Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Nová infekční nemoc: obezita

I hubený může v inkubační době šířit obezitu
Publikováno: Vesmír 79, 632, 2000/11

Obyvatelstvo průmyslově vyspělých zemí v posledních desetiletích dramaticky tloustne (viz Vesmír 75, 175, 1996 či 76, 133, 1997 ad.). Od r. 1980 vzrostlo v USA množství obézních o 30 %. Podle BMI (podílu tělesné hmotnosti a druhé mocniny výšky) je 23 % dospělých Američanů a 20 % Britů obézních. Jejich BMI je 30 nebo víc. Často se mluví o tom, že svět je zachvácen „epidemií obezity“. Nyní se ukazuje, že slovo epidemie zde může mít svůj původní význam, tj. šířící se infekční onemocnění.

Vše začalo před 12 lety v Indii. Lékař Nikhil Durandhar, který se na léčbu obezity specializoval, se od svého přítele-veterináře dověděl, že studuje zvláštní infekci, která hubí statisíce kuřat. Zvláštnost byla v tom, že uhynulá kuřata měla velkou hmotnost, způsobenou nadměrným množstvím tuku. Místo aby infikovaná zvířata před smrtí hubla, přibývala extrémně na váze. Původcem nemoci byl virus SMAM­1. Kuřata, kterým byl v laboratoři injikován virus, měla o 50 % více tuku než zvířata, která nakažena nebyla. Co bylo ještě podivnější, infikovaná zvířata měla nižší koncentraci cholesterolu a triglyceridů v krvi. Obézní jedinci totiž obvykle mívají zvýšenou koncentraci cholesterolu v krvi.

N. Durandhar vyšetřil 52 svých obézních pacientů na protilátky proti SMAM-1 a u 10 je skutečně našel. Byli to právě ti, kteří měli největší hmotnost. Krom toho měli nižší koncentraci cholesterolu v krvi než ostatní. Durandhar se proto rozhodl, že se bude intenzivně věnovat výzkumu. Zavřel svou kliniku a odstěhoval se s rodinou do USA. Po delším hledání našel místo v laboratoři Richarda Atkinsona na Wisconsinské státní univerzitě v Madisonu. Spolupráce však málem skončila dřív než začala, americké ministerstvo zemědělství zamítlo jejich žádost o povolení dovozu viru SMAM-1. Opatrnost ministerstva byla na místě. Kdyby se virus dostal mimo laboratoř, mohl devastovat chovy kuřat a třeba i nakazit obezitou lidi.

Zkusili to tedy s jinými viry. SMAM-1 patří k adenovirům, z nichž 50 se vyrábí ke komerčním účelům, a při volbě jednoho z nich měli štěstí. Vybrali virus Ad-36, poněvadž protilátky proti němu se snadno poznají. Původně byl objeven u německého děvčátka, které trpělo průjmem. Když tento virus injikovali kuřatům, do tří týdnů měla o 2 třetiny tuku víc než kuřata bez viru. Navíc měla abnormálně nízkou hladinu cholesterolu (New Scientist 5. 8. 2000).

Na kongresu věnovaném obezitě letos v Antverpách Durandhar a Atkinson referovali, že také myši a opice infikované virem Ad-36 abnormálně ztloustly a měly nízký cholesterol. To všechno ještě nemuselo nutně znamenat, že podobně infekce působí na člověka. Proto lékaři zkoumali vzorky krve od 313 obézních a 92 štíhlých lidí z Wisconsinu, New Yorku a Floridy. Protilátky proti Ad-36 našli jen u 4 hubených a 100 obézních – tedy u 34 %. U těchto obézních našli také abnormálně nízkou koncentraci cholesterolu. V další studii hledali Durandhar a Atkinson protilátky proti Ad-36 u identických dvojčat. V 26 případech mělo protilátky jen jedno z dvojčat, a to právě to, které bylo obézní s BMI 1,5 krát vyšším než neinfikovaný sourozenec.

Přes tyto nálezy není teorie o virové infekci jako příčině obezity oficiálně přijímána. Vědecká komunita uznává zatím jen tolik, že virus Ad 36 způsobuje obezitu u některých zvířat. Především je třeba zjistit, jakým mechanizmem virus obezitu způsobuje. Zatím mohl N. Durandhar ukázat, že virus přidaný do kultury nezralých tukových buněk myší jejich zrání uspíší. Infikovaná zvířata mají mnohem víc tukových buněk než neinfikovaná a jakmile tukové buňky uzrají, začnou vysílat hormonální signály, že shromažďují a uskladňují tuk.

Pracuje se také na otázce, jakým mechanizmem virová infekce snižuje cholesterol. Poznání takového mechanizmu by například mohlo pomoci najít nové léky proti hypercholesterolemii.

Je tu jedna dobrá zpráva pro obézní lidi infikované Ad-36. Lépe reagují na léky používané pro léčbu obezity. Je to nejspíš tím, že nemají genetickou dispozici pro obezitu. Měli prostě smůlu, že se nakazili. Tito lidé také mají naději, že jim pomůže lék s protivirovým účinkem nebo vakcina proti Ad-36. Podle N. Durandhara tento poznatek, že obezita může být následkem virové infekce, sejme z obezity stigma. Nemusí jít vždy o jedince, kteří jsou neukáznění, přejídají se a málo se pohybují. Na druhé straně se však mohou lidé obézním vyhýbat ze strachu, aby se nenakazili. Mít protilátky ovšem ještě neznamená, že v člověku je živý virus. Je spousta infekcí, kde infekční agens už v organizmu dávno není, ale protilátky přetrvávají. Hubený člověk, který na vás kýchne v inkubační době, může být nebezpečnějším šiřitelem obezity než obézní člověk s protilátkami v krvi.

Co z těchto objevů plyne pro naše obézní spoluobčany? Jestliže mají nízkou koncentraci cholesterolu v krvi, mohou se utěšovat, že za jejich tloušťku může spíš infekce než pohodlnost a přejídání, a tedy se jí snad jednou budou moci zbavit léky, které zabijí viry nebo odstraní následky infekce. Střídmost v jídle a fyzická aktivita však není a nebude na škodu ani při obezitě virového původu.

Soubory

: 2000_V632.pdf (104 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky