vidět je pouhým okem.

Stanislav Vaněk

Soubory

Článek ve formátu PDF: 1999_V456-463.pdf (728 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky