Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

O pohřbech ekosystémů a slaměných panácích

< předchozí | seriál: Pohřbíme ekosystém? |
Publikováno: Vesmír 81, 335, 2002/6
Rubrika: Diskuse

Poctivý vědec v dnešním světě skutečně neví, zda si má obléknout smuteční oděv, bílý plášť či terénní obuv, pokud chce být „in“ – aspoň současná diskuse ve Vesmíru ho před podobné dilema staví, aniž by mu autority daly jednoznačný návod k tomu, jak se má zachovat. Nezbývá tedy než použít selský rozum a hledat si cestu sám. Oč v diskusi o oběšencích, pohřbech ekosystémů a nových paradigmatech 1) vlastně běží?

Každá definice má dvě části: nově definovaný pojem a výrok, který tento pojem definuje na základě pojmů jiných, považovaných za známé. Z tohoto pohledu mi někdy podstata diskuse o pohřbívání ekosystémů poněkud uniká. Máme začít nazývat definovaný pojem ekosystém jinak? To by samo o sobě příliš smyslu nemělo. Může tedy jít buď o změnu definujícího výroku, nebo o to, že definovaný pojem (ať je definován původní, či novou definicí) již ztratil význam a nemá smysl se jím dále zabývat. Proberme si obě alternativy.

Dle mého názoru není pochyb o tom, že dnes si pod pojmem „ekosystém“ nikdo nepředstavuje to, co vyjadřuje stará definice ekosystému dle E. P. Oduma (1953), nebo že se nyní na pojem „přírodní rovnováha“ díváme zcela jinak než v polovině minulého století. V tom se shodují snad všichni diskutující. Navíc se však domnívám, že máme dostatek prostředků k tomu, abychom pojem, který všichni intuitivně cítíme, definovali adekvátněji, nebo – chcete-li – „moderněji“. Právě pojem „přírodní rovnováha“ je toho krásným příkladem. Po formální stránce si pod rovnovážným stavem můžeme představit třeba jakousi periodickou trajektorii systému nebo – ještě lépe – nějaký atraktor, „přitažlivou množinu“ stavů. Zcela jednoduše se do tohoto pojmu dá zahrnout prostorové měřítko (zavedením jedné či více dalších dimenzí) či třeba náhodnost chování systému (uvažováním rovnic s perturbacemi). Tak bychom mohli pokračovat dál a myslím si, že bychom brzy došli k rozumné definici ekosystému, odrážející když ne všechny, tak podstatnou většinu dnešních poznatků. Čili jsem přesvědčen, že změna definice je možná, ba co více – že dnes již mnozí ekologové (nejspíš většina) s nějakou formou takové definice pracují (viz J. Jeník v tomto čísle Vesmíru 81, 332, 2002/6). S výzvou R. O’Neilla 2) a potažmo M. Konvičky (Vesmír 81, 127, 2002/3) zásadně revidovat koncepci ekosystému je tedy možné souhlasit, ale obávám se, zda oba nevolají po něčem, co se již dávno děje. Angličané pro to mají přiléhavý výraz, který v překladu znamená zhruba „stavět slaměného muže“.

Podívejme se na druhou alternativu: Ztratil pojem „ekosystém“ svůj význam natolik, že nemá smysl se jím dále zabývat? Konvičkovi oponenti tvrdí – a nejspíš i Konvička sám připouští (…Když jsem do Vesmíru psal krátkou informaci o návrhu R. V. O’Neilla zásadně revidovat koncepci ekosystému…) – že o to vlastně nejde. Je prostě praktické takový pojem mít a pracovat s ním, i když dnes má zcela jiný význam než před padesáti lety. A diskuse o tom, zda tento pojem ještě stále označovat slovem ekosystém či nikoliv, mi připomíná diskusi na téma, zda je možné les se 100 stromy po vykácení jednoho stromu i nadále považovat za les (pokud ano, vykácíme další strom – je to ještě les? atd.).

Jednu věc bych však přece jen rád zdůraznil. Zdá se mi, že poměrně úspěšně by se dalo polemizovat s tvrzením, že „mechanistické pojetí ekosystémů poskytlo ,vědecké‘ a zároveň srozumitelné argumenty hnutím za ochranu přírody“. Lépe řečeno, znal bych mnohem přiléhavější případ zneužití pojmu, a to toho, který je označován slovem „ekolog“. Domnívám se, že bychom přírodě velice pomohli, kdybychom místo pohřbívání ekosystémů velice důsledně ve všech možných sdělovacích prostředcích rozlišovali a vysvětlovali rozdíl mezi „ekologem“ jakožto vědcem zabývajícím se mj. těmi pohřbívanými ekosystémy (nebo „novými paradigmaty“, to je mně osobně jedno) a „ekologickým aktivistou“ jakožto člověkem snažícím se spíše politicky, amatérsky a dobrovolně o ochranu přírody, ale nikoli primárně o vědecké vysvětlení zákonitostí v ní panujících. To míním zcela pragmaticky, bez jakéhokoliv pejorativního podtextu – sám jsem členem ČSOP.

Mám pocit, že iniciátorovi diskuse šlo především o to, aby rozhýbal debatu o jednom z aktuálních témat v ekologii. To se mu bezesporu podařilo na jedničku. Jistě mi však promine, že pohřbívat ekosystém s ním nepůjdu. Do Ecology sice čirou náhodou jednu práci zrovna odesílám (a všichni víme, že téměř jistě bude nakonec otištěna někde jinde), ale jde v ní o empirický test našich hypotéz o ovipozičních strategiích hmyzích predátorů, nikoli o reakci na článek, jenž se stal prapůvodem naší diskuse. Myslím si totiž, že k O’Neillovu článku je možné kromě triviálního souhlasu dodat maximálně to, že „staví strawmana“. Ostatně – přiznejme si otevřeně – kdyby snad M. Konvička či kdokoliv další z nás diskutujících dostal MacArthurovu cenu, taky by možná při přednášce po jejím obdržení povídal banality…

Poznámky

1) Konvička M.: Vesmír 81, 127, 2002/3, Rázgová E.: Vesmír 81, 129, 2002/3, Sádlo J.: Vesmír 81, 130, 2002/3, Rychnovská M., Konvička M.: Vesmír 81, 248, 2002/5, Storch D.: Vesmír 81, 250, 2002/5, Jeník J.: Vesmír 81, 332, 2002/6.
2) O’Neill R. V.: Ecology 82, 3275–3284, 2001.

Soubory

Článek ve formátu PDF: 2002_V332-335.pdf (222 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky