Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Obratlovci mořských hlubin

 |  10. 4. 2014
 |  Vesmír 93, 200, 2014/4
 |  Seriál: Genomová čítanka, 1. díl (Následující)

Od dob, kdy byl po letech intenzivního snažení přečten lidský genom, doznala genomika řady pokroků a díky stále nižší časové i finanční náročnosti se v posledních letech nově přečtené genomy rojí jako houby po dešti. Po všemožných patogenech, hospodářsky významných organismech a modelových druzích, na jejichž studium se vzhledem k perspektivě praktického využití poznatků snáze získávaly prostředky, se tak dnes dostávají na řadu organismy vysloveně podivné a marginální. Typickou ukázkou je latimerie – relikt kdysi početné skupiny Actinistia (střapcoploutví), dlouho považovaný za nejbližšího žijícího příbuzného nás, suchozemských čtvernožců. Nahlédnutí do jejího genomu významně podpořilo konkurenční představu, že toto místo ve skutečnosti náleží bahníkům (Dipnoi). Jelikož však genom bahníků kvůli své enormní velikosti na přečtení stále čeká, genetický kód latimerie zatím představuje nejlepší zdroj informací pro sledování změn, jež se odehrály během přechodu obratlovců na souš. Nejzásadnějších obměn na cestě od lalokoploutvé ryby k obojživelníkovi doznaly pochopitelně především geny podílející se na vývoji končetin, ledvin, sluchového a čichového ústrojí či imunitního systému, a to jak na úrovni regulace exprese, tak jejich vlastní přítomnosti v genomu. Sama latimerie v porovnání s jinými obratlovci vykazuje nápadně nižší rychlost evoluce kódujících sekvencí, snad v důsledku milionů let skrytého přežívání v extrémně stabilním prostředí hlubokomořských jeskyní. Titul „živá fosilie“, zmiňovaný v souvislosti s morfologickou podobností s vyhynulými příbuznými, si tedy může právem ponechat. (Nature, doi: 10.1038/nature12027)

Nyní vidíte 46 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Martin Minařík

Mgr. Martin Minařík (*1987) vystudoval zoologii obratlovců na PřF UK v Praze. Jako doktorand na katedře zoologie se v současné době věnuje studiu evoluce a morfogeneze hlavových struktur obratlovců, ve volném čase pak především herpetologii.

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes s podporou

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...