mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024

Aktuální číslo:

2024/3

Téma měsíce:

Elektromobilita

Obálka čísla

Objev genu pro obezitu – příběh o myších a lidech

 |  5. 8. 1995
 |  Vesmír 74, 475, 1995/8

Naši pevně fixovanou představu obezity jako multifaktoriálního onemocnění, jehož dědičná složka je polygenně podmíněná, může poněkud upravit objev z konce minulého roku. Skupina vědců zabývajících se studiem genetiky obezity nejprve objevila gen způsobující obezitu u myši, a posléze nalezla i jeho lidský homolog.

Velmi vtipný způsob řešení tohoto problému stojí za podrobnější popis. Vědci nejprve zkřížili speciální kmen silně obézních myší s kmenem myší normálních. Někteří jejich potomci byli obézní – u nich se předpokládala přítomnost genu pro obezitu – a jiní neobézní. Genomy těchto potomků původních myší pak byly srovnávány pomocí markerů DNA, přičemž se předpokládalo, že u obézních krys budou nejkonstantněji přítomny markery, které jsou nejblíže hledaného genu (se vzrůstající vzdáleností od genu roste pravděpodobnost meiotické kombinace). Trpělivým porovnáváním genomů více než 1600 pokusných zvířat byla identifikována oblast chromozomu 6 o zhruba 650 000 nukleotidových bází (0,02 procenta původního genomu). Zde bylo prozkoumáno 6 genů, přičemž se zjistilo, že jeden z nich je exprimován pouze v tukových buňkách. Další zkoumání tohoto genu – předběžně nazvaného ob – odhalilo předčasný stop-kodon u obézních myší, vedoucí k syntéze defektního proteinu.

Předpokládá se, že ob-gen kóduje sekreční protein, který je produkován v tukové tkáni a váže se na receptory v tzv. centru sytosti v hypotalamu. Porucha tvorby tohoto proteinu ústí v nedostatečné blokování pocitu hladu a následuje nadměrný přívod potravy. Porovnáváním lidského a myšího genomu byl nalezen též lidský analog ob-genu, z 84 % identický s myším.

Význam tohoto objevu je dvojí. Předně byla prokázána validita zvířecích modelů při studiu lidských onemocnění. Ještě nikdy nebyl zkoumáním zvířecího genomu objeven nový lidský gen, jak tomu bylo v tomto případě. Za druhé, takto nalezený gen ukazuje cestu ke zjištění genetického podílu dalších multifaktoriálních chorob, jako je třeba ateroskleróza či hypertenze.

(Nature 372, 425, 1994; The New Engl. J. of Med. 332, 679, 1995)

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Genetika
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Robert Pytlík

MUDr. Robert Pytlík (*1967) vystudoval 1. Lékařskou fakultu UK v Praze. Zabývá se trabsplantacemi krvetvorných buněk a dalšími aplikacemi buněčné terapie.

Doporučujeme

Jak to bylo, jak to je?

Jak to bylo, jak to je? uzamčeno

Ondřej Vrtiška  |  4. 3. 2024
Jak se z chaotické směsi organických molekul na mladé Zemi zrodil první život? A jak by mohla vypadat jeho obdoba jinde ve vesmíru? Proč vše živé...
Otazníky kolem elektromobilů

Otazníky kolem elektromobilů uzamčeno

Jan Macek, Josef Morkus  |  4. 3. 2024
Elektromobil má některé podstatné výhody. Ale samotné vozidlo je jen jednou ze součástí komplexního systému mobility s environmentálními dopady a...
Návrat lidí na Měsíc se odkládá

Návrat lidí na Měsíc se odkládá uzamčeno

Dušan Majer  |  4. 3. 2024
Tragédie lodi Apollo 1 nebo raketoplánů Challenger a Columbia se již nesmí opakovat. Právě v zájmu vyšší bezpečnosti se odkládají plánované cesty...