mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024

Aktuální číslo:

2024/3

Téma měsíce:

Elektromobilita

Obálka čísla

Obří lasery, jaderná fúze a jaderné testy

 |  5. 8. 1996
 |  Vesmír 75, 428, 1996/8

Nový nejvýkonnější ultrafialový laser na světě se jmenuje Omega Upgrade (Physics Today, August 1995, str. 22). Byl navržen a postaven za čtyři a půl roku v Laboratoři laserové energetiky Univerzity v Rochesteru (USA). Náklady ve výši 61 milionů dolarů poskytlo americké Ministerstvo energetiky. Jde o ″pevnolátkový″ laser, neboť aktivním prostředím laseru a zesilovačů je neodymiem dopované sklo. Počáteční paprsek se postupně štěpí a zesiluje až na 60 paprsků. Výstupní výkon je větší než 60 terawattů (1 TW = 1012 wattů), jednotlivé pulzy délky menší než nanosekunda (miliardtina sekundy) mají energii 40 kJ. Tolik rekordní údaje. K čemu je však dobré tak obrovské, komplikované a nákladné zařízení?

Uvádí se, že laser má sloužit k výzkumu řízené jaderné fúze. Pro sloučení jader atomů je třeba překonat odpudivé elektrostatické síly a přiblížit jádra až na vzdálenost asi 10–15 m (to je asi stotisíckrát blíže, než jsou normálně atomy vzdáleny v pevných látkách), kdy začne působit silná jaderná interakce, která jádra spojí a zároveň se uvolní ohromné množství energie. Jako nejvhodnější palivo pro první pokusy byla vybrána směs deuteria a tritia – to jsou dva izotopy vodíku, deuteria je asi 40 g na litr mořské vody a tritium lze získat z litia, kterého je asi 0,1 g/l. Z pěti litrů mořské vody je teoreticky možné získat tolik energie, jako z jednoho litru nafty (Physics Today, September 1992, str. 32). Ze směsi deuteria a tritia se musí vytvořit plazma – plyn “holých″ (ionizovaných) jader a volných elektronů – s ohromnou kinetickou energií odpovídající teplotě sto tisíc stupňů Celsia. Podmínka vznícení reakce je dána dosažením jisté minimální hodnoty součinu tří veličin: hustoty jader, teploty plazmy a doby, po kterou je možné tento stav udržet. (Snížení jednoho parametru pak musí být vyrovnáno zvýšením jiného).

Ve vodíkové bombě (realizována r. 1951) se vznícení dosáhne výbuchem malé “klasické″ štěpné jaderné nálože. Pro řízenou jadernou fúzi byly navrženy dvě hlavní cesty: tzv. magnetické omezení (magnetic confinement) a setrvačné omezení (inertial confinement). V prvním případě je plazma umístěno v silných magnetických polích zařízení zvaného Tokamak. V druhém případě se používá laserů, konkrétně u Omegy bude všech šedesát paprsků soustředěno na skleněnou či plastikovou skořápku o velkosti zlomku milimetru, naplněnou deuteriem a tritiem. Laser spálí obal tak rychle, že kapsle imploduje a atomy uvnitř budou silně stlačeny dohromady a sloučí se. Pokusy mají posloužit vědcům k tomu, aby navrhli největší zařízení pro jadernou fúzi – “Národní zařízení pro vznícení″ (the National Ignition Facility, NIF), rozuměj pro první dosažení prahu ″vznícení″ jaderné fúze. Zařízení bude v Livermoru a v roce 2002 by 192 paprsků mělo mít dohromady výkon 500 TW. To ovšem za předpokladu, že Kongres poskytne miliardu dolarů.

Časopis Physics Today (August 1995, str. 23) však uvádí, že většina výzkumu jaderné fúze pomocí laserů je financována obrannými programy Ministerstva energetiky, a že tedy primárním cílem je získat nové poznatky pro fyziku jaderných zbraní a pro simulace jaderných výbuchů. Prý to bude nezbytné pro zajištění bezpečnosti a spolehlivosti uskladněných jaderných zbraní, když pokusné výbuchy budou po podepsání smlouvy o definitivním zákazu pokusných jaderných výbuchů tabu.

V květnu oznámila také francouzská vláda, že bude nedaleko Bordeaux postaveno zařízení velmi podobné americkému NIF v Livermore. Stavba potrvá šest až osm let a přijde na 1,2 miliardy dolarů. Francouzská komise pro atomovou energii a americké Ministerstvo energie podepsaly smlouvu o spolupráci při budování obřích laserů. Jak známo, Francie zároveň oznámila provedení poslední série výbuchů na atolu Mururoa s odůvodněním, že potřebuje data pro budoucí zajištění bezpečnosti svých jaderných zbraní. Takové údaje už ovšem získali Američané v Nevadské poušti a slouží jim také při návrhu řízené jaderné fúze se setrvačným omezením. Není tedy hlavní důvod k pokusům jinde? Ale to už nemá s vědou moc společného.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Jaderná fyzika

O autorovi

Jan Valenta

Doc. RNDr. Jan Valenta, PhD., (*1965) vystudoval Matematicko-fyzikálni fakultu UK v Praze, kde se nyní zabývá optickými vlastnostmi nanostruktur, spektroskopií jednotlivých molekul a polovodičových nanokrystalů a mj. také vývojem tandemových solárních článků. Je spoluautorem (s prof. Ivanem Pelantem) monografie Luminiscenční spektroskopie.

Doporučujeme

Jak to bylo, jak to je?

Jak to bylo, jak to je? uzamčeno

Ondřej Vrtiška  |  4. 3. 2024
Jak se z chaotické směsi organických molekul na mladé Zemi zrodil první život? A jak by mohla vypadat jeho obdoba jinde ve vesmíru? Proč vše živé...
Otazníky kolem elektromobilů

Otazníky kolem elektromobilů uzamčeno

Jan Macek, Josef Morkus  |  4. 3. 2024
Elektromobil má některé podstatné výhody. Ale samotné vozidlo je jen jednou ze součástí komplexního systému mobility s environmentálními dopady a...
Návrat lidí na Měsíc se odkládá

Návrat lidí na Měsíc se odkládá uzamčeno

Dušan Majer  |  4. 3. 2024
Tragédie lodi Apollo 1 nebo raketoplánů Challenger a Columbia se již nesmí opakovat. Právě v zájmu vyšší bezpečnosti se odkládají plánované cesty...