Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Objev neznámé královny Chentkaus III.

Publikováno: Vesmír 94, 276, 2015/5

Abúsírská pyramidová nekropole vydala další dlouho střežené tajemství. Hrobka, již nalezli čeští egyptologové, patřila doposud neznámé královně Chentkaus III.

V Abusíru (obr. 2) pracují archeologové z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty UK již 55 let. A loni se znovu potvrdilo, že jde o jednu z nejvýznamnějších archeologických lokalit v Egyptě. Členové archeologické expedice v průběhu podzimu pokračovali v komplexním výzkumu jižní části královského pyramidového pohřebiště.

Na jih od zádušního chrámu panovníka Raneferefa se nachází řada čtyř mastab (obr. 1), které patřily členům společenské elity poloviny 5. dynastie (přibližně 2450 př. Kr.). Expedice navázala na výzkum hrobky „královského syna“ Nachtsarea (1994) a odhalení hrobky „knížete“ Kakaibaefa (2013) a prozkoumala hrobku označovanou jako AC 30. Cílem bylo zjistit jméno majitele hrobky a jeho sociální postavení. A to se podařilo. Hrobka patří doposud neznámé královně Chentkaus III.1)

Archeologický výzkum hrobu AC 30

Před započetím archeologických prací se hrobka AC 30 jevila jako podlouhlý severojižně orientovaný a přibližně 18 × 23 metrů velký pahorek, který vystupoval až o 1,5 metru nad povrch terénu. Tvar pahorku zároveň ukazoval, že půjde o hrobku typu mastaba s mírně skloněnými vnějšími stěnami, obdélníkovitého půdorysu, orientovanou podél své severojižní osy.

Pahorek pokrývala souvrství vápencových sutin a keramických střepů, což signalizovalo, že hrobka byla rozsáhle poničena těžbou stavebního kamene a také vykradena (jako i ostatní stavby v této části abúsírské nekropole). To se také během výzkumu potvrdilo.

Těžba porušila statiku zdiva, proto bylo nutné zdivo sanovat a i pak pracovat s co největší opatrností (obr. 3). Co nás po odkrytí hrobky čekalo?

Hrobka byla 16,2 × 10,8 metru velká (zdivo se dochovalo do výšky 3,5 metru, původně dosahovalo přibližně pěti metrů) a stavbou velice podobná ostatním hrobkám na Nachtsareově pohřebišti. Jedná se skutečně o hrobku typu mastaba. V nástavbě se nacházela obětní kaple, v podzemní části vertikální šachta, která umožňovala přístup do pohřební komory. Zdivo jádra bylo postaveno z nevelkých, pravidelně opracovaných kvádrů šedého a žlutého místního vápence, spojených hlinitou a vápennou maltou. Obložení (vnější plášť) bylo – stejně jako u Kakaibaefovy hrobky – postaveno z neobvykle velkých bloků bílého vápence. Bloky nebyly vyhlazené, což znamená, že obložení mastaby nebylo dokončeno (obr. 4).

V západní stěně kaple se nacházely dvoje nepravé dveře. Zloději kamene zdivo kaple zničili natolik, že se do dnešní doby dochovala jen spodní část severních nepravých dveří, chybí i jakákoli výzdoba nebo texty, které by nás informovaly o majiteli hrobky. Existenci jižních nepravých dveří dokládají stavební linie, jejichž pomocí si dělníci, kteří hrobku stavěli, vyznačili jejich přesnou polohu a velikost. V blízkosti kaple jsme nalezli fragment křemencové sochy, nicméně žádné stopy po existenci serdábu (zvláštní místnosti, do níž se ukládaly sochy zobrazující majitele hrobky) jsme již nenašli.

Do podzemí se ze střešní terasy hrobky vstupovalo pohřební šachtou 5,45 metru hlubokou. Její boční stěny se dochovaly ve vcelku dobrém stavu, jen jižní stěna byla částečně zničena při zmíněné těžbě kamene. Na dně šachty jsme objevili doklady rituálů prováděných během pohřbu: části těla obětovaného telete, uhlíky, keramika a další předměty.

Ve stejné úrovni se v jižní stěně šachty otevírá vstup do úzkého průchodu, který spojoval šachtu s pohřební komorou. Ta představovala východozápadně orientovaný prostor, jenž měl, jak to bylo v nekrálovských hrobkách obvyklé, plochý strop. Ataky zlodějů kamene přežila jen jeho nejzápadnější část, kterou tvoří velký blok bílého vápence. Je mimořádně masivní, což nepřímo dokládá, že hrobka byla postavena pro člena tehdejší společenské elity (v tomto případě, jak se dále ukáže, královské rodiny). Sarkofág z bílého vápence, který původně stál v západní polovině komory, byl zcela zničen zloději kamene, po jejich „zásahu“ ze sarkofágu zbyla jen vrstva rakši, tj. vápence rozbitého na prach.

Přesto se české expedici podařilo v nejnižší části výplně komory objevit části pohřební výbavy majitelky hrobky – 23 travertinových modelů nádob (snímek na titulní straně), dvě víčka kanop (nádob na vnitřnosti vyjímané z těl zesnulých během mumifikace) z jemného bílého vápence, čtyři měděné modely nástrojů, zvířecí kosti a keramiku. Ve výplni pohřební komory i šachty jsme nalezli i velké množství fragmentů látky a obinadel, do nichž byla pravděpodobně zabalena mumie majitelky hrobky. V podzemní (i nadzemní) části hrobky jsme objevili i velké množství organického materiálu – především semen, plodů a dalších částí různých rostlin, úlomků dřeva, ale i kusy lan a šňůr, zbytky různých druhů brouků atd. Především vertikální šachta (a v menší míře i pohřební komora) byla místem, kde jsme našli části mumifikované kostry ženy. Zřejmě patřily majitelce hrobky, nicméně bez antropologického výzkumu a bez analýzy pomocí radiokarbonové metody není možné otázky týkající se datování ostatků a jejich přiřazení k nově objevené historické postavě královny (o tom dále) uspokojivě uzavřít.

Během výzkumu hrobky jsme narazili na velké množství keramiky. Stavitelé ji totiž v hojné míře použili ve výplni vnitřního zdiva hrobky (obr. 5), stavba se tak urychlila a zlevnila. Tato druhotně použitá keramika zároveň přispívá k datování hrobky. Poukazuje na intenzivní zádušní kult ve starších stavbách v blízkém okolí – podle předběžných analýz pochází z první poloviny 5. dynastie. Hrobka tedy vznikla v následujícím období. Zároveň ale bohatý soubor zlomků keramiky i kompletně dochovaných nádob dokumentuje zádušní kult, který probíhal v její obětní kapli, keramika byla také součástí pohřební výbavy majitelky hrobky.

Stavební nápisy prozradily jméno majitelky

Četné stavební nápisy a značky představují v poničené hrobce jediné dochované nápisy. Stavební nápisy na zdivu staroegyptských monumentů zahrnují nejen údaje týkající se stavby samotné, jako jsou názvy stavebních skupin, lomů, data atd., ale i jméno majitele hrobky a odkazy na jeho sociální postavení. Tato Baugraffiti, psaná pomocí hieratického, tedy zjednodušeného hieroglyfického písma se dochovala nejen na bočních stěnách kaple, pohřební komory i šachty, ale i na podlaze podzemních prostor hrobky AC 30. Vzhledem k vysokému počtu nápisů se stále stejným jménem jsme nabyli jistoty, že majitelkou hrobky byla „manželka krále“ a „matka krále“ Chentkaus. V egyptské historii již byly doloženy dvě držitelky jména Chentkaus, tato dáma proto dostala ke svému jménu řadovou číslovku „III.“.

Tento velmi důležitý objev stavebních nápisů nám poskytuje informace o neznámé historické osobnosti, která žila přibližně v polovině 5. dynastie. Chentkaus III. byla velmi pravděpodobně manželkou panovníka Raneferefa, jehož hrobový komplex s Nedokončenou pyramidou a významnými nálezovými celky (chrámovým papyrovým archivem, velkou skupinou panovníkových soch, hliněnými otisky pečetí, kamennými nádobami, fajánsovými výplněmi-inlejemi) odkryl v osmdesátých a devadesátých letech minulého století archeologický tým pod vedením Miroslava Vernera nedaleko od hrobky AC 30 (obr. 6).

Chentkausin titul „matka krále“ je pro poznání staroegyptských dějin doby stavitelů pyramid ještě významnější, dokládá, že jeho nositelka byla matkou nástupce na egyptský trůn. Jméno syna, k němuž se tento titul vztahuje, bohužel neznáme.

Předběžná analýza souborů keramiky, objevené hliněné pečetě se jménem panovníka Niuserrea i architektura hrobky nás vedou k závěru, že hrobka byla postavena za vlády panovníků Niuserrea nebo Menkauhora. Ke stejnému závěru vedou i výsledky výzkumu dalších hrobek na Nachtsareově pohřebišti. Můžeme tedy předpokládat, že Chentkausiným synem byl pozdější panovník Menkauhor (o jehož vládě příliš nevíme a jeho genealogický vztah k panovníkům, kteří byli pohřbeni v Abúsíru, není zcela zřejmý) nebo ještě méně známý a doložený panovník Šepseskare, pro něhož byla patrně započata stavba pyramidy v severní části abúsírské nekropole. Vztah, který Chentkausin titul „matka krále“ naznačuje, je proto pro poznání situace egyptské královské rodiny na počátku druhé poloviny 5. dynastie významný.

Chentkaus – příběh královského jména pokračuje

Jméno Chentkaus nesly další dvě – velmi důležité – královské dámy: Chentkaus I., jež zřejmě byla manželkou panovníka Menkaurea, a Chentkaus II., manželka panovníka Neferirkarea. Chentkaus I. si nechala na pyramidové nekropoli v Gíze postavit neobvyklou, dvoustupňovou hrobku, tzv. „čtvrtou gízskou pyramidu“, která se nachází v oblasti lomů na kámen pro stavbu místních pyramid. Její dolní část je vytesaná do skály, horní stupeň je postaven z vápence a svým tvarem připomíná mastabu. Chentkaus I. měla tituly dosvědčující její důležitou úlohu v rámci tehdejší egyptské královské rodiny. Jeden z těchto titulů je možné dokonce číst dvojím způsobem: buď jako „matka dvou králů Horního a Dolního Egypta“, nebo „matka krále Horního a Dolního Egypta, král Horního a Dolního Egypta“. Stejně jako v případě Chentkaus III. ani u Menkaureovy manželky si nejsme zcela jisti, o jakého panovníka či panovníky mohlo jít.

Tento „zmatek“ dobře dokumentuje složitou situaci ohledně nástupnictví na egyptský královský trůn v období na přelomu 4. a 5. dynastie. Předávání královského úřadu v této době neprobíhalo vždy hladce, v egyptologické literatuře se často objevuje názor, že tehdy vedle sebe koexistovaly dvě navzájem znepřátelené skupiny, které se snažily získat převahu a s tím i vládu nad Egyptem. Porušení zavedených zvyklostí patrně přivodila předčasná smrt prince Chuenrea – Menkaureova nejstaršího syna a předpokládaného následníka.

„Naše“ Chentkaus III. měla časově blíž k Chentkaus II., matce svého předpokládaného manžela Raneferefa. Manžel Chentkaus II., panovník Neferirkare, pro ni začal stavět pyramidovou hrobku na jih od své vlastní, zemřel však předčasně a pyramidový komplex královny dokončili synové Raneferef a Niuserre. Obsahuje některé netypické architektonické prvky a je významný i tím, že jeho součástí je jedna z nejstarších satelitních pyramid v pyramidovém komplexu královny. Do doby vlády panovníka Niuserrea se satelitní pyramidy, jejichž přesná funkce není známa, stavěly pouze u pyramid panovníků. Výskyt satelitní pyramidy v Chentkausině komplexu tak snad nepřímo odráží rostoucí význam žen v rámci královské rodiny. Také Chentkaus II. měla titul „matka dvou králů Horního a Dolního Egypta“, který je možno číst i jako „matka krále Horního a Dolního Egypta, král Horního a Dolního Egypta“, což patrně dokládá její důležité postavení.

Za volbou jména majitelky hrobky AC 30 Chentkaus můžeme proto hledat snahu o následování vzoru svých dvou význačných předchůdkyň. Mezi členy královské rodiny na konci 4. dynastie a v průběhu 5. dynastie však byla také oblíbená jména obsahující slovo kau (jde o těžko přeložitelný výraz označující soubor životních sil). Kromě již zmíněných Menkaurea nebo Menkauhora se toto slovo například objevuje ve jméně „nejstaršího syna krále“ Verkaurea, jehož hrobku česká expedice prozkoumala v těsném sousedství pyramidového komplexu Chentkaus II.

Prostor kolem Chentkausiny mastaby

Během podzimu 2014 česká archeologická expedice v Abúsíru prozkoumala i prostor kolem královniny hrobky. Zajímavá byla situace před vstupem do obětní kaple, kde jsme odkryli pozůstatky nízkých zdí postavených ze sušených cihel po obou stranách vchodu. Pruhy bílé barvy, dochované na hliněné podlaze dvora i po 4500 letech (!), patrně naznačovaly prodloužení těchto zídek, které zabraňovaly průniku pouštního písku i použité kultovní keramiky do prostoru vchodu. Sonda vykopaná mezi Kakaibaefovou a Chentkausinou hrobkou nedokázala existenci předpokládané ohradní zdi (obr. 7), ale odkryla tři sekundární pohřby. Kostry, které byly poměrně křehké a částečně poničené, nenesly stopy mumifikace. Datování uložení těl těchto zesnulých neulehčuje fakt, že spolu s nimi nebyly pohřbeny milodary.

Výzkum samotné hrobky královny Chentkaus III. naše expedice dokončila. Analýza polohy hrobky v rámci královského pohřebiště, architektury hrobky, keramiky, stavebních nápisů, ale i otisků pečetí s Niuserreovým jménem umožňuje datovat stavbu Chentkausiny hrobky do doby Niuserreovy nebo Menkauhorovy vlády. Zpracovávání výsledků výzkumu hrobky AC 30 však bude pokračovat. Během letošního jara nás čekají dokumentační práce ve skladech a hlavně antropologická analýza kosterních pozůstatků, které jsou královně předběžně přičítány. Nové poznatky o egyptské královské rodině z poloviny 5. dynastie jistě přinese i archeologický výzkum poslední hrobky na Nachtsareově hřbitově, jenž by měl proběhnout na jaře roku 2016.

Literatura

Baud Michel: Famille royale et pouvoir sous l’Ancien Empire égyptien. Institut Français d’Archéologie Orientale, Káhira 1999.

Beckerath Jürgen von: Chronologie des pharaonischen Ägypten: die Zeitbestimmung der ägyptischen Geschichte von der Vorzeit bis 332 v. Chr. Philipp von Zabern, Mainz am Rhein 1997.

Callender Vivienne G.: In Hathor’s image. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Praha 2011.

Krejčí Jaromír, Verner Miroslav, Callender Vivienne Gae et al.: Abusir XII. Minor tombs in the Royal Necropolis I (The Mastabas of Nebtyemneferes and Nakhtsare, Pyramid Complex Lepsius no. 24 and Tomb Complex Lepsius no. 25). Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Praha 2008.

Krejčí Jaromír: Abusir XVIII. The Royal Necropolis in Abusir. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Praha 2010.

Verner Miroslav: Abusir III. The Pyramid Complex of Khentkaus. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Praha 1995.

Verner Miroslav et al.: Abusir. IX, The pyramid complex of Raneferef: The Archaeology. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta – Academia, Praha 2006.

Poznámky

1) Kromě autora článku, který byl vedoucím výzkumu hrobky, se terénních prací v Abúsíru zúčastnili: Katarína Arias Kytnarová (keramoložka), Vladimír Brůna (geoinformatik), Martin Frouz (fotograf), Saša Kosinová (restaurátorka), Jolana Malátková (kreslička), Martin Odler, Daniel Šichan, Břetislav Vachala (egyptologové); ředitelem české archeologické koncese v Abúsíru je Miroslav Bárta.

Soubory

článek ve formátu pdf: V201505_276-280.pdf (704 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky